Cihlové viadukty v Sasku a jejich modely

Skutečnost

Při stavbě tratě z Lipska do Hofu museli stavitelé překonat údolí řeky Göltzsch. Jelikož investor, společnost Sächsisch-Bayerische Eisenbahngesellschaft, zrovna neoplývala penězi, vypsala dokonce soutěž, kdo by most vybudoval nejlevněji. Vítězné návrhy se sice nakonec nerealizovaly, ale předseda zkušební komise se nechal inspirovat cihlovým mostem v Leubnitzu a vzhledem k dostupnosti cihel v okolí vybral tento netradiční materiál. Výstavba trvala pět let a první vlak zde projel roku 1851. Na 29 oblouků ve čtyřech podlažích se spotřebovalo neuvěřitelných 26 milionů cihel při délce mostu 574 m a výšce 78 m. Dodnes se jedná o největší cihlový most na světě.

Göltzschtalbrücke © Jiří Mazal

Přímo pod mostem končily lokálky z Lengenfeldu a Reichenbachu a vznikla tu dokonce stejnojmenná zastávka, Göltzschtalbrücke. Dnes je most součástí tzv. Sasko-francké magistrály spojující Drážďany s Norimberkem a vlaky s naklápěcí skříní jej mohou překonávat rychlostí 160 km/h. V letech 2010-2012 proběhla elektrifikace. Most je vyhledávaným turistickým cílem a nedaleko se nachází i malá vyhlídková plošina. Nejbližší přístupovou zastávkou je Netzschkau. Podrobnější informace lze také získat ve článku Do Saska za impozantními viadukty.

Elstertalbrücke © Jiří Mazal

Zmiňme se ještě o jiném mostu na stejné trase, Elstertalbrücke, nedaleko zastávky Jocketa. Překonává údolí řeky Weiße Elster (v češtině Bílý Halštrov), která pramení v Česku. Most je druhým největším cihlovým viaduktem na světě a jeho osudy byly mnohem pohnutější než u většího protějšku. Výstavba probíhala v letech 1846-1851 a spotřebovalo se na 12 milionů cihel. Při výšce 68 m má most jen dvě patra, délka činí 279 m. Přímo pod mostem dodnes vede dráha nazývaná Elstertalbahn z Gery do Weischlitz. Kousek od mostu se nachází výhybna Barthmühle.

Elstertalbrücke, nepůvodní betonové ostění © Jiří Mazal

Velkou ránu mostu zasadila 2. světová válka. Ustupující Wehrmacht most 16. dubna 1945 vážně poškodil. Vznikla provizorní ocelová konstrukce, nahrazující chybějící oblouky. K obnově mostu došlo v roce 1950. Původní historická věrnost však již nebyla dodržena a ostění oblouku z kamene nahradil beton. Roku 2012 proběhla elektrifikace. Po tomto mostu je možné se v úrovni prvního patra projít a celá oblast je doslova protkána množstvím turistických stezek.

Model

Klub železničních modelářů Göltzschtalbrücke (Modelleisenbahnclub "Göltzschtalbrücke" e.V. Netzschkau/Vogtland) obývá horní patro budovy bývalé střelnice (Schützenhaus) v ospalém městečku Netzschkau. Po odchodu řady obyvatel za prací (pokles z cca 8000 na dnešní 4000) vypadá poněkud bezútěšně, někde jsou prázdné i celé bloky domů. Zdejší modelářský spolek má dlouhou tradici, počátky spadají již do roku 1964. První model Göltzschtalbrücke vznikl v roce 1970. Roku 1993 se klubu podařilo získat dnešní prostory a mohl začít budovat stabilní kolejiště. Od té doby se neustále rozrůstá do několika částí, které jsou navzájem propojené. Lze tak provozovat opravdu dlouhé soupravy (běžné jsou desetivozové rychlíky), které se přitom pohybují po dostatečně velkých plochách. Pár údajů svědčí o velikosti projektu - plocha 75 m², délka kolejí 175 m (ve skutečnosti by to činilo 15,3 km) a 154 výhybek.

Göltzschtalbrücke © Jiří Mazal

Rozsáhlé kolejiště znázorňuje provoz v dobách východoněmeckých Říšských drah a oceňuji na něm zejména slohovou čistotu - až na výjimky se tu jiná vozidla než s označením DR nevyskytují, a jelikož trať není elektrifikována, vše obstarává motorová nebo parní trakce. Prohánějí se tu tudíž zejména i nás známí Ragulini a Sergeje (v Německu však pojmenované jako Ludmilly a Taigatrommel - bubny tajgy), řada V 100 (později 110) a z ní odvozené, původem rumunské 119, a nechybí ani motorové jednotky VT18 (u nás známé z provozu na Vindoboně či rychlíku Karlex či zástupci předválečných "Létajících Hamburčanů". Vzhledem ke stáří kolejiště a užívaným vozidlům je provoz analogový, s klasickými spřáhly, lokomotivní depo je však již vybaveno pro digitální provoz.

Plán kolejiště © Modelleisenbahnclub Göltzschtalbrücke

Jednotlivé části jsou patrné z přiloženého schématu. Dominuje díl Göltzschtalbrücke s obrovským modelem mostu, nad kterým zaujme zavěšená vzducholoď - nejedná se však o fantazii autorů, Zeppelin se nad mostem opravdu proletěl, což bylo také zvěčněno fotografií. Skutečnosti odpovídá i část "Netzschkau", která zachycuje řadu reálií z dob NDR. Vidět tak můžete zahrádkářskou kolonii s nápisem "Frieden" (Mír), policisty zasahující na zahrádce plné nudistů, frontu před masnou, vyklepávání koberců i s funkčním klepadlem nebo automobilovou havárii. Z reality vychází i modul "Limbach" se stejnojmennou zastávkou, kterou naleznete kousek od Netzschkau ve směru na Plauen.

Část Netzschkau, příslušníci zasahují na zahradě nudistů © Jiří Mazal

Ostatní části jsou již volnou fikcí tvůrců. Příznačně nazvaný díl "Fantasie" zahrnuje vedle hlavní tratě s městskou zástavbou i lokálku obsluhovanou parními lokomotivami. Vedle pěkně zpracovaného modelu pily zaujme i kostel, u kterého se právě odehrává svatba.  Největší shon je však kolem hasičského žebříku, jehož pomocí se snaží sundat kočku ze stromu. Na opačné straně kolejiště přechází část "Limbach" do modulu "Hauptbahnhof" (hlavní nádraží). Ten nejprve začíná továrnou, do které vede důlní drážka, a přechází v rozsáhlý komplex nejprve nákladové části a pak velké prosklené haly pro osobní dopravu. Okolí doplňují moderní panelákové budovy. Za malým depem začíná část "Kleinstadt" (maloměsto) s pitoreskními hrázděnými domy a cirkusem, v jehož manéži právě probíhá představení se slonicí. V částech Kleinstadt a Hauptbahnhof jezdí i silniční vozidla včetně dobových autobusů na principu Faller car system.

Kolejiště končí areálem depa, kterému vévodí zauhlovací zařízení a dvě točny. Parní lokomotivy se střídají s motorovými a neunikne mi důvěrně známé "chrochtání" šestiválce - k točně se právě blíží československý "Čmelák", jediné neněmecké vozidlo, které jsem za celou dobu spatřil.

Část Hlavní nádraží s nádražní halou, k odjezdu připraven osobní vlak z reko-vozů
a Städteexpress © Jiří Mazal

Jelikož je celé kolejiště umístěno podél stěn a uprostřed místnosti tak vznikl poměrně velký prostor, začalo na volné ploše vznikat digitální kolejiště, opět v měřítku H0. Zachycuje epochy V a VI, je digitalizované a vybaveno elektrifikací. Teprve je ve stádiu výstavby, řada věcí ještě čeká na dokončení a nezvyklé je zejména svým terminálem RoLa pro přepravu nákladních aut na železnici. Jinak na něm převládají soupravy ICE a patrových S-Bahnů i vlaky soukromých dopravců. Pro dokreslení dnešní doby nechybí ani McDonald nebo kluziště, naproti tomu městská zástavba je tvořena pouze pomocí kulis.

Digitální kolejiště, hlavní nádraží © Jiří Mazal

Vedle kolejišť je prostor doplněn řadou vitrín a dioramat, ve kterých jsou modely často unikátních vozidel. Vstupné činí 4 € a kolejiště se otevírá pouze třikrát do roka. Nejbližší termíny jsou až 02./03.12.2017, 06./07.01.2018 a 13./14.01.2018.

Web klubu železničních modelářů Netzschkau: Modelleisenbahnclub "Göltzschtalbrücke" e. V. Netzschkau/Vogtland