Naše téma: Kvalita a pohodlí sedadel

10.5.2017 8:00 Dominik Havel

Zatímco v minulý týden jsme bujaře diskutovali o uspořádání interiéru, dnes se zaměříme na věci, které sice tvoří zlomek hodnoty vozidla, avšak výrazně ovlivňují pohodlí jízdy – sedadla.

Když si někdo koupí automobil, sedí v pohodlném křesle při každé jízdě, ať jede na nákup do supermarketu nebo na dovolenou k moři. Takhle to ve veřejné dopravě nefunguje, a popravdě řečeno, ani fungovat nemůže. Mezi sedadly v různých dopravních prostředcích lze pozorovat značné rozdíly, podnícené bojem mezi pohodlím a hygienou. Následkem toho se v městské dopravě upřednostňují omyvatelná sedadla, na kterých je krátká jízda ještě snesitelná, a v dálkových vlacích polstrovaná křesla. U vlaků nebo linkových autobusů je totiž díky přítomnosti personálu minimální šance, že je někteří cestující znečistí. Zato v MHD lze vidět různé věci…

Tvar sedaček se liší podle použití. V autobusech a trolejbusech roste význam zaoblení okrajů, které poskytuje cestujícímu oporu při průjezdu zatáčkou. Dnes se ale (přinejmenším v MHD) od tohoto parametru ustupuje, zřejmě ve prospěch ztenčení sedadla a zmenšení rozteče. K nejznámějším výrobcům sedadel pro autobusy patří firma Kiel, která nabízí několik provedení pro městskou dopravu: Citos 10 (plastová), Citos 20 (látka bez molitanu), Citos 30 (10 mm molitanu v opěradle a 15 mm v sedáku) a Citos 40 (40 mm molitanu v opěradle i sedáku). Výhodou plastových sedadel je vysoká hygiena, polstrované naopak vynikají pohodlím.

Berlínský BVG vsadil na plastová sedadla s látkou a slabou vrstvou molitanu, 9. 8. 2016 © Dominik Havel

Kompromisní látka bez molitanu kombinuje výhody a nevýhody obojího – na jedné straně je hygieničtější (neobsahuje molitan, ve kterém se drží nejvíce nečistot a mikroorganismů) a nestudí, avšak není tolik pohodlná. Odlišnou cestou se vydal pražský DP, který do autobusů instaluje koženková sedadla, jež jsou měkká a zároveň omyvatelná, nikdo však nezabrání jejich rozřezávání a vpichování jehel do nich. Sedadla pro tramvaje často nejsou stranově tvarovaná, jelikož na kolejích nepůsobí na cestujícího velké příčné síly. Avšak ať už jsou sedačky dřevěné nebo plastové, je nutné myslet na to, aby se na nich cestující při brzdění neklouzali.

Elektricky polohovatelné sedadlo Grammer Premium Seat v Railjetu ČD, 26. 9. 2015 © Dominik Havel

Na železnici význam tvarování a polstrování sedadla významně roste. Zároveň se tu ale bojuje o každý milimetr – na šířku vozu 2. třídy je nutné umístit nejméně šest područek, čtyři sedadla a průchozí uličku. V regionálních vlacích se područka mezi sedadly obvykle vypouští ve prospěch širší uličky. Stálo by za zamyšlení, zda by se nedal vhodně snížený okenní rám použít jako područka. Zvláštní kapitolu tvoří polohování sedadel, které je rozšířené především v 1. třídě a některých vozech 2. třídy (Bmz, Bbdgmee…). Česká firma Borcad, která je se svými výrobky úspěšná po celém světě, nabízí i elektricky ovládané polohování sklonu opěradla a podnožní opěry (Leo Express - tř. Premium), nebo dokonce i možnost tlačítkem změnit tvar zádové opěrky. Opomenout nemůžeme ani kožená křesla Grammer, používaná v 1. třídě ICE a Railjetu a vozech Astra Regiojetu.

Ve „velrybě“ DB už boj o místo nabývá jiných rozměrů - na tato sedadla se dva průměrní dospělí cestující zkrátka nevejdou, 13. 4. 2017 © Dominik Havel

Avšak samotné sedadlo není vše – velkou roli hrají i předměty kolem něho. Prostor na nohy omezuje topný kanál nebo špatně umístěná noha stolu, občas si cestující otlouká koleno o odpadkový koš, jindy se k sedadlu kvůli stolku špatně dostává (Railjet). V dnešní době roste zájem o doplňky montované do sedadel – elektrické zásuvky, konektory USB, elektronický rezervační systém nebo multimediální obrazovky. A aby toho nebylo málo, sedadla musí splňovat přísná kritéria týkající se nehořlavosti a nezávadnosti plynů vznikajících při hoření.

„Nautilus“ JHMD má sedačky z trolejbusů 14Tr © Dominik Havel