Střípky ze „služební“ cesty do Trenčína

19.3.2016 8:00 Jiří Řechka

Před několika dny zde vyšla moje reportáž o otevření nové železniční linky Praha – Trenčín společností Arriva. A nyní, jak jsem při té příležitosti avizoval, vám chci ukázat ještě něco mimo reportážní pohled na tuto jízdu. Když bylo jasné, že se jí zúčastním, přemýšlel jsem jak cestu a pobyt v Trenčíně využít. Když jsem se ohlédl do minulosti, tak jsem si uvědomil, že celou trať přes Vlárský průsmyk jsem si doposud neprojel.

Nejdále jsem byl v Bylnici a obráceně to bylo jen Horné Srnie. Takže to bylo první plus či přidaná hodnota cesty ve službách redakce VLAKY.NET, jejíž smysl i průběh jsem vyložil v příslušné reportáži. Další v této části Slovenska neprojetá trať byla mezi Trenčínem a Leopoldovem. Takže došlo k porovnání příjezdu do Trenčína a zda je nějaký rozumný přípoj směrem na Leopoldov a zpátky. Ukázalo se, že pokud nedojde k nějakému fatálnímu zpoždění, mám dost času, než přijede rychlík do Bratislavy. A taktéž na zpáteční cestu do Trenčína. Ale co s nedělním dopolednem v Trenčíně, co s časem do odjezdu do Prahy?

Symbol oficiálního cíle mé cesty © Jiří Řechka

Bylo jasné, že nemůžu vynechat zhotovení nějakých fotografií na starém železničním mostě v pozadí s trenčínským hradem, sice železniční provoz na starém mostě ještě bude nějakou dobu trvat, ale jak se mně v minulosti několikrát stalo, nemá se nic odkládat, když se naskytne příležitost si něco dopřát. Pak si člověk už může jen vyčítat nevyužitou příležitost. Takže jsem si jen přál, aby případně to dopoledne bylo bez deště, šel bych tam ale stejně. S načrtnutým programem jsem byl spokojený, zdálo se, že to je vše. Ovšem jen do okamžiku, kdy jsem se podíval na mapu tratí ŽSR. A další plán byl na světě – Chynorany, trať ŽSR č. 143.

Jeden z cílů soukromých © Jiří Řechka

Pohled do železničního jízdního řádu mně ozřejmil, že provoz na této trati není vůbec nijak silný. Celkem osm spojů v obou směrech ve všední den a v sobotu a neděli jen šest. A ještě v takových časových polohách, které neumožňují nějaké velké plánování. A také proto jsem mohl využít jen jediný ranní spoj. Můj cestovní plán dostal definitivní podobu a poslední, co bylo nutné udělat, bylo zakoupení jízdních dokladů na e-shopu ZSSK. No zakoupení, jsem v důchodu a mohu využít, tedy zatím, bezplatné cestování. Tak tedy jízdenky jsem měl zajištěné a přede mnou byla již jen víkendová cesta.

„Kontrolní“ záběr z pražského hlavního nádraží © Jiří Řechka

Začátek na pražském hlavním nádraží jsem využil. jak jinak, tak, že jsem podíval na pokračující rekonstrukci zastřešení haly. U nakládací rampy autovlaků mne zaujal slovenský lůžkový vůz řady WLABmee v barevné úpravě, která se mi líbí. Po odjezdu premiérového vlaku společnosti Arriva jsem si nemohl nechat ujít možnost nafotit nové vítkovské tunely pohledem jeho strojvedoucího. Cesta příjemně ubíhala, přál jsem si, ať je v kovošrotu na výjezdu z Kolína prasátko, které jsem tam v poslední době párkrát spatřil, ale nikdy nestačil nafotit.

Kolínské „prasátko“ © Jiří Řechka

Připravený jsem sice byl, ale stejně mi to nebylo moc platné. Fotku jsem stačil zhotovit, bohužel pouze v kvalitě, která dokumentuje jeho přítomnost na daném místě. Při průjezdu Českou Třebovou okolo vyřazených a na další svůj osud čekajících lokomotiv jsem spatřil vyřazeného nulkového brejlovce, konkrétně 750.042, který jako jediný v této řadě obdržel nový korporátní nátěr ČD. V provozu ho mám z Ostravy z června 2012, dlouho si nových barev neužil. Po cestě došlo na další vlakové záběry, před Olomoucí jsem na základě vzájemné komunikace s Radkem Hořínkem alias kmotrem jsem se ho pokusil vyfotit coby dokumentátora naší jízdy.

„Kmotr“ dokumentující © Jiří Řechka

Není téměř potřeba připomínat, že všechny fotografie vznikly přes okno vlaku, což se občas podepsalo na kvalitě. V Přerově na kolejích DPOV jsem zachytil odstavené polonizované šestikoláky, které jsem do toho okamžiku neměl ve svém archivu. Podle mne jsou také zajímavé pohledy na železniční mosty, kterých se pár vyskytlo během tohoto víkendu. Při průjezdu okolo RD Trenčianska Teplá jsem tak trochu litoval vysoké rychlosti našeho vlaku, ale něco se mi povedlo nafotit. Po příjezdu do Trenčína a po získání informací o ubytování mi nezbylo než vyčkat příjezdu rychlíku do Bratislavy.

R 606 „Liptov“ přijíždí do Trenčína © Jiří Řechka

V něm jsem si našel volné místo a během jízdy jsem sledoval krajinu, v níž jsem se už kdysi pohyboval, ale autem. No to je už nějakých čtyřicet let. Po příjezdu do Leopoldova mně neuniknul modernizovaný brejlovec, který zde čekal na svůj vlak, myslím že do Prievidze. Při dokumentování zdejšího železničního provozu jsem zaregistroval čekající vratnou soupravu s laminátkou jako hnacím vozidlem. Využil jsem možnosti a zeptal jsem se strojvedoucího na příčinu nasazení této lokomotivy. Prý je to z důvodů nedostatku princezen neboli řady 263. Když přijela druhá souprava, pohánělo ji pro změnu eso.

„Laminátka“ s (ne)vratnou soupravou © Jiří Řechka

Protože můj žaludeční budík oznamoval čas na doplnění nějakých poživatin, navštívil jsem vedle výpravní budovy objevenou malou prodejnu potravin a mohl jsem tak uspokojit svou potřebu. Po příjezdu zpátečního rychlíku jsem se vydal zpět do Trenčína a zde po vyhledání ubytování jsem zakončil sobotní cestovní den. Byl jsem spokojený, povedlo se mi konečně dovršit projetí celého vozební ramena Bratislava – Žilina – Košice, Medzilaborce, Stakčín, Čierna nad Tisou. Hotel byl asi deset minut od nádraží, což bylo pro následující den a moje cestovatelské plány velmi důležité, v daný okamžik jsem to ještě netušil.

Z Leopoldova mne odvezl R 611 „Intersport“ © Jiří Řechka

Nastavil jsem si budík na telefonu, pak jsem si s nastavením ještě trochu pohrál a šel jsem spát. Budík jsem měl vzhledem k odjezdu osobního vlaku do Chynoran nastavený na půl pátou. Vlak odjížděl o hodinu později. Ráno jsem se probudil a pohled na hodinky mne dokonale probudil: bylo pár minut po páté hodině, budík se neozval. Povedlo se mi ho „dokonale“ nastavit. Následovalo několikavteřinové přemýšlení, zda má cenu se honit. Nakonec zvítězila myšlenka, že když mi vlak ujede, tak se vrátím a v klidu si dojdu na snídani. Následovalo poplachové oblékání, ti co byly na vojně, vědí, co myslím, a pak zrychlený přesun na nádraží.

Os 5400 Trenčín – Chynorany ve výchozí stanici © Jiří Řechka

Teď jsem ocenil minimální vzdálenost hotelu od nádraží, nakonec jsem ještě měl pár minut k dobru. Během noci začalo pršet, naštěstí přes den již nepršelo. Při odjezdu vlaku do Chynoran byla ještě tma, pomalu se rozednívalo. Musel jsem sledovat čas, zda jedeme bez zpoždění, v Chynoranech jsem měl jen deset minut na přestup. Takže když se objevilo čtyřminutové zpoždění, začal jsem být poněkud nervózní. Kdyby mi ujel zpáteční vlak do Trenčína, asi bych do Prahy jel poněkud komplikovaně. Prostě bych Arrivu nestihnul. V Bánovcích nad Bebravou ze mne napětí spadlo, zpoždění bylo smazáno.

Letmo zachycená výpravní budova © Jiří Řechka

Nakonec se ukázalo, že souprava, kterou jsem cestoval, pojede i zpět na spoji do Trenčína a ten mi tak ujet nemohl. V Chynoranech jsem měl štěstí na ranní křižování vlaků, v čele jednoho osobního vlaku byl brejlovec, kterého jsem předchozího dne fotil v Leopoldově. Další osobní vlak, který přijel, má, jak jsem se dozvěděl, přezdívku húsenica. Tedy jestli to je tak opravdu, to nevím. V Chynoranech, jak jsem zaregistroval z okna vlaku, byl kdysi funkční triangl, koleje sice nejsou ještě snesené, ale napojení na obě tratě již není. Následovala zpáteční cesta do Trenčína.

Momentka ze zpáteční cesty © Jiří Řechka

Po příjezdu jsem ještě využil možnost dojít si do hotelu na snídaní a pak již následovala cesta ke starému železničnímu mostu. Netuše, že kousek od hotelu je cesta k mostu, směřoval jsem své kroky k silničnímu mostu a podél Váhu zpět k železničnímu. A zde jsem se věnoval nedělnímu železničnímu provozu, měl jsem štěstí i na nějaký ten nákladní vlak. U mostu jsem zjistil, že traťová kolej na Bratislavu je již bez provozu, návěstidlo není funkční, trakční vedení je snesené a stožáry jsou již odřezané. Přes poledne jsem měl takříkajíc hodinu klidu, a tak jsem se vydal do města na krátkou procházku.

Jeden z úlovků na starém železničním mostě © Jiří Řechka

Při zpáteční cestě jsem opět skončil v hotelu, kde jsem spal a v hotelové restauraci jsem poobědval. A právě při odchodu z restaurace jsem zjistil, že mezi domy a podchodem pod silnicí vede přístupová cesta k železničnímu mostu. Zde jsem ještě zhotovil poslední snímky v této lokalitě a pak jsem se přesunul na nádraží, kde jsem počkal na odjezd spoje Arrivy do Prahy. Při zpáteční cestě jsem pokračoval v dalším příležitostném fotografování. Během onoho víkendu jsem nafotil několik lokomotiv, které obohatily můj archiv.

Největší potěšení mi udělal okamžik zastavení ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kde jsem konečně po „několikaletém“ nahánění měl možnost si zhotovit fotografii modernizovaného brejlovece 750.709. Před nějakým časem měl střet s automobilem, ale jak je vidět, je již v provozu a já mám konečně tuto řadu kompletní. Závěr sbírky mých fotografických úlovků obsahuje pohledy na průjezdy několika železničními tunely, které při klasických jízdách není možné zvěčnit. To je tak všechno z té „služební“ cesty, jež mi dala možnost projet si tratě, které jsem neznal, nafotit si krom jiných i ty lokomotivy, které jsem neměl, a potkat pár přátel.