Zapomenutá parní lokomotiva v Tbilisi, zadržení a výslech - taková byla Gruzie v roce 2014

Po dalších dvou letech bylo cestování do Gruzie zase o něco levnější a jednodušší díky letecké lince Katowice - Kutaisi, na kterou se i letos dá pořídit letenka pod 2000 Kč. Z Kutaisi se pak přímo nabízelo projet se elektrifikovanou lokálkou do Tkibuli, kde se v provozu občas ještě objevují lokomotivy řady VL22.  Dva páry osobních vlaků v podobě jednoho osobního vozu však v době naší návštěvy vozily dvoudílné elektrické lokomotivy řady VL10. V Kutaisi je i depo, do kterého jsme se však nedostali. Zastavili nás policisté s tím, že do depa nesmíme a fotit je zakázáno. Velice slušně nás vyprovodili a doporučili návštěvu místních pamětihodností. Další dva policisté ze základny u nástupiště nám pak nabídli i dopravu k místním pamětihodnostem, zajištění ubytování a nechali nám láhev domácího vína. I přes zvýšenou ostrahu kolem nádražních budov a kolejišť se však ve střežených prostorech pohyboval kdekdo bez povšimnutí.

Lokomotiva 10-137 na konečné stanici Tkibuli © Martin Kalousek

Vysvětlení proč Gruzie zvýšila ostrahu na železnici, nás čekalo v Tbilisi druhý den, kam jsme se vydali nočním vlakem. První, co jsem v Tbilisi ráno z vlaku spatřil, byl vrak úzkorozchodné parní lokomotivy na předměstí. Nebylo mi známo, že by se v Tbilisi kromě nejstarší dětské železnice mohla vyskytovat ještě nějaká další úzkokolejka. Zvědavost zvítězila a místo do centra jsme se vydali zpátky na předměstí, kde dokonce zastavoval osobní vlak. Naše přítomnost a počínání při ohledávání místa výskytu vraku úzkorozchodné parní lokomotivy však neušla policistům. Ještě než nás zadrželi, stihli jsme pořídit fotodokumentaci a zjistit, že opuštěná parní lokomotiva nestojí ani na kolejích. Najít nějaké identifikační znaky a určit rozchod jsme už nestačili.

Zapomenutá parní lokomotiva v Tbilisi © Martin Kalousek

Byli jsme předvedeni na nedalekou služebnu policie, kde proběhlo ověření naší totožnosti a pak se čekalo na příjezd vyšetřovatele. Ten přijel asi za 20 minut, představil se jako Alex a vzal si nás k výslechu každého samostatně. Po několikerém zodpovězení stále stejných otázek následovala kontrola fotoaparátu a prohlídka snímků. Podezření fotografování strategických objektů a železnice se naštěstí vyvrátilo v momentě, kdy si Alex prohlížel stále stejný obrázek té parní lokomotivy. Na závěr asi půlhodinového výslechu Alex dodal, že máme štěstí, protože pocházíme ze spřátelené země. Vysvětlil zvýšenou ostrahu a posílený policejní dohled na strategické objekty a železnici. Důvodem bylo aktuální dění na Ukrajině, které mělo hodně podobného s tím, co se stalo již dříve v Gruzii. Když se vše vysvětlilo, zkusil jsem se zeptat, jestli někdo neví, jak se ta úzkorozchodná parní lokomotiva objevila v Tbilisi na rampě nákladového nádraží, kam žádné úzkorozchodné koleje nevedou. Odpověď patrně nikdo z přítomných policistů neznal, ale i kdyby to věděli, stejně by nám to prý neřekli, protože je to tajné. Pak nás naložili do služebního auta a vezli do centra města. Až výstup z auta před bránou parku zábavy, kde byla v provozu nejstarší dětská železnice, znamenal úlevu a zároveň radost, že to dobře dopadlo.

Lokomotivní pomník před parkem zábavy v Tbilisi © Martin Kalousek

Během návštěvy dětské železnice mě napadlo se zeptat, zda náhodou není nebo nebyla ta parní lokomotiva z předměstí určena pro dětskou železnici. Náčelník dětské železnice by byl za ní vděčný, protože k dispozici na zajištění provozu dětské železnice je jen jedna motorová lokomotiva, ale bohužel o parní lokomotivě na předměstí nic neví. Večer jsme pak v Tbilisi nastoupili do vlaku směr Jerevan a Gruzii opustili. Tajemství parní lokomotivy jsme nerozluštili, ale třeba se to podaří někomu dalšímu, až policejní ostražitost trochu pomine. Snad už neskončila ve šrotu. Možná tu lokomotivu někdo pozná podle fotografie, kterou jsme pořídili a nakonec ji nemuseli ani smazat.

Dětská železnice v Tbilisi byla v provozu © Martin Kalousek