Nová podoba nádraží Týniště nad Orlicí se rýsuje

22.12.2014 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Uprostřed minulého týdne jsem si zorganizoval soukromý kontrolní den na přestavbě týnišťské železniční stanice a až na místě samém jsem s údivem zjistil, že část objektů už byla (zjevně nedávno) dána do užívání cestujícím. Stalo se tak kupodivu v naprosté tichosti, alespoň já jsem žádnou zprávu na toto téma nenašel ani v internetových médiích, ani na městském webu.

Že jsem se 17. prosince dopoledne ocitl v Týništi nad Orlicí bylo vlastně dílo náhody, dokonce ne jediné. Původně jsem chtěl někdy v půli posledního měsíce roku vyrazit někam na zasněžené koleje, jenže takové se v mém dosahu díky rozmarům počasí letos nenabízely. A počasí fotografickému výletu vesměs nepřálo vůbec, i když jsem si připravil několik alternativních cílů. Ve svých plánech jsem se časově soustředil hlavně na „železničářský Nový rok“, tedy neděli 14. prosince, ale ranní nepohoda mne od naplnění toho záměru odradila. Nakonec jsem vsadil na datum o tři dny pozdější, v souladu s relativně příznivou meteorologickou prognózou.

Předpověď počasí na 17. prosince s výhledem na další dny; zdroj: pocasi.idnes.cz

Ještě cestou na královéhradecké hlavní nádraží jsem v autobuse MHD přemítal, kterým směrem je vlastně opustím. Mohl jsem zamířit k hlavnímu tahu do Pardubic, na ještě nezmapované nádraží v Chlumci nad Cidlinou nebo do podobně v mém archivu chybějící stanici Smiřice, ale nakonec vyhrála už výše zmíněná destinace v podhůří Orlických hor, s níž jsem měl tak trochu nevyřízené účty. Můj předchozí článek o přestavbě tamního nádraží totiž vznikl na základě podkladů fotoreportéra jiného a já jsem ji viděl téměř doslova jen „z rychlíku“ (ve skutečnosti to byl spěšný vlak). Souprava nejbližšího spoje na mne už čekala u 1. nástupiště.

163.098-7 v čele Os 5605 Hradec Králové hl.n. - Choceň ve výchozí stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A měla u něj setrvat o pět minut déle, než velel jízdní řád, jak už s předstihem ukazovaly informační panely a později občas prohodil staniční rozhlas, který přidal vysvětlení, že se tak děje „z důvodu čekání na opožděný přípojný vlak“. Vzhledem k tomu, že ohlášené zpoždění mé záměry nijak neohrožovalo, v klidu jsem pořídil pár záběrů navíc, zpopelnil jeden zdraví ohrožující produkt a pak si našel místo v docela slušně zaplněné, od relativně nedávné doby jen úsporně dvouvozové soupravě. Samotná přeprava do stanice určení proběhla v pohodě a poklidu, který se po opuštění vlaku náhle změnil v mírně hektický zápas s časem a prostorem.

Os 5202 Týniště n.O. - Chlumec n.C. před odjezdem od nového 1. nástupiště
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Čas mne v rámci aplikované taktové dopravy honil při snaze fotograficky zachytit všechny přítomné a posléze téměř najednou odjíždějící vlaky, přičemž mne prostor omezoval hned dvojím způsobem – z hlediska rojení cestující veřejnosti i postavení podzimně nízkého slunce. Při tom všem jsem se vcelku ukvapeně snažil zachytit také některé objekty stanice, které samozřejmě mohly klidně počkat na dobu pozdější. Nakonec jsem první dokumentační nápor zvládl a v dopravním sedle se mohl věnovat prohlídce a fotografování stanice už značně rozšafněji. Nejprve jsem obešel výpravní budovu, která už netvoří jeden celek, jako tomu bylo původně.

Výpravní budova s už samostatně stojící komerční částí v popředí © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tady musím od popisu svého konání odbočit a učinit jednu důležitou metodickou poznámku: Kdo nezná týnišťské nádraží a podstatu jeho probíhající proměny, měl by si přečíst dva mé příspěvky předchozí: březnovou reportáž popisující stanici a srpnovou stať o projektu přestavby. Jinak asi stěží pochopí, o čem tento stručný text (v němž se už jednou uvedené informace neopakují) a poněkud obsáhlejší galerie fotografií (která snímky výchozího stavu nezahrnuje) vlastně vypovídají. Já se omezím jen na několik poznámek k aktuálnímu stavu rekonstrukce, jak jsem jej viděl, zachytil a (možná ne vždy dobře) pochopil při své návštěvě.

Někdejší přístavek komerční části i vestibul časem nahradí volná plocha
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nově osamostatněná komerční část je nejen v zásadě hotova zvenčí, ale v provozu je i její odbavovací hala, z ulice přístupná bezbariérově. Na už fungující první nástupiště z ní však vede přístup bariérový, takže vozíčkáři se budou muset vrátit a budovu objet, nebo použít výtahu do podchodu. Jeho výstavba, stejně jako obou ostrovních nástupišť, však přijde na řadu až v příštím roce. Celá tato etapa přestavby má být hotova 30.9.2015, jak je uvedeno mj. v článku na webu města. Pro tento rok mají stavbaři už hotovo, takže jsem ve stanici žádný stavební ruch nezaznamenal – s výjimkou finalizace interiéru prodejny řetězce Relay v odbavovací hale.

Odbavovací hala s dokončovanou prodejnou řetězce Relay © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jak se cestující, ale zejména asi nemalý okruh místních štamgastů, smíří s moderní náhradou tradičních stánků ve stávající vestibulu po jeho zbourání, to je otázka. Ale přežili už zánik někdejší nádražní restaurace, nějak přežijí i další novotu. Ostatně proměna zbytku stavebního spojení komerční a služební části výpravní budovy ve volný, parkově upravený prostor není ještě zdaleka na pořadu dne – právě realizovaný projekt nic takového nezahrnuje. Nedotýká se také služební části výpravní budovy, pokud pomineme vlivy úprav zabezpečovacího a informačního systému na její napojení či interiér. Její vnější podoba se však (prozatím) nezmění.

Služební část výpravní budovy z budoucího 3. nástupiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem prozkoumal a zvěčnil současnou podobu nádraží a jeho nejbližšího okolí, oběhla právě hodina do následujícího sjezdu a rozjezdu vlaků, jehož počátek mne zastihl ve výhodném postavení na novém prvním nástupišti. To je prakticky hotovo včetně vybavení osvětlením, lavičkami a odpadkovými koši, jen nový informační systém doposud z pochopitelných důvodů chybí a je z části suplován porůznu umístěnými směrovkami a jinými cedulkami. Zatím jediné zvýšené nástupiště je využíváno k odjezdům vlaků z Chocně (případně ze samotného Týniště) do Hradce Králové, ostatní vlaky jsou odbavovány ještě tradičním způsobem.

Odjíždějící Sp 1953 do Letohradu, Os 5148 do Náchoda a Os 5604 do Hradce Králové
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem (více či méně) úspěšně zvládl fotografický záznam dalšího taktu osobní dopravy a k němu získal i nějaký ten snímek z poměrně čilé dopravy nákladní, rozhodl jsem se pro procházku do komerčního obvodu, kde jsem při už výše zmíněné letní cestě za něčím jiným letmo zaznamenal jakási pracovní vozidla. Tentokrát však provizorní stavební dvůr takové zpestření nenabídl, takže jsem se musel spokojit s několika záběry jeho už zazimované podoby, jež ožije asi až na jaře. Náhradou mi osud vyslal před objektiv aspoň vlak vezoucí ze Solnice produkty kvasinské automobilky, jež vlastně stojí v pozadí celého projektu modernizace.

742.080-5 přiváží vlak s automobily Škoda ze Solnice © PhDr. Zbyněk Zlinský

Bývalým komerčním obvodem jsem došel až na vyústění jeho kolejiště do častolovicko-borohrádecké zhlaví stanice a zpět k jejímu centru jsem se vracel ulicí Nádražní. Při této cestě „občanským“ prostředím jsem objevil dokonce dvě železniční zajímavosti. U paty vodárenské věže stojí mapa městské naučné stezky Město v lesích, která zahrnuje i místní nádraží. Před ním samotným jsem pak „objevil“ ordinaci železniční polikliniky, v níž, jak mi došlo, jsem právě před 30 lety učinil pokus vstoupit do řad „modré armády“ (neúspěšný, za což mohl druhý pár mých očí). Na nádraží jsem se vrátil akorát k obědu (z vlastních zásob) a k začátku dalšího taktu.

Vzhledem k tomu, že jsem už všechny vytčené úkoly splnil, nebe nad Týništěm se začalo mračit a studený vítr začal být nepříjemný, rozhodl jsem se svou misi ukončit a vyrazit k domovu. Tentokrát mi k cestě posloužil spoj rychlejší a svým způsobem komfortnější, zvlášť když jsem se usadil v řídicím voze (někdejší) řady 954.2. Než jsem tak učinil, objevila se u prvního nástupiště muvka, aby tak aspoň symbolicky přispěla k tématu, jež mne po čase vyhnalo od železnice virtuální (čili skrze internet pasírované) k té skutečné. Byť plody toho mého vyhnanství byly samozřejmě předurčeny také elektronickému zpracování, snad stravitelnému.