Brouzdání kolem Sázavy

Bude to tedy jen malý výlet a třeba i inspirace a námět k tomu, co hezkého se dá v létě navštívit uprostřed Česka.

Bylo to loni, o svátku Cyrila a Metoděje, kdy jsem si projel takový malý okruh: Do Kolína, odtud historickým Hurvínkem do Ledečka, pak proti proudu Sázavy až do Světlé – a z opačné strany jsem se vrátil domů. Nevzal jsem si tehdy s sebou foťák, bylo to teprve nedávno, co jsem objevil VLAKY.NET, a ani jsem nepomyslel, že bych mohl taky napsat a nafotit reportáž a konkurovat tak ostříleným přispěvatelům a jejich profesionálním snímkům z pořádných aparátů i reportážím z daleké ciziny či železničních skanzenů a nostalgických akcí. A zalitoval jsem až cestou – ono by přecejen bývalo bylo o čem psát a co fotit. Alespoň jsem si tedy umínil, že to za rok zopakuji.

První novinka, vlastně staronovinka, mě tentokrát čekala už na trati 230 Havlíčkův Brod – Kolín: Byly osazeny rychlostníky s žlutobílým šikmým ramenem, omezující rychlost nákladního vlaku, které už se snad půl století nově nezřizovaly.

Rychlostníky s žlutobílým šikmým ramenem se opět používají © Luděk Šimek

V Kolíně u napáječky a v obvodu nástupišť mě pak zaujala i novinka patrně z oboru zab.zař. – dvě žluté krabičky asi 20m od styku, spojené s kolejnicemi.

Novinka zabezpečovací techniky © Luděk Šimek

Později jsem učinil emailový dotaz na jednoho odborníka přes zabezpečovací zařízení a ten mi odpověděl: Říká se tomu balíza a slouží to k definování polohy a čísla vlaku na trati, v budoucnu to má spolupracovat s družicovým sledováním vlaků.

V Kolíně jsem se odebral na 1. nástupiště. Do odjezdu lokálky směr Ledečko byl ještě čas, proto jsem si prohlédl vitrínu s výstavkou dětských kreseb na vlakovou tématiku. Jsem rád, když se dětem připomíná, že jezdit se dá i na jiných kolech než gumových, a jedna kresba mě zaujala barevným řešením skříně motorové jednotky. Tenhle chlapec by měl být dizajnérem pro ČD!

Práce budoucího dizajnéra? © Luděk Šimek

Mezi tím přistavili žlutozelenou dvojdílnou housenku (protože loňský hurvajs tu jezdí jen výjimečně). Vydali jsme se směr Ledečko. Na té trati se mi líbí jméno jedné zastávky:

Čti po francouzsku © Luděk Šimek

Ono se to tu jmenuje na počest šotoušů? Blížíme se k Ratajím, trať se prudce svažuje, uháníme krásným hustým hvozdem, chci fotit, ale je z toho jen zelený mazák, když vám stromy a větve uhánějí kol okýnek. A pak jsme konečně na mostě přes Sázavu. Vítá nás prázdná hladina.

Sázava u Ledečka © Luděk Šimek

Kde jsou vodáci? Je deset, to se ještě nevyhrabali ze spacáků? Vystupuji a jdu zkontrolovat, změnilo-li se něco na stavu bývalé výtopny:

Zachraňte výtopnu © Luděk Šimek

Text tabule na nádražní budově, na které OS Posázavský Pacifik vyzývá k její záchraně, vám raději překopíruji z jeho webu:

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ POSÁZAVSKÝ PACIFIK
HAVLÍČKOVA 445
257 22 ČERČANY
Tel. + fax: 317 776 518
e-mail: posazavsky.pacifik@seznam.cz
http://www.posazavsky-pacifik.cz/
zvláštní účet na záchranu výtopny Ledečko
35-0320489319/0800

Stačí udělat vpravo hleď, abych zjistil, že na jejím chátrání se od loňska nic nezměnilo. I ten zvláštní „salonní vůz“ vedle ní už stál. Hádám, že je to nějaký obytný vůz z pracovního vlaku, který teď slouží nějakým železničářům k rekreaci.

Mé kroky zamíří k restauraci od nádraží přes ulici. Už se těším na kávu, kterou jsem dnes ještě neměl, i na to, jak uhasím žízeň bublinkovatou vodou. Dvě hodinky si tu posedím, možná pohovořím i s nějakou partou vandrovníků jako loni, jeden vlak vynechám a pojedu až tím v 12:19. Běda – hospoda je zavřená, tabule hlásají - K pronájmu! Teď uprostřed sezony!?

... k pronájmu © Luděk Šimek

Naštěstí se ozval rozhlas – hlásí, že vlak, který měl jet v 10:13, má zpoždění. Ne, nebudu tu čekat dvě hodiny! RegioNova, která mě sem přivezla, tu čeká jako přípoj zpátky do Kolína, už přijel i Orchestrion od Havlíčkova Brodu a Zruče, aby se mohl vykřižovat do Čerčan. Jsem trochu napjatý: Pojede zase ta štíhlá elegantní Veselá Kráva (714) v zápřahu čtyř orchestrionských přípojňáků, která se líbí nejen mně, ale před rokem uchvátila i jednoho anglofonního šotouše s ohromným aparátem na trojnožce? Zaujal s ním tehdy místo v prvním voze hned u dveří a kde měl vlak delší pobyt, tam vyběhl s tou trojnožkou dopředu a fotil si tu krasavici. A to už byla jen v najbrtu. Kdyby ji tak viděl ještě před pár lety v té původní kombinaci oranžová-modrá, to by teprve zkoprněl (pamatuji, jezdila tu v téhle sestavě už v 90-tých letech, když jsem pracoval v Ledči).

Ze vzpomínek mě vytrhl pravidelný zvuk směrem od Čerčan. Chrochrochrochro! Ne, tohle přece nedělá Kráva a už vůbec ne žlutý zeměplaz! A už se zpoza oblouku vynořuje zamračený pohled nebo chcete-li – ladný sexy profil filmové hvězdy 60-tých let. Má číslo 749 006-3 a původní nátěr červená – šedá včetně hvězdičky na přídi. A já myslel, že tyhle Berty už byly z pravidelné traťové služby vyřazeny.

Tak dlouhý osobák dnes nevidíte ani na hlavní trati. © Luděk Šimek

A za ní čtyři dlouhé vozy Made in DDR – ty s rozšupovacími dveřmi, kterých bylo všude plno v 80-tých letech, ale teď už aspoň deset let jsem je neviděl. Upřesňuji, že jejich značení je 22-44 xxx Bdmtee²⁸¹. Souprava vlaku 9207 je dlouhá, ale má to své opodstatnění – zájem rekreantů je veliký, téměř ji dokáží zaplnit. A konečně se na řece ukazují i kánoe. Až když je chci fotit, zjistím, kde udělali soudruzi z NDR chybu: Fotit lze pouze přes sklo. Čímž chci omluvit kvalitu snímků 019 – 029.

Ahoj! © Luděk Šimek

 Míjíme majestátní hrad Český Šternberk,

Český Šternberk © Luděk Šimek

Pak přichází Kácov, kam zajíždívají historické jízdy z Prahy, a konečná, Zruč nad Sázavou.

Ve Zruči nad Sázavou © Luděk Šimek

Tady si budu muset přestoupit, dál do Světlé pojede něco menšího, nejspíš šukafon, i když jede taky pod číslem 9207. Měla tu být rezerva 35 minut, z které nám zpoždění trochu ukrojilo, ale to nic, káva se snad stihne. Ano, káva – stánek, který léta letoucí nebyl v provozu a chátral, je zrenovovaný a otevřený. Konečně si dnes dám svého turka! Ještě se nemohu nezmínit o jedné zajímavosti: I tady ve Zruči mají bývalou výtopnu. Na rozdíl od té v Ledečku má střechu a za zamčenými vraty se ukrýval historický M 262. Alespoň loni jsem ho tam rozbitým oknem ještě viděl, když jsme jeli kolem.

Zruč nad Sázavou – tady hnízdívá historický M 262 © Luděk Šimek

Z úvah mě vytrhl povědomý hlas: „Čau, co tu děláš!“. On to jeden starý známý, nyní Kutnohorák s rodinou na výletě. Plán se mění, pojedu domů přes Kutnou Horu. Vždyť i tato trať, 235, je jednou z větví Posázavského Pacifiku a patří k mé reportáži. Zbytek, horní etapu podél Sázavy, absolvuji třeba za pár dní. Mám jízdenku přes Světlou, jít do pokladny, aby mi ji změnili, už asi není čas, ale to může udělat i průvodčí vlaku 192114. Není problém.

Byl problém. Paní průvodčí sice ochotně svolila provést změnu, ochotně co-si nacvakala na svém strojku, a pak vybafla rozdíl, který mám doplatit: 80 Kč! To je nesmysl – opáčil jsem, vždyť jestli jedu do Golčova Jeníkova ze Zruče přes Světlou nebo přes Kutnou Horu, bude rozdíl jen pár kilometrů. A připomněl jsem též důchodcovskou slevu, které si paní průvodčí na původním lístku nevšimla. Ona tedy znovu začala cvakat a tentokrát jí vyšel rozdíl: 2 Kč. Ani by to nepsala, kdybych novou jízdenku nepotřeboval na přestup.

Veze nás žlutá vládkyně dnešních českých lokálek. Ta dává trochu lepší podmínky pro focení ve své horní stahovací třetině oken a já se nachystal, že si vyfotím kutnohorské památky - chrám sv.Barbory, sv. Jakuba, Vlašský dvůr. Jsou přece dobře vidět z vlaku, a to z neobvyklého úhlu. Jo, jsou, ale v době vegetačního klidu. Teď v létě se míhají za stěnou zelené džungle. V tom mi ale nabídl pomoc kamarád Kutnohorák: Zajde sem s aparátem pěšky, pořídí pro čtenáře VLAKY.NET snímek chrámu, podle něhož se jmenuje i jeden pár rychlíků Praha – Brno.

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře © Ladislav Smutný

Jsme ve stanici Kutná Hora město. Dnes, či spíše již dlouhá léta, je to pustý ostrov, kde není stánek, není prodejna, není hospoda. Existuje však projekt, podle kterého by se velká nevyužitá nákladová plocha proměnila v terminál, kde by navazovaly vlaky a autobusy, jak je dnes zvykem ve městech, k čemuž by samozřejmě patřila i zmíněná obslužnost. Aby tato vazba měla smysl, má se elektrifikovat spojka z hlavního nádraží 3 000 Vss a odstranit úvrať na hlavním nádraží, kterou sem lokálka najíždí.

Na vysvětlenou: Kutná Hora hl.n. má dvě kuriozity. Ta větší je, že je to jediná stanice v síti ČD, v níž se uprostřed dělí napájecí soustavy – na Prahu 3 000 Vss, na Brno 25 kV/50 Hz. Tou druhou, malou kuriozitou, je obrácené vyústění lokálky, její vytočení jakoby směrem na Čáslav, takže každý osobní vlak musí jet úvratí. Právě tato úvrať by se měla nahradit obloukem a z Prahy do Kutné Hory města, do toho terminálu, by pak mohly jezdit přímé elektrické soupravy. Kdy a zda se ale bude realizovat, to asi záleží hlavně na financích.

To už jsme ale i my projeli úvrať přes říčku Vrchlici (přezdívanou kutnohoráky „Pách“, což nesouvisí s jejím odérem v dobách, kdy ještě město nemělo čističku, ale pokřtili ji tak dávno místní Němci – Bach je německy potok), od níž odvodil svůj pseudonym básník Emil Frída (Jaroslav Vrchlický). Jsme na hlavním nádraží, (dalším pustém ostrově, kde není stánek, není hospoda, není občerstvení), zbývá už jen počkat pár minut na rychlík 979 Lipnice a svézt se jím domů.

Za pět dní jsem tedy vyjel podruhé, a to směr Světlá nad Sázavou rychlíkem 975 Porta coeli. To jméno mi přijde poněkud komické. Já vím, že je to na počest tišnovského kláštera. Jenže mně to evokuje ten známý vtip, jak přijde farář a autobusák k nebeské bráně. Což vůbec nedělá dopravci dobrou reklamu. Tolik odbočka.

Jak rekonstruovali ve Světlé nádraží © Luděk Šimek

Ve Světlé je dosti času na přestup, můžeme se tu tedy porozhlédnout. Krom téhle uvedené tabule je tu i pamětní deska Jaroslava Haška, připomínající, jak tudy Hašek cestoval na Lipnici, kde už zakotvil natrvalo a napsal tu své světoznámé dílo. Povšimněte si ale i signatury v rohu desky:

Vzpomínka na Jaroslava Haška © Luděk Šimek

Radomír Dvořák. I on má vztah k Lipnici, své osobité plastiky vytesal i do stěn opuštěných lomů mezi Lipnicí a Dolním Městem a stejně osobitě je nazval – Národní památník odposlechu. Kdyby ale dnes mistr Hašek s přítelem Kudějem vystoupili z vlaku ve Světlé, byli by zklamáni: Hospoda proti nádraží zavřená – nabízí se k pronájmu (a jak to tu hučívalo!) V létě hospody v rekreační oblasti zavřené, zrušené... co se to děje? Naštěstí hned u 1. nástupiště je malý bufet s širokým sortimentem. Už teď mohu tedy zahnat svůj ranní kofeinový absťák.

 Vláček 9202, který mě poveze, přijel z Havlíčkova Brodu a tvoří ho osmsetdesítka jménem Lenička se svým přípojňákem. Zabírám si hned sedačku v zavazadlovém prostoru toho druhého vozu, protože okénko je tam stahovací. Dnes je oblačno až zataženo, což snímkům řeky dává zvláštní tesknost až monumentalitu (dělám si z nouze ctnost). Ta řeka, plynoucí lučinami a lesnatým údolím, se objeví hned jak vyjedeme z města. Balvany, jimiž se musí prodírat a které tu dle pověstí dozajista rozházel čert ze vzteku nad tím, že do rána nesplnil svůj úkol a nemůže si odnést duši zadavatele (vždyť kdejaký pohozený balvan v Čechách má na svědomí čert), začínají až za Smrčnou a táhnou se za Stvořidla. Udělal tím atrakci pro vodáky. I dnes, jako v červenci obvykle, je tu však pro ně nízký stav vody – musí koníčkovat.

Podmračená obloha dává řece zvláštní zadumanost © Luděk Šimek

Na následujícím snímku, pořízeném při průjezdu rezervací Stvořidla, to vypadá, že kanoe letí prudkou peřejí. Ne, není tomu tak. To jen křoviny kolem vlaku tak ubíhají, aby dali dojem rychlosti.

Stvořidla © Luděk Šimek

Stvořidla si představíme podrobněji na zpáteční cestě. Teď pokračujeme přes Vilémovice – kousek odsud doprava je zvláštní „sanatorium pro zvířátka“ – záchranná stanice v Pavlově, kde ošetřují a chovají zraněnou divokou zvěř a ptáky. Nalevo bychom viděli Sluneční zátoku, kdyby nám v tom nebránila bujná vegetace, a starší čtenáři jistě vědí, kdo jí dal to jméno a v které své knize o ni psal.

Proč jsem fotil to roští? Je za ním Sluneční zátoka © Luděk Šimek

Těch táborů potkáváme víc, údolí Sázavy mají v oblibě vodáci, trampové, pionýři, skauti, táborníci, sportovní oddíly ... Pak přichází Ledeč. Ledečský hrad. Ten má zvláštní kouzlo pro dráhomily. Vlak tu vjíždí do tunelu rovnou pod hrad, přesněji pod kamenný most, spojující hrad se strání, a z tunelu (spíš tunýlku jen 30 m dlouhého) vjíždí na dlouhý kamenný most jak někde v Alpách.

Hrad Ledeč © Luděk Šimek

Ale co bych vám fotil, z vlaku to jde špatně, prohlídněte si to od šikovnějších autorů na stránce Posázavského Pacifiku o tunelech na trati 212 (v posledním řádku tabulky). O ledečských mostech se můžete dovědět více v databázi mostů. V Ledči se křižujeme s protějším vlakem a já se tu nezdržím. Přesednu do toho protějšího 9205. Chci se vrátit na Stvořidla.

Až nečekaný ruch v Ledči nad Sázavou © Luděk Šimek

Na Stvořidlech od zastávky do kempu vede přes řeku houpací lanová lávka – skvělá to atrakce pro děti. Jen my postarší chodci a náš žaludek pro to nějak už nemáme pochopení.

Lávka na Stvořidlech © Luděk Šimek

Je tu už odedávna, už za mých dětských let tu byla lávka stejné konstrukce (jen opatřená tabulkou – houpání zakázáno, přechod na vlastní nebezpečí). Několikrát ji odnesla jarní voda ale znova ji vždy opraví. A výhled na balvanité řečiště je z ní hezký.

Sázava © Luděk Šimek

Projdu kempem kolem bufetu – ten mě bude zajímat až za chvíli – až tam, kde mě zaujal jeden tábor už z vlaku: Týpí, symboly vodáků, skautů, kanadská vlajka... cestou míjím další místo, kterému dal jméno pan Foglar – Zlatonosný potok, a to v knize Devadesátka pokračuje. Alespoň informační tabulka to říká. A další tabulka upozorňuje, že jsme v rezervaci, nesoucí jméno podle nejvyšší hory havlíčkobrodska – Melechov (715 m.n.m).

Zlatonosný potok © Luděk Šimek

Na oběd se zastavím v bufetu. Je tu takový frmol, že objednaná jídla se tu vydávají na lístečky s číslem, které vyvolávají mikrofonem jak na sociálním úřadě či velké poště. Čekání na oběd se tedy protáhne na 20 minut, sotva že se stačím najíst a už musím běžet přes houpací lávku, abych stihnul vlak 9207 do Světlé. Ale stačím ještě udělat poslední snímek balvanů v řece, kde si hrají děti.

Stvořidla © Luděk Šimek

Ze Světlé mě poveze osobák 5910, který tu už několik let jezdí v trochu nesourodé sestavě: Obojživelka táhne půlhitlák a patrový vůz. Ale mně to vyhovuje, uvelebím se vždy v pohodlném kupátku toho BDmsee.

363.160-3 + Bdmtee + BDmsee = vlak 5910 © Luděk Šimek

A to je závěr mého putování po střední a horní Sázavě. Třeba se ještě letos vypravím i na dolní konec, abych zase jednou viděl místa, kde jsem vojančil a kde je dnes zajímavé vojenské muzeum (Lešany u Prahy) i končiny, kde se před 100 lety zrodil ten ryze český fenomén – tramping – a podal vám o tom reference alespoň z oken vlaku.

1. Posázaví – Wikipedie
2. Posázavský pacifik - internetové stránky věnované tratím Posázavského pacifiku
3. Posázavský Pacifik – občanské sdružení
4. Železniční trať Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany-Dobříš – Wikipedie
5. Železniční trať Čerčany – Světlá nad Sázavou – Wikipedie
6. zdroje uvedené pod odkazy v textu

Úvodní snímek: Vláček opouští zastávku Stvořidla © Luděk Šimek