Kolejkowo, malý svět velké železnice

V současnosti se musí u všech vlaků jedoucích přes pohraniční přechod Lichkov -  Międzylesie v jedné z těchto stanic přestupovat. Většinu spojů zde zajišťuje dopravce Koleje Dolnośląskie nabízející svezení v komfortních elektrických jednotkách řady 45WE z rodiny Newag Impuls. 11 kusů pětivozových jednotek bylo objednáno 13. ledna 2017 a v listopadu téhož roku již byla dodána poslední. Některé spoje zajíždějí do Lichkova a představují tak první mezinárodní výkon tohoto typu jednotek. V plánu je pokračování až do Ústí nad Orlicí.

Část spojů z Międzylesie do Wrocławi (tři páry) stále zajišťuje společnost Przewozy Regionalne, nyní vystupující pod marketingovou značkou POLREGIO, s obligátním „kiblem“ řady EN57. V případě jejich využití je pak nutno být ve střehu a nestat se obětí „bordelu taryfowego“, neboť nově skupinová víkendová jízdenka + Polsko platí pouze u dopravců Koleje Dolnośląskie a Koleje Śląskie. Dopravci si sice jízdenky navzájem uznávají, to však neplatí v případě různých komerčních nabídek. Bližší podrobnosti naleznete na stránkách jednotlivých dopravců.

Kłodzko Główne, jednotka 45WE dopravce Koleje Dolnośląskie u nově zrenovovaného nástupiště, 29.12.2018 © Jiří Mazal

Vraťme se zpět do jednotky 45WE, ve které mě asi nejvíc zaujal automat na prodej jízdenek, který umí rozlišit, ve které stanici se právě nacházíte. Přijímá jak hotovost, tak platební karty. Interiér pak nabízí standardní svezení v moderní elektrické jednotce, zejména oceňuji pohodlné sedačky.

Nepokračoval jsem přímo až do Wrocławi, ale z Kłodzka svou oblíbenou tratí do Wałbrzychu. Hlavní nádraží v Kłodzku prochází postupnou proměnou. Po opravě nádražní budovy přišla na řadu již značně sešlá nástupiště, ke kterým přibyl i nový úrovňový přechod zabezpečený závorami. Je však umístěn dost daleko a ne každému se chce zacházet desítky metrů, takže přebíhání přes koleje není nic výjimečného. Snad se časem otevře i nadchod přímo u nádražní budovy.

Na prvním nástupišti zvěčňuji nově zavedený spoj do Kędzierzyn Koźle, využívající příhraniční trať přes Nysu. Po dlouhých letech tak opět jezdí osobní vlaky mezi stanicemi Kamieniec Ząbkowicki a Nysa, i když pouze dva páry o víkendu. Jednotku SA134 provozují Koleje Przewozy Regionalne a moc jsem nechápal, proč je otevírací tlačítko pro invalidy téměř dva metry od nástupních dveří.

Kłodzko Główne, nový zabezpečený přechod, 12.5.2018 © Jiří Mazal

Mě čekala jednodílná SA135, postačující svou skromnou kapacitou pro trať do Wałbrzychu. Jízda tentokráte byla ozvláštněna výlukou mezi Jedlinou Górnou a Wałbrzychem. Hlavní silnice prochází přímo kolem rozpadlé stanice, takže stačilo jen přeběhnout do autobusu NAD, vypůjčeného z wałbrzyské MHD. Do cíle to již není nijak daleko a navíc jsem tak měl příležitost podjet železniční viadukt trati z Kłodzka. Ve Wałbrzychu již na nás čekal „Impuls“ do Wrocławi, kterého jsme tak trochu zpozdili. Byl slušně obsazen, přičemž přibývající cestující brzy stáli a před konečnou už následovala menší tlačenka.

Ve Wrocławi chceme prvně zakoupit denní jízdenky na MHD za 11 Zlotých. Dopravní podnik však na nádraží žádnou pokladnu nemá a trafika před nádražím je doslova oblepena cedulkami „brak biletów“. Automat na zastávce sice je, ale jak na potvoru nechce přijímat bankovky, což jinak normálně umí. Naštěstí se nám po prohledání peněženek podaří nashromáždit dostatek drobných.

Prvně navštěvujeme nádraží Wrocław Świebodzki (ca 1,5 km od nádraží), nejstarší zachované wrocławské nádraží z roku 1842. Vlaky sem přestaly jezdit roku 1991. Nádraží vzniklo jako počáteční bod trati do Świebodzic, později prodloužené do Wałbrzycha. K elektrifikaci došlo již roku 1914, ale r. 1945 veškeré zařízení odvezla Rudá armáda. Dráty byly opět nataženy roku 1966.

Wrocław Świebodzki, zrušené kolejiště, 29.12.2018 © Jiří Mazal

Obejdete-li nádražní budovu, naskytne se neskutečný pohled na bývalé kolejiště se stále stojícími perony a sloupy elektrického vedení. Koleje jsou již částečně sneseny a bez dalšího napojení. Zůstaly jen dva poničené vagony na kusých kolejích. Léta zde stojící parní lokomotiva Ty2-22 byla počátkem roku 2018 odvezena do Lubina. Více fotografií z minulosti také naleznete ve starších článcích uvedených v souvisejících odkazech.

Dnes nádraží slouží různým firmám, divadlu, a zejména největšímu polskému modelovému kolejišti „Kolejkowo“, což můžeme přeložit jako „Vláčkov“. Využita je pro tyto účely nezvyklá velikost G (měřítko 1:22,5), převážně s modely firem LGB a PIKO. Při takové velikosti ani nelze čekat rozsáhlá nádraží s dlouhými rychlíky, i uváděné údaje mohou působit trochu skromně: 15 vlaků a 60 vagónů. Délka kolejí dosahuje 510 m. Díky velikosti si však autoři mohli „vyhrát“ s řadou detailů, které oživují kolejiště.

Kolejkowo, hlavní kolejiště v přízemí, 12.5.2018 © Jiří Mazal

Kolejiště je rozděleno do dvou pater. Část v přízemí zahrnuje tři samostatné plochy. Pro modul s lesním kolejištěm je charakteristická venkovská zástavba včetně statku, typický polský „sklep spożywczy“ i vzácný Mercedes 300SL nalezený ve stodole a právě prodávaný za milion dolarů.

Protikladem je naopak modul znázorňující městskou zástavbu Wrocławi, kde vlastně železnice ani není. Zato se tu prohání historická tramvaj, přezdívaná „Jeníček a Mařenka“. Nejpropracovanější stavbou celého Vláčkova je model nádraží Wrocław Świebodzki. Nechybí ani paneláková zástavba.

Centrální panel v přízemí zahrnuje dvě velká nádraží – Kolejkowo a Karpacz. Nad tímto nádražím se klene meteorologická stanice na Sněžce, obkroužená samostatným kolejovým oválem. Ze skutečnosti vychází i horská chata Szwajcarka, kterou v Rudawách Janowických nechal v roce 1823 postavit bratr pruského krále Fridricha Viléma III. Součástí modulu je také pláž, sjezdovka, cirkus, jurský park i Superman bránící kácení stromů.

Kolejkowo, model nádraží Wrocław Świebodzki spolu s wrocławskou historickou tramvají přezdívanou Jeníček a Mařenka, 12.5.2018 © Jiří Mazal

Rozlohou podstatně menší kolejiště v prvním patře je situováno převážně podél stěn. Dominuje mu především depo s výtopnou a točnou, včetně detailně propracovaného interiéru. Nádraží „Kolejkowo Górne“ vychází ze skutečného nádraží v Piechowicích. Nechybí ani další reálie, jako kostel se hřbitovem i právě probíhajícím pohřbem, svatba včetně spadlého dortu či polský „Mount Rushmore“, tedy hora, do níž jsou vytesány hlavy polských státníků. Nejvíce jsem se však pobavil u prasat naskládaných v kufru auta s poznámkou, že díky štědrým EU dotacím probíhá jejich převoz v luxusních podmínkách.

Za nevábnou rozpadlou budovou parkoviště, která má připomínat svou předlohu v centru Wrocławi, co zdejší radní straší již řadu let, následuje viadukt, v jehož obloucích jsou četné obchůdky. Přes něj se dostáváme do další části kolejiště s nádražím Wrocław-Brochów, které v realitě nalezneme na okraji Wrocławi. Nechybí ani model velké tepelné elektrárny, taktéž odpovídající skutečnosti. Poslední modul, již bez železnice, znázorňuje výstavbu nových domů, nemocnici, a také nepříliš dobře probíhající výcvik autoškoly.

Kolejkowo, nádraží Wrocław-Brochów, 12.5.2018 © Jiří Mazal

Co mi přišlo poněkud šokující, tak celé kolejiště není nijak chráněno od diváků. Dětské ručičky zvědavě chytaly na kdeco včetně projíždějících vlaků, jeden klučina dokonce odlepoval kanálový poklop na silnici. Díky použité velikosti se však škody asi napraví snadněji než v případě H0 nebo TT.

Po prohlédnutí všeho modelového hemžení se opět věnuji železnici skutečné, a to návštěvě nádraží Wrocław Nadodrze. Najdete jej vedle tramvajového a autobusového terminálu a monumentální budova má svá nejlepší léta už zjevně za sebou. Moc se tu od roku 1945 nezměnilo, jen přibyly „Pragotrony“, kterým přeskakují písmenka. Interiér kupodivu nevypadá tak zuboženě jako exteriér, původní německá dřevěná zastřešení peronů vypadají dokonce nedávno natřená.

Budova z roku 1868 se nachází mezi stanicemi Kalety a Wrocław Mikołajów na trati Wrocław – Kluczbork. Dosahuje úctyhodné délky 190 metrů a byla postavena z červených cihel, jak bylo v tehdejším Prusku módní. Roku 1912 a ve 20. letech proběhla modernizace spočívající ve vybudování podchodů a krytých nástupišť. Nedaleko se do roku 1950 nacházela počáteční stanice úzkokolejky Wrocławsko-Trzebnicko-Prusické. Dnes tu zastavují všechny kategorie vlaků a přímo před budovou končí spoje různých autobusových dopravců.

Stanice Wrocław Nadodrze, 29.12.2018 © Jiří Mazal

Po pozdním obědě v jednom z mléčných barů, stále ještě nabízejícím typická polská jídla, již vedly mé kroky zpátky na nádraží, opět do jednotky 45WE. Následovala poněkud dlouhá, ale svižná jízda zpět do Olomouce.

Úvodní snímek: Kolejkowo, depo, 12.5.2018 © Jiří Mazal