Ostrovní nádraží a pusté ostrovy (2)

4.9.2015 8:00 Luděk Šimek

Ostrovní nádraží a pusté ostrovy (2)

Na své pouti k ostrovním nádražím dnes navštívím jedno velké s rozsáhlým kolejištěm, tratěmi do pěti směrů a majestátní přepychovou budovou, jedno skromné venkovské, to první v západních Čechách, druhé na Českomoravské vysočině. Co mají společného? Obě jsou ostrovní. Co je spojuje? Rychlíky Bezdrev, Petr Vok, Jakub Krčín, Vajgar, Rožmberk na trase Plzeň – České Budějovice – Jihlava – Brno.

 

 

 


Do Plzně jsem se vypravil 16. června. Již cesta do Prahy mi připomněla, že na dráze se teď všude rozsáhle rekonstruuje. V Úvalech mají jen dvě sjízdné koleje, jinak je celé kolejiště snesené a staví se nové, i budova tu bude nová.


Nová nádražní budova v Úvalech

V Praze na hlavním je chvilka na přestup, jdu se podívat do haly, odkud že mi to jede do Plzně, zastavím se v průhledu z podchodu do vstupní haly Fantovy historické budovy, abych se pokochal secesní nádherou a zdokumentoval si znaky měst, zdobící kopuli – erby metropolí Evropy i tehdejší monarchie, do nichž jezdily a dodnes odsud jezdí vlaky. Paříž, Budapešť, Vídeň, Moskva, Řím, Berlín - ty znám, i Staré město pražské a Královské Vinohrady poznávám. Kterému městu ale patří ta červená lilie ve stříbrném poli a ten červený hrad o třech věžích, to se mi bohužel nepodaří zjistit ani doma pomocí vyhledávače Google.


Erby měst v kopuli Fantovy budovy pražského hlavního nádraží

Stavební ruch není jen na koridoru Praha – Č. Třebová, i mezi Berounem a Zdicemi se pracuje, ještě dříve ale vidíme z vlaku podivný ruch v Berouně. Na 3. nástupišti leží bez ladu a skladu všelijaké náčiní, aparatura, reflektory, na 2. nástupišti je plechový stánek s občerstvením i Rudým právem v úpravě ze 70. let. Točí se tu historický film (škoda, že na tabuli u stánku nenapsali i dobové ceny).


Vítá nás Plzeň

Za půl druhé hodinky jsme z Prahy v Plzni na hlavním nádraží. I tady nás vítá čilý stavební ruch, probíhá rozsáhlá rekonstrukce kolejiště i nástupišť. Snažím se vyfotit všechny směry nejprve z nástupiště, pak jdu do výpravní budovy – podchodem, protože plzeňské hlavní nádraží je to nejostrovnatější a také nejkrásnější ze všech ostrovních nádraží, jinak než podchodem se do ni nedostanete.


Letecká mapa stanice Plzeň hl.n.

Pražáci se jistě urazí, ale prozradím, že plzeňská budova mi přijde krásnější než ta Fantova, nejen výzdobou ale snad i pro to zajímavé prostorové řešení a členitost. Má dvě haly. Jednu na úrovni podchodu, druhou menší o patro výš s přímým vstupem na 1. nástupiště, před tou spodní velkou halou směrem západním je venkovní dvorana sevřená oběma kolejišti, sloužící dnes jako parkoviště.


Výpravní budova plzeňského hlavního nádraží

Stejně jako budova pražského hlavního nádraží byla i ta plzeňská postavena v secesním slohu, a to v r. 1908 dle návrhu architekta Rudolfa Štecha. V roce 2000 byla vyhlášena kulturní památkou a v letech 2011 – 12 rekonstruována, proto dosud svítí novotou. Plzeňské hlavní nádraží je důležitým uzlem tratí na Prahu (170), České Budějovice (190), Klatovy (183), Domažlice (180), Cheb (170) a Žatec (160).


Hlavní hala a schodiště do horní haly

Jak už jsem zdůraznil v minulém díle Ostrovních nádraží, zajímá mě nejen geografická ostrovnost ale i to, zda pro cestujícího je či není dotyčná stanice „pustým ostrovem“. A z tohoto hlediska toto nádraží rozhodně pusté není. Stánky, restaurace, občerstvení i novinová služba – to vše najdeme v obou halách. Já si k posezení u své kávičky turecké (konečně dneska) vybral, co je mému tuláckému a bývalému montážnickému srdci nejbližší – pod širým nebem, vlastně pod deštníkem ve východním zátiší budovy hned vedle staveniště. Až ve vlaku domů jsem se bacil do hlavy, že v samém okouzlení secesním skvostem jsem zapomněl vyfotit i druhý podchod, ten jižní, do Železniční ulice.


Občerstvení pod širým deštníkem hned vedle staveniště

Do další ostrovní stanice jsem se vypravil 24. srpna, a to úplně opačným směrem. Okříšky, městys na trati 240 Brno – Jihlava, do níž zde zaúsťuje trať 241 ze Znojma, vlastně – historicky to bylo opačně, trať Znojmo – Jihlava je starší. Tak jako u ostatních ostrovních stanic, i toto oddělení/propojení dvou kolejišť vzniklo proto, že každá z tratí patřila jiné společnosti. Znojmo – Jihlava patřila Severozápadní dráze, Brno – Okříšky Státní dráze. Ale víte co, pojďme si o tom raději přečíst v pramenech, velice pěkně zpracovaných.


I v Havlíčkově Brodě se rekonstruuje

Já se tedy vydal na moravskou stranu Vysočiny přes Havlíčkův Brod. I zde mě zastihl stavební ruch, rekonstruují se nástupiště i koleje mezi nimi. A mne potěšil motorový vůz, který na mě čekal u 1. nástupiště. 841.003-7 do mé sbírky malovaných pavouků. Tenhle je věnovaný Třebíči.


Vůz 841.003-7, jehož povrch využilo ke své propagaci město Třebíč

Čekáme, až nás výpravčí vypraví jako Os 14863 do Jihlavy, a ten zase čeká na přípoj – R 988 od Brna. Ten právě přijíždí ke 4. nástupišti a v jeho čele je krásně barevná princezna ve svém veletržním oranžovo–bílo-modrém kostýmu a s historickým označením ES 499.1001. Jenže její evidenční číslo na spodní liště 362.001-0 na ni bonzuje, že převlek je falešný, že je to dokonce novější typ. Zkusím ji vyfotit přes sklo i zvenku z 1. nástupiště, což dopadlo ještě hůř – bohužel, blíž jít nemohu oklikou kolem staveniště, už máme odjezd.


Falešná princezna

V Jihlavě je jen pár minut na přestup do R 623 Junák, a tak jsem v 9:05 u cíle. Tady mě opravdu čeká kolejiště rozdělené ostrovem, jehož severní hrana je označena jako nástupiště I, jižní nástupiště II.


Letecká mapa stanice Okříšky

A na tom ostrově jsou za sebou hned dvě budovy. Vlastně tři – na východ je přízemní WC. Uprostřed je třípatrová výpravní budova. Na západ od ní je patrový dům, v jeho přízemí restaurace – evidentně v provozu s vývěsními štíty, tabulemi, nabídkou, právě do ni vchází pan hostinský, aby otevřel.


Restaurace – kdysi výpravna Severozápadní dráhy – a stávající výpravní budova

My ovšem víme z výše odkázaného článku, že to nebyla vždy hospoda, že je to původní výpravna Severozápadní dráhy. Půjdeme–li dál kolem hlavní budovy a WC, dojdeme k přejezdu, který je i příchodem od městyse, a vidím další svůj vzácný úlovek – mechanické závory.


Mechanické závory a za nimi hotel

Hned za přejezdem je hotel Okříšky. Ten ovšem otvírá později. Nevadí, vrátíme se zpátky do té nádražní hospody. Cestou nahlédněme ještě do nádražní haly – je tu stánek, zvaný Trafika, v něm cigarety pohledy... Jen prodavačka v něm chybí. Bohužel, nepošlu pohled jistému sběrateli. Vstoupil jsem do hospody – a jsem příjemně překvapen. Z venku ošuntělá barabizna, která viděla fasádníky za císaře pána, zevnitř útulný lokál, vyzdobený po myslivecku – jedna trofej vedle druhé. Dám kafe, klobásu a řeč s panem hostinským. Pochválím mu, že tady jsou kvalitnější služby cestujícím než na nádražích krajského měst, a on mi prozradí, v čem je zakopaný pes: I jemu dráha nabízela k pronájmu nádražní restauraci v Jihlavě, jenže – za nehorázné nájemné. Za takovou cenu to nikdo nevezme, to by vydělával jen na nájem. A já kroutím hlavou nad tou logikou – dráha raději z pustnoucích prostorů nemá žádný zisk, než by je nabídla za malý.


Myslivecký interiér nádražní restaurace

Měl jsem v plánu odcestovat za hodinu rychlíkem R 666 Vajgar, jenž se jmenuje po rybníku v Jindřichově Hradci, ale mám dojedeno, dopito, zaplaceno i nafoceno, a přijíždí od Brna sympatický motoráček (Os 4806), vedený vozem 80-29 304-0 jménem Ferda, což mě zlákalo, abych se s ním svezl do Jihlavy už teď. A čekalo mě další příjemné zjištění: Proti mě přes uličku sedí dva mládenci asi patnáctiletí, ten jeden má ne tričku nikoliv nějakou rockovou hvězdu, nikoliv závodní stroj na dvou či čtyřech gumových kolech, ale TU 47.0 a pod ním logo Jindřichohradeckých místních drah. Tak snad dráha nevymře, když i mladí mají zájem!


Mládež hrdě nosí na své hrudi kolejové vozidlo

Kol trati ubíhají dozadu klasické dřevěné telefonní sloupy, dosud funkční, dosud osazené izolátory, jen původní dráty jsou potrhané a nahrazuje je závěsný kabel. V Jihlavě musím hodinu čekat na Os 8354, takže nás přece jen (na doraz) Vajgar dojede a má krásného trojbarevného brejlovce 754.012-3, zdá se, že červená bílá, žlutá na něm svítí novotou, takže sláva – Najbrt všude nezvítězil.


Pěkně barevně vyvedený stroj 754.012-3 v čele R 666 „Vajgar“

Vracím se domů a vypočítávám svoje dnešní úspěchy: Nový malovaný pavouk, princezna ve veletržním šatě (i když je to kamufláž), venkovské nádraží, kde cestující nezhyne hladem a žízní, historické závory i telefonní sloupy, mladík, jenž je (snad) příznivcem modrého cechu, celkem snad tři výjimky z najbrtizmu... Jen kvalita fotek je nízká pod zataženou oblohou, avšak vracím se spokojen.

Úvodní snímek: Výpravní budova plzeňského hlavního nádraží

Galéria

Súvisiace odkazy