Jaworzyna Sląska, Wolsztyn, Poznań
Tímto vyprávěním o výletu, uskutečněném před přibližně rokem, hodlám mimo jiné nalákat čtenáře k návštěvě železničních muzeí v polských městech Jaworzyna Sląska a Wolsztyn. Po cestě za těmito dvěma stěžejními cíli a zpět se však podíváme i na další (nejen) železničně zajímavá místa a nepomineme ani tramvajový provoz v Poznani.
Nejprve jsme přejeli „Jizerskou dráhu“ Tanvald – Kořenov – Szklarska Poręba – Jelenia Góra, poté se zastavili v Jaworzyně Sląské, další den se svezli s párou z Leszna do Wolsztyna a navštívili tamní Parowozowniu, a nakonec prošmejdili tramvajový provoz v Poznani.
Ex-slovenský motorák českého dopravce v Polsku © Libor Peltan
Trať Harrachov – Szklarska Poręba jsem si prošel v létě 2009, když začínala její rekonstrukce po 64 letech neprovozu. Loni jsme se sotva nacpali do dvojice osmsetdesítek, takže rekonstrukce asi nebyla marná. Do Jelení Góry nás popovezl pro tuto trať typický čtyřkýbl EN71 a pak jsme přestoupili do řádně heterogenní soupravy IR sestavené z polských áček, béček i patráku.
Železniční muzeum v Jaworzyně nelze než doporučit k návštěvě. Od nás je to kousek a s nějakou tou „Celodenní+Polsko“ ani nevyjde draho.
Lokparáda před rotundou © Libor Peltan
Do vstupní brány nás nejprve nalákala bohatá výstavka před rotundou bývalého depa, až pak se nám podařilo najít kasu. Vstupenky stály překvapivě málo a ochotný personál nám uschoval batožinu. Po celém rozsáhlém areálu se dá pohybovat hodně volně. Pro návštěvníky jsou hlavně určené opravené a nazdobené parovky (v hojném počtu různých typů!), v pohodě se dá vylézt i do kabiny. Všude jsme nacházeli i množství vraků, k nimž či na ně je většinou vstup zakázán, ale jen malou cedulkou z jedné strany, kterou jsme tak leckdy objevili až při slézání z mašiny či opouštění zakázaného prostoru. Co všechno je k vidění snad částečně napoví fotogalerie nebo odkaz dole.
Motorový vůz SN61 © Libor Peltan
V jednom z objektů depa je zajímavá vnitřní expozice, zřejmě přístupná jen při skupinové prohlídce s průvodcem. Nám se tam náhodou podařilo takovou skupinu zastihnout, takže jsme obdivovali výstavku historické výpočetní techniky a na minutku nakoukli i do velké místnosti s modelovým kolejištěm uprostřed a množstvím železničních artefaktů a fotografií na stěnách.
Neradi opouštěje železniční ráj, svezli jsme se na krátkou procházku po Wrocławi (oklikou přes Legnici) a posledním vlakem pak do Oborników Sląskich, kde je od nádraží – tehdy prakticky neexistujícího pro mohutnou rekonstrukci tratě Wrocław - Poznań – nedaleko k přespání vhodný les. Ráno jsme řešili u pokladny, že jízdenka „Ty i raz, dwa, trzy“ sice platí u PR i KW, ale nedá se koupit jedna pro cestu s oběma dopravci (což při polsky degresivním jízdném prodražuje cestu). Možná tedy dá, ale pokladní tvrdila že ne.
„Povšimni si prosím: Heusingerův rozvod“ © Libor Peltan
Nenechali jsme si však zkazit náladu a celý čas strávený v Leszně (krátkou procházkou po pěkném městě, obhlídkou závor přejezdu křižujícího jižní zhlaví, ovládaných klikou ze stavědla, a internetěním na nádraží) se těšili na zlatý hřeb našeho výletu. Hlavní motivací totiž byl historický, leč vlastně od dob dávných nikdy nepřerušený, provoz parovek na pravidelných vlacích v okolí Wolsztyna, který skončil ani ne měsíc po naší návštěvě (dnes Wolsztyn páry vypravuje jen na příležitostné akce). Vlak tvořila obligátní Ol49 s dvojicí béhápéček, vytápěných jak jinak než parou. Cestou nás sledovalo početné hejno německých fotičů. V cílové stanici se pára odpojila a mířila stejným směrem jako my – do depa.
Práce jako před lety © Libor Peltan
Jde opět o muzeum pyšnící se množstvím pruských parovek, užili jsme si však i jiné zajímavé exponáty, a hlavně pozorování provozní údržby zatopené páry, otáčení na točně... Vstupenky nám při našem příchodu neměl kdo prodat, byť jsme trpělivě čekali, a tak jsme si pro ně došli až ke konci naší návštěvy – a opět jsme nezaplatili mnoho.
Ol49 opouští Wolsztyn (díky, mraky!) © Libor Peltan
Do Poznaně jsme se pak svezli dvoudílným motorákem KW, jehož druhý díl měl všechny sedačky proti směru jízdy. Trať je čerstvě rekonstruovaná, avšak citlivě – v mnohých stanicích se lesknou mechanické závory a návěstidla. O tramvajovém provozu v Poznani se moc rozepisovat nebudu. Za projetí stojí „szybki tramwaj“ na Osiedle Sobieskiego, moderní podzemní úsek na Franowo, a kromě jiného i tratě ke konečným Ogrody, Wilczak a Dębiec. Perlou vozového parku je běžně provozovaný historik Konstal 105N, jinak se tu prohání množství Düwagů GT8 (jednosměrných i obousměrných, s dveřmi v prostředním dílu i bez), a za lov stojí rekonstruované i původní ČKD RT6.
Tramvaje ve smyčce Ogrody © Libor Peltan
Prošel jsem si také trasu úzkokolejky „Maltanka“, vedoucí k novému ZOO na východě města. V provozu je asi jen v létě. Zajímavá je třeba tím, že na obou konečných nemá stanice s objízdnou kolejí, ale prostě smyčky.
Maltanka, výhybna Balbinka © Libor Peltan
Odkazy:
- Tanvaldská ozubnicová dráha – Wikipedie
- Muzeum Techniki - Jaworzyna Śląska
- Parowozownia Wolsztyn - oficiální stránky
- Parowozy z Wolsztyna - neoficiální stránky o výtopně Wolsztyn
- Tramvajová doprava v Poznani – Wikipedie
- Kolejka Parkowa Maltanka – Wikipedia, wolna encyklopedia
Galéria
Súvisiace odkazy
- Parádní wolsztynská „Parada parowozów 2018“, 7.6.2018 8:00