Stalkerka Jadwiga a jiné zážitky z cest za jízdním řádem

22.12.2016 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Při mých obou cestách na tiskové konference k novému jízdnímu řádu mne vytrvale „pronásledovala“ lokomotiva výše uvedeného jména, což jsem si však uvědomil až při zpracování snímků z nich. A našel jsem mezi nimi i fotografie další, které by snad mohly kohosi zajímat. Stejně jako povídání o příhodách, které doprovázely toto moje tradiční cestování na sklonku železničářského roku.

První cesta se odehrála dne 23. listopadu a byla motivována pozvánkou Českých drah na poněkud nevšední akci. Abych její začátek na pražském hlavním nádraží z nějakých „provozních důvodů“ nepromeškal, zvolil jsem spojení časnější, než bylo podle jízdního řádu nezbytně třeba. Tak jsem se na nástupišti 1a královéhradeckého hlavního nádraží ocitl patnáct minut před šestou hodinou ranní a poprvé se tak ocitl tváří v tvář polonizované lokomotivě 163.048-2 pojmenované Jadwiga. Je to sice zvláštní, ale na tento stroj jsem opravdu do této chvíle fotograficky nenarazil, což jsem si ale bohužel na místě setkání ani později neuvědomil.

163.048-2 v čele R 950 Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n. © PhDr. Zbyněk Zlinský

Proč k setkání došlo až nyní, to vysvětluje nahlédnutí do životopisu stroje. Byl vyroben v plzeňské Škodovce jako E 499.3048 roku 1986 pod výrobním číslem 8241 a dodán do LD Ostrava. K 1.1.1994 byla dislokován v Olomouci, k 1.1.1995 v Přerově a k 1.1.1999 v DKV Ostrava, PJ Bohumín. V Bohumíně, od 1.1.2008 v rámci DKV Olomouc, setrval až do svého přeřazení do DKV Česká Třebová, PJ Česká Třebová dne 20.12.2012. Dne 2.11.2015 se pak vrátil opět do Bohumína, odkud 14.12.2016 putoval zase do České Třebové. Byl tedy vesměs deponován kdesi docela jinde, než já sám – a „ve světě“ jsem na něj neměl štěstí. Na rozdíl od jiných:

163.048-2 v DPOV Přerov dne 4.7.2006 © Martin Gross

K mému pozdnímu prozření v otázce seznámeni se s Jadwigou přispělo také to, že jsem tentokrát u sebe neměl svou šotoušskou pomůcku, kterou obvykle nosím v tištěné podobě. Měl jsem na mysli jiné věci, především včasné dosažení pražského hlavního nádraží. To se nakonec podařilo, u vlaku mne podle domluvy čekal náš pražský reportér a spolu jsme pak vyčkali příjezdu zvláštního expresu do Českých Budějovic. A když jsme se usadili spolu s dalšími pozvanými novináři v konferenčním voze, řazeném v jeho soupravě hned za lokomotivou, mohli jsme se věnovat tiskové konferenci k některým novinkám v dálkové dopravě ČD.

Tisková konference v úseku Benešov u Prahy - Tábor © PhDr. Zbyněk Zlinský

Vzhledem k tomu, že do Tábora dorazil zvláštní Jižní expres s jistým náskokem, který výrazně prodloužil jízdním řádem plánovaný pobyt ve stanici, stačil jsem před odjezdem provést dokumentaci exteriéru soupravy a zahájit obdobnou činnost v jejím interiéru, kterou jsem dokončil už za jízdy. Právě tak tak jsem stihl zahájení další tiskové konference, tentokrát o novinkách jízdního řádu ČD pro Jihočeský kraj. O obou tiskových konferencích se psalo už v souhrnném článku k prezentaci nového jízdního řádu Českých drah, zde se k tomuto tématu vracím jen v zájmu zachování kontinuity mé stati, abych nepřeskočil z Prahy rovnou do Českých Budějovic.

Ruch kolem Ex 10069 „Jižní expres“ po příjezdu do jihočeské metropole
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem zachytil dění na 1. nástupišti budějovického nádraží, které souviselo s „leitmotivem“ naší cesty, pustil jsem se do prohlídky a dokumentace veřejně přístupných prostor výpravní budovy, kterou jsem při své jediné návštěvě 30. dubna 2005 trestuhodně pominul. Budiž mi omluvou, že to bylo v rámci poměrně dlouhého putování, jehož cílem bylo zvěčnit hlavně co nejvíce zajímavých vozidel – jak jste se mohli přesvědčit v už poměrně dávno publikované retroreportáži. Při svých výzkumech jsem zjistil, že nádraží sice není tak odpudivé, jak před rokem psal Lukáš Marek, ale docela důstojným vstupem do krajského města přece jen není.

Průčelí výpravní budovy přes ulici Nádražní © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté, co jsem si vyšel do přednádražního prostoru, pokračoval jsem v dokumentaci nádraží na nástupištích. Už s výhledem na zpáteční cestu do Prahy, na niž jsme od Českých drah dostali jízdenky i s doporučením použít R 644 Lužnice. Jeho soupravu jsem posléze objevil na témže 3. nástupišti, po němž jsem se pohyboval, a mohl tak také zachytit nástup lokomotivy do jejího čela. Jirka mezi tím obsadil místa ve voze s otevíratelnými okny, což ale nebylo k nevalnému množství cestujících ani nutné. Vlak sice nejel zcela v souladu s jízdním řádem, ale zpoždění mi nijak nevadilo, neboť moje spojení k domovu poskytovalo na přestup v Praze času dost.

R 644 „Lužnice“ Č.Budějovice - Praha-Holešovice ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

Mohl jsem tak v pohodě sledovat příjezd vlaku R 946 z Hradce Králové, v jehož čele byla lokomotiva 163.075-5 bez tabulek na čelech. To jsem ještě nevěděl, že bude hrát významnou roli při mé následující cestě, jak se dovíte níže. V tomto případě však od vlaku odstoupila, aby na opačný konec soupravy najela Jadwiga a vytvořila tak spoj R 935 Kyšperk. Při fotografování posledně popsaného dění jsem měl už obsazeno sedadlo ve voze Bpee²³⁷, řazeném na třetí pozici za lokomotivou. Ani tentokrát nebyla péče o místo bezprostředně nezbytná, protože do onoho vlaku příliš mnoho lidí nenastoupilo. Zbytek cesty do Hradce Králové už byl nezajímavý.

163.048-2 nastupuje do čela R 935 „Kyšperk“ Praha hl.n. - Letohrad
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Další pozvánka ČD mne 1. prosince vyhnala do Ústí nad Labem, což nebylo bez problémů. Až do předloňska, kdy jsem se ústecké tiskové konference zúčastnil naposledy, probíhala setkání s novináři ve výpravní budově žst. Ústí nad Labem západ, tedy pár metrů od nástupiště, k němuž jsem přijel. Loni a letos bylo místem jejich konání sídlo Krajského úřadu Ústeckého kraje, které je od tohoto (i hlavního) nádraží dost vzdáleno. Dalším úskalím bylo samotné spojení, jak jsem popsal už kdesi jinde. Odtud už víte, že jsem nakonec vsadil na spojení přes Lysou nad Labem. Na jeho počátku stála „bezejmenná“ lokomotiva, známá z cesty předchozí.

163.075-5 s R 952 Hradec Králové hl.n. - Praha hl.n. ve výchozí stanici
© PhDr. Zbyněk Zlinský

A na jeho konci pak stroj 162.054-1, který mne sice opožděně, ale pro mé účely včas, dovezl na ústecké západní nádraží. Zásluhu na to měla nepochybně vstřícná mladá průvodčí, která po mé prosbě zařídila aby na (díky mně nepochopitelnému zdržení v Chlumci nad Cidlinou) opožděný R 952 v Lysé nad Labem návazný Os 6402 počkal. Navíc s přestupem hrana/hrana nebyl žádný problém. V cíli cesty jsem pořídil jen pár snímků a pak neprodleně zahájil pěší přesun do místa konání tiskové konference. Nešlo o nijak snadnou záležitost, protože už pociťuji progresivní úbytek sil, způsobený mou chorou krví. Ale nakonec jsem to pomalu zvládl.

Hlavní budova Krajského úřadu Ústeckého kraje přes ul. Velkou Hradební
© PhDr. Zbyněk Zlinský

O průběhu tiskové konference k novému jízdnímu řádu ČD v Ústeckém kraji už víte ze souhrnného článku na dané téma. Trvala právě jen hodinu, takže jsem měla relativně dostatek času využít nejčasnějšího vybraného zpátečního spojení. Na západní nádraží jsem se dobelhal právě tak včas na to, abych zachytil přistavení soupravy vlaku R 787 k nástupišti. Obsadil jsem si místo v řídicím voze na jeho konci a opět slezl na nástupiště, abych provedl dokumentaci lokomotivy v jejím čele. Mé snažení bylo komplikováno stoupající intenzitou drobného, ale nepříjemného mrholení, nicméně jsem své poslání relativně úspěšně ukončil a nasedl do vlaku.

R 787 Ústí n.L. západ - Kolín ve výchozí stanici © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ten mne dovezl do žst. Nymburk hl.n., kde jsem měl počkat na R 927 Rozkoš, a to poměrně dlouhou dobu. Její plynutí jsem si krátil pozorováním a občasným fotografováním místního dopravního ruchu. Dost mne zamrzelo, že jsem nestihl fotograficky reagovat na lokomotivu řady 386 dopravce Metrans Rail, která prohučela nádražím v čele uceleného nákladního vlaku s kontejnery směrem k Velkému Oseku, ale téměř v zápětí se z opačného směru vynořila její sestra v čele obdobného vlaku. Vzhledem k tomu, že zpomalovala jízdu a nakonec zastavila naproti dopravní kanceláři k převzetí jakéhosi rozkazu, prošvihnout jsem ji dost dobře nemohl.

Po pořízení několika dalších snímků se mi před objektivem objevila „stalkerka“ Jadwiga v čele mého R 927 Rozkoš, aby mne už bez dalších příhod dopravila na hlavní nádraží mého sídelního města. I když zrovna proti takovému stalkingu naprosto nic nemám, je určitě zajímavá ona shoda náhod, která mne s před tím mi neznámou lokomotivou takto svedla během dvou cest za obdobným cílem. A odvezla mne na cestu první i přivezla z cesty druhé. Prozaické vysvětlení pochopitelně tkví v obězích. Teď už mohu jen přemýšlet o tom, zda se s touto mašinkou zase někdy znovu setkám, abych mohl dokončit její dokumentaci. Snad mi to zdraví umožní …