Čí jména nesou

A také – a to nebývalo zvykem – po významných osobnostech historie a umění.

Docela mi sedí, když vlak nese jméno člověka, který dráze zasvětil život – Gerstner, Perner, Křižík. Nebo alespoň byl velkým obdivovatelem lokomotiv – Dvořák. Přijde mi ale absurdní nebo aspoň nestylové, když vlak nese jméno sice národního hrdiny, avšak z dob, kdy dráha neexistovala.

Nicméně jsem se pokusil v tomto svém článku posbírat ze současného jízdního řádu vlaky, nesoucí jména významných postav. Začneme z dávných hlubin české historie. Mívaly vlaky i jména po vládcích Velké Moravy, tedy z 9. století: Mojmír, Rastislav, Svatopluk. ty už jsem na současním IDOSu nenašel, takže musíme postoupit až do doby husitské.:

Jan Hus. Po něm pojmenovali Ex 352 a 351 Praha – Plzeň – Mnichov. Ne, nejede až k Bodamskému jezeru, což by bylo stylovější.

Jan Žižka. Už jeho vozová hradba možná trochu připomínala vlak. Jeho jméno nese R 651 a 650 Praha – České Budějovice.

Jakub Krčín, tvůrce jihočeských rybníků, žijící v letech 1535 – 1604, dal jméno R 664 a 665 Brno – Jihlava - České Budějovice – Plzeň, a jeho zaměstnavatel Petr Vok, poslední z Rožmberka (1539 – 1611) R 662 a 663, jedoucímu po stejné trase.

Jan Jesenius byl slovenský lékař, politik a filozof, popravený spolu s dalšími pány r. 1621 v Praze na Staroměstském náměstí. Jeho jméno dnes veze EC175 a 174 čtyřmi státy na lince Hamburk – Berlín – Praha – Česká Třebová – Brno – Bratislava – Budapešť.

Přijde mi však líto, že „učitel národů“ Jan Amos Komenský, kterého osobně považuji za jednu z největších postav, jež se narodila v této zemi, se má spokojit jen s vnitrostátním R 889 a 888 Praha – Česká Třebová – Olomouc – Luhačovice. Představte si, že by EC Komenský jezdil z Uherského Hradiště až do Naardenu.

Víte, kdo byl Jan III. Sobieski? Polský korunní hejtman, vojevůdce, později i král, žil v letech 1629 – 1696, v r. 1683 porazil Turky u Vídně. Dnes EC105 Sobieski jezdí z Gdyně přes Varšavu, Ostravu, Přerov a Břeclav do Vídně.

Jan III. Sobieski (1629 – 1696) polský vojevůdce a král

Nemusím snad připomínat, že Jan Blažej Santini byl český barokní architekt italského původu (1677 - 1723), který se proslavil svým jedinečným stylem, nazývaným barokní gotika. Z oken R 975 z Prahy do Brna přes Havlíčkův Brod snad zahlédneme jeho dílo – kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné hory, ale bohužel neuvidíme jeho nejslavnější stavbu, poutní kostel sv. Jana Křtitele na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou. Není bohužel z trati vidět.

Dalším barokním umělcem je Matthias Braun(1684 – 1738). Jeho jméno nese R 638 z Prahy do Českých Budějovic, ačkoliv jeho nejslavnější díla zdobí zámek Kuks u Jaroměře a okolní krajinu. 

Jedna ze soch na terase zámku Kuks

Následující půlstoletí nás přivádí k méně známému jménu - Jan Ferdinand Kindermann, rytíř ze Schulsteinu 1740 - 1801, český pedagog, katolický kněz a později litoměřický biskup. A přece rychlík R 1545 jezdí za hranice, a to tam, kam vedla vůbec první železnice na kontinentě: Praha – České Budějovice – Linz

RJ 78 a 79 Johann Strauss - takto se jmenovali hned tři rakouští skladatelé. Zda-li se vlakem svezl už i ten nejstarší (1804–1849), opravdu nevím. Jistě jím už pravidelně jezdil jeho syn (1825–1899) i vnik (1866–1939), ale vsadím se, že jim by lépe vyhovovaly třínápravové podvozky, protože by vyťukávaly jejich oblíbený rytmus.

Konečně se dostáváme k ryze českým autorům, kteří zaručeně vlakem jezdili. Pro Bedřicha Smetanu (1824 – 1884) to dokonce jednou mohlo skončit tragicky. Trávíval čas, když už byl nemocný, v Jabkenicích u své dcery. Když chtěl jet do Prahy, musel jít na vlak do Luštěnic. Tady čekla na vlak, rozhlížel se po kraji, motal se v koleji a neslyšel, že přijíždí vlak, protože – přece neslyšel. Strojvedoucí houkl, ale co to bylo platné. Naštěstí starý pán zase z té koleje vystoupil dřív než lokomotiva přijela, asi jeho anděl strážný měl instrukce, že se jeho chráněnec ještě nějaký čas musí trápit ve své nemoci. Drama ale pokračuje: Jak se vlak blížil ku Praze, všiml si skladatel, že lidé jsou nějací neklidní a vzrušení. Až ho kdosi z cestujících poznal a napsal na papírek: HOŘÍ NÁRODNÍ DIVADLO. Bylo 12. srpna 1881. 

A máme tu i velkého obdivovatele mašinek, což jen umocňuje moje sympatie k autorovi, jehož zejména komorní tvorbu zbožňuji. Antonín Dvořák (1841 – 1904) Není co dodat, snad jen že jeho RJ má čísla 76 a 77.

Gustav Mahler (1860 – 1911) RJ 70 a 71

Leoš Janáček (1854 – 1928), ten ale jezdí jinudy – z Prahy do Ostravy a Třince jako RJ 575.

Vrátíme se teď na přelom 18/19 století. Zbývají nám ještě skladatelé, po kterých nebyly pojmenovány RJ ale „jen“ EC, Ex a R:

Carl Maria von Weber (1786 – 1826) EC378 Ostseebad Binz – Berlín – Praha

Fryderyk Chopin (1810 –  1849) R 407  (Varšava – Ostrava – Přerov – Břeclav – Vídeň)

Anton Bruckner (1824 – 1896) R 1543 a 1542 Praha – České Budějovice – Linz

Zdeněk Fibich (1850 – 1900) Ex 571 Praha – Česká Třebová – Brno - Břeclav)

Josefa Suka (1874 – 1935) nám připomene R653 a 654 Praha – České Budějovice a já přidám perličku: Krátce před svatbou doprovázel mladý talentovaný Suk svého nastávajícího, již světově proslulého tchána na nádraží císaře Františka Josefa, dnes Praha hlavní nádraží. Vtom Mistr zpozorněl – od 1. nástupiště právě odjíždí rychlík – „ Hele, nějaká nová lokomotiva. A já si ani nestačil přečíst, jaké má číslo“. Suk iniciativně vyběhl po 1. nástupišti, aby si šplhnul u budoucího tchána, zahlédl však už jen číslo na tendru. Vrátil se hrdě hlásí číslo Dvořákovi a ten se chytá za hlavu: „Kristepane, von nepozná tendr vod mašiny. A takovýmu volovi mám dát svoji dceru!“.

Sérii skladatelů uzavírá jazzman – skladatel, kapelník Gustav Brom (1921 – 1995). Jeho R970 a 971 jezdí mezi Brnem a Havlíčkovým Brodem.

Vrátíme se zase do 19. století, k slavným českým literátům. Snad si vzpomenete, jak ve starém filmu z r. 1931 Karel Havlíček Borovský vozil osobně své noviny z Kutné Hory, kde je vydával, na dráhu. Nebylo tam specifikováno, kde bylo to nádraží, ale bezpochyby nejbližší ještě za Havlíčkova života (1821 – 1856 ) byl Kolín. Dnes jezdí z Prahy přes Kolín i Kutnou Horu do Havlíčkova Brodu R 963 a zpět R 962Karel Havlíček Borovský.

Karel Klostermann (1848 – 1823) propůjčil jméno R628 a 629 z Českých Budějovic do Plzně.

Ještě jednoho sochaře nám připomene R860 a 861 na trase Brno – Česká Třebová: Josef Václav Myslbek (1848 – 1822)

J.V.Myslbek: Hudba

Z Prahy do Ostravy a Žiliny jezdí Ex 151 Petr Bezruč (1867 – 1958)

R 865 Rudolf Těsnohlídek (1882 – 1928) jezdí z Prahy do Brna bohužel ne přes jeho rodnou Čáslav ale přes Českou Třebovou a já si připomenu nejen slavnou Lišku Bystroušku ale i knížečku, kterou miluji asi od osmi let a stále v ní nalézám půvab a vřelý vztah k přírodě: Čimčirínek a chlapci. Doporučuji i dospělým. (Některé její epizody se odehrávají na venkovském nádraží.)

Po Jaroslavu Haškovi (1883 – 1923) se jmenuje EC 275  Praha – Česká Třebová – Bratislava – Budapešť. A zase – kdyby jezdil tou tratí přes Čáslav, viděli byste na chvíli i hrad Lipnice, pod nímž prožil konec svého života a napsal světoznámý román.

Podle dalšího spisovatele se jmenuje EC 354 a 357 Praha – Plzeň – Mnichov: Franz Kafka (1883 – 1924)

Stejnou trasu brázdí i EC 356 a 355, nesoucí jméno největšího českého literáta Karla Čapka (1890 – 1938). Žil v době největší slávy železnic a já si připomenu aspoň zfilmované Čapkovy Povídky, kde si jednotlivé příběhy vyprávějí cestující a celý rámec tu má i dramatické zakončení.

Josef Skupa (1892 – 1957)nebyl spisovatel ale loutkař a dal světu Spejbla a Hurvínka. Rychlík jeho jména R 626 jezdí z Jihlavy přes České Budějovice kam jinam než do Plzně (a motoráček, který si personál pokřtil jménem jeho dřevěného hrdiny, jezdíval po všech lokálkách).

Nejmladší ze spisovatelů, poctěných památkou ve jménech vlaků (a zvěčněný novelou i filmem Ostře sledované vlaky), je Bohumil Hrabal (1914 – 1997).R949 a 948 jezdí z Prahy do Hradce Králové přes dějiště jeho Postřižin Nymburk.

Dostáváme se k technikům a vědcům. Vojtěch Lanna (1805 - 1866) byl český průmyslník, loďmistr a stavitel a jmenuje se po něm R637 Praha – České Budějovice.

Kdo by neznal Kaplanovu turbínu s nastavitelnými lopatkami. Sestrojil ji technik a vynálezce Viktor Kaplan. Rychlík jeho jména R 877 jezdí z Prahy přes Českou Třebovou do Brna. Opačně jako R 876 ale jede jen ze Svitav.

Kaplanova turbína

Vědec, fyzik největší v 20. století, se jmenoval Albert Einstein (1879 – 1955). Dnes se tak jmenuje Ex350 a 353, jezdící na trase Praha – Plzeň – Mnichov.

Významné stavitele dráhy a konstruktéry jsem si nechal jako zlatý hřeb svého pojednání. František Antonín rytíř von Gerstner (1795 – 1840), průkopník stavby železnic v Čechách, Rakousku i Rusku. Jeho jméno nese R 1541 a 1540 z Prahy a Českých Budějovic hádejte kam? Přece do Lince.

Alois Negrelli (1796 – 1858) byl stavitel mostů. Dnes jeho jméno nese známý pražský viadukt i EC178 a 179 Praha – Berlín – Warnemünde)

Jan Perner (1815 – 1845), Gerstnerův žák, stavitel tratě Olomouc – Praha. Jeho Ex155 jezdí trasu Praha – Ostrava – Žilina

Jan Perner

František Křižík (R1847 – 1941), průkopník elektrotechniky v Čechách i celé monarchii, posléze Československé republice, konstruktér elektrických drážních vozidel i trati z Tábora do Bechyně. Rychlík s jeho jménem R 653 a 652 jezdí z Prahy do Českých Budějovic.

František Křižík

Jsou i jména, která bývala ještě nedávno v jízdním řádu, ale v tom na rok 2015 jsem je již nenašel. Kromě již zmíněných velkomoravských knížat to byli astronomové Johannes Kepler, Galileo Galilei, Mikuláš Koperník, polský král Štěpán Báthory, přírodovědec Johann Gregor Mendel, architekt Jóže Plečnik, rakouský železniční inženýr (1807 – 1881 ) Matthias Schonerer a nejslavnější český sportovec Emil Zátopek, který už nemá vlak, zato má lokomotivu 380.

Jak už jsem zmínil v úvodu, přimlouval bych se spíše za to, aby se vlaky jmenovali po lidech, kteří mají zásluhu na jejich vývoji a historii. Napadají mě dvě jména, na něž se při křtění vlakových spojů zapomnělo: Konstruktér lokomotiv a tvůrce geniálně prosté ale výstižné, i laikům srozumitelné soustavy značení HDV Vojtěch Kryšpín (1876 – 1959) a vsetínský elektrotechnik, průmyslník, konstruktér i odbojář Josef Sousedík (1884 – 1944), který padl při potyčce s Gestapem. „Slovenská Strela“ M290.0 má jeho velmi originálně řešený přenos výkonu, jak se o tom píše v článku o „zázračném vozidle“.

Schéma převzato z knihy ing. Jindřicha Beka „Atlas lomomotiv 2“

A stejně se mi nejvíc líbí, když se vlak jmenuje podle nějaké bájné bytosti, třeba Brněnský drak, Radegast nebo Krakonoš.

Úvodní snímek: Směrovka R 910 do Chomutova (Praha Masarykovo n., 13.5.2006) © PhDr. Zbyněk Zlinský