InnoTrans 2014 krok za krokem (1)

16.10.2014 8:00 Josef Vendolský

Název Innotrans není pro mnohé nic nového a není jim jej nutné nijak blíže představovat. Pokud by se však přeci jen našel někdo, komu by název nic neřekl, vězte, že se pod ním skrývá v současnosti nejvýznamnější akce v oboru drážní techniky, která se každý sudý rok koná v Berlíně a při které se prezentuje většina významných výrobců železničních vozidel, tramvají a další techniky z oblasti drážní dopravy.

Stejně jako před dvěma lety, jsem se i letos do Berlína vypravil. Moje cesta do 508 kilometrů vzdálené německé metropole začala 44 minut po druhé hodině ranní na hlavním nádraží v Pardubicích, kde usedám do vlaku EN 476 „Metropol“. Vlak je zaplněn z přibližně 75 procent, avšak s volným místem problém nemám, neboť jsem si již dopředu z důvodu povinné rezervace, která je vyžadována ze strany DB pro úsek Děčín - Berlin Hbf, zajistil místenku. Své místo nacházím v oddílovém voze maďarských drah č. 260 a to je dokonce volné. Pardubice opouštíme s přibližně pětiminutovým zpožděním a přes Kolín a Nymburk směřujeme na pražské hlavní nádraží, kde se během krátkého pobytu vlaku vymění v jeho útrobách osazenstvo i posádka a v jeho čele lokomotiva 371.001-9 vystřídá stroj 362.021-8, který vlak vezl z Břeclavi.

Během další jízdy se nic zvláštního nestalo, kromě pasové kontroly za Bad Schandau příslušníkem Bundespolizei s velmi milým pejskem a další výměny hnacích vozidel, která se uskutečnila v Drážďanech, a kdy namísto lokomotivy 371 Českých drah, nastupuje do čela vlaku lokomotiva 101.045-3 drah německých. Tato náš vlak již doveze až do Berlína, kam dorazíme s asi 15 minutami zpoždění. Předem zakoupená vstupenka na Innotrans platí i na městskou dopravu v Berlíně, takže po krátkém přivítání z kolegy, kteří dorazili ze Slovenska oklikou přes Rakousko, směřuji přímo na nástupiště městské linky S5. Nepochybuji, že jsem ve správném vlaku, protože kolem mne postává několik osob japonské provenience v oblecích a s na krku zavěšenou vstupenkou. Vlak opouštím v zastávce Messe (Eichkamp), odkud je to již jen několik kroků k branám výstaviště.

101.045-3 DB po příjezdu s vlakem EN 476 „Metropol“ do stanice Berlin Hbf (tief)
© Josef Vendolský

Po kontrole vstupenky se ocitáme v jedné z mnoha hal, kde se prezentují jednotlivé společnosti, mající co do činění s drážní dopravou. S ohledem na jejich nepřeberné množství se zastavím pouze u stánků některých z nich, jako například CAF, PESA Bydgoszcz, Stadler, Škoda, Signalbau, Tatravagónka, Astra Vagoane, Talgo nebo Hyunday Rotem a směřuji na venkovní plochu s odstavenými vozidly.

Nutno podotknout, že tato reportáž si rozhodně nebere ambice na úplnost, neboť za jeden den se vše stihnout jednoduše nedá. Připočteme-li k tomu přibližně patnáctiminutové čekání u každého vozidla na vhodný fotografický moment, kdy proudící davy návštěvníků odkryjí alespoň čelo vozidla a nenajde se nikdo další s potřebou před vozidlem telefonovat nebo pořizovat „selfíčko“, vlastně jsem rád, že jsem stihl alespoň základní kolejová vozidla. Plochu jsem prošel víceméně celou, ale u některých vozidel jsem se zastavil pouze zběžně a některá z nich ani nestihl vyfotografovat. Mezi tato patří například jednotka CORADIA Continental, modernizovaná lokomotiva TerraNova pro CFR nebo různé druhy nákladních vozů.

Berlin Messe Süd: vlak linky S5 do Hoppegarten, vpravo vlečka na výstaviště, vlevo trať
spojující Spandau a ZOO © Josef Vendolský

Ale to již mne tlačil čas, protože jsem měl v plánu stihnout můj zpáteční vlak EN 477 „Metropol“ s odjezdem z Berlína v 18:28. Z tohoto důvodu jsem musel výstaviště opustit a přesunout se na zastávku S-bahn Berlin Messe Süd, kde zrovna stál vlak linky S75 v mnou požadovaném směru. Vlak byl poměrně značně zaplněn, avšak zaplněnost směrem k čelu vlaku postupně slábla, takže jsem si v prvním voze soupravy i sedl. Po příjezdu do následující stanice Westkreuz se vlak však stále neměl k dalšímu pohybu. Vlakový rozhlas sice po chvíli hlásil nějaká krásná slůvka, avšak vzhledem k mé znalosti německého jazyka, jsem o moc moudřejší nebyl. Faktem však bylo to, že většina osazenstva vlaku vystoupila poté, co na vedlejší kolej po přibližně pěti minutách přijel vlak linky S5 ve stejném směru.

Já riskl čekání na další vlak. Ono mi nakonec nic jiného ani nezbývalo, protože v právě odjíždějícím vlaku by již nepropadl ani špendlík. Následující vlak se objevil po uplynutí dalších 5 minut a jeho zaplněnost byla snad ještě větší než vlaku předchozího. Přesto se mi podařilo do vlaku nastoupit. Co se však ukázalo jako mnohem horší, byl výstup na hlavním nádraží. Vlak se postupující jízdou zaplnil tak, že jsem se dostal až na opačnou stranu vozu a prodrat se na hlavním nádraží ven se ukázalo jako neskutečný problém. Nakonec jsem musel poněkud nevybíravým způsobem odstrčit dvě dámičky, které svá korpulentní těla nehodlaly posunout ani o píď a z vlaku doslova vyskočit.

Berlin Hbf © Josef Vendolský

Po tomto zážitku jsem se potřeboval osvěžit, takže jsem si zakoupil něco málo k pití a jídlu a šel najít nástupiště, ze kterého měl můj vlak odjíždět. Souprava byla přistavena přibližně 20 minut před odjezdem a moje místenka nyní nekompromisně trvala na velkoprostorovém voze MÁV. Po vstupu do jeho útrob bylo zřejmé, že ne vše je úplně v pořádku, protože uvnitř bylo příšerné vedro, takže klimatizace zjevně nefungovala. Čtyřku jsem sdílel s jedním Filipíncem a jeho přítelkyní, kteří cestovali až do Budapešti a se kterými jsem po chvíli navázal rozhovor zejména na téma cestování a práce. Po odjezdu z Berlína přišel vlakvedoucí DB, který teplo ve voze komentoval slovy „klima kaput“ a otevřel výklopná větrací okénka. V Drážďanech měl vlak přibližně čtyřicetiminutový pobyt, který jsem využil na pořízení několika záběrů vozidel a výpravní budovy.

Všechny pořízené fotografie máte možnost shlédnout v přiložené galerii. Během mé fotoakce do čela vlaku nastoupil český stroj 371.005-0 a vlak se ve 21:06 vydal na svoji další cestu. Po přejetí státní hranice a nástupu vlakového personálu ČD už klima nebyla kaput a začala zázrakem fungovat. Nebo že by nebyla až tak kaput? Po příjezdu do Prahy následovala další změna hnacího vozidla v čele vlaku a na moji poslední část cesty dostala vlak na starost brněnská 362.116-6, která jej po trochu krkolomné a vyhlídkové trase přes Prahu-Vršovice, -Malešice, -Libeň, -Vysočany, Nymburk a Kolín dovezla do Pardubic, kde jsem vlak opustil a šel si na chvíli lehnout. V 10 hodin mne čekal osobní vlak do Slatiňan.

Dresden Hbf: 371.005-0 v čele EN 477 „Metropol“ © Josef Vendolský

Letošní InnoTrans měl rozhodně co nabídnout. Na ploše přesahující 100 000 m² se představilo přes dva a půl tisíce vystavovatelů a venkovní plocha s kolejištěm o délce 3,5 km obsahovala 150 exponátů. Mezi největší lákadla patřily zejména novinky, mezi které patřila například: