Názvy, přezdívky a jména železničních vozidel

16.2.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

City Elefant, ešus, Třinec, Hanička – tak všelijak lze nazvat jedno a totéž železniční vozidlo, elektrickou dvoupodlažní jednotku složenou z vozů označených čísly 471.080-2, 071.080-6 a 971.080-7. A podobně je tomu u mnohých jiných předmětů našeho zájmu, které se podílejí na zajišťování železniční dopravy osobní i nákladní či na stavbě a údržbě tratí.

Není těch pojmenování trochu moc a nejsou vedle číselného označení zbytečná? Taková otázka jistě napadne každého, kdo není „praštěný kolejnicí“, tedy člověkem, pro něhož je železnice předmětem zájmu či dokonce zdrojem obživy. Ale ani vlakofilové nemají vždy jasno v tom, co které to slovo znamená a jaký je jeho původ. V tomto případě jde o obchodní název provozovatele daného typu železničního kolejového vozidla (ŽKV), jeho všeobecně známou přezdívku a dvě osobní jména konkrétní elektrické jednotky, první oficiální a druhé takříkajíc domácké. Pojďme se však na jednotlivé typy slovního označení ŽKV podívat trochu podrobněji.

Osmdesátý „ešus“ dostal v depu jméno „Hanička“, ale oficiálně se jmenuje „Třinec“
(Bohumín, 9.2.2013) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Začneme pohledem do historie, která dává zapravdu biblickému tvrzení, že „na počátku bylo slovo“. První „parní oři“, kteří byli nositeli pokroku v dopravě od první dekády 19. století, se od sebe odlišovali jmény, nepochybně po vzoru lodí, jak bylo pro kolébku železnice a námořní velmoc Anglii logické. Tato praxe se pak přenesla také do jiných částí světa, zprvu především do kontinentální Evropy. První lokomotiva, která vjela na území pozdějšího Československa, nesla jméno Moravia. Vzrůstající počet strojů si však časem vynutil jejich rozlišení praktičtější, beroucí v úvahu i jejich konstrukční odlišnosti, a tak vzniklo značení (alfa)numerické.

Na budce stroje z roku 1878 najdeme i původní označení kkStB (Výtopna Jaroměř, 5.5.2007)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

I když označování lokomotiv a později i dalších hnacích i nehnaných ŽKV číslicemi, často v kombinaci s písmeny, postupně převládlo, jejich oficiální jména v některých případech zůstávala. U větších dopravců jako doplněk označení systematického (např. pozdější řada 404.0 ČSD), na místních drahách (např. Litovel – Senice) a na vlečkách (např. liberecký Adolf) coby hlavní či dokonce jediný rozlišovací znak. Lokomotivy dostávaly i jména „památeční“, jako roku 1907 stroj 178.049 kkStB (později 422.025 ČSD) ve výrobním závodě, který navštívil představitel panovnického domu, po němž ten malý býček dodnes nese jméno Arcivévoda Karel.

422.025 aneb „Arcivévoda Karel“ (Lužná u Rakovníka, 26.6.2004) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nicméně v oficiálním pojmenování lokomotiv převládaly pojmy místopisné, a tato dávná a na léta opuštěná praxe v poslední době u nás ožila, jak naznačuje už úvod tohoto článku. České dráhy ve spolupráci s kraji začaly v poměrně široké míře „zviditelňovat“ omlazování parku vozidel pro regionální osobní dopravu jejich slavnostními „křty“, zhusta spojenými s prezentací reklamních nátěrů (spíše tedy polepů), vížících se ke konkrétním dopravním (vesměs turistickým) cílům. Dělo se tak nejen v kraji Moravskoslezském, na Liberecku, ale také třeba v Kraji Vysočina. Oficiální jména ŽKV však můžeme najít i mimo park národního železničního dopravce.

Jediná motorová jednotka řady 814.5 nese jméno „Desná“ (Šumperk, 12.2.2013)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

V úvodu jsme zaznamenali případ, kdy konkrétní ŽKV krom jména oficiálního nese také jméno „domácké“. Tento druhý způsob pojmenování je dokonce mnohem častější a zpravidla nemá žádný úřední punc, ba často dokonce ani fyzickou podobu. Asi nikdo nezjistí, kdy a kde začali strojvedoucí a další personál depa vyjadřovat blízký vztah k „té své mašině“ jejím důvěrným „oslovováním“, jisté však je, že se tento zvyk v poslední době značně rozšířil. Jestli bylo jméno stroje také veřejně manifestováno, to záleželo hlavně na příslušných vedoucích pracovnících, zda svévolné (a tedy ilegální) popisování svěřených ŽKV tolerovali či nikoliv.

Vršovický „bastard“ 371.004-3 se jmenuje „Otík“ (Praha-Holešovice, 15.9.2008)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Zatím co pokus o viditelné pojmenování všech sedmi jednotek řady 680 po pohádkových trpaslících pražským strojvedoucím nevyšel, u jiných řad tomu bylo naopak. Nikdo nebránil popsání motorových vozů řady 854, takže se od počátku dodávek pyšnily svými vlastními jmény, až byly přes svou početnost a dislokační roztříštěnost pojmenovány všechny. S postupem doby se příslušní činitelé původně živelný proces takového popisu ŽKV zjevně snažili umravnit alespoň co do jeho formy a jména dostávala jednotný vzhledový charakter přinejmenším v rámci jednotlivých PJ DKV. A některá vozidla si je odvážela dokonce už z výroby či lakovny.

Děčínský „sysel“ 80-30 005-0 měl jméno ještě před dokončením
(Pars nova Šumperk, 12.2.2013) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže se výše ve stručnosti probraná jména, ať už oficiální či „domácká“, vztahují ke konkrétnímu jednotlivému vozidlu, nyní se budeme věnovat slovním označením ŽKV hromadným, vztahujícím se k jednotlivým jejich řadám či konstrukčním typům. Na začátku jsme už vysvětlili, že City Elefant je obchodní název Českých drah pro elektrickou jednotku řady 471. Byl slavnostně představen dne 13.7.2006 a přidružil se tak k už zavedeným obchodním názvům Pendolino pro elektrickou jednotku řady 680 (i produkt s ní spojený) a Regionova pro motorovou jednotku řady 814. Současně předznamenal několik obchodních názvů dalších.

První „RegioPanter“ byl pokřtěn v plzeňské Škodovce dne 3.11.2011 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Patří k nim nejenom na předchozím snímku bublinkami smočený RegioPanter pro skupinu elektrických jednotek řad 440, 640 a 650, ale také podobně konstruované názvy RegioSpider (řady 840 a 841) a RegioShark (řada 844). Zatím posledním „výdobytkem“ na tomto poli je obchodní název ČD railjet k označení netrakční jednotky Viaggio Comfort a s ní spojeného společného produktu ČD a ÖBB. Ten se neobejde bez účasti lokomotiv rakouského národního dopravce známých jako Taurus, což je pro změnu obchodní název ÖBB. Kolejová vozidla však častěji mívají obchodní názvy svého výrobce, i když u nás zatím spíš jen ojediněle.

Lokomotiva Škoda 109E nese od 27.6.2013 obchodní název „Emil Zátopek“ (Praha hl.n.)
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Pomineme-li „světový“ obchodní název motorové jednotky řady 861 z Vrútek a obdobné počiny CZ LOKO, je to třeba právě předchozím snímkem připomenuté naopak „ryze domácí“ pojmenování lokomotivy plzeňské, o němž jsme v našem internetovém magazínu aktuálně referovali. A stejně tak aktuálně můžeme v této souvislosti upozornit na právě probíhající veřejnou soutěž o další obchodní název vozidla stejného výrobce, tentokrát rychlíkové verze RegioPantera. I když se na soutěži podílí Škoda Transportation, a.s., zřejmě půjde opět o obchodní název Českých drah, jež ostatně na toto téma vydaly tiskovou zprávu, kterou jsme zveřejnili 7. ledna.

Kliknutí do náhledu soutěžní stránky ji otevře

A můžeme přejít k poslednímu typu slovního označení ŽKV, z pohledu vlakofilů asi nejzajímavějšímu, tedy přezdívkám. Na toto téma v našem internetovém magazínu už jeden článek vyšel, i když se zabýval jen jejich psanou podobou, a to ještě otázkou, zda je psát s velkým či malým písmenem na začátku. (A už jste si mohli povšimnout, že jeho doporučení neakceptuji.) Podívejme se tedy na přezdívky z trochu širšího pohledu. Toto slovní neformální označení jednotlivých řad zprvu parních lokomotiv a později i dalších železničních vozidel vznikalo v praxi a bylo vyjádřením vztahu železničářů k nim. Jeho původ býval rozmanitý, někdy i tajemný.

Zda přezdívka „kafemlejnek“ vznikla podle tvaru či zvuku této lokomotivy, toť otázka
(Lužná u Rak., 13.5.2006) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Některé řady ŽKV mají přezdívku jedinou, většina však několik, protože se lišily podle regionu, v němž se vozidla vyskytovala. V současné době, kdy se do „tvorby“ přezdívek pustil také národ vlakofilní, jejich počet ještě narostl. Přitom se železniční fanoušek zhusta se železničářem ani nedomluví, protože nemálo v zájmové sféře používaných přezdívek v praxi neexistuje. Nehodlám zde uvádět konkrétní příklady, některé najdete v popiscích ilustračních snímků v připojené galerii, (skoro) všechny pak níže v odkazech. Jen chci upozornit na fakt, že je zbytečné dohadovat se například o tom, zda se řadě 350 říká správně gorila nebo krysa.

Svůj pohled na psaní začátečních písmen přezdívek jsem postupně vyjádřil v diskusi k už zmíněnému článku. Ta nakonec víceméně vyšuměla do ztracena a já jsem mezi tím dospěl k jisté korekci svého tvrzení z 16.2.2006. Ve vlastních textech (a totéž vždy doporučuji také „svým“ autorům) důsledně používám psaní všech přezdívek ŽKV (tedy i těch, které byly odvozeny od vlastních jmen) s malým počátečním písmenem, jak zavedl Atlas vozidel z edice Železničního magazínu a jak jsou vesměs k vidění i v časopise Dráha. (První zmíněný zdroj sice uvádí přezdívku Hurvínek, ale jinak třeba ragulin, takže to ojedinělé velké písmeno je spíš nelogický „překlep“).

Ukázka publikací z edice „Železničního magazínu“; zdroj: www.railvolution.net

Tento způsob psaní lze považovat za už v odborné literatuře vžitý i osvědčený. Navíc samozřejmě neodporuje pravidlům češtiny ani pravidlům slovenštiny, koresponduje s psaním přezdívek jiných dopravních prostředků (například vétřieska pro automobil Praga V3S) a dává možnost odlišit na první pohled přezdívku řady ŽKV od jejího případného obchodního názvu či individuálního vlastního jména konkrétního zástupce té které řady, ať už oficiálního či „domáckého“. Pro zvýraznění přezdívky v okolním textu se doporučuje použít uvozovek nebo kurzívy, což lze ovšem aplikovat i na ostatní zmíněná slovní označení železničních kolejových vozidel.