Německé technické muzeum Berlín

V roce 1945 se nádraží stalo terčem spojeneckých náletů, pak se proměnilo v bojiště a po skončení válečných operací bylo v troskách, stejně jako téměř celý Berlín. Rozdělením Berlína na okupační zóny pozbylo nádraží předchozí význam a nakonec bylo v roce 1952 uzavřeno pro osobní dopravu. Část nádraží byla ponechána svému osudu, na dalších prostranstvích dříve rozlehlého kolejiště byla uskutečněna výstavba nových čtvrtí a pro železniční dopravu bylo využito jen několik kolejí, spíše jako vleček. Součástí někdejšího Anhaltského nádraží bylo i velké depo se dvěma půlkruhovými rotundami, točnami, velkou vodárenskou věží a dalšími nezbytnými objekty a zařízeními, potřebnými pro provoz parních lokomotiv. To však bylo po válce nepotřebné a zůstalo opuštěné.

Fragment vstupní části Anhaltského nádraží, 28.3.1991 © Pavel Stejskal

Právě v někdejším depu a okolí začalo od konce šedesátých let minulého století vznikat muzeum, které se jmenuje v originále Deutsches Technikmuseum Berlin (DTMB). Rotundy byly využity pro muzejní expozice kolejové dopravy a pro další tématiku byly postaveny nové objekty. Muzeum bylo otevřeno v roce 1983 a od té doby se proměnilo v moderní interaktivní instituci s množstvím expozic, různých programů pro zájemce a rozsáhlých výstav. Pro mne toto muzeum není zcela neznámé. Navštívil jsem jej v roce 1991, ale návštěva byla taková letmá, zaměřená na železniční expozici. Tenkrát jsem v muzeu pořídil asi dvě desítky černobílých obrázků a několik diapozitivů. Neměl jsem vhodné objektivy na stísněné prostory muzejních rotund.

První elektrický vlak Siemens & Halske, 28.3.1991 © Pavel Stejskal

V podstatě letmá návštěva byla i ta letošní, zaměřená opět na železniční sbírky, neboť více času se opět nedostávalo. Určitě zajímavé jsou i další sbírky, třeba letecká či lodní. Vstup do muzea je skromný, ale nápaditě vyvedený. Hlavní budova z režných cihel, zřejmě postavená až při vzniku muzea, je propojena chodbami s dalšími objekty, včetně jedné z rotund. Vstup je z ulice Trebbiner Strasse a ve vestibulu jsou pokladny, kavárna i prodejna suvenýrů a knih s technickým a historickým zaměřením. Jak jsem již nastínil, navštívil jsem pouze železniční expozici, zaměřím se tedy na ni. Expozice železnice je kromě lokomotiv a vozů, umístěných na kolejích dvou rotund, doplněna velkým množstvím modelů, velice detailně propracovaných, s popisky v němčině a angličtině.

Modely lokomotiv KPEV v H0, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Ve vitrínách se nachází celá řada artefaktů, dokumentů a předmětů spjatých se železnicí či kolejovou dopravou. Samozřejmé je zaměření na vývoj kolejové dopravy v německých zemích, ale lze zde nalézt exponáty i z dalších zemí Evropy nebo třeba z Afriky. Cestou z vestibulu chodbou do první z rotund je umístěna malá expozice vývoje bicyklů. Ještě než návštěvník vstoupí mezi lokomotivy a vozy v první rotundě, zaujmou ho dvě monumentální bronzové plastiky, pocházející z průčelí haly původního Anhaltského nádraží. Jsou na nich zřejmé i stopy bojů v roce 1945. V expozici pak najdeme další zmínky o historii nádraží i depa, včetně modelů. V první rotundě je expozice zaměřena na vývoj železnic od jejich počátků počátku až do konce 1. světové války.

Replika lokomotivy „Beuth“, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Zde jsou modely lokomotiv, které v jednotlivých německy mluvících zemích zahajovaly dopravu. Nechybí tedy model první německé lokomotivy Adler z roku 1835, ale ani modely lokomotiv anglických, z úsvitu železnic. První „nejstarší“ lokomotivou ve velikosti 1 : 1 je stroj Beuth. Jedná se však o repliku, originál lokomotivy postavila v roce 1842 lokomotivka Borsig, nejznámější berlínská lokomotivka. V rotundě se však nacházejí i další parní lokomotivy a také vozy, či alespoň ukázky, jak se dříve cestovalo. Určitě nepřehlédnutelnou lokomotivou je stroj Graz-Köflachské dráhy (GKB) číslo 860. Lokomotivu vyrobila lokomotivka StEG ve Vídni v roce 1860 pro rakouskou Jižní dráhu (Südbahn). Lokomotivu později zakoupila společnost GKB, od ní ji v roce 1987 získalo muzeum do svých sbírek.

Lokomotiva č. 860 GKB, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Německo bylo v rozvoji železnic a kolejových vozidel vždy v popředí a drží také prvenství i ve vývoji elektrických lokomotiv. Nelze tedy přehlédnout první elektrický vlak z roku 1879. Jeho konstruktérem nemůže být nikdo jiný než Verner von Siemens, který první vlak provozoval pro svezení na berlínské průmyslové výstavě. Brzy na to se stala jeho firma přední ve vývoji elektrických lokomotiv a dodnes je Siemens v oblasti kolejových vozidel velkým pojmem. Když už je zmínka o firmě Siemens, nelze se nezmínit, že tato firma se rovněž výrazně zapsala do zabezpečovacích systémů na železnici. Ačkoliv ve sbírkách DTMB se nenachází žádné stavědlo či další větší zabezpečovací celek nádraží, je zde několik modelů různých stavědel a také zajímavý zabezpečovač na lokomotivách někdejších Královských pruských železnic (KPEV).

Část stroje S 3 s vlakovým zabezpečovačem, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Ten je namontován na části lokomotivy KPEV S 3, bohužel bez vysvětlení jeho principu. V další části rotundy pak můžeme sledovat rozvoj německých železnic před 1. světovou válkou, realizovaný pod taktovkou KPEV. Ve vitrínách se nachází poměrně velké množství lokomotiv, vozů, či jejich částí, jejichž společným jmenovatelem je právě Königlich Preußische Eisenbahn-Verwaltung. Z lokomotiv lze zde spatřit stroj pozdější řady 17.008 DRG nebo typickou představitelku německých lokálek, stroj typu T 3. Vystavená lokomotiva nejezdila na veřejných drahách, ale sloužila jako vlečková, jako mnoho dalších strojů tohoto typu. Německé lokomotivky je vyráběly i na export. Dále je zde k vidění lokomotiva získaná z Polska, s označením KTi 3-112 PKP, pod nímž se však skrývá zástupce původní řady T 9 KPEV.

Lokomotiva KTi 3-112 PKP, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Stroj měl docela pohnuté osudy a několikrát změnil majitele. V roce 1986 jej získalo DTMB, spolu se strojem Ok1-296 PKP. Ten je představitelem další velice úspěšné řady Pruských železnic – P 8. Lokomotiva 17.008 (původní KPEV S 10) je vystavena v řezu a v určitých časových intervalech je předváděna návštěvníkům v pohybu. Dále zde stojí několik menších parních a elektrických lokomotiv a elektrický motorový vůz ET 183.05. Z úzkokolejných vozidel jsou zde zastoupeny parní lokomotivy a elektrická lokomotiva ze Švýcarska. Ta patřila Rhétským drahám (RhB) pod označením Ge 4/6-391. Z úzkokolejných parních lokomotiv stojí za povšimnutí lokomotiva Tx 203, získaná z Polska. Jde o tzv. Brigadelok, představitelku parních lokomotiv vyráběných pro vojenské dráhy v období 1. světové války.

Lokomotiva Tx 203 PKP, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Celé období KPEV je kromě výběru skutečných vozidel doplněno celou řadou modelů, dokumentů i map. Do druhé rotundy lze projít chodbou a dílnou, kde se dnes předvádí výroba různých drobnějších výrobků. Druhá rotunda pak představuje vývoj železnic ve 20. století. Je zde poměrně bohatý výběr lokomotiv a vozů, které nějakým způsobem ovlivnily chod hlavně německých železnic. To vše je doplněno velkým množstvím modelů, dokumentů a dalších předmětů, které ilustrují období rozmachu, válečného zmaru, rozdělení a opětovného rozvoje německých železnic. Za pozornost stojí lokomotivy E 71.28 DRG, rychlíková 01.1082, zde označená 012.082 DB, E 44.131 DR, E 19.01 DRG, 50.001 DRG a válečná 52.4966. Z poválečných hnacích vozidel jsou zde zastoupeny lokomotivy V 200.018 DB a 118.075 DR.

Lokomotiva 118.075 DR, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Ty zde ilustrují rozdílný vývoj motorových lokomotiv pro železnice v tehdejším rozděleném Německu. Za pozornost stojí motorová lokomotiva, 202.003 s rozdílnými čely. Ta byla vyrobena v roce 1973 a popisek uvádí maximální rychlost 250 km/hod. Vedle skutečných lokomotiv snad každého návštěvníka železniční expozice DTMB zaujme veliké modelové kolejiště v H0, představující Anhaltské nádraží z období 20. a 30. let minulého století. Mezi množstvím exponátů železničního oddělení můžeme najít i československou stopu. Ve sbírce výrobních štítků, doplňujících expozici, nalezne pozorný návštěvník také výrobní štítek vagónky Studénka. Další naši stopu nese lokomotiva 50.001. Ta sice byla dodána firmou Borsig v roce 1939, ale štítek na jejím kotli oznamuje, že jej vyrobila Škoda Plzeň v roce 1942.

Výrobní štítek kotle lokomotivy 50.001, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Zdá se, že z této sbírky vybočuje parní lokomotiva Garrattovy konstrukce NGG 13-83 Jihoafrických železnic (SAR). Tu však vyrobila Hannoversche Maschinenbau AG (Hanomag) v roce 1928, a tak zde dokumentuje exportní aktivity německých lokomotivek. Má rozchod 610 mm a do DTMB byla získána v roce 1988. Ač jsou obě rotundy jsou zaplněny vozidly, venkovní prostory před nimi téměř zejí prázdnotou. Na paprscích první rotundy stojí cisternový vůz a kolejový jeřáb v nálezovém stavu, u druhé pak malá posunovací lokomotiva typu Breuer, která od mé první návštěvy přišla o kabinu. Celé venkovní prostranství okolo rotund je pečlivě upravené, před druhou z nich je vodní jeřáb a zauhlovací zařízení. Další vzdálenější prostory jsou z části ponechány ladem, čekají zřejmě na další rozvoj celého muzea.

Rotunda 1, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Při zpracování tohoto povídání o Německém technickém muzeu jsem nahlédl do svého archivu. Moje první návštěva muzea proběhla dne 28.3.1991. Doplnil jsem tedy letošní barevné fotografie také archivními černobílými snímky a jedním diapozitivem z toho dne. Drtivá většina vozidel i větší část expozice je dnes stejná, jako v roce 1991. Přesto nacházím rozdíly v expozicích. V roce 1991 zde vedle lokomotivy Beuth byla navíc další replika parní lokomotivy, tentokrát pod jménem Die Pfalz. Ta byla vyrobena v roce 1925 pro Železniční muzeum v Norimberku. V roce 1991 byla v rotundě také motorová lokomotiva řady V 36 DRG/DR/DB a úzkokolejná parní lokomotiva ZB 4 z rakouské Zillertalbahn. Lokomotiva byla vyrobena pro německý Wehrmacht v roce 1939 a po skončení 2. světové války zůstala v Rakousku.

Lokomotiva ZB 4 Zillertalbahn, 28.3.1991 © Pavel Stejskal

Tam byla nasazena v úzkokolejné síti Místních drah Solné komory (SKGLB) pod číslem 22. Poté přešla na Zillertalbahn, odkud byla prodána společnosti Club 760. Tato společnost lokomotivu pronajímá dalším subjektům a v roce 1991 byla vystavena v Berlíně. Pozornému čtenáři při pohledu na mé obrázky určitě neuniklo, že některé z exponátů DTMB jsou ponechány ve stavu, v jakém je muzeum získalo. Je to záměr, naleštěných a dokonalých exponátů jsou muzea tohoto zaměření plná. DTMB chce ukázat, v jakém stavu se mnohé exponáty zachraňují. Na rozsáhlou renovaci pak často nezbývají finanční prostředky, neboť muzea a spolky, zabývající se záchranou a renovací železničních artefaktů, jsou pouze příspěvkové organizace, odkázané na rozpočty zřizovatelů, sponzory, granty a vstupné či dary.

Úvodní snímek: Lokomotiva V 200.018 DB, 20.9.2018 © Pavel Stejskal

Upravil PhDr. Zbyněk Zlinský