Prvomájové vzpomínání

1.5.2017 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

První máj už přišel sem, vesele mu zatancujem … Vzhledem k tomu, že rytmický pohyb je mému úrazem narušenému tělu zapovězen, musím Svátek práce letos oslavit poněkud méně bujarým způsobem, než naznačují slova někdejšího ideologicky laděného hitu. Vyvoláním obrazů z minulosti, vesměs spojujících 1. máj a železnici.

Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Tolik wikipedické ohlédnutí do historie, vyvracející rozšířenou (zejména u naší porevoluční generace) domněnku, že jde o svátek komunistický. Je ovšem pravda, že jeho oslavy se v průběhu let měnily a v dobách budování světlých zítřků u nás nabyly poněkud příliš specifické podoby.

1. máj 1987 v Praze; zdroj: www.tyden.cz

Jak se můžeme dočíst ve výše odkázaném historickém přehledu, ani prvomájový průvod (ani fronty na občerstvení) nevymysleli komunisté. Není také tak docela pravda, že by v letech svého panování nad našimi národy jejich příslušníky do oslavování jen nutili. I některé dnes absurdně vyznívající skutky, spojené s oslavami 1. máje, vzaly svůj počátek v lidových masách a jejich skutečném nadšení. Kdo to nezažil, nepochopí. A jak slavili 1. máj železničáři? Dílem pochodem v šicích modré armády, dílem prací. Zatímco ti první manifestovali svou „věrnost straně a vládě“ transparenty, druzí zase slavnostní výzdobou nádraží i lokomotiv.

Dobově vyzdobená T 478.3087 v depu Děčín dne 29.4.1979 © Ing. Heinrich Fritzsche;
zdroj: www.prototypy.cz

Já nicméně nehodlám vzpomínat na ty nesčetné předrevoluční oslavy Svátku práce, které jsem zažil, a spokojím se s odkazem vedoucím ke vzpomínce kohosi jiného. A přejdu k době už dávno po sametové revoluci a k mým zážitkům z prvních májů spojených se železnicí. Ten první pochází z roku 2003, kdy jsem se za slunečného rána vydal na královéhradecké hlavní nádraží, abych tam pořídil něco snímků zajímavých objektů svým zánovním prvním digitálním fotoaparátem světoznámé značky. Popravdě řečeno, s tou zajímavostí pořízených snímků to bylo poslabší a některé získaly na jakési (historické) hodnotě až s přibývajícími lety.

„Hrbatá“ v čele osobního vlaku i „šestikolák“ ve šturcu jsou zde jen dávnou vzpomínkou
© PhDr. Zbyněk Zlinský

První máj roku 2004 jsem prožil ve Vídni a na cestě do ní a zpět, která byla díky vstřícnosti ÖBB pro občany sousedních států, právě vstoupivších do Evropské unie, na vybraných rakouských tratích bezúplatná. Vzhledem k tomu, že onen výlet byl na tomto místě reportážně popsán, nemusím se mu zde ani v připojené galerii podrobněji zabývat. Jen na tomto místě zopakuji, že při procházce po rakouské metropolí jsme docela náhodou potkali věc u nás už dávno nevídanou, prvomájový průvod vládnoucí strany. Sice nedosahoval parametrů, na jaké jsme byli zvyklí v naší zemi, ale i tak šlo o zážitek svým způsobem památný.

Prvomájový průvod SPÖ na Mariahilferstrasse © PhDr. Zbyněk Zlinský

O pět let později, tedy roku 2009, jsem slavil Svátek práce v Jaroměři. I když ve skutečnosti šlo o oslavy čehosi jiného a trvaly celkem tři dny, jak jsem popsal v příslušné reportáži. Zde připomenu jen tolik, že šlo o nepochybně velkoryse pojatou oslavu 150 let existence Pardubicko-liberecké dráhy, která sice zjevně ani náznakem nebyla se svátkem, uvedeným 1. května v kalendáři, spojena, ale slavnostní atmosférou stejně dýchala. Bylo až obdivuhodné, kolik lidí obojího pohlaví a rozmanitého věku dalo přednost návštěvě železničního muzea a kontaktu s živou železniční nostalgií před jinými, ve dny sváteční u nás tak oblíbenými aktivitami.

464.202 v čele vlaku Pardubice hl.n. - Liberec a její obdivovatelé © PhDr. Zbyněk Zlinský

Také poslední dnešní vzpomínka, na 1. máj roku 2010, se dočkala svého reportážního zpracování a není tedy třeba jí v tomto článku věnovat podrobnější pozornost. Šlo o slavnostní otevření malého železničního muzea v Rokytnici v Orlických horách, které se však (na rozdíl od oslav předchozích) záměrně neslo v duchu Svátku práce. Nejen příslušně nazdobenou lokomotivou 328.011, která je tamním největším exponátem, ale také laděním projevů, které k poměrně četnému publiku zazněly od jejího čela. jedinou vadou na kráse té akce bylo počasí, které rozhodně první květnový den nepřipomínalo. To však její radostný ráz nenarušilo.

Slavnostní přípitek na zdar nového muzea © PhDr. Zbyněk Zlinský

Tolik mé prvomájové vzpomínky, na které by nedošlo, kdybych nebyl momentálně v neprovozním stavu. Za okolností opačných bych se místo vzpomínání nepochybně dnešního dne vydal oslavovat někam ke kolejím, na některou z četných akcí, které připravil náš národní železniční dopravce a jednotlivé kluby, sdružení a spolky. Jistě tak učinili někteří z vás a doufám, že se o své zážitky podělíte s ostatními návštěvníky našeho internetového magazínu. Pokud takový záměr chováte ve své mysli, neváhejte jej realizovat. Své příspěvky můžete poslat na mou adresu – aspoň se při jejich editaci aspoň virtuálně dostanu za práh „vězení“ svého bytu.