Pod Železné hory

15.4.2014 8:00 Luďěk Šimek

Nedávno – 4. dubna – nás Mixmouses reportáží Zrušená trať do Vápenného Podolu přivedl na vrchol hřebene zvaného Železné hory, vkliňujícího se od Českomoravské vysočiny do polabských rovin. On nás přivedl od severovýchodu, od Heřmanova Městce. Já to vezmu z opačné strany, od Čáslavi, jak jsem již před časem slíbil. Vždyť trať číslo 236 Čáslav – Třemošnice má několik pozoruhodností.

Kdo se jen letmo podívá na mapu železniční sítě do oblasti mezi Čáslaví a Pardubicemi, možná se pozastaví nad jednou věcí: Trať od Čáslavi na východ končí v Třemošnici. V Prachovicích pro změnu končí trať od severu – z Přelouče – a mezi těmito koncovými stanicemi je vzdušnou čarou pouhých 7 km. Proč to nepropojili? Vždyť tak mohl vzniknout přímý spoj z Čáslavi do Pardubic.

To ovšem napadne jen toho, kdo se podívá na drážní mapu, nemající vrstevnice. Stačí se však kouknout na turistickou mapu, abychom pochopili, že by se ta spojka musela klikatit značně obtížným terénem s náročnými sklony. Nebo ať se raději podívá „naživo“ z kraje mezi Čáslaví a Golčovým Jeníkovem, ležícími na hlavní trati 230. Odsud se opravdu tyto minihory s majestátní dominantou zříceniny hradu Lichnice uprostřed jeví jako mohutný horský hřeben, i když má „v kohoutku“ jen něco přes 500 m.n.m. (myslím tím tuto odsud viditelnou část. Vestec a Spálava se svými 668 a 663 m jsou jižněji). A v Čáslavi může sednout na lokálku, která ho doveze až na úpatí, pod Lichnici.

Průčelí nádraží Čáslav © Luděk Šimek

Kdo chce cestovat do Třemošnice, musí přejít po lávce na místní nádraží. No, musí... Tabule i nádražní rozhlas k tomu vyzývají – Vstup do kolejiště zakázán, přecházejte po přechodové lávce. Dbají toho ale asi jen šotouši, kteří chtějí vidět a fotit nádraží z výšky. Běžným cestujícím se nechce šlapat schody do výše druhého patra.

Lávka od výpravní budovy na Místní nádraží … © Luděk Šimek

Ona také bývala nižší, a to o ty betonové sokly. V druhé polovině šedesátých let při elektrifikaci tratě Kolín – Havlíčkův Brod ji museli takto zvýšit. Když ale navštívíme restauraci Česká koruna přímo naproti nádraží, zjistíme věc, která i mne nedávno překvapila: Vedle výčepu před časem pověsili historický obrázek asi z přelomu 19.-20. století. Na něm je lávka na opačné straně nádražní budovy, směrem na Jeníkov.

… bývala kdysi na opačné straně © Luděk Šimek

Ten hostinec doporučím i cestujícím, kteří tu čekají v pracovní den na vlak a nedělají si nároky na luxus: Je to dělnická hospoda-bufet se samoobslužným prodejem, mající otevřeno Po - Pá 6:00 – 18:00 a nabízející široký výběr jídel a je zde možno i posedět nad kávou či sklenicí piva. Mne už ale vzpomínky z dětství táhnou na tu lávku: Když jsem byl malý a jezdíval s babičkou do Čáslavi, nenechal jsem si ujít příležitost vyběhnout na lávku a pozorovat z výšky provoz a nádražní cvrkot a zbrojení u výtahu na uhlí. A s gustem jsem se nechal udit mašinami, podjíždějícími lávku, pro což babička neměla vůbec pochopení – a to prosím byla vdova po železničářovi s doživotními výhodami režijní jízdenky i uhlí! V místě, kde stával uhelný výtah, rostou už dosti vzrostlé břízy:

Než vyrostly břízy, býval tu uhelný výtah © Luděk Šimek

Nás ale už čeká lokálka.

Motoráček už čeká pod kvetoucí hrušní © Luděk Šimek

Sejdeme tedy z lávky na opačném konci a nastoupíme.

Příchod z lávky na Místní nádraží © Luděk Šimek

Os 15913 a km 0,0 tratě 236 Čáslav - Třemošnice © Luděk Šimek

Km 0,0 nás ujišťuje, že tady, před staniční budovou jsme opravdu na začátku tratě 236. Vlak Os 15913 vyjíždí ze stanice a hned se dostává do úseku, který jinde neuvidíte: Vpravo těsně podél trati jezdí auta v protisměru k naší jízdě, vlevo jsou pro ně dopravní značky promíchané s železničními návěstmi. Teď při směru jízdy do Třemošnice a z neotvíratelných oken šukafonu to ale může uniknout naší pozornosti. Proto si to vychutnáme při zpáteční cestě.

Vrdy-Koudelov - zastávka za stodolou © Luděk Šimek

Projedeme zastávky Vrdy-Koudelov a Skovice a protože nikdo nemá zájem vystoupit či nastoupit, ani nezastavíme. Skovice jsou zároveň odbočkou vlečky do Vrdů, Helmut Böhme nám o tom 3.1.2014 napsal reportáž Manipulák ve Skovicích. Do r. 1955 tam ale zajížděl i osobní vlak. Z roviny sjíždíme náhle dosti příkře do stanice Žleby.

Jednosměrka © Luděk Šimek

V přímém směru koleje pokračují už jen jako vlečka do fabriky, která se dnes jmenuje Transpa, dříve to býval Sfinx, a šipky na budově říkají, že do Čáslavi i do Třemošnice se jede zpátky. A to je další kuriozita této tratě: Tady v čáslavských rovinách, nikoliv někde v horském terénu, je úvrať, z níž budeme za chvíli vyjíždět stoupáním 24‰. Proč to tenkrát v roce 1881 udělali takhle složitě? Proč trať nepokračovala tehdy volným prostorem pozdější fabriky a dál hezky údolím Doubravy kolem Ronova až k Třemošnici? Vysvětlení mě napadá jediné: Bránil jí v tom park žlebského zámku a páni Auerspergové, kteří asi neměli zájem, aby jim parkem jezdil vlak (čemuž se divím – byla by to jistě atrakce, jakou jiný zámecký pán neměl, a pro nás další kuriozita). Pamatuji, že dříve se tady ve Žlebech vlaky křižovaly. Dnes už je ale provoz řidší – škoda, fotoreportáž by byla zajímavější. Projevil jsem alespoň zájem nafotit si vekslování při výjezdu a pan strojvedoucí mě příjemně překvapil – pozval mě do kabiny, abych si mohl hezky čelně vyfotit výjezd tím stoupáním z úvrati.

Rovně je to do Čáslavi, my jedeme doprava © Luděk Šimek

Dál pokračujeme stanicemi Žleby zastávka, Ronov nad Doubravou, Ronov nad Doubravou zastávka, Žlebské Chválovice, Závratec

Jsme pod Lichnicí © Ladislav Smutný

… a jsme na konci, jsme v Třemošnici, v km 17,0.

Koleje z Třemošnice dál nevedou © Luděk Šimek

Km 17,0 © Luděk Šimek

Prosvítající nápis na dřevěném skladišti pod současnou tabulí nám prozradí, že dříve se stanice jmenovala Závratec-Třemošnice. Dnes zbylo jméno Závratec jen sousedící zastávce.

A znova odkážu na reportáž Zrušená trať do Vápenného Podolu, kde se její autor Mixmouses zmiňuje o bývalé vápence v Závratci. A já doplním, co jsem slyšel od pamětníků, že dokud ještě nebyla cementárna v Prachovicích, postavená v padesátých letech, vedla sem z prachovických vápencových lomů přes hřeben Železných hor lanovka.

Odjíždíme zpátky, zase tou úvratí ve Žlebech. Chtěl jsem vám lépe přiblížit tu div ne splítku tratě se silnicí mezi Koudelovem a Čáslaví, a tak jsem v Koudelově vystoupil.

Jen nebe příliš nepřálo mému záměru a mému kapesnímu foťáčku, což se bohužel podepsalo na kvalitě snímků. Chvílemi i krápalo.

Toto je ten přejezd na silnici Čáslav - Chrudim, kde jezdívá auto za autem, jediným „zabezpečovacím zařízením“ jsou však jen výstražné kříže. Vlak si musí svoji přednost vytroubit.