Jedna stanice, dva kraje, tři tratě, čtyři směry a pět vleček (2)

4.2.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

V druhé, závěrečné části reportáže z návštěvy nádraží v Chlumci nad Cidlinou se podíváme na zbývající tři vlečky, které z něj vycházejí – lesnickou, hraběcí a „tunelářskou“. A projdeme se také po dvou zarostlých kolejích, z nichž jedna měla v minulosti rovněž vlečkový charakter. Nepomineme samozřejmě ani provoz v samotné stanici, tentokrát v době odpolední špičky.

Na konci úvodní části reportáže jsme se rozloučili u zázemí „traťováků“ SŽDC, kde na koleji 7a stály dvě MUVky s pracovními vozíky. Třetí drezína tohoto druhu byla odstavena opodál, už na vlečce číslo 4223, která od 16.7.2012 nese název „Wotan Forest, a.s., vlečka Chlumec nad Cidlinou“ a doposud patří (alespoň podle dostupných zdrojů) lesnické a dřevařské firmě se sídlem v Českých Budějovicích. Podle údaje v platném Prohlášení o dráze je jejím provozovatelem firma DBV - ITL, s.r.o. Vlečka 4223 začíná výhybkou číslo 18 na páté koleji před areálem TO SŽDC, kříží kolej sedmou a směřuje do nedalekého areálu bývalé dřevařské pily.

Žst. Chlumec nad Cidlinou jako východisko vleček 4223, 4224 a 4225 na fotomapě;
zdroj: www.mapy.cz

Že se provozovatel vlečky v tomto případě moc namáhat nemusí, to mi došlo, když jsem z přejezdu P10488 získal výhled na pokračování vlečky uvnitř kdysi oploceného objektu. Pila sama byla zbourána a na části pozemku vyrostla jedna ze dvou nových skladovacích hal. Přitom ještě 25.3.2005 zde autor zajímavého i když v některých věcech ne zcela přesného internetového článku, k němuž se níže podrobněji vrátíme v jiné souvislosti, zaznamenal čilý provoz. Po něm tu zůstaly už jen stopy v podobě jedné výhybky, dvou kolejí, rampy, skladovací plochy se základy vlastní pily a zbytků elektrických rozvodů. To vše pohlcuje bující vegetace.

Pohled na vlečku 4223 Wotan Forest od přejezdu P10488 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ta mi také bránila v podrobnějším zkoumání konce vlečky, tak jsem raději ona místa opustil, vrátil se k přejezdu P10488 a pokračoval tam, kam vede komunikace přes něj vedoucí – ke složišti uhlí, jaké kdysi vlastnily státní Uhelné sklady prakticky v každé železniční stanici. To chlumecké je na rozdíl od většiny ostatních stále v provozu, s klasickou technologií v podobě šnekového vykladače, pásového dopravníku a násypky. Tuto téměř muzeální výbavu doplňuje už nefunkční lanové posunovací zařízení i kontrastně působící moderní automobilní váha. Objekt dnes využívá zřejmě firma Palivo DBJ, sídlící nedaleko v ulici Nádražní.

Složiště uhlí u koleje 7b © PhDr. Zbyněk Zlinský

Z dokumentace momentálně mrtvého „skanzenu“ vykládky uhlí mne vytrhlo oživení kolejiště za mými zády v podobě odjíždějícího rychlíku do Prahy, po chvíli následovaného spěšným vlakem do Kolína. Po této ukázce soudobého provozu ve stanici mne čekal výlet do její historie, drážně-archeologické zkoumání koleje 7b. Její existenci jsem si uvědomil poprvé kdysi v první polovině 80. let, protože z projíždějícího vlaku byla vidět na ní odstavená jednotka GANZ. A také kolejová pole, které se v těch místech montovala a nakládala (nebo i naopak) s pomocí portálového jeřábu. Minulost traťovácké „vlečky“ připomíná už jen něco zbylých pražců.

Vzrostlé dřeviny dokládají, jak dlouho se zde nic nedělo © PhDr. Zbyněk Zlinský

Kolej ale k zániku zřejmě odsouzena není, její podstatnou část ještě nezdobí náletové dřeviny a v počátečním úseku kdosi nedávno prováděl průzkum stavu pražců. Úsek koncový se však už naprosto ztrácí ve vegetaci, stejně jako kolejnice jeřábové dráhy. Ta ostatně nebyla příliš patrná ani na snímku z 25.3.2005, pocházejícím z už jednou použitého zdroje. Tentokrát jsem se však bující vegetací odradit nedal a došel jsem až na sám konec koleje a za něj, na ulici jménem Spravedlnost a po ní pak k nedalekému přejezdu P3978 přes tratě směrem na Převýšov a Městec Králové, odkud jsou už na dohled vjezdová návěstidla stanice.

Vjezdová návěstidla MS a S tratí 062 a 020 od přejezdu P3978 © PhDr. Zbyněk Zlinský

A také její borohrádecko-městecké zhlaví, odkud vychází další vlečka, s číslem 4224 a poměrně dlouhým názvem „Vlečka Dr. Pio Kinský dal Borgo, Chlumec n.C.“ Jde tedy o onu v samém úvodu zmíněnou vlečku „hraběcí“, protože patří jednomu z potomků chlumecké větve slavného rodu (mimo jiné také bratranci našeho známého politika modré krve, jak připomíná jiný životopisný zdroj) a vede do pily vlastněné rodinným podnikem. Provozovatelem vlečky je podle už citovaného Prohlášení o dráze firma PRODRA s.r.o. Vlečka 4224 začíná výhybkou číslo 38 poblíž stavědla ST2 a od městecké trati se odklání k severu, jak je vidět na fotomapě:

Borohrádecko-městecké zhlaví žst. Chlumec nad Cidlinou s vlečkami 4223, 4224 a 4225
na fotomapě; zdroj: www.mapy.cz

Mapa ukazuje, že vlečková kolej nevede jen do areálu Pily Kinský, ale podle něj pokračuje kamsi dál. Ve skutečnosti je to tak, že před vjezdem na pilu začíná výhybkou L1 vlečka další, označená číslem 4225 a názvem ještě delším – „VIKTORIAGRUPPE Průmyslová zóna Chlumec nad Cidlinou“, jejímž provozovatelem je firma BF Logistics, s.r.o. A právě o této bývalé vojenské vlečce číslo 12 pojednává už dvakrát odkázaný článek na webu Fortifikace.net, který podrobně popisuje její historii, ale v některých ohledech zkresluje současnost. V každém případě jeho četbu doporučuji, protože platná fakta v něm uvedená zde opakovat nehodlám.

Nultý kilometr vlečky 4225 Viktoriagruppe, výhybka V1 a kolejový vjezd do Pily Kinský
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Zato se poněkud zdržím u vlastníka vlečky 4225, jímž je v současné době mediálně často propíraná a poněkud tajemná firma, které Česká republika v roce 2010 svěřila skladování svých státních hmotných rezerv nafty, aby posléze zjistila, že nemalá jejich část se kamsi záhadně ztratila. Což je důvodem k tomu, abych se v úvodu této reportáže zmínil také o jedné vlečce „tunelářské“. Ostatně čemusi „tunelářskému“ nasvědčuje i fakt našemu tématu bližší, že nedlouho před odchodem armády byla za státní peníze nákladně rekonstruována vlečka i celý areál, které pak město získalo za hubičku a posléze (ne)výhodně prodalo dnešnímu majiteli.

Silniční vjezd do průmyslové zóny od přejezdu 4225 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nebudu tvrdit, že o tom všem jsem dumal, zatímco jsem šlapal po vlečkových kolejích k průmyslové zóně. Na výlet jsem se sice připravil, ale většinu informací jsem dohledával až při přípravě článku. Ona procházka byla vcelku příjemná až po přejezd P10423, za nímž začala rekonstruovaná část vlečky, postrádající možnost kráčet podél koleje. Nakonec jsem se ocitl u kolejové brány objektu a zvažoval, co dál. Nová brána byla sice zavřená, ale plot kolem chyběl, tak by nebyl problém v průzkumu pokračovat. Proti však mluvily dva důvody: můj zájem ještě cosi vyfotografovat ve stanici a zatažená obloha věštící brzký příchod soumraku.

Kolejiště vlečky 4225 Viktoriagruppe v areálu průmyslové zóny © PhDr. Zbyněk Zlinský

A z nedaleké silniční brány se vynořil důvod třetí v podobě auta s logem Viktoriagruppe na dveřích a zvídavým mužem za volantem. Ten sice akceptoval mou pravdivou odpověď na dotaz, co tam hledám, ale netvářil se u toho moc vlídně. Tak jsem dokumentaci zbytku vlečky vzdal, spokojil se s pár snímky z dálky a vám nabízím fotografie, které pořídili jiní. Na webu pardubických muzejníků najdete snímky ze 7.6.2013, jež jsou k vidění i ve fóru K-reportu, v dalších příspěvcích navíc doplněny o některé zajímavé informace, mj. o využití vlečky 4225 firmou KB-BLOK SYSTEM, s.r.o., což ostatně potvrzuje také přehled manipulačních míst ČD Cargo.

854.022-1 na postrku odjíždějícího Sp 1808 Trutnov hl.n. - Kolín © PhDr. Zbyněk Zlinský

Že se blížilo další kolo taktovaného provozu ve stanici, vydal jsem se čiperně na zpáteční cestu, abych z něj cosi zachytil. Což se mi podařilo jen tak tak, když mne příjezd osobáku od Městce Králové zastihl u začátku odvratné koleje vlečky 4224. Následující vlaky jsem už byl schopen fotograficky pojednat už poněkud lépe a pak jsem věnoval pozornost zmíněné odvratné koleji, která má číslo 102a a honosí se nejednou zajímavostí. Je značně dlouhá, což však pro její pohlcení vegetací není ani v zimním období na první pohled zjevné. Zánovní návěstidlo Se16 tak svůj modrý paprsek vysílá do houštiny, z níž stejně nemůže žádný stroj vyjet.

Když jsem se toho dne naposled drážně-archeologicky realizoval, vydal jsem se pomalu do stanice, abych pořídil ještě několik snímků její infrastruktury, především jednotlivých nástupišť. Ještě před tím jsem sledoval objíždění soupravy Os 5204/Os 5231 od/do Hradce Králové, při němž lokomotiva musí přejet obě značně od sebe vzdálená zhlaví a přitom podvakrát aktivovat PZZ na poměrně hodně frekventovaném přejezdu P3980. A ve finále svého výletu jsem se už věnoval příjezdu dalších taktovaných vlaků, včetně rychlíku od Prahy, který mne měl (a také tak učinil) dopravit domů. Sice poněkud unaveného, ale určitě spokojeného.