Síťově po Británii: Interrail a BritRail

Cestování po Velké Británii je dobrý způsob trávení dovolené jak pro železničního (a tramvajového) fanouška, tak pro ostatní cestovatele (důkaz článkem později). Jízdné tu ovšem patří mezi nejdražší v Evropě a vzdálenosti pro našince někdy překvapivé. Jako příklad mohu uvést 338 kilometrů (210 mil) dlouhou trasu ze severoanglického Blackpoolu do skotského Glasgow, na niž flexibilní jízdenka stojí 71 liber, off-peak (“mimo špičku”, tj. v neděli a večer) jízdenka 64 liber. Mě se podařilo sehnat advance (“včasná” vázaná na spoj) za dvacku a objeví se i levnější, ale plošně se na takové jízdenky dá těžko spoléhat a na některých tratích (třeba atraktivní Glasgow - Mallaig) nejsou v nabídce vůbec. V takové situaci se dá říci, že se síťová jízdenka řádově kolem 40 liber na den vyplatí.

Síťové jízdenky Interrail od nizozemské společnosti Eurail jsou u nás populární hlavně v podobě Global pass, což je výhodná nabídka pro časté překračovatele hranic. Nabízí se však i varianty pro jednu zemi, což je logická volba na mořem obklíčenou Británii, i když je v této kategorii nejdražší. K dispozici jsou jedině flexipassy na několik vybraných dní z měsíce, konkrétně 3, 4, 5, 6 nebo 8 cestovních dní. Například čtyřdenní flexipass stojí 218 €, mládež do 27 let (včetně) má zhruba 13% slevu.

Jízdenka Interrail i s cestovním deníkem © Libor Peltan

Pravidlo proti užívání domácími zní, že Interrail nesmíte použít v zemi, kde máte občanství (platí i pro Global pass), takže Češi (a Slováci) trvale žijící v Londýně ho mohou směle využít. Protože ho lze koupit (snad?) na kterékoli mezinárodní pokladně v Evropě, mohou ho tam i koupit. Většinou ho ale pořídíme na libovolné mezinárodní pokladně ČD (pozor, že někde mohou mít omezený počet obálek, takže nemohou vydat pět passů najednou), kde lze platit korunami i hotovostí v Eurech, chceme-li se vyhnout nevýhodným drážním kurzům. Samozřejmě lze objednat on-line na vlastních stránkách nebo přes nějakou agenturu (jako ACPRail), ale pro připlácení poštovného nemá Evropan důvod.

Síťovou jízdenku BritRail vydává National Rail, sdružení soukromých dopravců operujících v celé zemi. Varianty pokrývající menší části území ostrova pominu, protože mi nepřipadaly výhodné. Na celou zemi jsou v nabídce flexipassy na 2, 3, 4, 8 nebo 15 cestovních dní, a navíc souvislé jízdenky na 2, 3, 4, 8, 15, 22 nebo 30 dní. Kupříkladu čtyřdenní flexipass stojí 212 €, souvislý osmidenní pass 240 €, mládež do 25 let má dokonce 40% slevu.

BritRail nesmíte použít, pokud trvale žijete v Británii (bez ohledu na občanství). S tím souvisí i pravidlo, že ho na ostrovech nelze nikde koupit. Upřednostňovaným prodejním kanálem je on-line prodej z vlastních stránek nebo skrze ACPRail (jeví se být ekvivalentní), případně přes jiné agentury. Vždy je ovšem nutné počítat s menším poplatkem za vyřízení, větším za poštovné a především s dobou, kterou poště bude trvat dodání. V seznamu partnerů lze ovšem najít i Deutsche Bahn a vida, na jejích pokladnách se lze BritRailu domoci, nicméně bůhvíproč jen flexipassů na 2, 4, 8 nebo 15 dnů z měsíce. Překvapivě za o několik Eur nižší, než oficiální ceny. Prodejní terminály německých drah už nenajdeme ani ve vybraných pobočkách Student agency, naštěstí je na pražském hlaváku kancelář ČD Travel, kde ho vzdor tvrzení paní u telefonu vedou, takže jsem BritRail pořídil právě tam. Zaujalo mě, že na takto vydané jízdence nebylo uvedeno (políčko pro) mé jméno, ačkoli BritRail by na jméno měl být.

Jízdenky BritRail koupené přes Deutsche Bahn © Libor Peltan

Drobný rozdíl mezi Interrailovým a BritRailovým flexipassem je využití nočních vlaků: zatímco Interrail prochází právě podivuhodným přerodem mezi “pravidlem sedmé večerní” (a tedy využitím nočního vlaku na následující cestovní den) a “pravidlem nástupu před půlnocí” (tato problematika by mohla být předmětem rozsáhlé diskuze), BritRail platí jednoduše od půlnoci do půlnoci a na noční vlak tak spotřebujete dva cestovní dny.

Samotné použití obou typů jízdenek už je shodné, s výjimkou, že s Interrailem musíte před každou jízdou vypisovat řádek v cestovním deníku. Na větších stanicích v Británii je přístup k nástupištím skrze turnikety, které pochopitelně musíte překonat za pomoci obsluhy, což však nezpůsobí problém ani zdržení. Passy platí ve všech vlacích s výjimkou vyloženě turistických a nostalgických. Povinně místenkové jsou jenom noční vlaky, místenky jsou stejně jako u denních vlaků zdarma k získání na pokladně nebo snad nějak přes telefon. Nejtěžší situací byla jízda nočním vlakem jenom krátkou trasu večer po skotsku (Fort William - Corrour), kam rezervační systém odmítá místo vydat (ani jízdenku za peníze) a museli jsme se doptat průvodčího, který naštěstí volná místa měl, přičemž předchozího dne prý neměl (neděle). Jinak jsme i v nejvíc vytížených spojích našli vždy místa k sezení po pozorném pročtení rezervačních lístečků v opěradlech sedadel.

Na dovolenou v Británii se tedy můžete vybavit buďto Interrailem, který je snadné koupit a je výhodnější při využití nočních vlaků, ale je o něco dražší. Druhou možností je BritRail z prodejního místa Deutsche Bahn, jenž je ke koupi v Praze a je levný. Třetí možností je BritRail koupený on-line, nabízející atraktivní souvislé varianty, ale k ceně je potřeba připočítat poštovné a hlavně nakoupit s předstihem.

Úvodní snímek: Bombardier Electrostar na stanici Southampton Central 27.7.2019 © Libor Peltan