InnoTrans 2018 mým pohledem

Také já jsem se rozhodl, že se na InnoTrans 2018 podívám. Kamarád Pepa zajistil vstupenky i ubytování a tak jsme se vypravili do Berlína. I když nás původně mělo jet více, nakonec jsme jeli čtyři. Pepa sebou vzal přítelkyni Lucku a připojil se k nám Martin. Již brzy ráno jsme tedy opustili Českou Třebovou a po přestupu v Praze jsme v EC 178 v jídelním voze posnídali. Cesta ubíhala rychle a s několika minutovým zpožděním jsme zastavili na hlavním nádraží v Berlíně. Vlak dovezla do Berlína lokomotiva ČD 193.296. Berlín hlavní nádraží: no, nádraží je vzletný název. Spíše by se hodilo obchodní dům s nádražím. V horním patře jezdí berlínský S-Bahn pod ním jsou 2 patra s velkým množstvím obchodů, butiků, popřípadě rychlého občerstvení a v podzemí se teprve nachází nástupiště vlastního nádraží.

Umývání oken stroje 193.296 na Berlín Hbf © Pavel Stejskal

Odtud pak vyjíždějí dálkové vlaky a většina příměstské dopravy. Nicméně doba se to žádá a je to moderní. Také my jsme přijeli v Berlíně do podzemí nádraží a museli se přemístit do horního patra na nástupiště S-Bahnu. Na výstaviště jsme dorazili před polednem, byly nám zkontrolovány vstupenky a tak jsme mohli vstoupit do areálu. Berlínské výstaviště je opravdu rozsáhlé. Kdyby se návštěvník měl každému stánku věnovat několik minut, stejně vše nelze zhlédnout. Prostě si musí vybrat a zaměřit se především na to, co ho zajímá. A je zde ve všech oblastech kolejové dopravy a s ní souvisejících odvětví co k vidění. Samozřejmě, mě jako fandu kolejové dopravy a železnice lákalo, byla právě vozidla samotná. Ty jsou vystavená v přilehlém kolejišti, které však očividně pro vystavení kolejových vozidel nestačí.

Špatně fotitelná 500. lokomotiva od Siemense pro ÖBB © Pavel Stejskal

K vidění zde byly hlavně elektrické jednotky pro různé železniční správy od firem Stadler, Siemens, Bombardier, Pesa, Hitachi a další. Z lokomotiv zde Siemens vystavoval elektrickou lokomotivu Vectron v provedení pro střídavou soustavu 15 kV, 16,7 Hz pod názvem Smarton a Vectrona 1293.018 pro ÖBB. Tato lokomotiva je 500. lokomotivou dodanou pro ÖBB od Siemense. Celkově zde však byly lokomotivy s určením hlavně pro posun, je to trend, kdy velké traťové lokomotivy jsou na ústupu, ve prospěch jednotek. A těch zde bylo více jak desítka. Mezi vystavenými lokomotivami zde prezentovala českotřebovská firma CZ LOKO svůj výrobek, lokomotivu pro italského zákazníka FS Mercitalia Shuuntling & Terminal, označenou 744.005. Lokomotiva je 1 000. lokomotivou vyrobenou v CZ LOKO.

A.Šeredová a ředitel CZ LOKO Josef Gulyás © Pavel Stejskal

18. září se na prostranství vedle vystavené lokomotivy uskutečnil její křest. Moderátorkou a kmotrou lokomotivy se stala Alena Šeredová, modelka a někdejší vicemiss České republiky. Spolu s ředitelem firmy CZ LOKO Josefem Gulyásem a předsedou představenstva Zdeňkem Bártou se křtu zúčastnili i zástupci odběratele včetně provozního ředitele Luca Geremia z firmy FS Mercitalia. Alena Šeredová prokázala při moderování nejen znalost angličtiny, ale i italštiny při představování a rozhovorech se zástupci FS Mercitalia. Po představení všech pozvaných na tribunu jejich krátkých projevů pak došlo k samotnému křtu lokomotivy. Přítomni byli i moderátoři televizního pořadu Pozor vlak Lucie Slípková a Jiří Dlabaja. Innotrans 2018 a křest lokomotivy z CZ LOKO tedy mohou diváci zhlédnout v televizi i na Youtube.

Ředitel CZ LOKO při rozhovoru pro pořad „Pozor vlak“ © Pavel Stejskal

Na kolejích výstaviště byly dále prezentovány tramvaje od ruských, ukrajinských a tureckých výrobců, ale i Škoda Transportation zde vystavovala tramvaj pro Chemnitz. Pro našince byl bezesporu také velice zajímavý další výrobek Škodovky – lokomotiva 103.006 pro Německo s částí patrové netrakční jednotky. Lokomotiva je odvozena od řady ČD 380. Na kolejích také stály nákladní vozy od evropských výrobců, mezi nimiž byli i výrobci z ČR a Slovenska. Kromě lokomotiv, vozů a jednotek zde byla vystavena celá řada mechanizmů, potřebných při opravách a budování tratí. V rozlehlých halách výstaviště pak měla své stánky celá řada výrobců prakticky z celého světa. Zde se odrazila i velká snaha asijských výrobců kolejových vozidel, předně z Číny, proniknout na evropské železnice.

Vysokorychlostní jednotky z Číny dorazily jen v modelu © Pavel Stejskal

Jejich velké výstavní expozice představovaly v modelech moderní vozidla, vysokorychlostní jednotky a různé systémy pro kolejovou dopravu. Na velkoplošných obrazovkách běžely interaktivní programy, probíhala zde jednání a moderované představování výrobců i vlastních čínských železnic. Pozadu však nezůstávali ani přední výrobci kolejových vozidel z Evropy. Ti mají zatím výhodu, že své výrobky, lokomotivy a především pohodlné jednotky pro městskou osobní i expresní dopravu mohou vystavit v kolejišti veletržního areálu. A je co prohlížet, obdivovat, ale i povzdechnout, že naše železnice jako celek pokulhává za předními železničními dopravci v osobní dopravě a že jsme spíše odkladištěm použitých vozů, které vyspělejší železniční správy již nepotřebují.

Tramvaj pro Chemnitz ze Škody Transportation © Pavel Stejskal

Ani další výrobci kolejové techniky, zabezpečovacích systémů a komponentů pro kolejová vozidla byli v Berlíně nepřehlédnutelní. Martin se hned po vstupu na výstaviště od nás odpojil. Pepa, který navštívil InnoTrans v předchozích letech mě dělal průvodce. Na otevřeném prostranství, kde byla vystavena většina jednotek s nelibostí nesl, že zde byla postavena nová hala, která stínila vystavená vozidla. V předchozích letech zde bylo volné prostranství, které umožňovalo fotografování vystavených vozidel. Výstaviště jsme opustili pozdě odpoledne, čekala nás cesta do Frankfurtu nad Odrou. To s námi jel i Martin, který se k nám připojil u východu z výstaviště. Z nádraží ve Frankfurtu jsme se vydali pěšky do polských Słubic, kde jsme měli zajištěno ubytování.

Odraz věží Frankfurtu v Odře ze Słubic © Pavel Stejskal

Cestou jsme sledovali tramvaje zdejšího dopravního podniku, z nich část byla ještě z dob NDR a vyrobených v ČKD Praha. Frankfurt je od Słubic oddělen Odrou, jak určila v roce 1945 Postupimská konference. Cesta z nádraží na hraniční most trvala asi 20 minut a hotel, kde jsme měli ubytování, je asi 100 metrů od mostu. Ubytování bylo velice dobré a nedaleko hotelu jsme našli i příjemnou hospůdku, dobrou večeři a vychlazené pivo. Druhý den jsme z Frankfurtu opět jeli do Berlína, abychom pokračovali v prohlídce alespoň části InnoTransu. Martin se od nás definitivně oddělil, měl své individuální plány. Na výstavišti nešlo přehlédnout, že zájem je opravdu značný a při fotografování vozidel v kolejišti se mnohdy muselo dlouho čekat na vhodný okamžik, kdy alespoň před vozidlem není nějaký z návštěvníků.

Návštěvníky stále obklopená souprava metra pro Glasgow © Pavel Stejskal

Pak následoval rychlý postřeh a hbité zmáčknutí spouště, neboť v následující vteřině opět někdo vkročil do záběru. Snad na každém kroku jsme potkali někoho hovořícího česky nebo slovensky, což nasvědčuje, že o železnici a její vývoj je i v našich zemích veliký zájem. Vystavovatelé a výrobci různých firem také nabízejí běžným návštěvníkům své propagační materiály. Ty mají podobu barevných prospektů výrobků, či služeb, ale i dalších předmětů, jako jsou tužky, tašky, klíčenky atd., různých pamlsků či dokonce i drobného občerstvení. Protože v termínu letošního InnoTransu panovalo v Berlíně stále léto a ve výstavních halách bylo docela dusno, mohli si návštěvníci i zástupci firem od dusna a vedra odpočinout na čerstvém vzduchu na trávníku v oddechové části výstaviště.

Stánek ELL, pronajímatele lokomotiv i pro naše dopravce © Pavel Stejskal

Okolo tohoto prostoru je upravená silnice a výrobci autobusů a elektrobusů zde předváděli své výrobky. Kromě nejnovějších vozidel kolejové dopravy měli návštěvníci možnost vrátit se na chvilku do minulosti. Na zhlaví vlečky do výstaviště byla k vidění dvounápravová parní lokomotiva, pojmenovaná Emma a označená číslem 2. Zájemci se měli možnost svést se po vlečce na stanovišti lokomotivy. Stroj pocházel z cukrovaru Rethen/Leine a byl vyroben v lokomotivce Hanomag v roce 1925. Také den 19.9. jsme strávili na výstavišti, snažili jsme si prohlédnout z Innotransu co možná nejvíce a vyfotit lokomotivy a vozy pokud možno bez lidí, což v mnoha chvílích ani pořádně nešlo. Byli jsme obyčejnými návštěvníky, akreditovaní novináři, nebo registrovaní vystavovatelé a obchodníci na tom jsou po této stránce lépe.

Vstup do výstaviště Innotrans 2018 © Pavel Stejskal

Mají totiž před otevřením nebo po zavírací hodině výstaviště nějaký čas vyhrazený pro focení do katalogů, časopisů, popř. pro různé televizní a filmové vstupy bez lidí. My jsme tedy na večer opustili Berlín a opět přes Frankfurt nad Odrou přejeli do Słubic. Tentokrát nám od nádraží do Słubic jel autobus. Zde jsme opět využili příjemnou restauraci nedaleko hotelu a po vydatné večeři jsme ulehli ke spánku. Poslední den v Berlíně jsme už InnoTrans nenavštívili. Využili jsme toho, že vstupenka na InnoTrans byla platná i na městskou dopravu po Berlíně, tedy na S-Bahn, metro i tramvaje a autobusy Berlínského dopravního podniku. Několik hodin jsme věnovali prohlídce Německého dopravního muzea a také prohlídce centra Berlína. Ale to už je zase jiný příběh.

Úvodní snímek:  1 000. lokomotiva vyrobená v CZ LOKO míří do Itálie © Pavel Stejskal