Čtyři dny na středním Slovensku (1)

Z důvodu velkého množství informací a fotek jsem se rozhodl reportáž rozdělit na dvě části – tato první se bude zabývat Tisoveckou zubačkou a někdy příště se podíváme na Čiernohronskou lesní železničku.

V pátek 31.7. mě vzbudil v pět hodin ráno budík, abych v 5.44 odjel z Náměště osobním vlakem do Olomouce. Spolu se mnou jeli ještě pan Raška z Náměště a pan Pytlíček ze Senice (samozřejmě té na Hané), oba železniční nadšenci. Z Olomouce odjezd v 7.46 EC 121 Hradčany do Žiliny, kde jsme byli po desáté hodině. Na Slovensku jezdí hromada vozidel, které již v České republice v podstatě nenajdeme, třeba řady 183, 721, 751, 752, 770 nebo 771. Hned v Žilině mě zaujalo nasazení velkých hektorů ř. 721 na staničním posunu, při jízdě kolem nákladního nádraží Žilina-Teplička jsem viděl několik čmeláků.

„Hektor“ 721.012 v Žilině © Martin Skopal 

Ze Žiliny jsme odjeli v 10.54 vlakem Zr 1849 Šturec vedeným strojem 757.014 přes Hornú Štubňu po krásné trati přes 22 tunelů do Banské Bystrice, kde jsme přestoupili na osobák do Brezna vedený brejlovcem 754.052. Po zdokumentování provozu v Brezně jsme nastoupili do osobního vlaku tvořeného sólo vozem 812.002 do Tisovce. Projeli jsme se po ozubnicové trati z Pohronskej Polhory přes Zbojskou do Tisovce, kde strávíme celý následující den.

Na této trati byl zahájen provoz v roce 1896. Z důvodu velkého stoupání až 52 ‰ byla na dvou úsecích, mezi stanicemi Bánovo a Zbojská a mezi Zbojskou a Pohronskou Polhorou použita dvojlamelová abtova ozubnice. Vrcholovým bodem je sedlo Zbojská se stejnojmennou stanicí s nadmořskou výškou 725 m. n. m. Pro tuto železnici byly zakoupeny tři ozubnicové parní lokomotivy, které zde zabezpečovaly provoz do 60. let minulého století, přičemž žádná se nedochovala do dnešních dní. Nyní je trať bez nákladní dopravy a osobní je zajišťována vozy řady 812. 

V Tisovci © Martin Skopal

Po příjezdu do Tisovce jsme si prohlédli místní malé muzeum věnované ozubnicové dráze a přesunuli jsme se k depu, kde se již pomalu probouzela hvězda následujícího dne – ozubnicová parní lokomotiva TIVc 4296 vyrobená v roce 1908 ve Floridsdorfu pro ozubnicovou dráhu v dnes rumunském Subcetate. Mašinka se složitou cestou dostala na Slovensko v roce 2002 a po opravě vyjela vlastní silou v loňském roce. Lokomotiva vypadá podobně jako původní tisovecké zubačky i jako zubačky tanvaldské, není se čemu divit, když mají stejného výrobce a lokomotivy byly určené pro v podstatě podobné tratě.

Parní lokomotiva se pomalu probouzí © Martin Skopal

Asi hodinu jsme strávili prohlídkou a focení této zajímavé lokomotivy, která se od ostatních liší dvěma parními stroji, jeden pro ozubnicový a druhý pro adhezní pohon a tedy i dvěma regulátory, dále třeba použitím riggenbachovy protitlakové brzdy pro oba parní stroje. V tisovecké výtopně se dále nachází karkulka T 444.1082 s cisternovým vozem, singrovka M 240.0039 a tři krásné zelené dřevěné vozy řady Ci za, nebo vlastně před, parní lokomotivu. Jistě jsme udělali dobře, když jsme si všecko prohlédli v pátek a ne až následující den, kdy se kolem mašiny motalo více lidí a také na to nebylo tolik času. Při této příležitosti jsme se nechali zvěčnit u parní lokomotivy jistou slečnou, která běhala v montérkách okolo mašinky. Snad se nebude zlobit, když fotku, kterou fotila mým foťákem, zveřejním a tímto jí děkuji. Večer jsme se přesunuli do jistého penzionu, kde jsme strávili následující dvě noci.

Naše hanácká výprava před zubačkou v Tisovci. Autor článku je ten divně se tvářící uprostřed.
Pachatelce této fotky děkuji

V sobotu 1.8. jsme vstávali již před sedmou, abychom již o hodinu později byli na tisoveckém nádraží. Tam stála souprava osobního vlaku do Brezna tvořeného dvěma vozy ř. 812 a již vytažená souprava parního a požárního vlaku s karkulkou. Po odjezdu osobáku do Brezna parní lokomotiva a karkulka naposunovali k nástupišti.My jsme něco nafotili/natočili a sedli jsme si do vlaku. Byli jsme v posledním voze (ve směru jízdy vlaku), nejblíž parní lokomotivě, která vozy proti stoupání sune. V 9.00 jsme odjeli z Tisovce směr Zbojská. Trať vede nádhernou krajinou, tunelem, několika mosty...

Ráno v Tisovci © Martin Skopal

Já jsem většinu cesty prostál na představku u parní lokomotivy. První úsek cesty, do stanice Tisovec-Bánovo je bez ozubnice a tak lokomotiva „valí“ až třicetikilometrovou rychlostí.To nejzajímavější přijde kousek za touto stanicí. Parní lokomotiva zpomalí, aby najela na dvojlamelovou abtovu ozubnici, ozubnicový paní stroj musí být synchronizován s adhezním. Rychlost stroje ozubnicového pozná strojvedoucí pomocí natáčejícího se terčíku, přičemž rychlost natáčení je přímo úměrná rychlosti ozubnicového stroje. Rychlost vlaku na ozubnici nepřesahuje 15 km/h, máme tedy hromadu času se kochat nejen prací parního stroje, ale také nádhernou přírodou.

Kolem desáté jsme vystoupili v improvizované zastávce v sedle Zbojská u přejezdu, vlak dále pokračoval do stanice Zbojská. Kousek za parním vlakem jel vlak požární. Protože se vlak po chvíli vracel dolů, zaujali jsme místa u ozubnice, abychom zdokumentovali jízdu parní lokomotivy dolů s použitím riggenbachovy protitlaké brzdy. Na mých fotkách to tak nevynikne, ale na kamerových záznamech kolegů bude jistě brzda slyšet, možná i povely, které se ozývaly z budky – kohúty zatvor, tamto otvor, které jistě dokazují složitost této lokomotivy a potvrzují slova pana strojvedoucího z předchozího dne, který při rozhovoru s námi přirovnal tuto lokomotivu k raketoplánu na kolejích. 

Vlak právě najel na ozubnici © Martin Skopal

Zaujalo mě, že vysoce postavený člověk na slovenské železniční scéně, bývalý ředitel MDC, dnes generálny riaditel´ sekcie železničnej dopravy a dráh Ministerstva dopravy, výstavby a regionálného rozvoja SR, pan Ing. Jiří Kubáček, CSc., byl jedním z pánů, kteří na parní lokomotivě jezdili a starali se o její provoz. Pan Kubáček je na svém místě zcela správně, je vidět, že má k železnici vztah nejen profesní. A teď si trochu rýpnu. Napadá mě kontrast s generálním ředitelem Národního technického muzea (NTM) v Praze, panem Ksandrem, o kterém pochybuji, že by minimálně vzal do ruky hadru a šel nějakou ze „svých“ lokomotiv naleštit. A že jich NTM má dost. To by ale musel mít k železnici nějaký vztah, jinak by se NTM neřídilo heslem Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tanvaldská rakušanka 404.003 mohla také jezdit, ovšem kvůli přístupu NTM to alespoň v nejbližších letech nebude možné. Ale naparovat se před zprovozněnou rosničkou loni v Přerově mu šlo.

812.011 a M 262.004 ve Zbojské © Martin Skopal

Ale zpět na zubačku. Po odjezdu jsme měli necelé tři hodiny čas. Šli jsme na nádraží Zbojská, kde stál krásný motorák M 262.004 z roku 1949. Tady jsme se zdrželi, nafotili jsme něco, prohlédli si stanici, nasvačili se. Čas rychle plynul a my jsme se pomalu přesunuli k ozubnicovému úseku tratě kousek za sedlem pod zrovna rekonstruovanou silnici. Kolem třinácté hodiny projel parní vlak a za ním požární. Neskutečný zážitek, vidět živou ozubnicovou parní lokomotivu v provozu.

Parní vlak jede do Zbojské © Martin Skopal

Po průjezdu jsme šli k přejezdu v Sedle Zbojská. Parní lokomotiva udělala několik jízd sólo ze stanice Zbojská k přejezdu, my jsme se přesunuli do stanice, kde jsme si nafotili soupravu parního vlaku, odjezd M 262.004 do Podbrezové a čekali na odjezd páry do Tisovce, kterým jsme se chtěli svézt. Čas odjezdu byl oproti původně plánovanému času 15.05 přesunut až na 16.50. Nám to ale nevadilo, my jsme nikam nespěchali, díky tomu jsem si stihl vyfotit odjezd fontány M 262.004 dolů do Podbrezové.

M 262.004 sjíždí dolů do Brezna a Podbrezové © Martin Skopal

V Tisovci, kde jsme byli kolem šesté, jsme ještě zdokumentovali „úklid“ vozidel do depa, mj. i za pomoci singrovky M 240.0039, která se měla na zvláštních vlacích po zubačce objevit o týden později, 8.8. Kolem deváté jsme ulehali, abychom byli vyspaní na další část výletu – Čiernohronskou lesní železnici. O tom ale až někdy příště.

Na sluneční světlo se dostala ven i „singrovka“ M 240.0039 © Martin Skopal

Svézt se vlakem s ozubnicovou parní lokomotivou a vidět její práci byl pro mě obrovský zážitek. Příští rok si výlet určitě zopakujeme. Návštěvu doporučuji, stojí to jistě za to. Letos to ještě stihnete a to jak parní tak motorový provoz, na výběr máte z několika termínů, o čemž (a nejen o tomto) se můžete přesvědčit na stránkách zubačky.

Úvodní snímek: T 444.1082 s požárním vlakem ve Zbojské © Martin Skopal