Nejdelší železniční tunel v ČR prorazí „Viktorie“

26.1.2015 8:00 Jiří Řechka

Na sklonku minulého týdne se u Ejpovic představil nejprve zástupcům médií a poté i široké veřejnosti gigantický stroj, jehož úkolem je prorazit dvojici tunelů na trati spojující Prahu s Plzní. Jeho typové označení je TBM S-799 a v pátek 23. ledna byl „pokřtěn“ jménem uvedeným v titulku. O den později byl hlavní atrakcí dne otevřených dveří na stavbě „Modernizace trati Rokycany – Plzeň“.

18. ledna jsem se dočetl, že se bude konat den otevřených dveří na stavbě ejpovických tunelů, včetně prohlídky razícího štítu, největšího, který byl kdy v České republice nasazen. Lákalo mne to, problém byl v dopravní dostupnosti. Nakonec jsem se rozhodl, že nikam nepojedu. Za pár dní se objevila v mé poště pozvánka na slavnostní křest razícího štítu a vysvěcení sošky sv. Barbory, patronky horníků a tunelářů. Problém byl, že pozvánka přišla s týdenním zpožděním a doslova pár hodin před akcí. Jak jsem se dozvěděl na místě, takto pozdě se dostala pozvánka i jiným. Pozdní telefonní registrace se mně povedla až na podruhé.

Pozvánka (kliknutí do náhledu ji otevře ve formátu PDF)

A pak jsem opět začal řešit, jak se dostat na místo. Rozhodl jsem se pro kombinaci osobní vlak/osobní vlak, pokud jsem nechtěl jet autem. A ještě zvolit čas odjezdu. Vybral jsem si vlastně první odjezd vlaku z Prahy do Berouna s následným přestupem na další osobní vlak směr Plzeň. Do obce Dýšina jsem měl přijet velmi brzy, rozhodl jsem se takto, protože jsem místo budování tunelů, které se nachází mezi Kyšicemi a Dýšinou, neznal. A udělat si snímek projíždějících vlaků, kde to bude „zanedlouho“ všechno jinak, to není také špatné. Netušil jsem, že můj cestovní plán bude tak trochu nabourán.

362.117 v úseku přes Dýšinu, který bude opuštěn © Jiří Řechka

V pátek 23. ledna jsem odjel do Berouna a již příjezd tam byl opožděn asi o deset minut. Následný spoj do Plzně na nás opozdilce čekal, a tak jsme pokračovali dál. Cesta bohužel byla přerušená v Hořovicích vinou mimořádné události mezi Hořovicemi a Kařízkem. Došlo ke střetu vlaku s osobou v kolejišti. Z Hořovic nás do Kařízku dopravil autobus. Vlaky nejely v obou směrech, předpokládané zpoždění mělo činit 50 minut. Vlastně mi takovéto zpoždění vyhovovalo. V Kařízku byl přestup zpět do vlaku a moje cesta byla ukončená na zastávce Dýšina. Zde jsem se rozhodoval kudy dál.

Mapa z pozvánky na den otevřených dveří (kliknutí do náhledu ji otevře ve formátu JPG)

Přes obec na místo křtu zhruba hodinu pěšky, podle vyhledávače. Nebo druhá možnost podél tratě přes pole, v klidu udělat nějaké snímky projíždějících vlaků a poté přesun na místo akce. Tak jsem nakonec i učinil. Pochod podél tratě nebyl prost jednoho problému. Bláto. Připraven na toto počasí jsem byl, ale boty byly za chvilku obalené blátem. Pár snímků projíždějících vlaků jsem zhotovil a pak následovala další cesta přes pole. Na místě samém již probíhaly poslední dokončovací práce před slavnostním aktem. Vydal jsem se dál do areálu, po cestě mne odchytil pracovník SŽDC a po dotazu, co tam činím, mi nabídl odvezení na stavbu.

Vjezd do areálu stavby po budoucí trati © Jiří Řechka

Vlastně díky této nabídce jsem si mohl zhotovit snímky z míst, kam přístup nebyl umožněn. Protože ještě byl čas, odvezl mne zpět mimo stavební areál, k informačnímu centru. Ukázalo se, že to není správné místo pro tento den. Když jsem uvažoval, že budu muset absolvovat cestu zpět, můj „taxikář“ se opět objevil a odvezl mne zpět do areálu stavby. Chci mu tímto ještě jednou poděkovat. Na místě slavnosti se již scházeli pozvaní hosté. Nastávající (značně přerostlé) „křtěňátko“, oficiálně razicí štít TBM S-799 Viktorie, je 114 metrů dlouhý kolos vážící 1 800 tun. Maximální ražený průměr je 9 870 mm. Celkový příkon štítu je 6,2 MW.

Razící štít TBM S-799 „Viktorie“ z nadhledu © Jiří Řechka

Maximální tlačná síla je 64 653 kN. Rychlost otáčení hlavy je až 4,5 ot/min. Vyroben byl 24.6.2014 ve Schwanau v Německu firmou Herreenknecht. Na místo určení byl dopraven kombinovanou lodní a silniční dopravou. Tolik několik základních údajů. Takto velký štít na našem území ještě nikdy nepracoval. U Ejpovic bude razit dva tunelové tubusy, dlouhé 4 150 m, propojené mezi sebou spojovacími chodbami. Budou to nejdelší tunely na území naší republiky. Jak řekl stavbyvedoucí, na štítu se provádějí poslední dokončovací práce a je předpoklad, že na začátku února začne štít razit první metry tunelového tubusu. Práce mají být ukončeny za dva roky.

Čelo razicího štítu se zakousne do horniny začátkem února © Jiří Řechka

Tisková zpráva krom jiného uvádí: Trať Plzeň – Rokycany je součástí páteřní transevropské dopravní sítě a vnitrostátního třetího tranzitního železničního koridoru, který vede z Prahy přes Plzeň a Cheb až na státní hranici s Německem. Po dokončení modernizace celé tratě mezi hlavním městem a Plzní by cesta vlakem měla trvat méně než jednu hodinu. Realizaci provede za 3,9 miliardy korun Sdružení MTS+SBT – MTÚ Rokycany – Plzeň, kde vedoucím účastníkem je Metrostav a.s. a členem Subterra a.s. Zhruba polovina ceny přitom padne na unikátní stavbu tunelů. Díky tunelům bude stávávající cesta kratší o více jak 6 kilometrů.

Nad průběhem díla bude bdít sv. Barbora © Jiří Řechka

Součástí slavnosti bylo také vysvěcení sošky patronky horníků a tunelářů (nezaměňovat s určitou skupinou lidí) sv. Barbory biskupem plzeňským Mons. Františkem Radkovským. Soška byla uložena do výklenku v portálu budoucích tunelů, kde zůstane po celou dobu výstavby tunelů. Ve slavnostních projevech, které aktu předcházely, zaznělo, že tato stavba umožní zvýšení maximální traťové rychlosti až na 160 km/h, přičemž se výhledově uvažuje o rychlosti 200 km/h. Modernizace tratě by měla umožnit zvýšení její konkurenceschopnosti vůči silniční, v tomto konkrétním případě tedy hlavně dálniční, dopravě.

Přínos tunelu ozřejmí mapa (kliknutí do náhledu otevře celou ve formátu JPG)

Padla zmínka i o nedávném jednání s německou stranou; je předpoklad, že i na německém pokračování koridoru provedou úpravy, které povedou ke zvýšení traťové rychlosti na 160 km/h. Dověděli jsme se, že razící štít byl vlastně několik měsíců v bednách, kde čekal na ukončení nečekaně dlouhého archeologického výzkumu dotčené lokality. Řečníci vyjádřili spokojenost, že po letech plánování, příprav a překonávání různých problémů se projekt uvádí do života. A v neposlední řadě této stavbě popřáli, aby nedošlo k žádným událostem, které by ohrozily zdraví či dokonce život pracovníků. Slavnostním křtem a přípitkem byla akce ukončena.

Slavnostní oficiality skončily, všední práce čeká … © Jiří Řechka

A pro mne to znamenalo návrat k vlaku. Tentokráte již po silnici a na zastávku jinou, protože na základě informací od místních obyvatel vyšlo najevo, že lépe bude jít místo na zastávku Dýšina do Chrástu u Plzně. Což je obrazně řečeno přes kopec. Poté již následoval odjezd domů s přestupem ve Zdicích. A doma samozřejmě, krom nezbytných úkonů očistných a revitalizačních, také zahájení práce na této reportáži a připojené galerii snímků. Na jejím konci najdete také fotografie, které v soboru 24. ledna pořídil kolega Peter Bado na zmíněném dnu otevřených dveří a opatřil odbornými popisky. Další informace z obou akcí zveřejnila média.