Z mých zápisků: Výlet na Osoblažku

Úzkorozchodná lokálka Třemešná ve Slezsku - Osoblaha o rozchodu 760 mm, v dnešní jízdním řádu ji najdeme pod číslem 298, ležící v osoblažském výběžku, byla postavena v roce 1898. Do dnešních dnů je zde provozována pravidelná osobní doprava v režii rekonstruovaného stroje 705.913 a vozu Balm/u, která je objednávána Moravskoslezským krajem. Již od roku 2004 tady ve vybraných víkendech během celého roku, hlavně však v létě, jezdí turistické vlaky tažené parní lokomotivou. Před deseti roky parní provoz zahajovala původem rumunská rešica U46.002, od roku 2009 parní provoz leží hlavně na bedrech malého štokra U 57.001. Tyto vlaky provozují Slezské zemské dráhy o.p.s.

Tak onu prázdninovou sobotu jsme my, tři železniční nadšenci z hanáckých dědin Loučany, Náměšť a Senice vyrazili, do Olomouce autobusem (z důvodu změněného jízdního řádu jsou od GVD 2012/13 vlaky z Náměště/Senice na Olomouc s přestupem na rychlíky do všech směrů nepoužitelné). Z hanácké metropole jsme v 7.07 odjeli rychlíkem směr Krnov, tam jsme byli kolem deváté, odkud jsme do Třemešné však museli jet autobusem náhradní autobusové dopravy.

Nádraží v Třemešné © Martin Skopal

V Třemešné jsme měli dostatek času na prohlídku stanice se zajímavou symbiózou normálního a úzkého rozchodu. Nádražní budova je z jedné strany obklopena kolejemi normálního rozchodu, z druhé rozchodu téměř polovičního. V úzké části se nachází zázemí pro parní lokomotivu - vodárna s funkčním vodním jeřábem a nově postavená výtopna, dále zbrojení naftou, nepoužívaná podvalníková jáma s podvalníky, které pravděpodobně čeká již jen sešrotování nebo obohacení sbírek nějakého muzea. Byly tady také odstaveny dvě dieselové lokomotivy TU 38.001 Slezských zemských drah a 705.917, která by snad měla být předána NTM, dále muvka SŽDC. V neposlední řadě na nádraží stála souprava parního vlaku tvořená malým štokrem U 57.001, který na dýmnici nesl původní jugoslávské označení 1932, které je také výrobní číslo lokomotivy, která byla vyrobena v roce 1947 v plzeňské škodovce právě pro jugoslávské železnice. Za lokomotivou, která z Třemešné byla v postavení tendrem napřed, byl jeden Balm/u ČD, dále otevřené výletní vozy, pivní vůz a další.

Budova v Horních Povelicích asi za chvíli spadne © Martin Skopal

V 10.50 jsme odjeli směr Osoblaha. Trať je z Třemešné většinou z kopce. Cestou jsem si prohlížel trať, která je zajímavá množstvím oblouků, mj. je zde oblouk s nejmenším poloměrem a síti SŽDC – 75 m. V kontrastu s nádražím v Bohušově působí budovy v Horních Povelicích a v Slezských Rudolticích, které za chvíli spadnou, nebo je jejich vlastník nechá zbořit. Proč? Protože jsou ve vlastnictví ČD (nebo SŽDC?), které je radši nechají zbourat externími firmami (které si za to samozřejmě nechají tučně zaplatit), než aby je prodali za jakoukoliv částku. Tak hospodaří státní firma. Právě budova v Bohušově je v soukromém vlastnictví a slouží jako rodinný dům. Toto se ale zdaleka netýká jen Osoblažky, ale celé České republiky.

„Rešica“ posunuje © Martin Skopal

Na konečné v Osoblaze jsme byli asi ve 12 hodin. Stála tam již druhá parní lokomotiva, U 46.002, která jela ve 12.40 se dvěma vozy do Slezských Rudoltic a zpět.To byl jeden z důvodů, proč jsme si vybrali právě tento termín. Také tam přijel pravidelný osobní vlak tvořený strojem 705.913 a vozem Balm/u. Dokumentovali jsme posun a odjezdy vlaků, najedli jsme se, poseděli... Nikam se nespěchalo, nebylo tam tolik lidí. Takové akce mám rád, podobné byly snad třeba naše návštěva Mladějova předchozí rok nebo při oslavách 100 let litovelských místních drah letos v červnu, kdy jsme se po dvoudenním nahánění (nejen) turnovské třistadesítky jeli v neděli jen tak projet ze Senice do Mladče a do Červenky. V kontrastu s nimi jsou třeba masové akce typu Den železnice v Břeclavi, kde je hromada lidí nebo jízda jízda štokra na trati z Olomouce do Krnova. Ne že by mě to na takových akcích nebavilo nebo jsem to měl za trest, ale akce typu Osoblažka nebo Mladějov mám prostě raději.

„Malý štokr“ posunuje © Martin Skopal

Ve 14.55 jsme odjeli zpět do Třemešné. Byla to nádherná jízda, kolem trati se střídaly sklonovníky s hodnotami 30, 25, 20 i 15 promile a tak se prověřil výkon parní lokomotivy, pro kterou ale těchto pár vagónků nebylo žádný problém. Ve Sl. Rudolticích vlak stál asi půl hodiny, při kterém lokomotiva dobírala vodu a zároveň jsme se tady křižovali s protijedoucím vlakem.

Slezské Rudoltice © Martin Skopal

Do Třemešné jsme přijeli s mírným zpožděním asi v 16.45 a následoval běh na autobusovou zastávku pod nádražím na autobus NAD, který měl odjíždět v 16.45. Naštěstí jsme to díky mírnému zpoždění autobusu stihli, i když těsně. Z Krnova jsme odjeli rychlíkem po páté do Olomouce. Cestou jsme se křižovali s osobním vlakem ve stanici Brantice, kde jsou stará mechanická návěstidla německého vzoru. Právě při čekání na vlak od Bruntálu jsme se zasmáli, kdy v oddíle vozu 043, kde jsme byli my a jistá slečna. Již si nepamatuji vše, co říkala, ale mlela furt dokola něco ve smyslu, jak jsou ty České dráhy hrozné a jak je možné, že rychlík čeká na osobák a má kvůli tomu zpoždění... Já vím, je neslušné poslouchat cizí rozhovory, ale jinak to nešlo.

Křižování v Branticích © Martin Skopal

V Olomouci Jsme byli kolem sedmé, a protože osobák, co odjížděl pravidelně několik let po sedmé z Olomouce na Senici byl zrušen a my bychom museli čekat v Olomouci hodinu a půl, rozhodl jsem se pro náhradní řešení – jet přes Prostějov. Já mám režijku, ostatní SoNe+ (dnes se to jmenuje nějak jinak) a tak to nebyl problém. V Prostějově byla odstavená Hanzalíkova berta (kterou ale vyfocenou nemám). Projeli jsme se tak po trati z Prostějova do Náměště (zaznamenáno mám 810.646), kde se nedostaneme tak často. Doma jsem byl kolem deváté.

Úvodní snímek: „Rešica“ odjíždí z Osoblahy do Slezských Rudoltic © Martin Skopal