Přijeli jste do stanice Olomouc hlavní nádraží ...

18.11.2015 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Toto hlášení staničního rozhlasu ještě do nedávna mělo varovný charakter, protože cestující přijíždějících vlaků vystupovali do staveništního ruchu, který na hlavním nádraží hanácké metropole s větší či menší intenzitou kolotá od 24.9.2013. Utichnout sice má až 31.8.2016, ale veřejnosti určené prostory již byly dokončeny. Podívejme se tedy, jakou podobu získaly během realizace stavby Rekonstrukce žst. Olomouc.

Musím se přiznat, že já osobní zkušenost s výstupem na olomoucké nádražní staveniště nemám, protože má noha vstoupila na peron tamní železniční stanice naposledy dne 7.4.2012 v rámci návštěvy provozní jednotky Olomouc. Byla to bohužel poslední „bílá sobota na hanáckých kolejích“, jejichž tradice se zrodila na den přesně o pět let dříve, aby posléze z různých subjektivních i objektivních důvodů onu pětiletku nepřežila. Rekonstrukční práce jsem tak sledoval jen skrze internet nebo doslova z rychlíku, jímž jsem hanáckou metropolí občas projel. Zlom nastal až 4.11.2015, kdy mne do ní přivedla na tomto místě nedávno prezentovaná akce.

Můj návrat na olomoucké hlavní nádraží v podobě údaje o času a vlaku
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Na konci výše odkázané reportáže jsem naznačil možnost zveřejnění tohoto článku, jehož smysl se ale může zdát, vzhledem k mému přiznání z předchozího odstavce, poněkud pochybný. Proč by měl kdosi zdaleka psát o stavbě ve městě, v němž sídlí nejeden přispěvatel našeho internetového magazínu? Pravda je však taková, že naše médium Rekonstrukci železniční stanice Olomouc, jak se ona aktivita SŽDC oficiálně jmenuje, vzdor zmíněné skutečnosti trestuhodně zanedbávalo. Náš olomoucký reportér není infrastrukturně zaměřen, a tak jsem postup stavebních prací mohli sledovat jen v pozadí záběrů vlaků tamního kameramana VLAKY.NET.

742.705-7 a 742.703-2 CZ LOKO projíždí olomouckým nádražním staveništěm
© Vojtěch Fajkus (zatím poslední příspěvek k tomuto tématu)

Ten je umísťoval ponejvíce do sekce našeho diskusního fóra vyhrazené videu, ale podle logiky věci někdy také jinam. Budiž mu chvála za to, že takto uchoval cosi z jevů povahy přechodné a tudíž neopakovatelné. To já jsem přišel takříkajíc k hotovému a mohl během velice krátké doby zachytit pouze v omezené míře dnešní podobu nástupišť, podchodů a dalších cestující veřejnosti sloužících prostorů olomouckého hlavního nádraží. Do popisu stavby se pouštět nebudu, zvídavému čtenáři jistě mnohem lépe poslouží základní informace zveřejněné na webu investora a zejména pak souhrnný článek na našich partnerských stránkách.

Plán osobního nádraží žst. Olomouc hl.n. - nový stav (kliknutí do náhledu otevře celý)

Z posledně jmenovaného zdroje pochází také předchozí plán cílového stavu osobní dopravě určené části olomouckého hlavního nádraží, který by měl čtenáři usnadnit orientaci v mém textu, ale především k němu připojené galerii fotografií. Ta ovšem začíná na hlavním nádraží královéhradeckém, odkud jsem onoho dne vyrazil na cestu podle dílem svobodně vybraného, dílem objektivně vnuceného vlakového spojení. Ten faktor druhý spočíval v nabídce využít k dopravě na místo konání akce bezplatné dopravy konkrétním vlakem, jak je uvedeno v pozvání ČD, onen první pak ve snaze dostat se k němu do Pardubic bez hrozby, že by mi ujel.

Os 6227 Hradec Králové hl.n. - Pardubice hl.n. ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

Proto jsem pro dopravu z jedné východočeské metropole do druhé nevyužil IDOSem mi nabízeného spoje R 1261, ale pro jistotu z Hradce Králové o 34 minut dříve odjíždějícího vlaku Os 6227. Neboť Istota je guľomet, jak říkával jistý výkonný praporčík jistého popradského útvaru, jehož jsem byl kdysi dávno „jednoročním dobrovolníkem“. Sázka na jistotu se nakonec vyplatila a když ten zavržený rychlík dorazil k prvnímu nástupišti pardubického hlavní nádraží se zpožděním čtvrt hodiny, já už jsem měl snídani (a něco šluků ministersky zapovídaného dýmu) v sobě, pár záběrů zajímavých objektů na záznamové kartě a postával na nástupišti čtvrtém.

Dvojice 753.724-4 + 753.723-6 AWT při posunu kolem 4. nástupiště
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Činil jsem tak s jistou nervozitou, která se nakonec ukázala být oprávněnou. „Zvací dopis“ mi sliboval místo přímo v konferenčním voze, o němž jsem předpokládal, že bude řazen na konci vlaku. Že bude zamčený, stejně jako dva další k prezentaci dopravované vagóny, to jsem ovšem zjistil až po příjezdu Ex 145 Odra, a musel jsem cválat k nejbližším dveřím otevřeným, u nichž stál průvodce soupravy vozů A-ČD 61 81 88-90 205-9 WRmz⁸¹⁷ + CZ-ČD 73 54 10-91 019-5 Ampz¹⁴³ + CZ-ČD 61 54 10-70 004-6 Apee¹³⁹ + CZ-ČD 61 54 20-71 026-6 Bdmpee²³³ a vpustil mne do druhého z nich. Své spolucestující jsem pak našel ve voze posledním.

151.027-0 přiváží Ex 145 „Odra“ na pardubické hlavní nádraží © PhDr. Zbyněk Zlinský

Prohlíželi si totiž právě jednotlivé modernizované vagóny, a to pod vedením dvou mužů nejpovolanějších - člena představenstva ČD odpovědného za osobní dopravu Ing. Michala Štěpána a generálního ředitele a.s. Škoda Transportation Ing. Tomáše Ignačáka, MBA. Pozvolna jsme se přesouvali (já za průběžné fotografické dokumentace) od konce uvedené soupravy k jejímu čelu a posléze se na zbytek cesty usadili v už výše zmíněném konferenčním voze. Někteří ke společné debatě, jiní k individuálním hovorům. Já jsem poslouchal zdroj první, snažil se ignorovat druhý, ale hlavně jsem přemýšlel o tom, co mne v cíli cesty čeká.

Atmosféra ve voze 88-90 205-9 WRmz⁸¹⁷ během cesty mezi Pardubicemi a Olomoucí
© PhDr. Zbyněk Zlinský

To v tuto chvíli už ví každý, kdo si přečetl předchozí reportáž. Pro ty ostatní jen stručná rekapitulace: Hlavním bodem programu byla tisková konference zaměřená na nový jízdní řád v dálkové a mezinárodní dopravě i v regionální dopravě tří moravských krajů – Jihomoravského, Olomouckého a Zlínského. Poté následovala prohlídka výše zmíněné soupravy modernizovaných vozů pro dálkové spoje a malá slavnost k prvnímu nasazení InterPantera na pravidelný spoj a jeho prohlídka. Vyvrcholením programu byla účast na této jízdě na trase Olomouc - Hulín a návrat do Olomouce zvláštním expresem, složeným z výše zmíněných vozů.

Přestup z jednotky 660.101-7/661.101-6 na R 810 do Brna do Ex 100801 Hulín - Olomouc
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Až po vyčerpání společného oficiálního programu jsem se mohl pustit do naplňování programu svého individuálního a soukromého, zaměřeného na fotografickou dokumentaci nové podoby olomouckého hlavního nádraží. Několik takto motivovaných snímků jsem sice pořídil už během svého předchozího reportérského konání, avšak nyní teď jsem se mohl svým záměrům věnovat nikoliv náhodně, ale víceméně systematicky. Měl jsem na to zhruba dvě hodiny, do doby kdy se měla souprava čtyř prezentovaných vozů vracet zpět do hlavního města, tentokrát na konci pravidelného spoje R 886 Velehrad Luhačovice – Praha hl.n.

162.036-8 strká soupravu od Ex 100801 k nástupišti 1A, kde vyčká návratu do Prahy
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že jsem se po příjezdu z Hulína ocitl na prvním nástupišti, věnoval jsem se nejprve jemu – a samozřejmě i provozu na přilehlých kolejích. Poté jsem přešel do příjezdové haly a odtud se vydal do nového podchodu, který pod jižní částí nástupišť vede z přednádražního prostoru v Jeremenkově ulici až na druhou stranu kolejiště, kde vyúsťuje v blízkosti ulice Táborské. A současně také prakticky u vchodu do areálu bývalé motorové remízy místního depa, v níž je nyní umístěna expozice Železničního muzea ČD, o jejíž už kdysi dávno výhledově plánované skvělé budoucnosti jsem se aspoň letmo zmínil už v jedné starší reportáži.

Vjezd do areálu expozice Železničního muzea ČD s vozem 050.001-7
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Neodolal jsem výzvě pohostinně otevřených vrat a do někdejší motorové remízy nahlédl. Její vzhled se prakticky nezměnil a o novém určení svědčil jen nápis na jedněch vratech rotundy či přítomnost několika exponátů, které se do ní nevešly. A samozřejmě také naprostý klid v objektu panující, protože bývalý čilý provozní ruch byl odtud už dávno vykázán do hlavního depa a samotná expozice je přístupna veřejnosti jen několikrát do roka; letos naposled tomu tak bylo ve dnech 10 a 11. října, jak avizovala pozvánka ČD. Po letmé dokumentaci jsem se vrátil do podchodu a přešel jím na druhé nástupiště se záměrem zachytit příjezd vlaku R 807 z Brna.

Nepříli vábný vstup do nového podchodu od ulice Táborské © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na něm měl být totiž podle jedné sice neoficiální, ale z úst jednoho vysoce postaveného manažera ČD pocházející informace nasazen druhý InterPanter a to jsem si přece nemohl nechat ujít. Jenže ta informace se ukázala být lichou, takže jsem uvedený spoj zachytil jen v jeho obvyklém řazení – což mi ale příliš nevadilo, protože žádné z jeho hlavových vozidel jsem dosud ve svém archivu neměl. A kromě toho jsem toho poněkud pomýleného pobytu na severním části 2. nástupiště s výhodou využil k pořízení plánovaných snímků infrastrukturní povahy i náhodných záběrů s tématikou provozní, takže jsem se mohl spokojeně odebrat jinam.

Souprava 80-30 024-1/362.082-0 odjede jako R 808 do Břeclavi a Brna
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Což jsem však bohužel učinil v takovém rozpoložení mysli, že mi z ní vypadl původní záměr věnovat samostatnou pozornost nově zřízenému 5. nástupišti. Má totiž tu zvláštnost, že jeho vstup do severního podchodu nemá, na rozdíl od nástupišť ostatních, pohyblivé schody. A můj olomoucký přítel se pak oprávněně táže, proč jsou cestující po trati číslo 310, která je z tohoto nástupiště zpravidla obsluhována, takto znevýhodněni. Ke svému pobouření má důvod osobní, protože na trati leží jeho trvalé bydliště, v němž žijí také jeho starší a už méně pohybliví rodiče. Takovým cestujícím je sice určen výtah do podchodu jižního, ale to je kus cesty navíc.

Přístup z jižního podchodu na nové 5. nástupiště - vlevo schody, vpravo výtah
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Po vstupu do podchodu jsem se tedy nevydal směrem k 5. nástupišti, ale k odbavovací hale, poměrně dobře (na rozdíl od zbytku stanice) popsané v jinak až hanebně stručném wikipedickém hesle o hlavním nádraží hanácké metropole. Ta sice od mé poslední návštěvy nedoznala výrazných změn, nicméně ani její alespoň letmou dokumentaci jsem nezanedbal. Pak jsem vyšel do inovovaného přednádraží, abych tam na lavičce dal spočinul svému znavenému tělu. To se mi povedlo až tehdy, co jsem našel místo prosté bezdomovců či jiných „závadových osob“. A mohl jsem tak cosi pojíst, popít i poinhalovat s výhledem na průčelí výpravní budovy.

Když začala atmosféra kolem mého sezení poněkud houstnout, uvědomil jsem si, že klid najdu spíš ve výše několikrát soupravě modernizovaných vozů či v její blízkosti a pomalu jsem se odebral na nástupiště 1A. Cestou i v jejím cíli jsem pak završil svou dokumentační misi a v poklidu očekával věcí příštích, jejichž průběh byl dán opět dílem objektivně nadiktovaným, dílem svobodně zvoleným spojením do mého bydliště. „Tažný“ spoj soupravy modernizovaných vozů, jímž byl R 886 Velehrad přijel do Olomouce jen s mírným zpožděním a stejně tak posléze odjel, jeho plánovaný čtvrthodinový pobyt ve stanici k připojení „mých“ vagónů stačil.

Jak ukazuje předchozí snímek, měl jsem dost času na to, abych přeběhl od konce vlaku k jeho čelu a pořídil nezbytný snímek „mašinky, co mne vezla“. Cestou zpět jsem se ještě stihl aspoň letmo rozloučit s druhým naším přítomným reportérem, který měl od mého poněkud odlišný program, jak už víme z předchozí reportáže. A pak už jsme vyrazili na cestu, která byla všeobecně poklidná. Nakonec ve voze CZ-ČD 73 54 10-91 019-5 Ampz¹⁴³, v němž jsem ji strávil jsem byl prakticky jediným civilním cestujícím, zbytek jeho živého obsahu tvořili členové doprovodu soupravy a další pracovníci našeho národního železničního dopravce.

Předchozí snímek byl pořízen ve stanici Červenka, kde jsme poměrně dlouho čekali, než nás předjel „konkurenční“ spoj EC 1010 RegioJet, jehož hnací vozidlo jsem se snažil zachytit skrze neotevíratelné okno vozu při odjezdu z Olomouce. Moc se mi to nepovedlo, stejně jako v případě dalších záběrů, které jsem při cestě do Pardubic pořídil. Přesto jsem některé z nich do připojené galerie zařadil. Na pardubické hlavní nádraží jsme dorazili právě tak, abych v naprosté pohodě stihl přestup na přípojný vlak do Hradce Králové. V něm skončila moje výprava do nedaleké budoucnosti vlaků Českých drah a horké současnosti olomouckého hlavního nádraží.