Novinky z Týniště nad Orlicí

21.5.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Na úvodním snímku zachycené exoticky vyhlížející vozidlo je sice také novinkou, byť už mírně omšelou, kterou jsem potkal na týnišťském nádraží, ale stalo se tak náhodou, při realizaci záměru zdokumentovat aktuální stav přestavby samotné stanice a provozu v ní. Ač i ten plán byl jen podružnou součástí rozvrhu reportážní cesty za čímsi jiným, doufám, že vás jeho výsledek zaujme.

Na počátku mého cestování v sobotu dne 16. května tohoto roku byl nápad, který jsem utrpěl při nedávné jízdě za reportáží do Chocně. Zaujala mne mechanická návěstidla v železniční stanici Čermná nad Orlicí, jejichž existence sice není akutně ohrožena, jak vyplývá z nedávno aktualizovaného seznamu těchto pozůstatků drážní historie, ale přesto jsem se rozhodl pro jejich co možná nejčasnější dokumentaci. A že jsem tak učinil právě uvedeného dne, k tomu mne přiměla jak akutní touha po čase zase někam po „šotoušsku“ vyrazit, tak dost slibně vyhlížející předpověď počasí, jejíž optimistická tvářnost nemusela příliš dlouho vydržet.

Předpověď počasí na 16.5.2015; zdroj: pocasi.idnes.cz

Abych mohl strávit v Týništi nad Orlicí nezbytný čas a neutratil přitom zbytečné peníze za jízdné (hodlal jsem si koupit zpáteční jízdenku do Čermné nad Orlicí), vymyslel jsem si spojení poněkud kostrbaté a v onen konkrétní den, jak se už po příchodu na nádraží ukázalo, nepříliš výhodné. Na spěšný vlak do Letohradu, tvořící první část vyhledaného spojení, totiž čekalo jindy nevídané množství lidí. Důvodem toho nevšedního jevu, jak vyplynulo z nechtěně odposlechnutých hovorů mezi cestujícími, byla potštejnská pouť, kam většina z nich cestovala. Nad pravidelné řazení vlaku přidaný přípojný vůz BDtax⁷⁸² ten nápor pomohl zvládnout jen částečně.

Nával do Sp 1951 Hradec Králové hl.n. - Letohrad ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

Zvlášť, když se situace na Slezském Předměstí a v Třebechovicích pod Orebem opakovala. Naštěstí jsem patřil k těm šťastlivcům, kteří absolvovali cestu v poloze sedící, i když sedadlo, které se mi podařilo vybojovat, bych si za normálních okolností nevybral. Nemohl jsem vyhlížet z okna ani skrze ně cosi vyfotit, takže jedinou zábavu mi skýtalo klábosení seniorek, tvořících drtivou část cestující veřejnosti. Naštěstí ten přesun byl relativně krátký, byť mírně prodloužený zpožděním, které na příjezdu do Týniště nad Orlicí dosáhlo sedmi minut. Po vyproštění se z vozu, do něhož se hrnuli další poutníci, jsem se neprodleně dal do fotografování.

Stavební ruch v kolejišti týnišťského nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem zachytil vlak, který mne dovezl, věnoval jsem svou pozornost pokroku přestavby stanice, jejíž podstatu jsem zde postupně vyložil v předchozích článcích (viz rubrika Súvisiace odkazy pod galerií), naposledy v reportáži z loňského prosince, takže si „teorii“ tentokrát už mohu odpustit. A ani pokrok stavby nebudu nějak podrobně komentovat, neboť bych tak zbytečně „konkuroval“ jistě mnohem výmluvnějším snímkům. Zastavím se jen u těch hlavních změn, k nimž došlo od doby pořízení podkladů pro onu výše odkázanou reportáž. Nejnápadnější z nich je zbourání vestibulu, který spojoval komerční a služební část výpravní budovy.

Proluka po vestibulu a komerční část výpravní budovy z ulice Nádražní © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ta první je z pohledu cestujícího už plně funkční, včetně prodejny řetězce Relay, kterou jsem minule zastihl ještě ve stavu zrodu. Značně pokročila výstavba druhého a třetího nástupiště a podchodu s bezbariérovým přístupem pomocí výtahů, který k nim povede z Nádražní ulice. K nástupu a výstupu cestujících je nadále k dispozici pouze nové první nástupiště u koleje 5 a stavbou nedotčené západní části původních nástupišť 1 – 5, přičemž koleje 1, 2, 3, 4 a 6 jsou, dílem dočasně, dílem trvale, kusé. Z hlediska provozu se tedy zatím nic nezměnilo, jak jsem zaznamenal v těch několika málo případech, kdy mne z dokumentace stavby vytrhl vlak.

Opožděný Sp 1950 Letohrad - Hradec Králové hl.n. zastavil u 1. nástupiště
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Nejzajímavější z nich tvořila už v úvodu zmíněná novinka, jeden ze čtyř od německého dopravce zapůjčených motorových vozů typu Regio-Shuttle RS1, které obohatily park vozidel provozního pracoviště Hradec Králové DKV Česká Třebová, jak jsme před časem informovali v Krátkych správach na základě tiskové zprávy ČD. I když se pak po internetu šířily informace o jejich nasazení, neměl jsem čas ani chuť je cíleně nahánět (nakonec kdosi mi na toto téma slíbil, ale nedodal, příspěvek) a náhodou jsem na ně doposud nenarazil. Takže jsem byl rád, že si mohu prohlédnout a zvěčnit jedno z vozidel nevšedních barev a trojího označení.

Vůz 841.073-0 (650.073-9) jako Os 5147 Náchod - Doudleby n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na bočnici je uvedeno úřední označení 95 80 0650 073-9 D-CD, na čelech pak nejen označení „soukromníka“ VT 650.73, ale také státního nájemce 841.073 (bez kontrolní číslice, která ale na nejméně jednom dalším voze je). Když jsem hledal v aplikaci SŽDC nasazení pronajatých štádlerů, vyšlo najevo, že zadavatelé dat z toho mají docela zamotanou hlavu – najdete tam totiž dvanáctimístná značení německá i česká. V tomto konkrétním případě tedy alternativně 95 54 5 841 073-0. Zkrátka zmatek nad zmatek, který může sice trvat jen půl roku, ale také šest let, jak se píše v úvodu fotoreportáže o těchto přírůstcích na východočeských tratích.

Zadní stanoviště vozu 841.073-0 s jeho úplným označením © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nejprve jsem zdokumentoval „novinku“ zvenčí a pak se vydal do jejích útrob, i když ty jsou mi celkem důvěrně známy – od prvního kontaktu při prezentaci štádlera v Jihlavě až třeba po poměrně četné cesty vozy řady 840 v okolí Tanvaldu. Když jsem se dovoloval fíry, zda si mohu vyfotit stanoviště, vlakvedoucí zrovna mobilem domlouvala spřažení svěřeného vozidla pro další cestu vlaku do Doudleb nad Orlicí s jiným, které odtud naopak přijede. Než k tomu došlo, přijel bohužel vlak, jímž mé spojení pokračovalo, a já jsem do něj nastoupil. Ač jsem při troše rozvahy příjezd druhého štádlera a spřažení vozů mohl zachytit lépe než skrz okno.

Spřahování dvou „štádlerů“ na Os 5147 Náchod - Doudleby n.O. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Sice jsem toho svého zaváhání vzápětí litoval, ale vzhledem k tomu, že mne hlavní náplň onoho sobotního výletu teprve čekala, záhy jsem obrátil svou pozornost k ní. Navíc jsem při příjezdu do Čermné nad Orlicí zažil docela komickou příhodu. Vlakvedoucí se totiž do prvního vozu, jímž jsem cestoval, dostala až v době, kdy jsem vstával a vycházel do nástupního prostoru, tak nabyla dojmu, že jsem černý pasažér. Kontrola cestovního dokladu pak proběhla v poněkud napjaté atmosféře, protože mým zájmem byl čilý výstup, umožňující včasný přesun před čelo lokomotivy, samozřejmě v zájmu fotografickém. Ale vše dobře dopadlo.

Os 5605 Hradec Králové hl.n. - Choceň přijel do Čermné n.O. se zpožděním 8 minut
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Co jsem podnikal v Čermné nad Orlicí po dobu čtyř hodin, to podrobně vyjevím až v reportáži následné. Dopředu prozradím jen tolik, že kromě několika mechanických návěstidel a jedněch mechanických závor jsem věnoval svou pozornost také vojenské vlečce, která z kolejiště této „mechanizované“ železniční stanice vychází. Na zpáteční cestu do Hradce Králové jsem si vybral sice spojení plynulé, ale s přestupem v Týništi nad Orlicí, což mi umožnilo zkontrolovat, kterak práce na přestavbě nádraží od dopoledních hodin pokročily. Na první pohled bylo zřejmé, že se tam proletáři (skoro) všech zemí (na východ od nás) spojili a nijak neflákali.

Na královéhradecké hlavní nádraží jsem pak dorazil bez zvláštních zážitků, ale s mírným zpožděním, které stačilo k tomu, aby mi o fous ujel v půlhodinovém intervalu jezdící autobus MHD. Mohl jsem sice využít ekologičtějšího trolejbusu, ale od něj bych musel šlapat hodný kus cesty, zatímco fosilním palivem poháněná vozidla (jen občas proložená těmi několika málo hradeckými na baterky) mi zastavují prakticky u baráku. Když mne přestalo bavit bezúčelné posedávání na lavičce, jal jsem se z nedostatku jiných podnětů dokumentovat právě probíhající výluku na trati 030 z její „silniční“ strany. Domů jsem přijel sice unaven, leč vcelku spokojen.