Setkání vladařů v Kroměříži 1885 – 2015 (1)

Píše se rok 1885

Samotné přípravy na toto velkolepé setkání probíhaly s největší pečlivostí. Cesta kočárem obou vládců měla trvat z vlakového nádraží na zámek sedm a půl minuty. Připravit ji ovšem nebylo jednoduché. Především stav místních komunikací nebyl zrovna nejlepší, a tak muselo být z Olomouce povoláno půl setniny zákopníků, kteří urychleně budovali nový příjezd k nádraží. Stejně tak byla řešena vlastní doprava císaře do Kroměříže. Z Vídně bylo tehdy po železnici přepraveno 80 dvorských povozů a na 160 vybraných koní.

Kroměřížská Nádražní ulice na přelomu 19. a 20. století

Souběžně se zákopníky budovali i městští stavitelé. Na nádraží byly vztyčeny mohutné stožáry pro vlajkoslávu, celkem v počtu 33 s ruskými, rakouskými, bavorskými, moravskými a českými prapory. Na konci Nádražní ulice před železnými mosty přes řeku Moravu byly postaveny dva jehlance pokryty chvojím a černobílými drapériemi. Těsně před prvním železným mostem byla vztyčena mohutná slavnostní brána do výšky 18 metrů, přičemž průjezd pod ní byl 11,5 metru a široký 8 metrů. Ukončena byla pozlacenou dvoumetrovou sochou „Austrie“.

Autentická fotografie zachycující slavnostní bránu před železným mostem

Po celé trase bylo umístěno několik dřevěných tribun. Sedadlo stálo 1 - 5 zlatých. Městští radní se tak snažili snížit hrozivě narůstající výdaje na celou akci. Pro bezpečnost monarchů, zvláště cara Alexandra III. trpícího panickým strachem z útoku anarchistů, zajišťovala bezpečnost tajná policie.

Průjezd ruských hostů jehlanci před slavobránou, kreslil Emil Zillich

Nejčilejší ruch panoval v době příprav na zámku. Ten byl sice dobře vybaven pro potřeby olomouckého arcibiskupa Friedricha Egona Fürstenberga, ale rozhodně ne pro setkání císařů tak mocných říší. A tak od prvního dne, kdy bylo rozhodnuto o kroměřížské schůzce, zažíval zámek nápor řemeslníků všech možných profesí, kteří zdili, omítali, tesali, hoblovali, natírali, dláždili, čalounili, leštili a uklízeli ve všech jeho koutech pod vedením architekta Gronera. Úpravami byl počet zámeckých pokojů rozmnožen z 60 na 74 pokojů. Většina z nich byla zcela nově vybavena nábytkem a dalšími věcmi, dovezenými 26 železničními vagony z Vídně, Prahy a dokonce i Pešti. O jak cenný náklad šlo, dokládá i fakt, že např. jediný z těchto vagonů byl pojištěn na 100 000 zlatých.

Bedřich Egon Fürstenberg, arcibiskup olomoucký

Na vlakovém nádraží byly postaveny dva obrovské stany, v nichž se měli monarchové poprvé pozdravit. Byla rovněž provedena zkouška císařova salónního vagónu (zelené barvy se zlatými korunkami) na celé trase z Vídně přes Hulín do Kroměříže. Před příjezdem zvláštního vlaku položili dvě čety dělníků novou telegrafní linku vedoucí ve Vídně až do Kroměříže. Telegrafní stanice byla zřízena na zámku.

Kroměřížské nádraží na dobové pohlednici

Odpoledne 24. srpna o třetí hodině dorazil do Kroměříže Františka Josefa I. s chotí Alžbětou a s korunním princem Rudolfem. Nádraží bylo zcela vyprázdněno, přítomní byli jen hodnostáři, hrabě Taaffe, starosta baron Bojanovský. Uvítání na peróně trvalo několik okamžiků.

Přivítání Františka Josefa I. na kroměřížském nádraží

Následně hrabě Taaffe představil císaři starostu města barona Bojanovského, jenž pozdravil a uvítal Jeho Veličenstvo napřed německy a pak česky. Následně císař pán poděkoval německy a pak česky za vřelé přijetí a veškeré námahy spojené s přípravami celé akce. Po krátkém občerstvení v salonu nastoupila císařská rodina s hosty do přepychových císařských a arcibiskupských kočárů a vydali se Nádražní ulicí k slavobráně a dále do zámku. Cestu lemovali davy lidí, kteří provolávali císařské rodině „Hoch“.

František Josef I. na kroměřížském nádraží

Následující den v 11 hodin odcestoval císař František Josef I. s korunním princem Rudolfem do Hulína k přivítání carské rodiny. Oba byli oděni do ruské uniformy a vyzdobeni řádem svatého Ondřeje. Ruský carský bohatě zdobený salonní vlak přijel do Hulína o půl dvanácté. Alexandr III. jej odkoupil od Napoleona III. pro své cesty po Evropě. Následně oba monarchové odcestovali tímto přepychovým skvostem do Kroměříže, kde je v pravé poledne přivítala kapela ruskou hymnou „Bože carja chraň“. Ruský car v době svého příjezdu dovršil právě 40 let. Oblečen byl do obleku rakouského terzského pěšího pluku. Marie Feodorovna byla elegantní malá dáma, oblečena do fialových šatů s kloboučkem v téže barvě a s růžovým peřím, dozdobena briliantovou sponou na krku.

Císař František Josef I. a korunní princ Rudolf

Na nádraží v Kroměříži proběhlo velké přivítání obou vladařských rodin. Srdečné přivítání provázely četné polibky spojené s francouzskou konverzací. Po představení s různými hodnostáři nasedli obě rodiny i s doprovody do skvostných trojspřežných povozů. Slavnostní průvod byl doprovázen špalíry a hlasitým projevy radosti nadšených tisíců obyvatel. Průvod dojel až k prvnímu vchodu do arcibiskupské zahrady, kde proběhlo krátké občerstvení a kde následoval pro vladaře další program.

Rakouská císařovna Alžběta vítá ruskou carevnu Marii Feodorovnu, kresba E. Zillicha

Samotné setkání panovníků proběhlo v přátelském duchu. Do Kroměříže se sjelo okolo osmdesáti novinářů z celé Evropy a početní zástupci politické reprezentace regionu. Součástí setkání byla tajná neznámá diplomatická jednání, tak i různé slavnosti, které měli demonstrovat loajalitu obyvatelstva habsburské monarchie. Kromě Hanáků v bohatě zdobených krojích přicestovalo do Kroměříže mnoho různých spolků a organizací, které se účastnili vítacích ceremoniálů. Nechyběli ani sokolové, kteří pomáhali později monarchii rozbíjet.

Císařovna Alžběta zvaná Sissi na vrcholu své krásy od Franze Xavera Winterhaltera

O čem se skutečně jednalo na schůzce dvou velikánů své doby, zůstává dodnes tajemstvím. Jejich veličenstva hovořila jen mezi čtyřma očima. Oficiální zpráva z jednání nebyla vydána žádná. Ani historikům se doposud nepodařilo objevit nic, co by pozadí celého setkání osvětlilo. Lze však usuzovat, že se mohlo jednat o spory na Balkáně, kde se obě říše potkávaly a kde byly dlouhodobě jisté nesrovnalosti.

František Josef I. a ruský car Alexandr III.

Zdroj informací: