Národní den železnice 2015 zadními vrátky

Ač jsem byl takto okolnostmi dotlačen k premiérové účasti na Národním dnu železnice, chtěl jsem se i letos podívat na některé oslavy regionální, jenže mi to z jakýchsi objektivních důvodů nevyšlo. Pojal jsem tedy výše nastíněný záměr nespokojit se jen s tím, co budou moci spatřit a zažít běžní návštěvníci Světa historie, Světa změny či Světa zábavy, ale utvořit si svůj vlastní Svět vlakofila. Ten mi měl krom dokumentace odjezdů a příjezdů zvláštních vlaků (která bude náplní převážné části reportáže druhé) poskytnout možnost nahlédnout do zákulisí příprav akce ve veřejně přístupných prostorách nádraží i v opačně charakterizovaném areálu depa.

Královéhradecké provozní pracoviště PJ Pardubice DKV Česká Třebová © PhDr. Zbyněk Zlinský

Původně jsem zvažoval možnost zahrnout do toho svého světa také dokumentaci návozu historických i dalších vozidel, ale poté, co jsem nahlédl do přehledu příslušných vlaků (šířeného spamovitě elektronickou poštou pod rouškou tajemství), původní záměr jsem vzdal. Za prvé mi už nezbývá tolik života, abych jej trávil čekáním na nejistě přepravované mimořádné vlaky, a za druhé většina z nich měla dorazit do cíle v době fotografování světelně nepřející. Tak jsem se vypravil na hlavní nádraží svého sídelního města až v pátek 25. září odpoledne a zastihl je ve stádiu zatím sice jen částečné, ale už zcela patrné připravenosti na velký zítřek.

V odbavovací hale oko návštěvníka nově upoutají firemní barvy ČD © PhDr. Zbyněk Zlinský

Některé úpravy trvalého rázu byly možná už staršího data, ale lavičky a odpadkové koše měly nový nátěr ještě neproschlý. To jsem si ovšem všiml spíš jen periferním viděním, protože mne upoutalo cosi významnějšího. Na koleji 14a stála lokomotiva 380.011-7 s polepem ČD nostalgie, v němž jsem ji ještě nepotkal. Připojenou soupravu pak tvořily osobní vozy řad Bbdgmee²³⁶, Bmz²²⁹, Ampz¹⁴³ a Bdmpee²³³, přičemž bylo zřejmé, že jde o součást už zmíněného Světa změny, která bude přesunuta na kolej 12a, jak ostatně naznačoval rovněž potajmu šířený (a v praxi pak spíš jen rámcově dodržený, jak vyšlo najevo v sobotu) přehled exponátů.

380.011-7 + 61 54 84-71 027-7 + 61 81 20-91 053-3 + 73 54 10-91 013-8 +
61 54 20-71 026-6 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem měl soupravu bezpečně uloženu na paměťové kartě, vydal jsem se po lávce přes kolejiště do depa, v naději, že k ní přibude nemálo možná ještě zajímavějších snímků. Pro ten účel jsem se zahalil do výstražné vesty s logem našeho národního dopravce, abych vhodně zapadl. Se vstupem ani pobytem žádné problémy nebyly – v ruchu příprav se zjevně pohybovalo nemálo ne zcela „oprávněných osob“ mého ražení. Byl jsem pochopitelně připraven svůj pobyt v areálu v případě potřeby legalizovat, ale nebylo se na koho obrátit. Tak jsem nad tím přestal bádat a pustil jsem se chutě do zamýšlené intenzivní dokumentační činnosti.

Čerstvě opravená, ale věcně zastaralá cedule u vstupu do depa © PhDr. Zbyněk Zlinský

Hradecké depo už dávno ztratilo svou samostatnost a s reorganizacemi úseku kolejových vozidel Českých drah bylo postupně degradováno z provozní jednotky přes provozní středisko až na provozní pracoviště. V současné době v tomto postavení spadá do provozní jednotky Pardubice depa kolejových vozidel Česká Třebová. I když tabulka před správní budovou tvrdí cosi jiného. Tabulka sama byla ovšem při příležitosti nadcházející slávy opravena, stejně jako nemálo dalších jindy opomíjených drobnějších objektů. čehož jsem si ovšem opět všímal jen zběžně, protože mne to táhlo tam, odkud se linul kouř a pára – k rotundě.

T 444.162 (726.062-3), T 466.007 (735.007-7), 434.2186, 464.008 a 423.009
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem souhrnně zachytil parní a motorové lokomotivy v jednotlivých stáních rotundy a v bezprostřední okolí točny, vydal jsem se podél koleje 41, na níž stály krom opraveného kyklopa T 499.0002 (759.002-9) soupravy historických motorových vlaků. Součástí jedné z nich byl také modrý šíp M 274.004, který do Hradce Králové zavítal z Vrútek. Spolu s ním z bratrské východní země přijely i bobina E 499.047 (140.047-2), šlechtična 475.196 a sergej T 679.1168 (781.168-0). Druhou zahraniční delegaci tvořila motorová lokomotiva 2050.05 a pruská pé osmička 38.1301 rakouské společnosti ÖGEG, kterou jsem potkal po jejím dozbrojení.

38.1301 se vrací ze zbrojení kolem M 274.004 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jestliže jsem se rozepsal o některých vozidlech, která byla na nádraží a v depu přítomna v roli činných či statických exponátů, neznamená to, že stejně učiním u všech. Text by tak narostl do nepoživatelných rozměrů a předpokládám, že připojené snímky s příslušnými popisky jsou přece jen stravitelnější. Pokud někdo bude potřebovat bližší informaci o tom či onom vozidle, jistě si ji dokáže najít nebo se může dotázat v diskusi. Pro snazší orientaci v textu i snímcích přikládám plán stanice, v němž jsou zobrazeny i některé koleje v areálu depa. Polohu nezakreslených kolejí lze odhadnout podle jejich číslování, třeba zmíněné „výstavní“ koleje 41.

Plán žst. Hradec Králové (kliknutí do náhledu otevře dokument ve formátu XLS)

Když jsem podle ní doputoval k poledním exponátům, upoutalo mou pozornost někdejší prototypové eso v historizujícím nátěru a s označením ES 499.1001 na tabulkách a 362.001-0 na rámu, o jehož existenci jsem sice věděl, ale osobně je zatím nespatřil. Jde o stroj typu Škoda 69 E0 výrobního čísla 6451/1980, který do své nedávné rekonstrukce na rychlé eso nosil označení 363.001-9. Kolem něj stály na kolejích 45 a 47 další představitelky elektrické trakce a když jsem je všechny fotograficky pojednal, přešel jsem ke kolejím 51 a 57, na nichž stály soupravy s vagóny pro prezidenty i pro děti. A také jediný zástupce traťových mechanismů.

Historické, občerstvovací i zábavné vagóny a M 131.2053 © PhDr. Zbyněk Zlinský

Opodál pak probíhala stavba mohutné tribuny, jejíhož smyslu jsem ani následujícího dne nedobral, protože v tiskové zprávě ani v internetovém programu žádné vystoupení vyžadující takové monstrum uvedeno nebylo. Poté jsem se vrátil k rotundě a lokomotivám v ní dýmajícím nebo v klidu stojícím, z nichž většina byla opečovávána svými osádkami. Obešel jsem je všechny a podle možností zachytil nejprve od točny a poté i zezadu, ke kterýmžto záběrům jsem se posléze vrátil, když některý z dlouhých strojů vyjel ze svého stání a umožnil tak lepší záběr na své sousedy. Mezi tím jsem sledoval provoz na točně, sám o sobě vždy přitažlivý.

38.1301 na točně © PhDr. Zbyněk Zlinský

Další zajímavou aktivitou, která v té době probíhala, bylo zbrojení parních lokomotiv na koleji 39. Doplnění uhlím zajišťoval kolejový jeřáb EDK 10/2 č. 231 z uhelného vagónu, dobírání vody probíhalo poněkud komplikovanějším způsobem. Na koleji 37 stála souprava pětice cisternových vagonů Zaes (Rah) ložených vodou, jejíž dopravy do van lokomotiv se ujali členové SDH Mlékosrby s pomocí své historické automobilní stříkačky Praga RN AS 16. Ve stanici i v samotném depu je sice několik vodních jeřábů, ale bohužel jde o nefunkční torza viditelně bez ramen a patrně už i bez napojení na rozvod vody. Ještě že máme dobrovolné hasiče …

534.0432 dobírá vodu © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté, co jsem se nasytil mašinek, vydal jsem se do rodícího se Světa zábavy, zkontroloval postup prací na zrodu osvěžoven a dalších nezbytností, které taková mohutná akce vyžaduje, a pomalu se, opět přes rotundu, ubíral k lávce přes kolejiště a posléze k domovu. Když jsem před nádražím nasedal na své jednostopé vozidlo, při pohledu na protější doposud stojící Černigov jsem si vzpomněl na webkameru na jeho střeše. A to v souvislosti s letošní inovací Národního dne železnice, světelnou show. Předpokládal jsem, že v předvečer slavnosti ji budou aktéři nacvičovat – a pohled na příslušený web mi ukázal, že jsem se nemýlil.

Nádraží se zkouškou světelné show v depu a nafukovací bránou u pošty;
zdroj: webcam.hkfree.org

Krom měnící se podoby depa jsem na snímcích viděl i pokrok v přípravě slavnosti samotné, když se v průchodu mezi výpravní budovou a někdejší nádražní poštou (pošta je to pořád, ale nádražní už dávno ne) objevila při takových příležitostech obvyklá nafukovací brána ČD v podobě mašinky, která se do toho prostoru přesně vešla. Takže mne ráno, kdy jsem se na nádraží vydal opět, nepřekvapila. Ostatně zpočátku jsem na ni stejně čas neměl, mým prvním reportážním objektem měl být historický vlak (Hv) v jízdních řádech oslav figurující pod číslem 1, v podkladech SŽDC označený číslem 10002 a směřující do Rychnova nad Kněžnou.

464.008 v čele Hv 10002 Hradec Králové – Rychnov nad Kněžnou © PhDr. Zbyněk Zlinský

V čele soupravy šesti rybáků původní řady Ce byl hradecký bulík, čtenářům našeho magazínu už důvěrně známý z řady předchozích reportáží, ale také ze samostatného článku. Odjezd vlaku, stanovený na poměrně nekřesťanskou hodinu, se z nějakých provozních důvodů pozdržel a uskutečnil se o 6 minut později, tedy v 06:46 hod. Což mne osobně nijak netrápilo, spíš naopak – při rozednívání byla každá minutka světelně dobrá a navíc přede mnou bylo poměrně dlouhé čekání do začátku akce. Ale nakonec jsem měl pořád co dělat, takže jsem se rozhodně nenudil. Začal jsem aktualizací svých pátečních zjištění stavu příprav na nádraží.

Nafukovací brána se přesně vešla mezi poštu Hradec Králové 2 a výpravní budovu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Krom už zmíněné instalace nafukovací slavobrány jsem zaznamenal přírůstek několika stánků v její blízkosti, přesun jedné soupravy a přistavení další ve Světě změny i dolaďování úklidu. Pak jsem se vydal opět po lávce do depa v očekávání toho, že vstup na veřejnosti zatím nepřístupné území už nebude tak hladký. „Kontrolní bod“ před správní budovou byl už skutečně obsazen pracovníkem bezpečnostní agentury, ale k jeho překonání mi stačil zdvořilý pozdrav. Drobným potížím omezovacího rázu jsem se pak sice při svém reportérském konání nevyhnul, ale v plnění vytčených úkolů jsem si zabránit nenechal. S trochou asertivity …

Zatím ještě bez problémů překonatelný vstup do depa z lávky © PhDr. Zbyněk Zlinský

Provedl jsem inventuru přírůstků mezi exponáty, atrakcemi i dalšími atributy slavnosti, jejíž výsledky podrobně popisovat nebudu a odkáži v tomto směru opět na připojenou galerii fotografií. Jak čas ubíhal, pověření pracovníci dokončovali oplocení volně přístupných zón, roznášeli tabule s popisy exponátů (některé možná omylem chybně, jiné asi záměrně klamavě - to v případě zjevně nepřítomných modernizovaných vozů) a naváželi zásoby do stánků s občerstvením. V hale oprav vznikla VIP zóna, což mi připadlo poněkud nevhodné. Historická stavba s dobovým zařízením se spíš měla předvést široké veřejnosti než hrstce vyvolených.

Nahlédnutí do VIP zóny v hale oprav © PhDr. Zbyněk Zlinský

Nemluví ze mne žádná závist, protože bych se později v recepci toho zátiší jako zástupce médií jistě akreditovat mohl, jenže na to nebyl čas ani chuť. Den nabízel mnohem zajímavější zážitky. K těm prvním mělo patřit setkání se dvěma přáteli, s nimiž jsem byl na společném prožití svátku železnice domluven. Než k němu došlo, potkal jsem dva přátele jiné. Depo jsem opustil kolem 9. hodiny a tou dobou byl už vstup na lávku z 3. nástupiště střežen. Zastihl jsem jej ve stavu připomínajícím uprchlickou krizi – nedočkaví návštěvníci chtěli do země zaslíbené, bezpečnostní pracovníci jim v tom bránili a vzduchem létala (naštěstí jen) ostrá slova.

Slovní potyčka nedočkavých návštěvníků s nekompromisní ochrankou © PhDr. Zbyněk Zlinský

Opodál rezignovaně čekal jeden z našich reportérů, známý pod přízviskem maxipes. K oboustranné lítosti jsem s ním prohodil jen pár slov a pokračoval v realizaci svého záměru zjistit, na které nástupiště přijede rychlík s prvním z mých výše zmíněných kamarádů. A přitom jsem pro změnu na nástupišti prvním narazil na dalšího přispěvatele VLAKY.NET, Staňu. Ani s ním jsem nemohl pobýt, protože stanovený čas příjezdu vlaku od Pardubic se blížil, ale na informačních panelech údaj o nástupišti stále chyběl. Nakonec jsem se kýžené informace dočkal, stejně jako toho (trochu opožděného) rychlíku, ale můj ostravský kolega z něj nevystoupil.

843.016-7 přiváží R 1272 Pardubice - Liberec © PhDr. Zbyněk Zlinský

Rozluštění té záhady přinesl telefonát: Karlovi ten spoj v Pardubicích ujel a dorazí o něco později osobákem. Tak mi nezbylo než zatím pokračovat v našem plánu osamocen. Dalším jeho bodem byl návrat parního vlaku č. 1 z Rychnova nad Kněžnou, tentokrát pod číslem Hv 10003. A že světelné podmínky byly ve srovnání s časným ránem mnohem lepší a hradecký bulík přijel čelem napřed, těšil jsem se, že pořídím snímky kvalitnější. A když se mi to podařilo, mohl jsem v klidu čekat na příjezd protokolárního R 10001 z Prahy hl.n. s generalitou ČD a dalšími význačnými hosty na palubě. Mezi cestujícími měl být i druhý můj očekávaný přítel.

ČD railjet 80-94 006-7/1216.237-8 přijíždí jako protokolární R 10001 z Prahy hl.n.
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A skutečně byl. Po uvítání se pochválil, že se před odjezdem z pražského hlavního nádraží neflákal, ale zdokumentoval současný stav rekonstrukce střechy dopravní haly (což je vysvětlení skutečnosti, že ke konci galerie k této reportáži najdete snímky s jejím tématem bezprostředně nesouvisející.). Že tam také donutil jistou celebritu, aby mu zapózovala u vláčku pro čtenáře našeho internetového magazínu, to si v tu chvíli nechal pro sebe. Nakonec během teprve začínajícího slavnostního dne jsme měli v „sedlech“ reportérského konání najít ještě nejednu chvíli, abychom si pohovořili. Ale o tom všem a mnohém jiném se dovíte až za týden.

Eduard Hrubeš a protokolární R 10001 před odjezdem z Prahy © Jiří Řechka

Prameny a odkazy: