Hradecké trolejbusy oslavily sedmdesátku

2.6.2019 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Stalo se tak v sobotu 18.5.2019, tedy s jistým zpožděním proti historickému datu 2. května, kdy byla ve městě na soutoku Labe a Orlice roku 1949 otevřena první trolejbusová trať. Navíc ve skutečnosti neslavily trolejbusy místní, ale (vzhledem k letité vzájemné nevraživosti obou východočeských metropolí dost paradoxně) pardubické, protože Dopravní podnik města Hradce Králové (DPmHK) žádná historická vozidla tohoto druhu nevlastní.

Připomeňme si, že provoz na první lince, vedoucí od hlavního nádraží přes Ulrichovo náměstí na Nový Hradec Králové, zajišťovala pětice francouzsko-českých vozů Vetra/ČKD, Jejich nevšedním rysem bylo to, že už tehdy šlo o parciální trolejbusy (jak bychom je označili dnes), což mělo dobrý důvod: Původní depo bylo ve Škroupově ulici, kde lze pozůstatky nalézt dodnes. Zajímavostí je, že po zavedení trolejbusové dopravy v Hradci Králové sem nevedla žádná trať, takže trolejbusy Vetra ČKD vyjížděly a zatahovaly do vozovny pojezdem na baterii, píše se o tom na webu věnovaném MHD. Později dodané trolejbusy Škoda 7Tr už tak pokrokové nebyly a musely být z vozovny na trať a zase zpět přepravovány pomocí tahačů. Protože žádný z vozů obou zmíněných typů k dispozici nebyl, oslav se zúčastnil až jejich následník.

Trolejbus Škoda 8Tr9 (693/1960) č. 136 DPmP přijíždí na THD
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Když jsem se vydal do centra oslav, na Terminál hromadné dopravy (THD), trochu jsem litoval, že jsem tak nemohl učinit právě trolejbusem. Nová linka 4, spojující THD s mou domovskou konečnou Pod Strání, totiž jezdí jen v pracovní dny, a jubilejní linkou 70, vedenou v její trase, bych oficiální zahájení oslav nestihl. (A to jsem ani netušil, že její první spoj nebude vypraven.) Musel jsem tedy vzít zavděk běžným autobusem pravidelné linky 24. Na THD jsem dorazil v době, kdy vrcholily přípravy na slavnost, která pochopitelně probíhala za jinak běžného sobotního provozu MHD i autobusové dopravy příměstské a meziměstské, z nichž zejména ta druhá byla poněkud omezována výstavou vozidel na odstavné ploše. Nejprve jsem si areál obešel, abych zjistil, kde se jednotlivé zájmové body programu oslav nacházejí.

Centrum oslav - Terminál hromadné dopravy (THD) © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsem se podrobněji věnoval vozidlu, které jsem doposud na vlastní oči ani neviděl. Jako první měl na jubilejní linku vyrazit trolejbus typu Škoda 200Tr Sanos, který v Hradci Králové sice nikdy provozován nebyl, ale přesto (či spíš právě proto) se stal tahákem oslav. Vozidlo inventárního čísla 329, vyrobené roku 1987 pod výrobním číslem 9956, bylo součástí trolejbusového parku Dopravní společnosti Zlín-Otrokovice, odkud jej v roce 2003 odkoupil, revitalizoval a postupně opravoval Pardubický spolek historie železniční dopravy, jak se můžete dovědět z jeho webu. Když se jinak nic zajímavého nedělo a trolejbus byl doposud prázdný, požádal jsem jeho řidiče o umožnění fotografické dokumentace interiéru, kterého se mi bez problémů dostalo a v připojené galerii snímků můžete vidět výsledky mé snahy.

Interiér trolejbusu Škoda 200Tr Sanos 01 (9956/1987) č. 329 PSHŽD
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsem podobně pojednal výstavu fotografií, instalovanou u příležitosti oslav hradecké trolejbusové dopravy v hale MHD, i když tentokrát ani ne tak z reportážních, jako spíš ze soukromých archivních důvodů (snímky jednotlivých panelů po úpravě k publikování v galerii nejsou příliš zřetelné). A v okamžiku, kdy jsem svou dokumentační činnost dokončil, ozval se z reproduktorů hlas moderátora oslav Jana Kovaříka, který v prostoru před vchodem do haly MHD právě zahajoval oslavy. Přizval si k tomu ředitele DPmHK Zdeňka Abrahama (doprovázeného dcerkou, jež měla v následujícím dění také svou roli) a hradeckého primátora Alexandra Hrabálka. Co bylo řečeno, tím vás nudit nebudu, co se dělo na pohled, to uvidíte opět v připojené galerii snímků. Poznamenám jen, že došlo i na dort, dokonce pro všechny.

Oficiální zahájení oslav © PhDr. Zbyněk Zlinský

Ač jsem sledoval dění na improvizovaném pódiu, ohlížel jsem se také k odjezdovému stanovišti linky 70, abych neprošvihl její první spoj. Jak už jsem naznačil výše, jízdní řád v tomto ohledu nebyl dodržen a první historický vůz se na svou trasu vydal až deset minut po deváté hodině. Když jsem jej zachytil, počkal jsem na ukončení oficiálního zahájení oslav a pak se vydal na jejich jednotlivé „zastávky“. Nejprve jsem prošel znovu halou MHD, kde už byly v činnosti jednotlivé propagační i prodejní stánky, a pak jsem zamířil k výstavě vozidel. Ta, alespoň pro hradeckého domorodce, nijak zvlášť poutavá nebyla, protože prezentovala zejména naposledy do provozu zařazené typy vozidel. Zajímavější byly historické trolejbusy a autobusy, opodál čekající na splnění své role v rámci obsluhy jubilejní linky. Těch ale časem ubývalo.

Trolejbusy Škoda 9TrHT26 č. 353 a Škoda 14Tr08/6 č. 311 DPmP pro linku 70
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Další mou zastávkou byl dispečink DPmHK v kouli visící nad halou MHD. Před jeho návštěvou jsem zvažoval, zda mi výstup po mnoha schodech, které k němu vedou, přinese něco, co by to námahu vyvážilo. Nakonec se ukázalo, že ano: při předchozích exkursích jsem se musel tlačit mezi mnoha návštěvníky, tentokrát jsem měl celou kouli sám pro sebe – dokonce i službukonající dispečer byl opodál mimo ni. Takže jsem tentokrát mohl pořídit snímky dispečerského zařízení prosté cizích hlav, paží nebo celých postav. Zároveň jsem mohl mudrovat nad tím, co způsobilo ten zjevný nepříliš velký zájem o celou tu slávu. Napadla mne její časová kolize s jinými ději – od Helicopter Show na místním letišti přes Nábřeží řemeslníků a další akce ve městě až třeba po žamberecký úzkokolejný špektákl, o němž se tu nedávno psalo.

Dispečink v kouli nad halou MHD © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsem, rovněž tradičně, nahlédl do Měnírny 1, protože páska v jejich mimořádně otevřených dveřích nic jiného neumožňovala. Novinka však stála kousek od ní – elektrobus SOR NS 12 Electric tam demonstroval nabíjení svých trakčních baterií. Dokonce při tom občas stáhl nabíjecí sběrač, objel halu MHD a zase se připojil. Při tom prvním a třetím úkonu jsem jej bohužel pro momentální zaujetí čímsi jiným nezachytil, při druhém jen čirou náhodou. Není bez zajímavosti, že autorem designu tohoto vozidla je známý architekt doc. Ing. arch. Patrik Kotas, pachatel hradeckého Terminálu hromadné dopravy a tvůrce související podoby Riegrova náměstí včetně nového uspořádání rozlehlé zastávky MHD Hlavní nádraží. Ale také řady dalších objektů z oboru veřejné hromadné dopravy, od vlaků a tramvají až po drážní infrastrukturu.

Elektrobus SOR NS 12 Electric (35/2018) č. 423 jako exponát
demonstrující nabíjení © PhDr. Zbyněk Zlinský

Poté jsem ještě jednou zdokumentoval slavnostní, s tím běžným smíšený ruch v hale MHD a před ní zkonzumoval kousek narozeninového dortu, který byl kupodivu zájemcům stále ještě k dispozici. Obvykle tak nečiním, ale pomalu se hlásila hrozba nastupují hypoglykémie a já jsem si řekl, že bude mnohem stylovější, když ji nezaženu pro ten účel nachystanou čokoládou, ale trolejbusovým zákuskem. Byl ostatně docela chutný, i když jeho marcipánová poleva měla konzistenci gumového těsnění. Poté jsem dál bloumal po areálu a dokumentoval jednotlivé stánky doprovodné i meritorní. K těm druhým patřila expozice „dráteníků“ DPmHK, založená na montážním voze trolejového vedení Renault D VPN a doplněná sestavou symetrické 10 st. elektrické výhybky s dálkovým ovládáním, jak zněl popisek tohoto exponátu.

Montážní vůz trolejového vedení Renault D VPN (2016
© PhDr. Zbyněk Zlinský

Krátce po desáté hodině se moderátor Kovařík ozval ze svého pohyblivého stanoviště, aby návštěvníky oslav pozval na autogramiádu hráčů hokejového klubu Mountfield HK. Ač mne tento sport vůbec nezajímá (hokejový zápas jsem navštívil jedinkrát v životě, v Popradě roku 1973, a to ještě jen jako navelený dozor vojáků základní služby), přece jen jsem tuto doprovodnou akci nenechal bez povšimnutí. Dokonce i podepsané kartičky jsem si z ní donesl – pro syna, který má k hokeji vztah přesně opačný. Pak jsem si řekl, že mne v centru oslav už nečeká nic převratného, a měl bych se svézt historickým trolejbusem. Vybral jsem si pochopitelně ten, jímž jsem (na rozdíl od ostatních) ještě nikdy nejel. Jenže na vůz Škoda 200Tr Sanos jsem si musel počkat, protože na lince 70 se točily 4 trolejbusy a 4 autobusy.

Trolejbus Škoda 200Tr Sanos 01 (9956/1987) č. 329 PSHŽD nastupuje
na linku 70 už plný © PhDr. Zbyněk Zlinský

Konečně jsem se kýženého vozidla sice dočkal, ale také s ním spojeného zklamání. Vůz totiž přijel z odstavného stanoviště už obsazený, přední dveře, jimiž jsem se hotovil nastoupit, neotevřel, a tak jsem si už před cestou i během ní užíval nostalgické jízdy opravdu jako v dobách minulých. Naštěstí na zastávce Centrál vystoupilo dost cestujících na to, abych zbytek cesty na konečnou Pod Strání absolvoval už v sedě. I když mne vůz vyložil prakticky před vchodem do mého bydliště, nezamířil jsem k němu, protože jsem si předsevzal zdokumentovat všechna historická vozidla v lokalitě, do níž doposud nikdy nevjela (což je u trolejbusů jistota, u autobusů jen předpoklad). Ani mne příliš nepřekvapilo, že jsem na místě našel konkurenci v podobě šotoušů domorodých i (podle batohů) přespolních, majících podobné záměry.

Trolejbus Škoda 14Tr08/6 (11241/1989) č. 311 DPmP a šotouši
na konečné Pod Strání © PhDr. Zbyněk Zlinský

Na splnění toho mého mi nakonec jedna „runda“ historických vozidel nestačila, protože u dvou jsem prošvihl jejich příjezd. Na jízdní řád linky 70 se spoléhat nedalo a s postupujícím časem byl vztah reality s jeho údaji stále volnější. A některá vozidla nezastavila na výstupním stanovišti konečné, ale prosvištěla kolem mne rovnou na stanoviště nástupní. K tomu podotýkám, že jsem po tu dlouhou dobu nedokázal stát na strategickém místě a na příjezd historických vozů nepřetržitě číhat, takže jsem porůznu posedával tam, kde to bylo možné. Nakonec jsem si našel výhodné sedátko na obrubníku základu sloupu trakčního vedení poblíž výstupního stanoviště, což se mi při další dokumentaci osvědčilo nelépe. Na „své“ konečné jsem tak strávil čas od 10:53 do 12:35 hodin, což mi připadalo až příliš, a šel jsem domů. .

Trolejbus Škoda 9TrHT26 (7097/1979) DPmP č. 353 na výstupním
stanovišti konečné Pod Strání nezastavil © PhDr. Zbyněk Zlinský

Jenže tím mé zážitky z oslav nekončí. Ve finále mého dokumentačního snažení mne oslovil jiný člen komunity VLAKY.NET, který sice bydlí v sousedním vchodě, ale doposud jsme spolu komunikovali elektronicky a občas na sebe zamávali skrze okno mého pracoviště. Tentokrát jsem si mohli poprvé podat ruku a prohodit pár vět o našich zážitcích ze slavnostního dne. Soused mne pak v této věci kontaktoval opět skrze internet. Nejprve mi poslal odkaz na úložiště svých fotografií z oslav a později se pochlubil, že v jejich centru natočil také krátké video, které pak zaslal na portál České televize, a to nikoliv bez úspěchu, jak se můžete přesvědčit sami. Mezi jeho obrázky statickými jsem objevil dokonce sám sebe (a ve svých fotografiích pak zcela náhodný záběr jejich zákeřného pořizovatele při činu).

Po příchodu domů jsem při vybalování zjistil, že jsem si z THD dovezl jeden k příležitosti oslav vydaných materiálů dvakrát a ten důležitější, týkající se právě trolejbusů, nemám. Takže jsem se vrátil na konečnou Pod Strání, abych se vydal na její protějšek své pochybení napravit. Zrovna tam mělo odjíždět návštěvníky oslav nejméně oceňované, zato domácí historické vozidlo - autobus Karosa B732.1654 inventárního čísla 202 z roku1993. Zdá se, že jej „civilisté“ pro jeho mládí nijak nostalgicky nevnímali, takže jsem tentokrát jel ve více než poloprázdném voze jako pán. Na THD jsem si opatřil kýženou brožurku a při tom si v hale MHD povšiml a také zachytil prezentační či možná spíš náborovou akci SK Karate Spartak Hradec Králové. Pak jsem ještě pořídil pár dalších záběrů z pomalu končící oslavy, a pomýšlel na „navrátila“.

Pohrával jsem si s myšlenkou, že se domů vrátím pro změnu symbolicky vhodněji, ale žádný historický trolejbus se k odjezdu nechystal a já už jsem toho všeho měl plné brejle, takže jsem vzal zavděk pravidelným spojem linky 24, po níž mne svezl týž autobus, jímž jsem ráno na oslavy vyrazil. Vlastně také jakási symbolika, byť poslaná „shůry“ a ne zcela zřejmého významu. Přesto jí využiji a svou reportáž teď ukončím. Sice jsem měl v plánu přiblížit vám také v textu konkrétně nezmíněná historická vozidla, ale článek už je dlouhý dost a příslušná identifikační data jednotlivých vozů jsou součástí popisků jejich snímků v připojené galerii. Co napsat na sám závěr? Nejlépe poděkování pořadatelům oslav, kteří se svého úkolu zhostili, až na nějaké drobnosti, velice dobře. A přání hradeckým trolejbusům, ať jim to jezdí!