Po 45 letech se do Prahy vrátil trolejbus

8.11.2017 8:00 Jiří Řechka

Pod takovými a podobnými titulky média informovala o slavnostním zahájení zkušebních jízd parciálního trolejbusu (či elektrobusu s dynamickým dobíjením, jak se mu také říká) SOR TNB 12 Acumario na lince číslo 58 z Palmovky do Letňan dne 15. října tohoto roku. V souvislosti s tím jsem byl požádán ředitelem redakce magazínu VLAKY.NET, abych na toto téma pokud možno připravil reportáž.

O „návratu trolejbusů do Prahy“ se vážně začalo psát v době, kdy pražský dopravní podnik chystal stavbu necelého kilometru speciální zkušební dvoustopé trolejbusové tratě v Prosecké ulici mezi zastávkami Kundratka a Kelerka, což bylo zhruba před rokem. Výstavba začala 10. srpna 2017 a byla dokončena 10. října, kdy proběhla zkušební jízda. 15. října na byl na trati slavnostně zahájen provoz. U toho jsem bohužel nebyl, ale rozhodl jsem se zachytit něco z následného zkušebního provozu s cestujícími. Ten byl zahájen 27. října a pokračoval i následujícího dne. Další jízdy, probíhající jen v určených dnech, byly naplánovány na 2., 3. a 5. listopadu, jak jsem se dověděl na místě hned a na internetu až dodatečně. V pátek 3. listopadu jsem se vydal na pražské hlavní nádraží a odtud jsem odjel na Palmovku, východiště speciální linky symbolického čísla 58 (vížícího se k ukončení provozu pražských trolejbusů před 45 lety), vedoucí po trase pravidelné linky č. 140. Tam jsem nejprve hledal nějaké základní informace o zkušebním provozu. Nakonec jsem na označníku zastávky linky č. 140 našel to, co jsem hledal.

Informace pro cestující © Jiří Řechka

Z informace bylo patrné, že momentálně již druhý den probíhá testování elektrobusu s dynamickým dobíjením čili parciálního trolejbusu SOR TNB 12 (kterému si v dalším textu pro zjednodušení dovolím říkat důvěrně jeho vlastním jménem Acumario). Nenápadná věta také upozorňovala na možnost zrušení jízd v případě poruchy. Musím se přiznat, že dobíjecí místo (tzv. dobudka) s napájecí trolejí není nijak malé, přesto jsem to vše při příchodu na obratiště Palmovka přehlédl. Porovnání odjezdů v jízdních řádech linek 58 a 140 a hlavně malý počet jízd Acumaria rozhodly o mém dřívějším odjezdu a vyčkání Acumaria v té nejzajímavější pasáži testovacího úseku, a to ve stoupání na Prosecké ulici. Po vystoupení na zastávce Kundratka jsem od křižovatky U kříže začal s fotografickou dokumentací napájecího úseku. Při této činnosti přijel vracející se Acumario z Letňan, a tak jsem měl možnost poprvé tento typ spatřit a vyfotografovat. Při pohledu zezadu ve mně evokoval vzpomínky na běžné trolejbusy - s jednou změnou. Klasické trolejbusové sběrače ovládá řidič pomocí lanek, u tohoto vozidla, jako u některých jiných moderních trolejbusů, jsou použity poloautomatické sběrače bez stahováků.

Parciální trolejbus SOR TNB 12 zezadu © Jiří Řechka

Připojení na napájecí vedení a odpojení je ovládáno z kabiny řidiče. Při fotografování napájecího vedení jsem nemohl přehlédnout stříšky na začátku trolejového vedení. Pár okamžiků jsem přemýšlel k čemu ona technická pomůcka, pak jsem si uvědomil, že řidič nemůže zasáhnout do činnosti automatiky zvedání sběračů a tato pomůcka zavede hlavu sběrače na trolejový drát. A děje se tak pouze při zastavení. Také proto jsou tyto stříšky při příjezdu na začátku zastávky. [Autor zjevně zapomněl, že toto natrolejovací zařízení viděl už v reportáži o „trolejbusech bez troleje“ v Hradci Králové z léta 2013 – poznámka editora.] Po zhotovení prvních snímků jsem se vydal Proseckou ulicí směrem na Prosek s průběžným fotografováním trasy. Protože tuto cestu dobře znám, domníval jsem se, že trolejové vedení bude ukončeno až na Proseku, protože z místa, kde končí opravdu, je ještě jedno malé stoupání. Ale zřejmě toto stoupání již není pro Acumaria žádný problém. (V neděli jsem si pak ověřil, že tomu až tak není.) Vyfotografoval jsem na této trase vše podstatné a zjistil jsem, že byla zhotovena nová zastávka na zpáteční trase asi o padesát metrů pod původní, již v klesání.

Zastávka Kelerka s natrolejovacím zařízením © Jiří Řechka

A protože zbývalo ještě poměrně dost času do příjezdu Acumaria, prošel jsem se po nejbližším okolí a trochu jsem zpestřil svoje portfolio fotografií několika záběry na podzimní přírodu. Při čekání jsem u trolejbusové trati nebyl sám, testovací jízdy přilákaly i další fotografující zájemce. V duchu jsem řešil neřešitelné: protože je estakáda do Vysočan stále uzavřena, je provoz na Prosecké docela hustý a navíc zvyšován jízdami nákladních automobilů, přivážejících materiál na jednu zdejší stavbu, moje přání bylo, aby žádný náklaďák případně autobus nejel dolů do města a nezakryl mi výhled. Nakonec mi to vyšlo. S několika minutovým zpožděním se Acumario objevil ve stoupání. Po zachycení jeho průjezdu jsem se velmi urychleně přesunul k zastávce Kelerka, kde končí napájecí úsek, k zachycení okamžiku stažení sběračů, což se mi myslím povedlo. Po stažení sběračů vůz odjel na zbývající část své trasy. Do jeho návratu zbývalo pár desítek minut a já jsem čekal, že si nafotím zvednutí sběračů před jízdou z kopce. Při příjezdu došlo z mého pohledu k malé chybičce. Sběrače zůstaly na svém místě, k připojení na napájecí trolej nedošlo.

„Acumario“ opouští zastávku Kelerka © Jiří Řechka

Buď to nebylo třeba, kapacita baterií byla na dostatečné úrovní, nebo, což se mě zdá pravděpodobnější, došlo k přejetí místa zastavení ke zvednutí sběračů. Žádný problém, zůstával mě v záloze další jízda, myslel jsem si. [Jak vyplývá z výše už citovaného článku o trati, druhá stopa neslouží k nabíjení baterií, ale má jí být využito ke zkouškám rekuperace – poznámka editora.] Dalším autobusem jsem odjel na konečnou, na obratiště Palmovka. Zde jsem konečně zvěčnil dobíjecí místo a měl jsem zájem požádat řidiče o možnost vyfotografování stanoviště, na první pohled se nelišilo od běžných autobusů, neměl jsem ale možnost jej oslovit. Tak jsem nevěděl, kterým ovladačem se zvedají sběrače. Před ukončením této mé mise jsem opět odešel na zastávku linky 140, abych ještě jednou odjel dříve na zastávku Kundratka a zde si zvěčnil zvedání sběračů. Na Acumaria jsem čekal na křižovatce, zachytil jsem jeho průjezd, ale vloudila se malá chybička. Nechal jsem se splést tou naváděcí stříškou na začátku napájecího úseku a zapomněl jsem, že sběrače budou zvednuty na zastávce. Můj „rychlý“ běh už moc nezachránil, fotografie na dálku zachycuje již sběrače zvednuté a odjezd vozu do stoupání.

Odjezd ze zastávky Kundratka © Jiří Řechka

Po odjezdu Acumaria jsem odjel i já domů. Protože jsem cítil, že v mé dokumentaci ještě něco málo chybí, rozhodl jsem se ještě v neděli 5. listopadu testovací trať opět navštívit a hlavně svézt se a získat tak představu o jízdních vlastnostech vozidla. Čekal jsem na ně na zastávce Kundratka. Po příjezdu a mém nástupu se Acumario svižně rozjel a ani ve stoupání neztrácel na rychlosti. Po příjezdu do zastávky Kelerka na vrcholu prvního stoupání došlo k odpojení tyčových sběračů a vůz pokračoval po krátké rovince k druhému stoupání. Nešlo přehlédnout, že rychlost ve stoupání dramaticky poklesla. Další takovýto okamžik nastal po rozjezdu z křižovatky v krátkém stoupání při přejezdu čtyřproudé silnice, pak již následoval dojezd na obratiště Letňany. Po asi pětiminutové pauze se vůz vydal na zpáteční jízdu na Palmovku. Tyto dvě jízdy absolvovala řada cestujících včetně dětských jako velmi příjemný prožitek části nedělního dne. Po příjezdu do zastávky Kelerka jsem vystoupil, abych fotograficky zaznamenal připojení tyčových sběračů k troleji.

Poloautomatické připojení sběračů © Jiří Řechka

V prvním okamžiku se nedal přeslechnout zvuk uvolnění držáků a pak se již sběrače pomalu zvedaly a pomocí naváděcích stříšek došlo ke spojení s napájecím vedením. Po tomto úkonu Acumario odjel. Já jsem počkal pár minut na autobusovou linku a dojel jsem na obratiště Palmovka, kde již vůz stál na dobíjecím místě. Zeptal jsem se řidiče, zda si můžu vyfotografovat přístrojovou desku a ovládání sběračů. Bylo mi vyhověno, přístrojová deska se vlastně neliší od těch v autobusech, jen místo otáčkoměru je ukazatel odběru proudu (na předposledním snímku v galerii je to pravý velký budík, není to moc zřetelné). Tyčové sběrače se ovládají pomocí kolébkového tlačítka na levém panelu pod oknem. To je asi vše z mé strany, všechny zásadní informace o celém projektu najdete pod odkazy v textu a pod ním. Snad jen cosi k jízdním vlastnostem: Rozjezdy jsou svižné a hluk ve vozidle odpovídá tomuto druhu - téměř žádný. Jen stoupání bez napájení z troleje dělá menší problém, měl jsem pocit, že se každým okamžikem zastavíme. Je to asi otázka dalšího vylepšení napájecích baterií. Myslím si, že je to správný krok směrem k ekologické dopravě. Snad takových vozů bude v budoucnu jezdit v Praze více.

Interiér „Acumaria“ © Jiří Řechka