Ostrovní nádraží a pusté ostrovy (1)

Rozhodl jsem se, že takováto nádraží budu postupně navštěvovat a dokumentovat. Vlastně už jsem začal v reportáži o čemsi jiném, v níž jsem se zastavil na tom nejznámějším, protože nejdiskutovanějším českém ostrovním nádraží, v Ústí nad Orlicí. Dnes navštívím dvě další, ležící blízko sebe – Všetaty a Praha-Vysočany. A přidám ještě Kutnou Horu hlavní nádraží, které je také „ostrovní“, ale v úplně jiném smyslu..

Do Všetat jsem se vydal 2. června 2015 rychlíkem R 988, v Kolíně přestoupil na R 792 a ten mě v 10:04 doručil do Všetat. Oficiální stránky městyse nám o stanici řeknou, že je křižovatkou dvou tratí - České severní a Severozápadní. První byla budována v letech 1862 - 1865 z Kralup přes Neratovice, Všetaty a Mladou Boleslav do Turnova. ... Teprve druhá trať spojující Vídeň s Drážďany a Berlínem, vybudovaná v letech 1862 – 1873, přinesla změnu. A další zajímavost, týkající se právě toho ostrovního uspořádání - Každá z tratí měla své nástupiště, přednostu, výpravčí, pokladnu i své zaměstnance a jejich provoz zajišťovaly soukromé společnosti.

Všetaty - letecký pohled

I dnes staví vlaky ve směru Nymburk – Ústí nad Labem na severozápadní straně nádraží kdežto z/do Mladé Boleslavy a do Prahy i do Kralup přes Neratovice z té „vedlejší“ jihovýchodní strany. Tak jsem si budovu i kolejiště nafotil ze všech stran a dostal se do menší rozepře s jakou-si paní: Fotím vchod do restaurace, protože mě zajímá obslužnost cestujících, ani si nevšímám, že v předzahrádce, vytvořené pod přístřeškem toho méně frekventovaného jihovýchodního nástupiště, sedí nějaký pár středně postarší věkové kategorie. Paní ale hned vystartovala, že jsem nepožádal o svolení je fotit a jestli jsem od novin nebo kde že budu tu fotku vystavovat na internetu. Pochopil jsem, proč se asi paní tak bojí zveřejnění, a vyhověl její žádosti, abych snímek smazal, což nechala zkontrolovat svým (momentálním) partnerem. Ten byl mnohem klidnější, asi bez závazků. Ochotně pak na chvíli poodešli z prostoru před restaurací, abych jej mohl zdokumentovat.

Všetaty – restaurace je na té klidnější, boleslavsko-pražsko-kralupské straně „ostrova“

Samozřejmě, že jsem i já trochu vyzkoušel služby restaurace – ceny přijatelné, výběr uspokojivý, otevřeno denně, dal jsem si ale jen kávu a minerálku, protože už se blížil čas mého odjezdu do Prahy – 11:20. Byl to Os 9509 vedený motorákem 854 031-2, pokřtěným jako CATka. To CAT má od svého motoru – Caterpillar, má o tom dokonce životopis, vyvěšený na palubě:

„CATka“ se představuje

Ve 12:04 jsme v Praze-Vysočanech. Tady se sbíhá trať od Nymburka i od Neratovic a pokračuje v současnosti přes výhybnu Rokytka na Hlavní i na Masarykovo nádraží, nákladní vlaky jedou na Libeň a dál do Malešic. Více si o historii i současnosti tohoto nádraží přečteme třeba na webu o pražské VHD . V současnosti je zde trochu větší ruch než obvykle. Kvůli rekonstrukci Úval je část rychlíků z Prahy do Kolína odkláněna přes Vysočany a Nymburk a toto nádraží nahrazuje Prahu-Libeň.

Praha-Vysočany, letecký pohled

Pohled od západu

Ostrovnost této stanice je dokonalá. Nedostanete se z něj jinak než podchodem. To se také vypravím zdokumentovat, jen co nafotím budovu i kolejiště všemi směry. Sestoupíte-li po schodech, na jih vede široký dobře osvětlený podchod do ulice Paříkovy, rušné to velkoměstské třídy. Podchod ovšem vede pod celým kolejištěm, i na opačnou, severní stranu. Vydávám se prozkoumat i tuto část podchodu, i když je uzoučká, připomíná spíše kasematy, dlážděna kostrbatými kameny a končí křivolakým kluzkým schodištěm do ulice, spíše parkové cesty U vinných sklepů. Inu, přijet sem nějakým nočním spojem a bydlet na sever od této stanice, zaručeně bych to raději obešel .

Nádražní podchod, nebo horor?

Tak, ještě zkontrolovat možnosti občerstvení. Zda-li dosud funguje útulná restaurace jako před 30 lety, kdy jsem tu byl párkrát služebně? Ano, funguje, jen interiér se změnil (ano, i ceník se změnil - jistě jste si v duchu dodali) a kromě toho je tu i trafika, kde mají nejen noviny a cigarety ale i zmrzlinu, pití, vaří kávu. I kdyby neměli, blízko je rušná ulice, plná prodejen, takže nádraží je „ostrovní“ jen geograficky.

Pohled od severu, z ulice U vinných sklepů

Další pobyt a pohyb v Matičce Stověžaté dnes nemám v plánu. Využívám toho, že rychlíky do Kolína teď jezdí tudy, a protože je 13:26, sedám do právě zastavujícího EC 125 Bečva.

A že to tady žilo – musím použít oblíbenou větu nás stařešinů – Jó, to za našeho mládí... A nejen za našeho mládí, ještě na přelomu století tu pod přístřeškem vedle výpravní budovy byly dva stánky a posezení, v pracovní dny odpoledne nával... teď tu není ani automat na kafe a oplatky. A nejbližší civilizace je v kutnohorské předměstí Sedlec, asi kilometr odsud. Což nepíši, abych plakal nad zašlými časy, ale abych zdůvodnil, že jsem do článku přidal i kutnohorský reportážní úlovek. 

Jak daleko je do civilizace?

Naproti výpravní budově Kutná Hora hl.n. je dvoupatrový dům, nepřehlédnutelný ani z vlaku, protože jej zdobí velký nápis PENZION SEDLEC. Jak už zmínil kolega Kolmačka, ta budova patří panu Jiřímu Capouškovi. Před lety ji koupil od ČSD. Krom penzionu na zahradě za domem vybudoval Kutnohorskou zahradní železnici.

Penzion Sedlec – grafikon, stylová výzdoba fasády

Kutnohorská zahradní železnice

Jezdí na autobaterii, nabíjenou větrem

O té nám již referoval kolega, já jen doplním, že má rozchod 450 mm, délku 150 m, vláček pohání dvě běžné autobaterie 40 Ah, nabíjené – a to je další pozoruhodnost – větrnou elektrárnou. Dál vás odkážu na její stránky a protože by můj tělesný náklad těžko uvezl, budu se věnovat artefaktům velké železnice: Vidíme tu mechanické jednoramenné i dvouramenné hlavní návěstidlo, předvěst, dvě světelná návěstidla sovětského typu, několik sklonovníků a rychlostníků, mechanickou závoru i vodní jeřáb.

Krajina s návěstidlem a drezínou

Je tu i motorový pracovní vozík Vm52 a co mě zvláště zaujalo – hradlový přístroj, který jsem identifikoval, že bezpochyby pochází z Okrouhlice, protože jeho sousedními stanicemi byly Havlíčkův Brod a Světlá nad Sázavou. A je patrné, že expozice se rozšiřuje, že se tu budují základy k čemu-si dalšímu.

Hradlový přístroj z Okrouhlice

Ještě že paní recepční prodává alespoň balenou vodu, že nezhynu dehydratací v tom dnešním tropickém vedru v pustině kutnohorského nádraží. A další štěstí – právě hlásí, že rychlík 979 Barbora do Golčova Jeníkova města a Brna hlavního nádraží je asi 10 minut opožděn. Stihnu ho v pohodě, nemusím tu schnout další hodinu.

Tak, to jsou mé první trofeje do sbírky ostrovních nádraží. Už mám navštívenu i tu největší a nejkrásnější ostrovní stanici – Plzeň hl.n., která je právě v plném stavebním ruchu. Odhodlávám se k cestě do těch vzdálenějších – do Suchdola nad Odrou, do Hulína i do Liberce, který má nádraží v nádraží, případně zdokumentovat i poloostrovní stanice, kde se koleje rozbíhají na dvě strany kol nádražní budovy (jedno mám u nosu – v Havlíčkově Brodě, druhé daleko – ve Staré Pace) nebo i to, když místní dráha končí v ulici před výpravní budovou hlavní tratě (Tábor, Jindřichův Hradec) Víte o nějakých dalších neobvykle uspořádaných stanicích? 

Úvodní snímek: Všetaty, nástupiště pro směr M.Boleslav - Kralupy/Praha © Luděk Šimek

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský