Putování s „Jízdenkou na léto“ 2016 (4)

Tuto cestu jsem si ještě trochu „zkomplikoval“ dalším záměrem. Od okamžiku, kdy elektrická jednotka 460.079/080 dostala retro nátěr, jsem ji chtěl mít ve svém archivu. Jen se mně to neustále nedařilo, při cestě na ostravsko jsem si všiml, že je odstavená v Olomouci, a tak při posledním průjezdu Olomoucí jsem se rozhodl, že právě naplánovaná cesta bude s menší oklikou a snad i s trochou štěstí na její vyfotografování. Jako spoj jsem si vybral R 885, rychlík, který jede přes Olomouc a hlavně má řazeny ještě klasické vozy s „přírodní“ klimatizací. Při nástupu jsem si vybral místo, které vyhovovalo mému záměru a kde šlo bez problému otevřít okno.

Cesta do Olomouce probíhala bez problémů, při průjezdu Českou Třebovou jsem si v prostorech CZ LOKO vyfotografoval zde opravovanou bertu, která, jak jsem později doma přes internet zjistil, má snad patřit společnosti KDS, berte tedy tento údaj trochu s rezervou. Při příjezdu do Olomouce jsem si dával pozor, zda zde ještě stále je ona retro jednotka a hlavně jestli není schována. Nakonec vše dopadlo k mé úplné spokojenosti, pokud se to dá takto hodnotit. Po vystoupení v Olomouci jsem po krátkém pobytu odjel osobním vlakem tvořeným elektrickou jednotkou řady 640 zpět do Červenky, do výchozího bodu mé reportážní cesty.

14.7.2016 - Červenka: 810.049 © Jiří Řechka

Trať je obsluhována motorovými vozy řady 810. Z Červenky jsem odjel osobním vlakem, který končí ve stanici Litovel předměstí, já jsem vystoupil o zastávku dříve, v Litovli město. Při průjezdu zastávkou Litovel jsem zde zaregistroval manipulační vlak vedený favoritem řady 731. Po vystoupení a zhotovení potřebné dokumentace stanice Litovel město a nejbližšího okolí a také (jak jinak) získání staničního razítka, mne napadlo, jestli nebudu mít štěstí na ten manipulák. Pohled na předvěst mne upozornil, že na trati je provoz. A k mé spokojenosti skutečně tento manipulační vlak projel okolo mne.

A protože času bylo dost, vydal jsem se do centra města ke krátké prohlídce. Během ní jsem byl upozorněn jedním z obyvatel, že jedno z ramen Moravy prochází pod náměstím, ať si to vyfotografuji. Tak jsem tak v daných možnostech také učinil. Po návratu na stanici a vyčkání příjezdu osobního vlaku, kterým jsem pokračoval až do Prostějova hl. nádraží, jsem po příjezdu do stanice Litovel předměstí využil několika minutového čekání ke zhotovení pár záběrů. Po odjezdu se mi povedlo zachytit na místní vlečce společnosti MJM favorita 731.009, který zde dobíral zátěž, a hlavně místní lokomotivu T 211.009.

14.7.2016 - Litovel: T 211.009 na vlečce MJM © Jiří Řechka

Druhá 009, ale tato má větší vypovídající hodnotu. Další fotografická přestávka byla ve stanici Senice na Hané, kde došlo ke křižování vlaků. Během cesty jsem se bavil s místním patriotem a ten mne upozornil na stanici Čelechovice na Hané, kde bych si o nějaký ten den dříve ještě mohl vyfotografovat zrušený cukrovar, takto jsem měl k dispozici již jen komín a retenční nádrž. Ve stanici Prostějov město mne upozornil na místní bývalé depo, které mělo být snad zachováno coby historická památka, v současné době ale prý není jasné, co s ním bude.

Po vystoupení na prostějovském hlavním nádraží byla na řadě obligátní fotografická činnost. Krom místního pracujícího favorita byl zde odstaven také privátní hektor ze kterého ještě dýchal před nějakým okamžikem ukončený výkon. Před výpravní budovou jsem „objevil“ pomníkovou 310.127. Po průjezdu dvou osobních vlaků nastal čas mého odjezdu, částečně ve stopě předchozího příjezdu, do Kostelce na Hané. Zde jsem čekal na osobní vlak, kterým jsem pokračoval do „přechodové“ stanice Dzbel. Ve stanici Kostelec na Hané jsem provedl další fotografický průzkum, včetně předávacího kolejiště vlečky společnosti Mattoni.

14.7.2016 - Kostelec na Hané: předávací kolejiště vlečky Mattoni © Jiří Řechka

Jak jsem se na místě dozvěděl, byl tento den právě pro tuto firmu proveden výkon a myslím si, že se ho zhostil onen v Prostějově odpočívající hektor, můžu se ale mýlit. Jestli se nepletu, tak firma Hanzalík již tyto přepravy neprovozuje. Po příjezdu mého osobního vlaku jsem pokračoval, jak já říkám, do „přechodové“ stanice Dzbel, kde cestující mezi Kostelcem na Hané a stanicí Chornice musí přestoupit, jsou zde krajské hranice. Po cestě se vyskytl menší technický problém, který mohl skončit neschopností vlaku. Z jedné ze zastávek nemohl vlak odjet a bylo slyšet unikající vzduch. Po natlakování jsme pokračovali dál, ale situace se opakovala.

Nakonec se strojvedoucímu podařilo závadu vyřešit. Prostě jakési napadané nebo do profilu tratě vyčnívající větve otevřely nějaký ventil. Po jeho zavření již našemu příjezdu a přestupu ve stanici Dzbel nic nebránilo. Další přestup na této trati byl v Moravské Třebové. Odtud jsem pokračoval návazným osobním vlakem do České Třebové a tím jsem uzavřel okruh, na kterém jsem se tento den pohyboval. Z České Třebové jsem pokračoval do Prahy ČD railjetem. Tím skončil další den mého cestování. Ještě malá poznámka: Nedávno vyšla na našich stránkách reportáž od Martina Skopala, jež podrobně popisuje trať, kterou jsem si projel.

14.7.2016 - Praha hl.n.: 80-91.005 v čele vlaku railjet 78 „Johann Strauss“ © Jiří Řechka

V pátek 15. července jsem měl v plánu i jednu přeshraniční jízdu. Chtěl jsem si projet úsek Domažlice - Česká Kubice. Zároveň tento den, jak jinak, byla v plánu i další jízda, a to do Bezdružic. Takže při plánování bylo nutné najít také vhodné vlakové spojení, které by mně umožnilo uskutečnit tento plán. A tak se ukázalo, že do něj musím zahrnout i jízdu do německé stanice Furth im Wald. Nakonec proč se nepodívat přes hranice, že. Jediná nepříjemnost byla v tom, že jsem byl nucen ke své Jízdence na léto zakoupit jízdní doklad pro úsek Česká Kubice – Furth im Wald a zpět. Jeto pár kilometrů, ale za tu cenu bych doma projel nejméně 100 km, myslím tím na mojí In-kartu. Prostě jízda už do ciziny. Z Prahy jsem odjel ráno po páté hodině ranní směrem na Plzeň.

Tam do čela vlaku nastoupil Herkules v barvách společnosti ALEX, který vozí z Plzně vlaky kategorie EC do Mnichova. Já jsem ten svůj opustil ve stanici Furth im Wald. Při cestě bylo počasí na rozhraní - nebude li pršet, nezmoknu. Nakonec takto tento den také skončil. Při příjezdu do německé pohraniční stanice jsem zaregistroval v kolejišti čekající Maximu společnosti IDS. Bylo to teprve druhé moje setkání s touto lokomotivou, tak jsem si přál, aby s vlakem neodjela hned po našem příjezdu. Přesto první snímky v této stanici nepatřily právě jí. Začal jsem se jí věnovat až po několika minutách fotografování jiných objektů.

15.7.2016 - Furth im Wald: 783.001 „Maxima“ © Jiří Řechka

Po zhotovení prvního snímku Maximy, který nebyl vzhledem k jejímu postavení ideální, jsem zaregistroval postavení cesty jejího vlaku do Domažlic, a tak jsem si mohl vychutnat odjezd a přitom pořídit fotografie dokonalejší. Po odjezdu nákladního vlaku vedly moje kroky do města na malou prohlídku, po níž následoval návrat na stanici. Všiml jsem si, že za odstavenýma soupravami nákladních vlaků jsou schovány tři kocouři ČD Cargo, škoda, že nebyla možnost je vyfotografovat. Do příjezdu mého spoje jsem provedl ještě nějakou fotodokumentaci, zaujalo mne zarážedlo vybavené, jak jsem si to já pojmenoval, retardérem pro případ nárazu.

Asi to bude mít speciální název, nevím. Osobní vlak do Domažlic přijel na čas. Tvořil jej RegioSprinter, a spoj, jak mně vysvětlil průvodčí, byl na rozdíl od naší praxe označen písmenem R (od Regional). Po příjezdu do Domažlic jsem vzhledem k časovým dispozicím provedl fotodokumentaci stanice, přičemž nebylo možno přehlédnout v ní právě dlící Legiovlak. Malé odbočení: V době psaní této reportáže je již vlak ve stanici Praha-Masarykovo nádraží, na měsíc. První část cestování byla úspěšně za mnou a čekala mne část druhá, přejezd po trase Domažlice – Tachov – Planá u Mariánských Lázní.

15.7.2016 - Planá u Mariánských Lázní: výpravní budova © Jiří Řechka

Při této jízdě k žádným komplikacím nedošlo, a tak jsem se podle plánu ocitl ve stanici Planá u Mariánských Lázní. Zde jsem již měl opět dostatek času, mohl jsem tedy, jak mám ve zvyku v těchto situacích, zajít „objevovat“ centrum města. Jeho dominantou, viditelnou i z velké dálky, je kostel Nanebevzetí Panny Marie, k němuž je ale nezbytná malá procházka, při které jsem se poněkud zadýchal, musel jsem do kopce. Podíval jsem se na náměstí a následovala zpáteční cesta, při které jsem navštívil jeden místní supermarket. Po návratu na stanici jsem se do příjezdu vlaku, na který jsem čekal, věnoval ještě trochu dokumentace stanice.

Žralok přijel a já jsem měl před sebou poslední přesun, a to do stanice Bezdružice. Zajímavostí tohoto přesunu bylo (je), že tento spěšný vlak nezastavuje ve stanici Pňovany, ale v zastávce Pňovany zastávka, kde jsem musel počkat na osobní vlak do Bezdružic, který samozřejmě stanicí Pňovany projíždí, prostě taková malá „úvrať“. Trať do Bezdružic přetíná po krásném viaduktu vodní nádrž Hracholusky. Samozřejmě tato technická krása při pohledu z okna vlaku zrovna nevynikne. Také na této trati byla provedena modernizace přejezdů z fondů EU a i mnohé výpravní budovy dostávají nebo již dostaly nový kabát.

15.7.2016 - Bezdružice: výpravní budova s „hurvínkem“ © Jiří Řechka

Pří příjezdu do Bezdružic mne čekalo překvapení. Netušil jsem, že zde o víkendu proběhne Bezdružické parní léto 2016. A tak jsem si mohl v klidu vyfotografovat zde odstavené a na sobotní a nedělní akci připravené exponáty. Podruhé jsem se setkal z druhým prototypem M 152.0, nově řadou 810, po jeho rekonstrukci. Také jsem nemohl vynechat pomníkového hurvínka, který, jak jsem se dočetl, na této trati ve své době sloužil. Můj čas, limitovaný dobou odjezdu osobního vlaku do Plzně, vypršel a přede mnou byla cesta domů, do Prahy. Opět jsem si vychutnal přejezd přes vodní nádrž Hracholusky a pak již byl příjezd do Plzně.

Tam jsem nemohl vynechat probíhající rekonstrukci hlavního nádraží. A z toho, co je již hotovo, mám osobně docela příjemný pocit. Když se podívám na některé moje dřívější snímky tohoto nádraží a na to, co již bylo přestavěno, prostě dobře se mně na to dívá. Samozřejmě zaniknou přechody přes kolejiště na obou stranách, které umožňovaly rychlé přesuny mezi nástupišti; jeden tento přechod již ostatně patří minulosti už nyní. I zde je již montován nový typ zarážedel, přičemž mne zaujalo, že jsou vyvedena do stejného barevného odstínu jako konstrukce nástupišť. Podle mne je to dobrý nápad.

15.7.2016 - Plzeň hl.n.: nová zarážedla © Jiří Řechka

Po příjezdu vlaku vyšší kvality následoval můj odjezd do Prahy. Po předchozím odjezdu z Plzně, kdy jsem možnost pořízení toho snímku prošvihl, jsem si dával pozor na vyústění právě stavěného ejpovického tunelu, a tak se mně v rámci možností povedl, alespoň si to myslím, dobrý záběr. Příjezdem do Prahy skončil, jak jinak, další poznávací den, v jehož průběhu jsem se také podíval za hranice. Než jsem se uložil ke krátkému spánku před dalším cestovním dnem jsem přemýšlel, co mně přinese. Zároveň jsem se těšil na Švestkovou dráhu, z jistých osobních důvodů. Ale to až v dalším pokračování popisu mého cestování.

Prameny a odkazy:

1. Železniční trať Červenka–Prostějov – Wikipedie
2. Tratě Moravské západní dráhy - ŽelPage
3. Železniční trať Prostějov–Chornice – Wikipedie
4. Provoz mezi Prostějovem a Třebovicemi v Čechách
5. Trať 180 Plzeň-Domažlice-Furth im Wald
6. Železniční trať Plzeň – Furth im Wald – Wikipedie
7. Železniční trať Domažlice – Planá u Mariánských Lázní – Wikipedie
8. Lokálka Pňovany - Bezdružice 
9. Železniční trať Pňovany–Bezdružice – Wikipedie
10. Na kole do nového železničního muzea v Bezdružicích - plzenskonakole.cz

Úvodní snímek: 15.7.2016 - Domažlice: 844.008 jako Os 7411 © Jiří Řechka

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský