Zvláštní jízda z Košic do Krynice-Zdrój

Má cesta začala o sobotní půlnoci na olomouckém hlavním nádraží nástupem do vlaku RegioJetu mířícím do Košic. Vzhledem k nevhodnému jízdnímu řádu ČD mi bohužel nic jiného nezbývalo, pokud bych tedy nevyužil přímé lůžko z Prahy do Prešova jedoucí přes Brno a Bratislavu. Zážitek to tedy byl "o třídu lepší". Rakouským lehátkem jsem jel mnohokrát, ale tak starým křápem ještě ne, ÖBB Jančurovi zjevně prodaly své nejhorší kusy z kopřiv. Neklimatizovaný vůz řady Bcmz se skládacími dveřmi měl dokonce ještě gravitační WC. Nic z toho by zase tak nevadilo, kdyby na WC fungovalo splachování, takže podle toho vypadalo (hlavně že nechyběla kytička), jedny dveře byly rozbité a ty druhé musel stevard otevírat zvenčí. Okno v našem kupé bylo úplně zamlžené, s nedýchatelným vzduchem. Že byl vůz "obutý", je úplná maličkost.

Vůz ř. Bcmz RJ, 26.5.2018 © Jiří Mazal

Ve spícím oddíle jsem se natáhl na své spodní lehátko, ke kterému byl vpravdě miniaturní polštář, a spánek se mi moc nedařil, neboť na chodbičce krapet vyváděl jeden z cestujících. Na to, že v pravidlech je předepsán noční klid, na který má dbát bezpečnostní služba, se moc nehrálo. Jak jsem se později dozvěděl, potížista jel bratranci na svatbu a kapánek se "předkoštoval". Ráno pak ovlažoval slovenské cestující dávkou blbých českých keců. O čtvrt na šest, hodinu před příjezdem do Košic, nás nemilosrdně budí stevard roznášející pečivo. Vzápětí se objevuje i s kávou, čaj mi ovšem odmítá udělat, mám smůlu. Tak brzy probuzený vagón záhy začne "bzučet" a spát se již nedá.

S úlevou z tohoto pojízdného cirkusu v Košicích vystupuji, nebyl přitom zrovna levný - 650 Kč, přičemž za zpáteční cestu lůžkem platím Českým drahám 598 Kč. Trochu závidím Košičanům jejich vkusně zrekonstruovanou stanici, kde již po šesté ranní funguje supermarket Lidl, bufet s bohatou nabídkou pečiva a studené kuchyně a malé potraviny. Později otvírá také kavárna, drogerie a restaurace. Prostě řada praktických obchodů pro toho, kdo se na nádraží pohybuje, zatímco v Česku se dočkáte akorát předraženého Pontu a Mr. Bakera.

Košice, vozy M152.0450 a M152.0626 připraveny na cestu do Krynice, 26.5.2018 © Jiří Mazal

Na třetím nástupišti za "Panťákem" nacházím soupravu zvláštního vlaku, tvořeného dvěma motorovými vozy řady 810, resp. nesou ještě staré označení - M152.0450 a M152.0626. V současnosti patří Občanskému združeniu Detská železnica Košice, které bylo zároveň pořadatelem akce. Sdružení se již etablovalo nejen jako provozovatel Košické dětské historické železnice, ale také jako pořadatel řady zvláštních jízd, o kterých vlaky.net pravidelně informují. Tyto akce přitom cílí na širokou veřejnost, nejen na "šotoklientelu", a jízda je často spojená s návštěvou zajímavých míst, např. Dobšinské ľadové jeskyně, Spišského hradu a dalších.

Zdravím se s Oliverem Dučákem alias Setupem, toho času průvodčím v našem vlaku, který zcela zaplněn odjíždí přesně dle jízdního řádu v 7.25 a plnou rychlostí míří po dvojkolejce ke Kysaku po trati, postavené již roku 1870 jakožto součást Košicko-bohumínské dráhy. Právě tento úsek vznikl dokonce dříve, než hlavní trať směr Spišská Nová Ves, kam se začalo jezdit roku 1872. Úsek z Kysaku do Prešova představoval pouze odbočku, dodnes jednokolejnou. Z Prešova pak byla postavena Prešovsko-tarnowská železnice. Ta byla rozdělena na uherskou část (55 km) a haličskou (dnes polskou) o délce 146 km. Do pohraničního Orlova vlaky poprvé vyjely roku 1873, do Tarnowa až roku 1876. Trať kopírovala původní historickou obchodní cestu mezi Košicemi a městem Nowy Sącz údolím Torysy a Popradu.

Napojení Orlovské spojky, 26.5.2018 © Jiří Mazal

Již kousek za Prešovem, za stanicí Veĺký Šariš, se na kopci vypínají zříceniny Šarišského hradu - prvního z pěti středověkých hradů, které střežily starou obchodní cestu (k dalším patří Kamenica, Plaveč, Muszyna, Rytro). Naše motoráčky zápasí s prudkým stoupáním, které je nutné zvládnout pro překonání evropského rozvodí.  Zatímco vody tekoucí na sever končí v Baltském moři, vody tekoucí na jih se vlévají do Černého moře. Za stanicí Lipany stoupáme ve sklonu až 17 promile v protisměrných obloucích přes skalní zářez Balážka tzv. Krivianskými serpentinami.

Po opuštění nejvýše položené stanice Pusté pole již následuje klesání k Plavči. Když byla roku 1966 dokončena stavba tratě z Podolínce (směr Poprad) do Orlova, vlaky od Lipan místo v Orlově končily právě zde. Sem se také přesunulo celní odbavení, neboť stanice Orlov nepostačovala a vzhledem k nedostatku prostoru ani nešla rozšířit. Dnes působí Plaveč poněkud opuštěným dojmem, což výmluvně dokládá prázdná tabule s odjezdy. Není divu, jeden pár vlaků sem zajede pouze dvakrát týdně, v pátek a v neděli, plus některé další dny dle potřeb dojíždějících studentů. Pravidelná osobní doprava do Muszyny skončila roku 2010, poté, co před stanicí Nowy Sącz povodeň strhla most. Ten byl sice obnoven, ale doprava již nikoliv. Jezdily tu přitom i mezinárodní rychlíky z Budapešti do Krakova nebo z Varšavy do Bukurešti.

Za blížící se bouřky vyjíždí z Powroźniku soupravově vlak TLK do Krynice-Zdrój, 26.5.2018 © Jiří Mazal

Dnes tak přechod slouží pouze nákladní dopravě, trať je přitom součástí IX. slovenského koridoru Čaňa - Košice - Prešov - Plaveč a patří i do sítě koridorů TEN-T. Celá je elektrifikovaná stejnosměrným napětím 3 kV, a zatímco úsek z Kysaku do Prešova byl "pod dráty" již roku 1978, navazující úsek obdržel měděnou pavučinu v 90. letech. V Prešově se pak železniční trať dvakrát křižuje s trolejbusovou, kdy strojvedoucí nesmí zapomenout stáhnout sběrače.

Kolem Plavče vede tzv. Orlovská spojka, aby vlaky mířící do Polska nemusely úvraťovat. Jak je však i z přiložených obrázků patrné, spojka v současnosti není v provozu. Cestou do Muszyny nás doprovází řeka Poprad, která částečně tvoří hranici. Muszyna je taktéž známá jako lázeňské město, my však jen chvíli postojíme a pokračujeme pod zříceninou Muszynského hradu do Krynice-Zdrój. Tato místní železnice o délce 11 km vznikla pro potřeby lázeňských hostů a provoz tu byl zahájen v roce 1911. Elektrifikací prošla roku 1987. Provoz na ní dnes sice není nijak hustý, ale zajíždí sem i dálkové vlaky z Krakova a Varšavy. Za Muszynou se oddělujeme od trati směr Nowy Sącz a projíždíme velmi hezkým údolím potoka Muszynka. V jediné mezilehlé stanici Powroźnik se nachází odstavné koleje pro vlaky z Krynice, na které v malé stanici nezbylo místo.

Křižování na lanovce, 26.5.2018 © Jiří Mazal

V Krynici-Zdrój máme více jak šest hodin času, které každý vychutnává dle libosti. Je možné využít služeb průvodce, který zájemce provází městem, kde zrovna probíhají cyklistické závody, což trochu komplikuje pohyb. Samotné lázně jsou velmi útulné, s řadou krásných dřevěných vil a mohutným Starým lázeňským domem z roku 1889. Dopravní fanoušci pak mohou prozkoumat unikání pozemní lanovku na Parkovou horu z roku 1937. Lanovka se zachovala v původním stavu včetně vozidel. Trať má délku 642 m, rozchod 1000 mm a překonává výškový rozdíl 148,6 m. Uprostřed se nachází obligátní výhybna. Z horní stanice lze pak snadno dojít cestičkami zpět do města.

S Oliverem se rozhodujeme vypravit do Powroźniku, kde se nachází unikátní dřevěný kostel z roku 1604, zapsaný v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Četné autobusy a různé maršrutky jezdí mezi Krynicí a Muszynou se zastávkou v Powroźniku takřka každou chvíli. Po prohlédnutí místního nádraží, kde spatřujeme odstavenou soupravu rychlíku do Varšavy ve složení EU07 + 2 vozy, se však spustí takový déšť, že stihneme pouze doběhnout na autobusovou zastávku a návštěvu asi 200 metrů vzdáleného kostela vzdáváme.

Muszyna, vozy M152.0450 a M152.0626, 26.5.2018 © Jiří Mazal

Po 16 hodině se již nachyluje náš odjezd z Krynice-Zdrój. Na nádraží potkáváme jeden z nových produktů polského průmyslu, jednotku řady EN64 Pesa Acatus Plus. V Muszyně, kde z dopravních důvodů stojíme poněkud déle, pak přijíždí z Tarnowa jedna z mnoha reinkarnací "kiblu" řady EN57, mířící do Krynice-Zdrój. Pak už nás čeká jen zpáteční cesta za vskutku aprílového počasí, chvíli prší, chvíli svítí slunce, a nakonec obojí.

Čas před odjezdem EN442 do Prahy ještě strávím v příjemné společnosti organizátorů, a pak mě již čeká vcelku pohodlná postel českého WLABmee, ovšem s personálem Wagon Slovakia. Vůz je plný německy hovořících turistů. Po domluvě mě stevard budí 20 minut před příjezdem do Olomouce, čaj s díky odmítám. Toto bylo svezení o třídu lepší!

Na závěr patří velký dík organizátorům a přeji jim hodně elánu pro pořádání dalších akcí!