Po roce na Schwarzbašské dráze

29.9.2020 8:00 Helmut Böhme

4. března 1995 vyslyšelo čtyřicet zájemců pozvání do hostince „Stiller Fritz“ ve Waltersdorfu k založení spolku. devětadvacet z nich se nakonec stalo členy spolku a zvolilo iniciátora Stephana Zedlera předsedou spolku. Již v tento den bylo dohodnuto nahradit staré saské označení trasy „KH“ novým jménem více orientovaným na krajinu a s větším reklamním potenciálem. Podporu našel nakonec návrh „Schwarzbachbahn“ (Schwarzbašská dráha, také Dráha údolím Černého potoka), který se také osvědčil a prosadil.

Takto popisují hohnsteinští muzejníci vznik svého spolku v česky psaném prospektu, přibližujícím předmět svého zájmu. Obdobný úvod jsem zvolil v loňské reportáži z pravidelné akce, odehrávající se během prvního zářijového víkendu. Jestliže tehdy jsem se na místo dění vydal „kombinovanou dopravou“, tedy prostřednictvím veřejného vlaku a soukromého velocipédu, v neděli 6. září 2020 jsem celou cestu absolvoval veřejnou hromadnou dopravou, z Drážďan do Pirny vlakem a dál autobusem. Vystoupil jsem už na zastávce Unterehrenberg, protože jsem se na internetové stránce spolku dozvěděl, že pokračovali s přípravou prodloužení tratě. Cedule u nádraží, že to je drážní zařízení, vstup nepovolaným zakázán a že se v zimě neodklízí sníh, je tam stále.

Nádraží Unterehrenberg

V obci samotné zatím není nic nového, trať se dá projít a někde se na ní dají objevit propustky a mosty.

Most v Unterehrenbergu

Most nad Ehrenbergským potokem má už značné trhliny a potřebuje asi větší opravu.

Zub času hlodá neúprosně

Následující most také nevypadá lépe.

Lidský výtvor prohrává boj s přírodou

Z drážního tělesa už odstranili stromy i s kořeny, takže ta paní s dcerou, mířící taky na oslavy, je může bez problémů použít k přesunu.

Trasa tratě odhalila svou podobu

Na popud ochránců přírody ale kořeny nespálili, nýbrž nechali na místě, aby posloužily coby hmyzí sídliště.

„Nech brouka žít …“

„Pozor železniční staveniště. Vstup na vlastní nebezpečí“. Jak milé, že tam nedali ceduli „Vstup zakázán“ (i když by jej stejně málokdo respektoval).

Výstraha na dalším mostě

Dál jsem narazil na už položený rekonstruovaný most, původně z trati Oschatz – Kemmlitz.

Příslib budoucnosti obnovené tratě

Spolek uvedl, že se chtěl soustředit na přípravu oslav a položení kolejí proto odsunul na následující měsíce.

Koleje jsou už připravené a nějaký pracant u nich asi zapomněl oblečení

Poté jsem se konečně ocitl na provozuschopném úseku tratě a na něm zastihl lokomotivu 99.516, půjčenou z muzejní železnice v Krušných horách.

Vláček se blíží k dočasné konečné

Na následujícím snímku se zdá, že i 99.585 čmoudí, ale je neprovozní a místní muzejníci teprve chystají její opravu. Pochází také z muzejní železnice Schönheide, která ji lohsdorfskému spolku darovala.

Slavnostní ruch ve stanici Lohsdorf

Co se týká pokračování obnovy tratě směrem na Goßdorf-Kohlmühle, vydali byrokrati usnesení, že se to kvůli ochraně přírody nedá schválit. Proti tomu se odvolal spolek i město Hohnstein. Pravě zastupitelstvo toho městečka má velký zájem, aby se trať až do Hohnsteinu z turistických důvodů obnovila a cítí se ukřivděno, že byrokraté stále něco proti jejich městečku mají. Například jim zakázali zřídit cvičnou stěnu pro horolezce a muzeum horolezectví, které mělo vzniknout ve spolupráci s českým městem Turnov - a potom takový projekt povolili městu Bad Schandau.

Další fotografie z mého putování jsou uloženy v příslušné veejné galerii a video na obvyklém portálu.

Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský