Exkurze na historickém stavědle pod Petrovem

8.2.2019 8:00 Jiří Řechka

Dobrý den, vážení kolegové. Reagujeme na Váš zájem o prohlídku historických stavědel na brněnském hlavním nádraží a dovolujeme si Vám touto cestou nabídnout termín. Vzhledem k tomu, že je nutné vstoupit na staveniště, zajistili jsme pro Vás jeden společný termín, a to tuto středu 6. 2. 2019 v 11:00. V případě Vašeho zájmu Vás prosím o potvrzení účasti na e-mail: press@szdc.cz do zítřejší 18. hodiny. Děkujeme.

Pozvánka SŽDC tohoto znění dorazila na adresu redakce VLAKY.NET a posléze i mou vlastní jen s minimálním předstihem, ale přesto jsem se rozhodl využít jí – cosi takového se neodmítá, Navíc mne problém brněnských unikátních historických staveb, který na tomto místě před nedávnem rozebíral kolega Vojtek, osobně zaujal. K dopravě na místo dění jsem použil spoj rj 73 Vindobona, z něhož jsem v Brně-Židenicích přestoupil do osobního vlaku, zajišťujícího přepravu cestujících na dlouhodobou výlukou postižené hlavní nádraží. Po cestě jsme před Brnem míjeli protijedoucí osobní vlak vedený elektrickou soupravou v historizujícím červeno-krémovém nátěru s označením SM 488.0023/024. Zadoufal jsem, že po několika letech budu mít konečně možnost si ji zvěčnit, a to se mi nakonec povedlo.

Pseudohistorický „panťák“ jako Os 4007 © Jiří Řechka

Protože jsem na roli měl dost času, což bylo ostatně mým záměrem, mohl jsem se věnovat i dokumentaci přestavby nádraží, které jsem v této fázi jeho existence dosud nenavštívil. Jak víme, vlaky jezdí přes Brno odklonem a na hlavní nádraží jsou vedeny jen některé, provozní jsou nicméně všechna nástupiště. Sraz účastníků exkurze byl stanoven na jedenáctou hodinu na pátém nástupišti, kam se dostavili všichni, kdož využili pozvání SŽDC. Skupina nebyla až tak početná, což byla výhoda, v poněkud stísněném prostoru stavědla jsme si pak nepřekáželi. Za SŽDC byl přítomen tiskový mluvčí Pavel Tesař, který celou akci uvedl, za Oblastní ředitelství SŽDC Pavel Šprdlík a důležitou roli měla zástupkyně Metodického centra průmyslového dědictví ostravského pracoviště Národního památkového ústavu Alena Borovcová.

Kolejiště bez kolejí © Jiří Řechka

Před samotným přesunem přes staveniště do objektu stavědla jsme museli podpisem potvrdit seznámení se s bezpečnostními pokyny a dostali jsme ochranné pomůcky. Objekt stavědla je již vyklizen, co se týče samotného stavěcího přístroje, na místě je velký nepořádek, jak to před demolicí bývá. Bylo zdůrazněno, že ten nepořádek vznikl až při pozastavené likvidaci a nemohou za něj ani původně zde sloužící signalisté ani snad nějací pozdější nájezdníci z řad bezdomovců. První a základní informace podal zástupce brněnského Oblastního ředitelství SŽDC Pavel Šprdlík. Řekl, že v současné době je demolice zastavena, dojde pouze k vyklizení onoho nepořádku a také k zasklení oken a vrácení na jejich místo. Poté bude celý objekt zajištěn tak, aby se do něj nemohl nikdo nepovolaný dostat.

Pavel Šprdlík vysvětluje © Jiří Řechka

Na místě stavědla měla být postavena podpěra trakčního vedení, nyní musí být provedeno přeprojektování příslušných kabelových tras a tím také dojde k menšímu zdržení stavby. Trakční podpěra bude vybudována vedle stavědla. Protože v současném okamžiku není jasné jak a k jakým účelům by bylo možno objektu využít, bude se čekat na příslušné rozhodnutí. Problémem je přístup k objektu, který je v obvodu dráhy kam je veřejnosti vstup zakázán. Přes kolejiště chodit nelze, takže asi jedinou možností bude vybudování přístupového schodiště z ulice. Otázka zní, kdo by případně na toto uvolnil peníze. Byl vznesen dotaz, kde se v současné době nachází stavědlový přístroj. Odpověď zněla, že byl na základě smlouvy odprodán jednomu občanskému sdružení, neskončil tedy ve šrotu.

Po stavědlovém přístroji toho moc nezbylo © Jiří Řechka

Originál byl prvorepublikový a postupně modernizovaný. Tento typ elektromechanického zabezpečení se nachází ještě v mnoha stanicích, zejména na lokálních tratích. Na nádraží je v provozu ještě stavědlo č. 6, ve kterém bude také ukončen provoz a na konci roku se začne řídit provoz na celém hlavním nádraží z nové technologické budovy, která je ve výstavbě. Dalším informátorem byla zástupkyně Národního památkového ústavu Alena Borovcová. Řekla, že stavědla č. 4 a č. 5 pocházejí z devadesátých let předminulého století a v současné době jsou jediná zachovalá na celé bývalé Severní dráze císaře Ferdinanda. Tento typ již se nenachází ani v Rakousku a v Polsku a jediné místo, kde je lze nalézt, je tedy Brno. Stavědla v Brně jsou originální tím, že jsou zasazena do opěrné zdi viaduktu a nejsou identická.

Zasvěcený výklad Aleny Borovcové © Jiří Řechka

Patří k ucelenému historickému souboru staveb bývalého uhelného nádraží. Ten dále tvoří skladištní budova Malá Amerika, jež v době vzniku patřila k nejmodernějším stavbám v celém Rakousku, stavědlo č. 4, kruhová remíza a vodárna.Ty jsou vidět na výjezdu směrem na Břeclav. Nádraží bývalo koncové a když vznikla potřeba jeho rozšíření, dráha císaře Ferdinanda se dělila o nádraží s rakouskou společností Státní dráhy, došlo k zasypání viaduktu, který vedl směrem od Břeclavi. Jeho oblouky se nacházejí ve sklepení skladištní budovy Malá Amerika. Modernizace je nutná, ale pokud tato stavědla by byla zbourána, byl by tím ochuzen celý soubor staveb. Tolik ve stručnosti písmem z toho, co si můžete sami poslechnout ze zvukových záznamů odkázaných níže. Tam najdete i další zdroje informací

Stavědlo čeká úklid a zakonzervování © Jiří Řechka