Postřehy ze severních Čech

Pro cestu z hlavního města volím vůz Aee152 s původními, nezvyklými sedačkami, s nimiž jsem se setkal jen jednou a málo. Nastavitelná opěrka hlavy je dobrá, ale jinak pohodlný polohovací sedák nabízí jen dvě stabilní polohy. Využil jsem možnost dokoupení příplatku do první třídy u průvodčího bez přirážky, protože také mohlo jet stejné Aee s tuctovými sedačkami, nebo dokonce hloupé A149.

Lovosice: soukromá Hrbatá, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

V Roudnici zakupuji celodenní jízdenku DÚK, platnou na všechny vlaky (včetně rychlíků, vyjma EC), autobusy a MHD v kraji, za směšných 130 korun. Potěšila mě přijedší rekonstruovaná 809 281 s vysokými opěradly a polospouštěcímo okny, ale v retronátěru červené se žlutým pruhem. V Lovosicích hezky svítí na jednu ze stotřicítek dodaných z výroby rovnou do soukromých rukou (DNT), bohužel už jsou v méně atraktivním nátěru AWT pod značkou PKP Cargo.

Zvědavě nasedám do modernizovaného RegioSprinteru AŽD. Interiér je omlazený, informační systém, zásuvky i wifi fungují, větší a proinvalidní záchod se zavírá ručně a zamyká tlačítkem, které však zrovna nefunguje, a tak to musím risknout bez zamčení. Trať je pěkně opravená (na některých úsecích se ještě pracuje), řekl bych až nepatřičně vzhledem k jejímu dopravnímu významu. Jde však o hybrid mezi dopravní obslužností a zkušebním polygonem.

Lovosice: RegioSprinter AŽD, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Přejezdy jsou vybaveny různými typy výstražníků a závor, na některých je zevnitř velký nápis “proraž mě!”, na jiných menší, ale zato v rozličných jazycích. Kolik ještě životů musí být ohroženo, než se toto plošně rozšíří na síti správy, jejíž zkratka se nevyslovuje? Návěstidla svítí LEDkami, takže je návěst perfektně vidět i z úhlu a v protisvětle. Jen zvolené barvy vypadají poněkud jedovatě, což však přispívá ke kontrastu třeba mezi zeleným světlem a stromem v pozadí. Celé je to v kontrastu s tím, že se v Česku stále osazují nová návěstidla s anachronickými žárovkami.

Na nádraží v Mostě se setkávají RegioSprintery AŽD se svými nerekonstruovanými sourozenci ve službách Die Länderbahn, křižujícími se tu na trase Osek město -- Rakovník, a také Duewagy původní řady 628 v barvách RegioJetu nebo GW Trainu. Focení mě tu baví, neboť se na pozadí sám od sebe komponuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, jediná památka na dřívější podobu města, a především kopec s hradem Hněvín. Zajímavě působí také obří a architektonicky svérázná výpravní budova. S Havířovem ji spojuje i poloha vůči městu: ač bylo vše vybudováno na zelené louce, je to pěšky poněkud z ruky, a na smysluplné využití MHD zase moc blízko.

Most: záložní vozidlo AŽD pro Švestkovou dráhu, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Popis mostecké tramvajové sítě začnu poblíž západního zhlaví železniční stanice, kde se nachází jediná tramvajová křižovatka, tvarem T, a u ní nevábná zastávka ve značném sklonu a v betonovém zářezu mezi vozovkami. Na východ vede krátká, zcela přímá trať na vlastním tělese do smyčky u nádraží s velkorysým odstavným kolejištěm; na jih trasa středem široké ulice a také středem města k vozovně, za níž na vlastním tělese zahne mezi sídliště a průmyslovou zónu Velebudice; a konečně na severozápad meziměstsky mimo zástavbu a ulice (i když celou dobu v kontaktu s hlavní silnicí) kolem velké zálužské rafinerie k litvínovskému nádraží, odkud pokračuje uliční sítí kolem centra a dál po vlastním tělese až do severovýchodního sídliště.

Celá síť je dvojkolejná a doplněná větším množstvím nácestných smyček. Dříve už jsem ji projel, ale tentokrát mi celá koncepce systému připadala blízká té sovětské, jakou znám z Ukrajiny. Nebýt infrastruktura a tétrojky tak dobře udržované, připomínaly by třeba Charkov.

Litvínov, nádraží: EVO2, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Tradiční je provoz dvou linek: dvojka pendluje mezi nádražím a jižní konečnou, čtyřka vede od vozovny do Litvínova. Další linky jsou občasné, posilové. I přes pracovní den byl interval čtvrthodinový, takže jsem viděl většinu nasazených pořadí: dvě modernizované T3, jedna Astra, jedno EVO2, zbytek Vario LF. Cedulovým zrychlovačovým T3 zřejmě odzvonilo, nezaznamenal jsem ani spřahování do dvojic.

Trolejbusová síť v Chomutově není velká: prakticky sestává z okruhu kolem města a odbočky k poliklinice s nevyužívanou větví k železárnám, kam zajíždí osm autobusových spojů denně. Okruh vede v části trasy po silničním průtahu s parametry skoro dálnice. Nejdůležitější je však trať do severovýchodních sídlišť, která se jimi vine trochu klikatě a variantně si může ještě zajet kolem sídliště Zahradní; nakonec však dosáhne Jirkova, kde se ještě větví na sídliště a na autobusové nádraží v centru.

Jirkov, AN: Solarisy na konečné, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Celý meziměstský trolejbusový systém je tak docela velký, technologicky odpovídá vzniku v devadesátých letech a není špatně udržovaný. Zaujala mě hustota obratových smyček: na asi 70 km sítě je jich asi osm. Vozový park je kompletně z roku 2018, jedná se o pět 12m a deset 18m Solarisů. Disproporce rozsahu sítě a počtu vozidel je patrná i na jízdních řádech, typickým intervalem na lince je hodina v sedle a půlhodina ve špičce. Ač jsem příznivcem trolejbusů, kvůli takové frekvenci spojů se infrastruktura myslím nevyplatí. Vypadá to, jako by město zainvestovalo do nepatřičně nových vozidel a nezbyly mu peníze na provoz.

Spoje jezdí chronicky zpožděné a to i o více než pět minut. Už na začátku trasy se trolejbus na konečné rozjel na vteřinu přesně, ale jen aby vyjel s odstavné plochy k zastávce. Na této i dalších zastávkách neskutečně zdržuje odbavování cestujících, kteří musejí po jednom nastupovat do malého prostoru mezi kabinou řidiče a automatem, v němž zakoupí jízdenku. Vybrat se přitom dá z variant na 45 a 60 minut (nebo zlevněné). I když místní přesně vědí, co mají v jakém pořadí zmáčknout, nákup trvá několik sekund. Další zdržení nastane, když se cokoliv nepovede. Zaplatit lze buď čipovkou, jejíž načtení trvá přes dvě sekundy, nebo přesným obnosem, přičemž mincový automat nevrací, a občas také napoprvé nerozpozná minci.

Chomutov: krátký Solaris na Vinohradské, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

I přes toto šílené zdržování, způsobující, že spoj stojí více v zastávkách než jede (což není vůbec přehánění), nastoupili někteří bez jízdenky, a řidič s tím těžko mohl něco dělat. Co jsem měl možnost vidět, jednalo se vždy o solidně upravené Romy. Mimochodem, povinnost nástupu předními dveřmi není nikde označena, takže i já jsem trapnou situací zdržel trolejbus, když jsem napoprvé nastoupil středem, maje platnou jízdenku v kapse.

I přes uvedené nedostatky -- nevalné intervaly, úděsnou pomalost a neustálá zpoždění -- jezdí trolejbusy dost plné.

Mapa MHD v Chomutově a Jirkově, oranžově trolejbusy: http://www.dpchj.cz/wp-content/uploads/soubory/MHD/Schema_MHD_2019.pdf

Starší schéma MHD v Chomutově a Jirkově, červeně trolejbusy: https://www.tram-bus.cz/wp-content/uploads/2015/08/chomutov-sit-mhd-725x1024.jpg

Chomutov město: RegioSprinter GWTR ve službách DLB, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Další zastávkou výletu jsou Teplice, kde jsem se chtěl trolejbusem podívat do Řetenic. K zastávce u gigantické a uvnitř pěkné nádražní budovy moc linek nezajíždí, ale já se štěstím chytám spoj stočtyřky do Hudcova. Po projetí centrem se vydává podezřelým směrem, ale pak to vezme na baterie ulicí U Zámecké zahrady, která se nachází u zámecké zahrady, ale nikoli v sídlišti U Zámecké Zahrady. V zastávce Řetenice,sídliště přeskočím na za námi jedoucí spoj na smyčku Tolstého, kterou jsem pokaždé vyhlížel z vlaku, ale překvapí mě, že trolejbusové vedení se větví a pokračuje i směrem na Hudcov. Později si tam zajdu a ukáže se, že končí hned asi po sto metrech smyčkou V Břízkách, smysl takového pahýlu moc nechápu.

Přímo u smyčky Tolstého se od podkrušnohorské magistrály odděluje lokálka na Úpořiny, přes ulici tak vedou hned dva přejezdy se závorami. Všude kolem právě probíhá rekonstrukce: dělníci demontují návěstidla vzor SSSR, přejezd na lokálce už to má taky za pár, tak aspoň zlobí a neustále se planě dává do výstrahy, vždy po chvíli se zase závory zvednou, což šikanuje motoristy a baví mě, zatímco čekám na spoj zpátky.

Řetenice: řada 740 přihlíží kácení návěstidel sovětského typu, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Dalším plánem je projet si zajímavou kopcovitou trolejbusovou trať na Novou Ves, která se kroutí naprosto různými typy ulic. Ze tří linek 101, 106 a 108 si poslední dvě jmenované cestou v obou směrech ještě zajíždějí na smyčku Třešňovka. Na hezké konečné s panoramatem Milešovky dochází k vzájemnému převlékání 101 a 108.

Projíždění východní poloviny lázeňského města odkládám na někdy příště, což je chyba s ohledem na manipulační trať k vozovně, která vede zajímavou myší dírou, když ulice Emilie Dvořákové překonává elektrifikovanou železniční trať prostým přejezdem. Obojí bude brzy minulostí a nahrazeno velkým podjezdem.

Řetenice, Tolstého: Citelis, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Přes předčasný ústup jsem stihl odlovit skoro všechny provozované typy trolejbusů: dvanácti i patnáctimetrový Solaris, kloubový Citelis a krátký SOR ve starší i novější variantě. Na podobný odlov doporučuju pracovní den, protože ve zdejší rozsáhlé síti bývá zvykem, že o víkendu vypravují jen autobusy.

Mapa MHD v Teplicích, oranžově trolejbusové linky (včetně úseků bez trakčního vedení): https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1739725

Starší schéma trolejbusů v Teplicích: http://www.cnds.cz/tp/graf/sch0t2008a.gif

Ústí n/L, Divadlo: modernizovaná 15Tr, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Cestou do Ústí jsem měl možnost sledovat změnu koncepce na trati Teplice - Litvínov, jejíž spoje už navazují na rychlíky od Prahy jen o víkendu; v pracovní dny si s Krušnohory o pár minut ujíždějí, zato jsou vedeny už z krajské metropole, kde se syslografy obracejí během pouhých sedmi minut. Letos je navíc trať postižena půlroční výlukou spojenou s elektrifikací jejího koncového úseku a rekonstrukcí zbytku, což vede k chronickým sem-tam přenášeným zpožděním.

Ústí n/L západ: Sp 1950, 25. 5. 2020 © Libor Peltan

Město pod Větruší jsem navštívil dvakrát a projezdil intenzivně před více než pěti lety, kdy šlo o poslední baštu nerekonstruovaných cedulových rábáčů 15Tr02/6, které ustupovaly dodávkám Solarisů. Překvapilo mě proto, jak mnoho patnáctek, sice modernizovaných pozdějších sérií nebo rovnou eMkových, dodnes v Ústí slouží. Bez motivace projíždět dávno projeté tratě jsem zevloval v centru, kde se míhají tykadláky snad každou minutu, a zhruba půlka z nich byla 15Tr, které už snad nikde na světě(?) v takovém počtu nejezdí. Zato 22Tr jsem v provozu nezahlédl.

Nevýhodou mého líného přístupu bylo, že jsem fotil sice v dobrém násvitu, ale ze stále stejného úhlu. Došel jsem alespoň na západní nádraží se záměrem ulovit nějaký nákladní vlak, ale bez úspěchu.

Ač nepatří Ústecký kraj mezi nejatraktivnější, můžu potvrdit, že má co nabídnout jak po turistické, tak po šotoušské stránce. A je dost rázovitý.

Úvodní snímek: Most: zelená 628 a RegioSprinter DLB v nátěru Vogtlandbahn, 25. 5. 2020 © Libor Peltan