Schwarzbachbahn slavnostně otevřela další kousek tratě

Takto spolek Schwarzbašské dráhy představuje své plány a jejich plnění na propagačním prospektu v češtině. Jak jsem před rokem psal ve své reportáži, místní nadšenci usilují o obnovení celého úseku Hohnstein – Goßdorf-Kohlmühle. Protože se jim však stále nedaří získat povolení k výstavbě směrem na Goßdorf-Kohlmühle, napřeli své úsilí opačným směrem, do Ehrenbergu. Nejhorší práci přitom představovalo vykácení vzrostlých stromů a odstranění jejich kořenů, jak je vidět na snímcích z této etapy prací. [Pokud se vám místo článku otevře hlavní stránka, najdete jej na ní pod záložkou „Projekte“.]

Ve dnech 31. srpna a 1. září tohoto roku spolek pořádal v Lohsdorfu Bahnhofest s programem uvedeným na jazykově trochu komickém plakátku. Což byl pro mne důvod, abych se na Velké stanice Festival vydal. Učinil jsem tak druhého dne jeho trvání a poněkud odlišně, než v loňském roce. Jel jsem vlakem z Drážďan s přestupem v Bad Schandau do Goßdorf-Kohlmühle. Odtud jsem pokračoval na jízdním kole po žlutě značené turistické stezce podél trasy zaniklého úseku tratě.

Trať U28 Děčín – Sebnitz – Rumburk, vlevo bývalá úzkorozchodka

Bývalá úzkorozchodná dráha vede paralelně s U28 a zpočátku je tak zarostlá náletovými dřevinami, že se nedá putovat přímo po ní. Na trase lze nalézt původní drážní stavby v různém stupni zachovalosti.

Bývalý strážní domek

U „vechtrhausu“ býval přejezd a od něj vede cestička, vesměs dobře schůdná.

Mostní opěry

V tělese trati se zachoval železobetonový most, lépe fotitelný dole z louky, ale já jsem byl příliš lenivý na to, abych té možnosti využil.

Zachovalý most

Pak jsem prošel tunelem, který byl plný bláta, takže asi bude třeba něco udělat s jeho odvodněním.

První tunel

Za tunelem je bývalá trať zase silně zarostlá, ale po několik metrech se mění v lesní cestu, z níž odbočuje značená stezka k hradu loupeživého rytíře.

Lesní cesta

Za chvíli jsem dorazil na bývalou a snad i budoucí zastávku, z níž bude možno na v jejím názvu zmíněný hrad dojít.

Ze zastávky zbylo aspoň její označení

Další zachovalou stavbou na trati je druhý tunel, lépe průchodný.

Druhý tunel

Za tunelem jsem musel trasu tratě opustit a pokračovat po druhém břehu Černého potoka.

Lesní cesta, Schwarzbach a těleso tratě

Důvodem byl železniční mostek, z něhož zůstala jen jedna traverza, po níž bych se s kolem těžko dostal na druhou stranu potůčku.

Můstek pro akrobaty

Pak už jsem směřoval k cíli svého putování.

Ukrytou turistickou značku bych málem přehlédl

Na nádraží Lohsdorf jsem dorazil právě tehdy, když se vláček vydával na cestu.

Mašinka s kratičkou soupravou

To ale nevadilo, neboť o jízdy byl velký zájem, takže se jezdilo vždy, když se osobní vůz naplnil. Tak jsem na kole přejel ke konci tratě.

Vláček se blíží ke konci své trasy

Prohlédl jsem si bývalé nádraží Unterehrenberg Zajímavě – i když trať je od roku 1951 snesená, dodnes je tam cedule, že nepovolaným je vstup do objektu zakázán a jeho plocha se v zimě neudržuje.

Někdejší nádraží Unterehrenberg

A pokračoval jsem v dokumentaci následujících nádražních budov.

Také bývalé nádraží Oberehrenberg se zachovalo

V minulých letech jsem se na internetu dočetl, že ve výpravní budově nádraží Hohnstein je mateřská škola. Nyní jsem však zjistil, že ta se mezitím přestěhovala na druhou stranu ulice a nyní je tam cestovní kancelář a provozovna autobusového podniku.

Konečná Hohnstein

Vzhledem k tomu, že sloupec teploměru překonal třicítku, do Lohsdorfu jsem se vrátil pěkně zpocený. Svezl jsem se vláčkem a občerstvil své znavené tělo. Původně jsem se chtěl na nádraží Goßdorf-Kohlmühle vrátit na kole, ale nakonec jsem zvolil autobus. A dobře jsem udělal, neboť za několik minut se zamračilo a spustil se dlouhodobý silný liják. Jaksi jsem nepochopil manželský pár, který v tom počasí cestou z autobusu vystoupil a vydal se na výšlap do Saského Švýcarska. U skály Bastei potom byla dopravní nehoda, takže jsme do Pirny dorazili se čtvrthodinovým zpožděním. Ale co, přípojný vlak jezdí každých 30 minut a byl jsem rád, že jsem nezmokl.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský