Jak „Slovenská strela“ cestovala do ozdravovny

Tak začínal rozsáhlý text pozvánky, která přistála v mé poště a donutila vyrazit na místo děje. Ostatně jako Ostravák to mám do Kopřivnice kousek a tak jsem se tam vydal vše zdokumentovat, aby i ostatní čtenáři našeho magazínu si mohli prohlédnou, jak vše probíhalo. Ráno jsem si musel kapku přivstat, abych byl na místě určení před osmou hodinou ranní. Osobní vlaky jezdily v pohodě a bez zpoždění, takže jsem by na místě včas.

Tak jsem ji po léta vídali … © Karel Furiš

Z nádraží k muzeu Tatrovky je to jen pár minut. Čekal jsem spoustu diváků, ale na místě bylo kolem osmé jen pár lidí. Časem se další scházeli a přibývalo jich, nakonec snad mohlo sejít kolem 200 až 250. Já se ujal hned fotografování a natáčení příprav na naložení motorového vozu na kamion z Německa. Parta lidi, co se starala o přípravné práce a samotné nakládání, byla z české firmy. Potkal jsem i pár známých, takže i na nějaké ty klebety vyšel čas. Během přípravy byl mediím umožněn vstup do interiéru našeho prvního „rychlovlaku“.

Interiér „Slovenské strely“ © Karel Furiš

Slovenská strela, je jistě „legendární“, jak se píše v pozvánce, ale určitě to není „souprava“. Inu, i mistr tesař se utne. Zhruba po hodině a půl příprav započaly práce s nakládáním. Samotné naložení vozu trvalo pak jen pár minut. Pro mne to byl pěkný zážitek a o občerstvení s postarala má žena která cestovala na akci se mnou. Na odjezd soupravy jsem již nečekal a poslední dvě fotografie mi pro mou reportáž poskytl kamarád z Kopřivnice Jakub Ryc.