Když nová zastávka stojí v poli aneb Návrat vlaků s pachutí tragédie

4.4.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Obyvatelé královéhradecké místní části Březhrad se dnes dočkali obnovy zastavování vlaků v přilehlé stanici Opatovice nad Labem-Pohřebačka, která 13.12.2015 zmizela z jízdního řádu v souvislosti s aktivací jim stěží dostupné zastávky Opatovice nad Labem. A shodou náhod si právě 4. dubna připomínají neštěstí na svém „přejezdu smrti“ z roku 2003.

Když se 20.3.2016 na spřáteleném webu a o den později i v regionálním deníku objevila zpráva poněkud odlišného obsahu, ale s téměř stejným titulkem Březhradští se dočkali, vlaky budou opět zastavovat v Pohřebačce, uvědomil jsem si, že už nemohu odkládat návštěvu míst, do nichž na počátku platnosti jízdního řádu 2015/2016 pokročila stavba druhé koleje mezi východočeskými metropolemi. Ač mi šlo hlavně o finální podobu zastávky Opatovice nad Labem, kterou jsem zastihl zatím jen ve stavu zrodu při svém loňském putování ve stínu opatovické elektrárny, chtěl jsem zdokumentovat celé dnes 3,106 km dlouhé „opatovické nádraží“.

Žst. Opatovice n.L.-Pohřebačka se zastávkami a odbočkou ELNA na turistické mapě;
zdroj: www.mapy.cz

Uvozovky na konci předchozího odstavce mají význam dvojí. Za prvé toto nádraží má s Opatovicemi nad Labem pramálo společného, protože leží dílem na území Pohřebačky (v Pardubickém kraji) a dílem na území Březhradu (v Královéhradeckém kraji). Za druhé, jak vyplývá z popisku i obsahu mapy, hodlal jsem prozkoumat koleje podle platného plánu stanice, tedy od sudých vjezdových návěstidel žst. Opatovice nad Labem-Pohřebačka po lichá vjezdová návěstidla odbočky ELNA Opatovice. A krom toho také ze staničního kolejiště odbočující vlečky, jimž však bude, stejně jako odbočce ELNA, věnována samostatná reportáž.

Vjezdová návěstidla S a PS žst. Opatovice n.L.-Pohřebačka s „přejezdem smrti“ v pozadí
© PhDr. Zbyněk Zlinský

K dokumentačnímu výletu jsem si vybral Velikonoční neděli 27.3.2016, na niž mediální rosničky věštily krásné počasí, a jako dopravní prostředek jízdní kolo. Raději „městské“, které na rozdíl od mého bicyklu „silničního“ méně láká zloděje, protože jsem předpokládal, že se od něj budu muset vzdalovat. Poprvé jsem tak učinil právě u zmíněného „přejezdu smrti“, abych zachytil dnešní podobu místa tragického střetu autobusu MHD Renault Citybus 12M č. 107 na lince č. 12 Březhrad – Slezské Předměstí s lokomotivou 130.016-9 v čele Os 5624 Pardubice hl.n. – Jaroměř, při němž zemřel řidič autobusu i tři cestující a čtyři další byli těžce zraněni.

Následky tragického střetu autobusu MHD s osobním vlakem na březhradském přejezdu
dne 4.4.2003; zdroj: archiv autora

Dlužno dodat, že přejezd dnes označený číslem P5368 byl v té době bez závor, což se později změnilo. Ještě před tím jej však začaly střežit kamery, ale ani jedno z těchto opatření podstatné zvýšení bezpečnosti nepřineslo. Samotná tragická nehoda po sobě zanechala nejen nezměrný smutek pozůstalých, ale také řadu stále neobjasněných a tajemných okolností, jak se o tom zmínil třeba Český rozhlas, Hradecký deník nebo portál iDNES.cz. Nedlouho po nehodě rada města Hradec Králové rozhodla o zřízení pomníčku, který má tuto tragédii připomínat. Vzdor blížícímu se smutnému výročí jsem jej však tentokrát nezastihl v nejlepší kondici.

Památníček tragické nehody ze dne 4.4.2003 u přejezdu P5368 © PhDr. Zbyněk Zlinský

V otázce zabezpečení přejezdu P5368 se nemálo angažovala březhradská komise místní samosprávy (KMS Březhrad) coby formální zástupce místních občanů (Hradec Králové na rozdíl od Pardubic není statutárním městem územně členěným), která aktivně figuruje i v té podstatnější části tématu tohoto článku. Problematiku, kterou jsem nastínil už v jeho úvodu, poměrně podrobně objasňuje zpráva z 1.2.2016. Jen mne trochu zaráží zmínka o šoku v jejím titulku, když už ve stádiu finalizace podoby jízdního řádu na období 2015/2016 muselo být jasné, že se žádné zastavování vlaků v žst. Opatovice nad Labem-Pohřebačka nepřipravuje.

Cestující veřejnosti prostá výpravní budova má znovu ožít © PhDr. Zbyněk Zlinský

Přesto se v oné zprávě píše: Březhradští o návrat zastavování vlaků na původní stanici usilují už od poloviny loňského prosince, kdy o něj přišli. „Vždyť je to nesmysl! Vlak tady využívalo hodně lidí a nejen místních. V létě tady vystupovalo i hodně lidí, kteří se jezdili z Hradce koupat na Opaťák, ten je vlastně téměř u nádraží,“ mávla rukou starší obyvatelka Březhradu, když čekala na zastávce hradecké městské hromadné dopravy, jež do této části zajíždí. Tak či onak, obyvatelé Březhradu byli nakonec, jak už víme z úvodního odstavce tohoto textu, úspěšní. Potvrdila to ostatně aktualita ČD i pozdější tisková zpráva SŽDC o mimořádné změně jízdního řádu.

Železniční stanice Opatovice nad Labem-Pohřebačka - Příjezdy a odjezdy vlaků
(kliknutí do náhledu otevře vývěsku ve formátu PDF)

„Revitalizace“ žst. Opatovice nad Labem-Pohřebačka pro osobní dopravu má mít podle citovaných zpráv dočasný charakter, do doby, než bude zbudována zastávka Březhrad. Její zřízení má být součástí stavby s názvem Modernizace trati Hradec Králové - Pardubice - Chrudim, 2. stavba, zdvoukolejnění Opatovice nad Labem - Hradec Králové, o níž lze nalézt základní informace na portálu veřejných zakázek. Mj. se tam dočteme, že v rámci akce bude provedena (mimo jiné) výstavba nové zastávky „Březhrad“. Její dvě nástupiště mají ležet v blízkosti přejezdu P5368, a to buď jižně od něj nebo po vzoru žst. Stéblová po obou jeho stranách.

Os 6239 Hradec Králové hl.n. - Pardubice hl.n. v místě plánované zastávky Březhrad
© PhDr. Zbyněk Zlinský

První variantu najdeme se studii proveditelnosti, v níž se píše: Jižně od železničního přejezdu v km 17,853 se předpokládá dvojice nástupišť nově zřízené zastávky Březhrad (výška nástupišť 550 mm, délka 110 m s případnou rezervou délky 20 m, střed nástupišť je v km 17,772, přístup je umožněn zapojením přístupových chodníků od zmíněného železničního přejezdu). S variantou druhou mne seznámil službukonající opatovický výpravčí, s nímž jsem krátce pohovořil při svém obcházení výpravní budovy. Výhodou tohoto řešení, o němž se prý kdesi doslechl, je to, že přejezd může být vždy bezprostředně po příjezdu vlaku do zastávky otevřen.

Vlevo od přejezdu P5368 má být nástupiště pro směr Stéblová, vpravo pro směr Hradec
Králové © PhDr. Zbyněk Zlinský

Musíme mít ovšem na paměti, že výstavba nové zastávky je součástí maximální varianty studie a z mnoha různých důvodů k ní nemusí ve skutečnosti dojít, i když byla občanstvu přislíbena. Před časem jsem tu psal v jedné související reportáži o nerealizované zastávce Hradec Králové obchodní zóna: Ta se dokonce vyskytovala v jízdním řádu trati 031 počínaje obdobím 2001/2002, ovšem s poznámkou „zastávka otevřena ode dne vyhlášení“, k němuž nikdy nedošlo. V jízdním řádu na období 2005/2006 už uvedena nebyla. A to vzdor tomu, že k původnímu nedalekému jedinému hypermarketu přibyly obchody další a tento proces dále pokračuje.

Mezi Novým Březhradem a Komerční zónou III plánovaná zastávka nevznikla
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Konec předchozí věty platí i dnes, jak se můžeme přesvědčit nahlédnutím na web developerské firmy. Ale dosti bylo teoretického mudrování a je na čase vrátit se k mému výletu. U „přejezdu smrti“ jsem se zdržel ve skutečnosti jen krátce a popojel jsem blíže k centru nádraží. Poblíž vlečkového přejezdu P10867 jsem upoutal bicykl ke sloupu trakčního vedení a vydal se na průzkum tří březhradských vleček, o němž ale budu na tomto místě informovat až za týden. Dalším objektem mého zájmu byla výpravní budova železniční stanice Opatovice nad Labem-Pohřebačka a její bezprostřední okolí. Příležitostně jsem zachytil i cosi málo z provozu.

Os 6240 Pardubice hl.n. - Hradec Králové hl.n. opatovickým nádražím projížděl, ode dneška
tam už zastavuje © PhDr. Zbyněk Zlinský

Krom pravidelných vlaků osobní dopravy jsem měl štěstí i na jeden spoj dopravy nákladní. Šlo o kontejnerový vlak, který po různými čísly putoval z Petrovic u Karviné do Mladé Boleslavi města a momentálně jej vedla uhelka 122.016-9 od Pardubic do odbočky Plačice a dál směrem k Nymburku. S jeho snímky jsem moc spokojen nebyl, ale lepší kvality snad za daných okolností ani dosáhnout nešlo. Houkání lokomotivy mne totiž zastihlo v okamžiku, kdy jsem za výpravní budovou nasedal na kolo před další cestou, takže nebyl čas hledat nějaký šikovnější fotoflek. Navíc vlak vyjížděl v podstatě ze slunce. Lépe dopadl snímek mizící soupravy.

Kontejnerový vlak Petrovice u Karviné - Mladá Boleslav město ujíždí k Březhradu
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Při následujícím přesunu jsem neopomenul zachytit výhodnou polohu nádraží vzhledem k Opaťáku, vzpomínanou už ve výše opakovaně citované zprávě. Opatovický písník jsem po svém příchodu do Hradce Králové koncem 70. let minulého století poznal ještě jako z části aktivní zdroj štěrkopísku pro místní panelárnu. Tehdy pochopitelně postrádal jakoukoliv vybavenost, zato byl bez problémů dostupný a přístupný. V současné podobě mne už k návštěvě příliš neláká, protože cesta k němu se hradeckým cyklistům díky autostradizaci prodloužila a moje oblíbené pobřeží díky privatizaci zkrátilo. Zato je po dotěžení už na dohled od nádraží.

„Opaťák“ je vidět z někdejšího staničního nákladiště © PhDr. Zbyněk Zlinský

Od komplikovaného „křižovatkového“ přejezdu silnice II/324 číslo P5366 jsem se pohyboval už podél téměř hotové stavby dvoukolejky od Stéblové, o níž jsem se mohl dovědět vše podstatné z mohutné cedule, „zdobící“ kdysi úhledný parčík naproti pěkně opravenému skladišti (které patří jedné hradecké společnosti a sídlí v něm východočeské zastoupení firmy SITEL, spol. s r.o.). Dnes oba objekty odděluje masivní protihluková stěna, tak oblíbená u drážních stavitelů. A dvojice těchto útvarů tvoří také koryto od zcela přestavěného přejezdu P5365 až k nové zastávce Opatovice nad Labem, takže značně omezuje každou šotoušskou aktivitu.

Pohled od přejezdu P5365 k zastávce Opatovice nad Labem © PhDr. Zbyněk Zlinský

Přesto se mi od přejezdu podařilo zachytit vlak na konci dvoukolejky (v plánu stanice jej najdete jako „stovkovou“ dvojici výhybek č. 1 a 2) a poté jsem se vydal podél protihlukové stěny k zastávce. A vzpomínal na svou předloňskou návštěvu těchto míst, kdy zrovna mizel živý plot, tedy protihluková stěna přírodní a možná účinnější. Když jsem dorazil k nové zastávce, jejíž aktivace vzbudila kontroverze, upoutal jsem svůj dopravní prostředek na k tomu určené místo a dal se do podrobné dokumentace objektu. Ze systematického zkoumání a fotografování mne vytrhovaly zastavující i projíždějící vlaky, které jsem si také nechtěl nechat ujít.

Novou zastávkou projíždí Sp 1850 Pardubice hl.n. - Jaroměř © PhDr. Zbyněk Zlinský

Uspořádání a výbavu zastávky popisovat nebudu, protože jsou zřejmé z už odkazovaného plánu a zejména z připojené galerie snímků (příslušné začínají na její 4. straně). Přičiním jen pár poznámek k záležitostem, které tyto zdroje dobře neobjasňují. První se týká dnes často proklamovaného zbožného přání dostat lidi z aut do vlaků. V případě opatovické zastávky jsem narazil na případ chabé informovanosti občanstva. A to když na ni přišla udýchaná matka se dvěma syny, jež se zbytečně prošla z jednoho nedalekého opatovického domu přes nefungující nádraží, protože o nové úpravě nevěděla ani ona, ani místní rodina, kterou navštívila.

Vyprávěla mi, že je příbuzná do Opatovic přivezla autem a chtěli je tak také odvézt, ale oni se chtěli svézt vlakem. „Mladá“ prý jezdí zásadně autem, a tak o zastávce neví, i když ji prakticky vidí z okna. Ta nepříliš šťastná cestovatelka pak navíc objevila dvě slabiny zastávky. Za prvé si potřebovala odskočit a ono nebylo kam – krom přírody. A pak se hrozně lekla, když kolem ní bez varování prohučel rychlík z Pardubic do Liberce. „Uklidnil“ jsem ji, že ten motorák mohl jet maximálně stodesítkou, zatímco jiné vlaky na této trati časem zvládnou o padesátku víc. Ale také připustil, že když už má zastávka „plechovou hubu“, mohla by také varovat.

Předchozí věta naznačila, že je zastávka vybavena akustickým informačním systémem. Ten je provázán se systémem optickým tak, že když se z četných reproduktorů ozve první ze dvou hlášení o příjezdu vlaku, naskočí údaje o něm na panelu příslušného nástupiště. Jedno z nich je dokonce rychlíkové, protože u něj zastavuje už v reportáži ze Smiřic letmo zmíněný „flamendrák“ R 1277 Liberec – Pardubice hl.n. Krom těchto sofistikovaných informačních prvků nechybí pochopitelně ani všelijaké směrovky a další cedule na nástupištích a v podchodu, který nejen spojuje obě nástupiště, ale také nahrazuje někdejší přechod P5364 na (cyklo)stezce.

Pokud jsem měl možnost sledovat výměnu cestujících v zastavujících vlacích, nebyla příliš hojná. Je ovšem třeba mít na paměti, že jsem na zastávce trávil část brzkého odpoledne o Velikonoční neděli, kterou sice obyvatelstvo našeho státu sice vesměs nesvětí, ale také asi příliš necestuje. Na druhou stranu jsem viděl dvě skupinky lidí, kteří si novou zastávku přišli zjevně jen prohlédnout. A možná jsem ještě nějakého živáčka nezaznamenal, protože jsem se ze zastávky vydal prozkoumat odbočku ELNA Opatovice coby začátek vlečky do opatovické elektrárny, kterou jsem reportážně prošel už loni. Ale o této problematice až za týden …