Za třemi generacemi tatranských električek

Normálněrozchodný vlak vyrazil z Košic ve složení M 152.0450 a dvou "Hurvínků" M 131.1538 ("Ľubka") a M 131.1125 ("Magda"). Při úvrati v Popradu do čela nastupuje 746.004-1, doprovázející vlak do Tatranské Lomnice. Tam po příchodu čeká účastníky krátký program připomínající nejen 110. výročí zrodu železnic pod Tatrami, ale také 170. výročí příchodu prvního vlaku na Slovensko. První úsek Tatranských elektrických železnic byl totiž zprovozněn roku 1908 a spojoval Poprad se 13,6 km vzdáleným Starým Smokovcem. Úzké koleje dosáhly Tatranské Lomnice roku 1911, po normálním rozchodu sem však vlaky dojely již roku 1895.

Tatranská Lomnica, zvláštní vlak je po posunu připraven k odjezdu, 22.9.2018 © Jiří Mazal

V Tatranské Lomnici bylo možné též navštívit modelářskou výstavu Klubu železničních modelářů z Komárna, umístěnou v bývalém služebním voze. Součástí je nejen modelové kolejiště ve velikosti TT, ale také řada výrobních štítků, tabulí a dalších předmětů z prostředí železnice.

V úzkokolejné části stanice již postávala „Kométa“ č. 22, historický elektrický vůz vyrobený firmou Ganz roku 1912 s elektrickou výzbrojí Siemens Schuckert. Vůz původně sloužil pro přepravu pošty a zavazadel, proto nesl pojmenování „Nová pošta“. V zimě byl používán spolu se sněhovým pluhem. Jelikož se při plužení vytvářel za vozem sněhový závoj, který připomínal chvost letící komety, dostal přezdívku „Kométa“. Vůz později nosil označení EMU 26.001 a sloužil až do roku 1977, kdy byl odstaven, ale již roku 1983 se zintenzivnily snahy o jeho zprovoznění. Vlastní silou se opět rozjel roku 1987. Poslední rekonstrukcí prošel roku 2013. Označení na boku „Kométy“, T.E.V.D., připomíná časy první republiky, kdy zdejší síť nesla název Tatranská elektrická vicinálna dráha. Neméně zajímavé jsou i přívěsné vozy, otevřený letní vagon č. 12 z roku 1908 a č. 16 z roku 1911. Spolu s „Kométou“ tvoří unikátní historickou soupravu Tatranských železnic.

Tatranská Lomnica, Kométa č. 22, 22.9.2018 © Jiří Mazal

Pozornost železničních nadšenců se však nejvíce soustředila na znoruzrozenou "Trojičku" EMU 89.0009 (nové označení 420.959). Tato kdysi ikonická vozidla zdejších tratí vyrobili v ČKD Tatra v počtu 18 kusů v letech 1962-1969 a čelo jednotky nezapře svou podobu s tramvajemi typu T3. Poté, co byly "Trojičky" nahrazeny novými soupravami Stadler GTW, unikly šrotaci pouze dvě jednotky. EMU 89.0009 vyjela naposledy roku 2012 a od té doby chátrala v popradském depu. Až díky Veterán klubu železníc Poprad se ji podařilo zrenovovat a veřejnost se v ní měla možnost povozit vůbec poprvé od vyřazení. Provedení jednotky odpovídá 80. letům včetně původních tabulí a schémat v interiéru.

Tatranská Lomnica, elektrická jednotka EMU 89.0009, 22.9.2018 © Jiří Mazal

Účastníky Tatranského okruhu však čekal normálněrozchodný vlak, do jehož čela se po posunovacích manévrech v malé stanici znovu „probojovala“ lokomotiva řady 746. Čekala nás jízda tentokráte do Štrby, přičemž v Popradu došlo k odvěšení lokomotivy. Ve Štrbě již byl nachystán zvláštní vlak na „zubačce“, do kterého se přimíchalo i pár „normálních“ cestujících, kteří se nedopátrali, že jejich vlak jede z jiného nástupiště. „Zubačka“, ve své nové historii zprovozněná roku 1969, zatím žádné historické vozy nemá, ale nákup nových jednotek je již v plánu. Vždyť ty dosavadní slouží již téměř 50 let. Bez zastavení uháníme do 4,78 km vzdáleného Štrbského plesa za maximálního stoupání 150 promile. Konečná stanice, výškou 1 350 m n. m. nejvyšší v síti ŽSR, nás vítá mlhou znesnadňující focení. Zejména velkorysou výpravní budovu, vystavenou společně pro „zubačku“ a Tatranské elektrické železnice, není téměř vidět. Necelou hodinu volného času lze využít k občerstvení v některé z četných restaurací či bufetů nebo zdokumentovat stanici, ve které mě zaujme přechod pro pěší přes „zubačku“, z podstaty jaksi neprůjezdnou pro auta. Někteří chodci mají i tak problémy díky svým kufrům na kolečkách.

Štrbské pleso, jednotka ř. 405, 22.9.2018 © Jiří Mazal

Další cesta se odehraje v režii "Trojičky" EMU 89.0009. Klesáme v ostrých obloucích, kdy u Vyšných Hágů dokonce opíšeme oblouk téměř 180 stupňů, a ve Starém Smokovci se setkáváme s "Kométou", která právě přijela z Tatranské Lomnice. Nevšední setkání si fotografové nenechají ujít. Opouštím "Trojičku" a přestupuji do "Kométy", která mě zaveze rovnou do Popradu. Ve stanici Pod Lesom se při křižování nabízí možnost důkladně zdokumentovat "Kométu" s přívěsnými vozy i protijedoucí řadu 425 bez davů fotografů. V úzkokolejné části stanice Poprad-Tatry naše jízda končí. Tyto prostory, umístěné příčně k normálněrozchodnému kolejišti, přitom slouží teprve od roku 1991. S výstavbou současné výpravní budovy se započalo roku 1977 a zprovozněna byla roku 1982. Vlaky do úzkokolejné části přijíždí po estakádě a z depa sem vede smyčka, kterou je nutno překonat převýšení.

Na závěr nezbývá než poděkovat organizátorům za zdařilou akci a ocenit lze i nápaditou podobu jízdenky ve formě magnetky, kterou si jistě řada cestujících uchová na památku.

Úvodní snímek: Starý Smokovec, jednotka EMU89.0009 a Kométa č. 22, 22.9.2018 © Jiří Mazal