Letmá návštěva v hradeckém depu

9.7.2014 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Je to sice ostuda, ale v titulku uvedené zařízení jsem nenavštívil už hodně dlouho, ač je mám v každodenním dosahu. To ostatně svým způsobem platí i o přilehlé stanici Hradec Králové hl.n., které jsem v poslední době jen tu a tam použil jako běžný cestující, aniž bych se o ni zajímal z pohledu vlakofilního. K nápravě toho neblahého stavu mne vyprovokoval až můj ostravský kamarád.

Přítel Karel si pro svou probuzeneckou misi vybral roli poštovní holubičky, v níž mi z narozeninové jízdy přivezl můj autorský výtisk výroční publikace – sice trochu opožděně, ale spolehlivě. Dřív jsme se z různých důvodů nesetkali a vzhledem k tomu, že jde o skutečně těžkou literaturu, Karel nechtěl její předání odložit ještě o pár dní, kdy spolu máme jet do jižních Čech, abychom se tam s ní nemuseli tahat. Raději zvolil kurýrní cestu samostatnou, jaké mu není za těžko absolvovat ani v případech jiných, když třeba „pašuje“ železniční modely z Moravy do Košic. Nakonec má režijku a cestou i v cílové destinaci zpravidla zažije leccos zajímavého.

Červenomodrý snímek vznikl při přestupu v Pardubicích © Karel Furiš

Kamarádovu uvítání, k němuž došlo na prvním nástupišti královéhradeckého hlavního nádraží první červencové neděle krátce po deváté hodině a dvacáté první minutě, kdy přijel jeho vlak od Pardubic, byla přítomna také moje drahá polovička, a to z důvodu hned trojnásobného: měla zrovna jakési vyřizování v ČD centru, Karla drží v silné oblibě a uvolila se, že tu zmíněnou bichli odveze domů. Statečně přežila nebývale brzké vstávání i poměrně dlouhé čekání na nádraží (způsobené naším příliš brzkým příjezdem na místo děje) a pak se iniciativně ujala reportérské role, když pořídila něco snímků onoho nepochybně slavnostního aktu.

„Inteligentně“ se tvářící Karel a Zbyněk na reklamním snímku pro firmu Canon
© Helena Bažantová

Je totiž pravdou, že Karel už také poměrně dlouho do města na soutoku Labe a Orlice nezavítal, odhlédneme-li od případů, kdy jím projížděl při společných cestách na Tanvaldsko a podobných příležitostech. Nebylo tudíž divu, že se po uvítání začal rozhlížet po něčem zajímavém, co by umístil na paměťovou kartu svého přístroje. Ovšem vzhledem k taktovému charakteru provozu toho moc nebylo – jen u 3. nástupiště na další výkon čekající poslední východočeský RegioPanter, jeden z těch pěti, které jsou domovem na královéhradeckém provozním pracovišti (PP) provozní jednotky (PP) Pardubice depa kolejových vozidel (DKV) Česká Třebová.

440.012-3+442.012-1+441.012-2 od Sp 1845 Jaroměř - Hradec Králové hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Společné přistižení tohoto vozidla nám připomnělo den, kdy jsme spolu „uváděli do provozu“ východočeské RegioPantery první. Od zahájení zkušebního provozu s cestujícími, o němž jsme bezprostředně informovali, neuplynuly ještě ani dva roky, ale nové elektrické jednotky už zcela ovládly provoz na trase Pardubice – Hradec Králové - Jaroměř. Dlužno dodat, že ke zjevné spokojenosti cestujících (a snad také železničního personálu). Oné neděle se ukázaly dokonce ve dvojicích, což bylo dáno předpokládaným (a zřejmě i skutečným) náporem cestujících, kteří kladně reagovali na nabídku Českých drah, o níž informovaly i naše Kátke správy.

Dvojice „RegioPanterů“ 010 a 011 na pardubickém hlavním nádraží © Karel Furiš

Kvůli masovému odjezdu návštěvníků hradeckého festivalu Rock for People byly ostatně posíleny i soupravy rychlíků směrem k hlavnímu městu, jak jsme se mohli přesvědčit při sledování výměny lokomotiv v případě R 930 Úpa Trutnov hl.n. - Praha hl.n., kde nám bylo zprvu divné, že posunovač zastavuje přijíždějící vlak příliš daleko od konce nástupiště. Pak vyšlo najevo, že elektrická lokomotiva přidá do jeho čela tři místo normálně plánovaného jednoho vozu. Karel si celou operaci zjevně užíval, a to ne jen fotograficky. Jak bývá jeho zvykem, vydal se také hodit řeč se strojvedoucím brejlovce, který do východních Čech přesídlil právě z Ostravy.

754.050-3 v čele R 930 „Úpa“ Trutnov hl.n. - Praha hl.n. a Karel v akci © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsme se pomalu vydali směrem k depu (PP), nikoliv snad křížem přes koleje, jak se nabízelo, nýbrž alespoň z části po (víceméně) veřejně přístupných komunikacích. A učinili jsme dobře, protože jsme tak čirou narazili na dalšího brejlovce, i když ve stavu zrušeném. Na koleji bývalého nádražního nákladiště se ukrýval stroj 750.195-0 (ex T 478.3195, ČKD Praha 9191/1974), zrušený v roce 2005 a poté převedený z DKV Česká Třebová do SOKV Ostrava při zachování dislokace v Hradci Králové. Naposledy jsem jej zdokumentoval 10.9.2011 na koleji hradeckého depa, odkud musel být vymístěn díky své příslušnosti k dopravci nákladnímu.

Vrak 750.195-0 u rampy bývalého nákladiště © Karel Furiš

Když jsme vnikli do depa takříkajíc zadními vrátky, přičemž jsme cestou neopominuli zaznamenat lokomotivy ČD Cargo před ním či orchestrion rovněž do areálu PP Hradec Králové směřující, našli jsme bývalé šrotové koleje vymetené a na místě někdejších vraků deponovanou elektrickou jednotku 440.009-9+442.009-7+441.009-8. Naším hlavním cílem však byl hradecký bulík, s jehož osádkou se Karel seznámil při jeho jesenickém výletu a byl pozván na návštěvu. To jsme vysvětlili také členu bezpečnostní služby, který nás cestou perlustroval. Bulíka jsme na obvyklém místě našli, jeho osádku nikoliv – nakonec byla neděle a navíc státní svátek.

„Bulík“ 464.008 v opravárenské hale © Karel Furiš

Z haly oprav je to k točně jen pár kroků, které jsme (byť s jistým váháním) učinili a jali se dokumentovat v rotundě i před ní vyskytující se vozidla. Koho jsme potkali, toho jsme slušně pozdravili a nikdo nás nevyhodil. Nebudu zde vypisovat to, co jsme zaznamenali, všechny pořízené snímky najdete v připojené galerii. Připomenu k tomu snad jen tolik, co už víte (nebo se můžete dovědět) z předchozích článků (viz níže Súvisiace odkazy): Hradecké depo má už své dny slávy za sebou. Kdysi bylo depem kolejových vozidel, z něhož bylo postupně degradováno na provozní jednotku, provozní středisko a posléze až na provozní pracoviště.

Rotunda PP Hradec Králové s vykukujícími "Regionovami" © Karel Furiš

A to dokonce bez vlastních hnacích vozidel pro osobní dopravu. Zlom v tomto ohledu nastal až s příchodem první motorové jednotky řady 814/914, určené pro Královéhradecký kraj, v srpnu 2006. Dnes má hradecké depo těchto jednotek celkem čtrnáct - alespoň podle stránky o Regionovách. Jeho dalšími kmenovými vozidly se od září 2012 staly už výše zmíněné východočeské RegioPantery v počtu pěti kusů, tedy i ty tři pardubické, protože tamní depo nemá potřebné zázemí k jejich údržbě. Už od počátku jejich provozu se hovořilo o tom, že kvůli nim zatrolejují pár kolejí v areálu hradecké opravny vozů, ale pochybuji, že k tomu už došlo.

Jednotka 440.009-9+442.009-7+441.009-8 na odstavné koleji depa © PhDr. Zbyněk Zlinský

Cestou z depa, tentokrát už méně skrytou trasou, jsme narazili mj. na „dárce orgánů“ pro hradeckého bulíka, tedy vrak lokomotivy 464.044, která svůj zatopený život skončila jako vytápěcí kotel K-699. Kdysi stála na už zmíněných šrotových kolejích, pak jsem ji zastihl v hale oprav a nyní jsme ji našli za ní. Spolu s několika jinými zajímavými vozidly, jejichž snímky opět najdete v připojené galerii. Za hranicí depa jsme se na chvíli posadili na kus betonu, abychom dali spočinout svým nohám. Ani přitom jsme svým přístrojům oddechu nedopřáli – na rozdíl od sebe samotných. Ohlášené třicítky se sice nekonaly, ale i těch 26 stupňů stačilo.

Karlovi bylo dokonce už tak teplo, že navrhl hledat stín, relativní chládek a možnost oddechu v odbavovací hale. Což se jevilo jako nápad za normálních okolností rozumný, jenže okolnosti měly do normálního stavu daleko, jak se ukázalo. Už zmíněný hradecký festival Rock for People jimi totiž zamíchal způsobem naprosto zásadním – v hale byly obsazeny nejen všechny lavičky a jiná k usednutí potenciálně sloužící místa, ale i její podlaha. Návštěvníci oblíbeného podniku vzali cestu domů jako jeho pokračování a usedali, kde je zrovna napadlo. Škoda jen, že svůj návrat do vlasti podobně nepojednal i na festivalu účinkující Steven Seagal.

Přítel původně plánoval odjezd k domovu podobně, jako přijel, tedy motorovým rychlíkem. Ale pak zatoužil po přepravě chlazené a nastoupil do dříve jedoucího osobáku v podání dvojice RegioPanterů. Když jsem se s ním rozloučil, zachytil jsem ještě jeho odjezd a vydal se před nádraží čekat na autobus. Přitom jsem spatřil nečekaný jev, jež jsem možná viděl dávno a jinde: Na jednom ze stanovišť MHD zastavilo cosi, co mělo na zádi napsáno Karlštejnbus, jak jsem si všiml při odjezdu toho podivného vozidla. Doma jsem pak zjistil, že má i svou stránku ve Wikipedii. Byla to zajímavá neželezniční tečka za zajímavým železničním dnem.