Putování s „Jízdenkou na léto“ 2016 (3)

A protože na této lince místo vratných souprav se sysly jezdí InterPantery, čekalo mě několikaminutové svezení touto jednotkou. Vystupoval jsem v Hodoníně. Trasa pro tento den byla naplánována z Hodonína přes Rohatec, Sudoměřice nad Moravou, Veselí nad Moravou do Vrbovců a odtud zpět opět přes Veselí nad Moravou do Uherského Hradiště. A z Uherského Hradiště luhačovickým rychlíkem zpět do Prahy. Při čekání na osobní vlak v Hodoníně projel kolem mne nákladní vlak tažený Vectronem společnosti LokoTrain s brejlovcem 468.002 na postrku.

Bylo to podruhé, kdy se mně dostal do hledáčku, poprvé jsem ho zachytil na Štrbě před dvěma roky. Nečekal jsem, že bude na postrku lokomotiva, a tak fotografie není zrovna podle mého gusta. Také jsem zde opět zachytil odstaveného plecháče společnosti IDS, při letošní narozeninové jízdě to bylo poprvé. Osobní vlak přijel podle jízdního řádu, a tak jsem mohl pokračovat částečně v trase letošní narozeninové jízdy do Sudoměřic nad Moravou. Při průjezdu hraničním úsekem jsem si naší jízdu připomenul. Další jízda po trati do Veselí nad Moravou byla pro mne prémiová, bylo příjemné sledovat krajinu okolo mne.

12.7.2016 - Vnorovy: kostel © Jiří Řechka

I další pokračování do Vrbovců bylo prémiové. Co mi řekla Wikipedie: Železniční trať Veselí nad Moravou - Nové Mesto nad Váhom je jednokolejná železniční trať. Provoz na trati byl zahájen 8. prosince 1927. Nevěděl jsem, že na této trati se nachází tunel Generála Milana Rastislava Štefánika. Nachází se mezi stanicemi Vrbovce a Brestovec. Prochází kopcem Poľana, proto se mu říká také Tunel pod Poľanou. Je dlouhý 2 422,9 metru, nachází se v nadmořské výšce 386 až 398 metrů. Po výstavbě byl nejdelší v tehdejším Československu.

Po příjezdu do stanice Vrbovce přestoupil do zde čekajícího motorového vlaku ZSSK jeden cestující a po pár okamžicích se vydal na cestu do vnitrozemí. Provedl jsem fotodokumentaci tohoto odjezdu a pak jsem se již věnoval samotné stanici a jejímu okolí. Co nejde přehlédnout, to jsou hraniční kameny a upozornění, že se nacházíte na státní hranici. Hned za výpravní budovou na českém území se nachází rozměrná budova, která podle mne vypadá jako horský hotel. Prostě se jen domnívám, k čemu tato budova mohla sloužit. Na internetu jsem nic nenašel a místního výpravčího jsem se nezeptal, chyba.

12.7.2016 - Velká nad Veličkou-Vrbovce: budova neznámého účelu © Jiří Řechka

Tak při průzkumu této stanice jsem neustále přecházel z jednoho státu do druhého. Čím jsem zde byl překvapen, to je pamětní deska Marušce Kudeříkové. Stanice je zajímavá ještě trasováním, když se podíváte do mapy, tak železniční trať tvoří takový klín do území ČR. Domnívám se, že až ke vjezdovému návěstidlu. Hranice je okolo tratě. Bohužel v současné době to je místo, kde je „mrtvo“. Škoda. Můj čas zde vypršel a nastal čas odjezdu zpět do Veselí nad Moravou. Po příjezdu do Veselí nad Moravou, jsem zjistil, že do Uherského Hradiště mohu pokračovat spěšným vlakem, který byl připraven k odjezdu.

Během mého čtrnáctidenního putování jsem několikrát mohl díky příznivým časovým okolnostem využít dřívějšího časového spojení, než s kterým jsem počítal. Tak to bylo i v tomto případě, a tak jsem do Uherského Hradiště přijel dříve, než stanovoval můj časový rozpis. Mohl jsem tedy využít této časové úspory k prohlídce centra města. Při návratu na nádraží jsem zjistil, že se nacházím na nejkrásnějším nádraží roku 2011. Na nádraží probíhal slušný provoz, který jsem si zdokumentoval. Původně jsem měl tímto místem jen projet a na pražský rychlík přestoupit ve Starém Městě.

12.7.2016 - Uherské Hradiště: nejkrásnější nádraží roku 2011 © Jiří Řechka

Tím, že jsem cestu přerušil, stačilo počkat na luhačovický rychlík zde. Což jsem také učinil a po příjezdu onoho rychlíku jsem si v klidu vyhledal prázdné kupé, zkontroloval jsem, zda je možné otevřít okno, mám nejraději takovouto klimatizaci, a pokračoval jsem zpět do Prahy. Po příjezdu do Starého Města u Uherského Hradiště došlo k výměně lokomotiv a moje cesta pokračovala dál do Prahy. Po cestě jsem zejména v Přerově zhotovil ještě několik záběrů odstavených lokomotiv různých dopravců a bez problémů jsem dojel do Prahy. Hezké počasí umocnilo moje dojmy z tohoto dne, z tratí které jsem znal jen ze železniční mapy.

Šestý den 13. července jsem časně vstal, abych stihl odjezd opět na Moravu. V tento den jsem si vybral za svůj cíl dvě města, dvě tratě. První město, respektive železniční stanice, byl Rožnov pod Radhoštěm a trať SŽDC č. 281. Cesta do Valašského Meziřičí proběhla bez problémů, pokud v to nepočítám zpoždění způsobené výlukou mezi stanicí Hranice na Moravě a Valašským Meziřičím. Po vystoupení ve Valmezu první co se dostalo do hledáčku mého fotoaparátu, byla Regionova v korporátním stylu Najbrt s polepy propagující nákup jednotek z fondů EU.

13.7.2016 - Valašské Meziřičí: 814.190/914.190, Os 3165 © Jiří Řechka

V místním depu jsou dvě takto vyvedené Regionovy, které jsou používané na přilehlých tratích. A jako naschvál, když se zde ocitnu nebo projíždím, mám „štěstí“ právě jen na č. 190, druhá, č. 191, mně neustále uniká. Do svého odjezdu do Rožnova jsem ještě zachytil pár dalších vozidel, příjemným zpestřením na cestě do Rožnova pak byla jízda RegioSharkem, který se nevyskytoval v mém archivu. Během výjezdu ze stanice jsem se pokusil zachytit dlouhodobě zde deponované motorové lokomotivy, karkulku a prasátko. Fotografie jen informativního charakteru.

Cesta vedla kolem známého gumárenského podniku Gumárny Zubří až do cílové stanice Rožnov pod Radhoštěm. Bohužel příjezd byl právě poznamenán výlukovou činností, byl opožděn z důvodu čekání na zpožděný vlak, tak jak to známe a také občas potřebujeme. A tak po vystoupení jsem byl nucen zhotovit snímky velmi rychle, nezbyl ani čas na mojí obvyklou činnost v poprvé navštívených stanicích, získání staničního razítka. Cestující jen rychle vystoupili a nastoupili a jelo se zpět do Valašského Meziřičí. Tak snad někdy jindy, až budu mít v Rožnově víc času.

13.7.2016 - Rožnov pod Radhoštěm: 844.021 před výpravní budovou © Jiří Řechka

A co říká Wikipedie o této trati: Železniční trať Valašské Meziříčí - Rožnov pod Radhoštěm (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 281) je jednokolejná regionální trať o délce 13 km. Provoz na trati byl zahájen v roce 1892. Dne 7. října 2012 na trať poprvé vyjely dvoudílné motorové jednotky řady 844, zvané RegioShark. Tmavěmodré vlaky v moderním designu, které získaly přezdívku žralok, nabízejí cestujícím vyšší komfort. Rožnovská trať byla ve Zlínském kraji vůbec první, na které se mohli tímto typem vlaku svézt. Tolik tedy něco osvěty.

Při návratu do Valmezu se mě povedlo alespoň informativně si vyfotografovat tu druhou Regionovu odstavenou v depu. Fotografie nic moc. Po návratu tak bylo přede mnou pokračování do Vsetína. Také tento odjezd byl poznamenán výlukovou činností a s tím spojeným zpožděním vlaku, kterým jsem pokračoval. Naštěstí toto zpoždění nemělo vlastně žádný vliv na moje další cestování. Pokračoval jsem vlakem EC 123, který končí v Žilině, já jsem z něj vystoupil ve Vsetíně. Na rozdíl od Rožnova pod Radhoštěm zde bylo pěkné slunečné počasí a hlavně více času před dalším pokračováním.

13.7.2016 - Vsetín: výpravní budova © Jiří Řechka

Po provedení dokumentace toho, co se nachází v obvodu stanice, jsem se vydal do města. A hned naproti výpravní budově se nachází restaurace, kam jsem vzhledem k časovým dispozicím zašel na lehké občerstvení v podobě polévky a piva. Co mě zaujalo, to byl jídelní lístek. Denní menu za maximálně 87.- Kč včetně polévky. A podle počtu návštěvníků je to dobrá restaurace. Po tomto lehkém zaplnění mého žaludku jsem vyrazil na krátkou procházku do města. Po návratu na železniční stanici jsem vyčkal odjezdu osobního vlaku do Velkých Karlovic, který byl tvořen zdvojenou Regionovou.

A co mi řekla Wikipedie o trati č. 282: Železniční trať Vsetín - Velké Karlovice (v jízdním řádu pro cestující označená číslem 282) je jednokolejná regionální trať. Provoz na trati byl zahájen v roce 1908. Moc toho není. Během cesty jsem byl „obšťastňován“ jedním cestujícím, který než vystoupil, mne popíjeje pivo informoval, že se přihlásil na nějaké léčení, ale to určitě nestihne, že je to daleko. Ale bylo to vše v pohodě, spíš to bylo úsměvné. A jak jsem si již mnohokráte ověřil, pohled z okna vlaku je u nás, alespoň pro mne, uklidňující. V Novém Hrozenkově mne zaujalo přírodní koupaliště nazývané Balaton.

3.7.2016 - Nový Hrozenkov: „Balaton“ © Jiří Řechka

Při příjezdu do Velkých Karlovic na zastávce tohoto jména je vidět celodřevěný kostel Panny Marie Sněžné, krásná stavba i jen podle toho co je vidět z vlaku. Po příjezdu do koncové stanice Velké Karlovice jsem provedl, jak také jinak, fotografickou dokumentaci této stanice, zaujala mne zde trvale odstavená souprava. Jak jsem se na místě dozvěděl, kdysi sloužila jako rekreační ubytovací zařízení železničářů. Komu a k jakému účelu slouží v současné době, to můj zdroj nevěděl. Přemýšlel jsem, že se vydám pěšky na zastávku a prohlédnu si onen dřevěný kostel, pohled na hodinky mne ale poněkud v tomto nápadu poněkud zviklal.

Raději zůstal na místě a odjel jsem zpět do Vsetína z velkokarlovického nádraží. Při zpáteční jízdě jsem zaregistroval a zdokumentoval, hráz vodního díla Karolinka. Vodní dílo slouží k zajištění pitné vody pro Vsetínsko, bylo uvedeno do provozu v roce 1985, a jak jsem se dočetl, kvalita vody patří mezi nejvyšší v celém povodí Moravy. Po příjezdu do Vsetína jsem již počkal na EC 124 ze Žiliny a odjel jsem do Prahy. Doma, jako vždy, následovalo stažení fotografií do počítače, jejich první kontrola, jak dopadla kvalita, a poté příprava na další den s Jízdenkou na léto.

13.7.2016 - na trati: Vsetínská Bečva © Jiří Řechka

Prameny a odkazy:

1. Železniční trať Veselí nad Moravou – Nové Mesto nad Váhom – Wikipedie
2. Železničná trať Nové Mesto nad Váhom – Veselí nad Moravou - Wikipédia
3. Železnice slavila osmdesát let trati - Veselí nad Moravou
4. Železniční trať Valašské Meziříčí – Rožnov pod Radhoštěm – Wikipedie
5. Železniční trať Vsetín – Velké Karlovice – Wikipedie
6. VD Karolinka - Povodí Moravy

Úvodní snímek: 12.7.2016 - Velká nad Veličkou - Vrbovce: státní hranice © Jiří Řechka

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský