Malá, ale šikovná: Buckower Kleinbahn
Každoroční Dny evropského dědictví jsem zatím skoro vždy využíval k prohlídce nějakých technických památek mimo železnici. Letos ale bylo všechno jinak – kvůli opatřením proti šíření koronaviru většina muzeí a podobných institucí nabízela jen virtuální prohlídku, prostřednictvím svých internetových stránek. Ale přesto jsem objevil jednu akci, hlásící se k této iniciativě, která měla proběhnout tradičně, s přítomností reálných návštěvníků v reálném muzejním prostředí.
Spolek provozující muzejní Buckowerskou malodráhu na svých stránkách uveřejnil pozvánku na akci v rámci Dne otevřených památek (Tag des offenen Denkmals), která spočívala v nasazení dvou souprav na trati spojující Müncheberg (Mark) Kleinbahnhof se zhruba 5 kilometrů vzdáleným městem Buckow (Märkische Schweiz). Jedna z nich měla být vedena elektrickým motorovým vozem BDe 4/4 č. 13, který tamní železniční muzejníci získali ze švýcarské trati Orbe - Charvonay roku 2017 a uvedli jej do stavu z roku 1950. Zprovoznili jej pak právě letos, rovných 100 let od jeho vyrobení. To bylo dostatečným důvodem pro to, abych se na místo dění onoho 13. září tohoto roku vydal.
Zvláštní jízdní řád na den 13.9.2020
5 km dlouhá dráha, napojující Buckow na hlavní trať Berlin – Küstrin-Kietz Grenze, byla otevřena v roce 1897 jako úzkorozchodná s parním provozem. Záhy ale už nemohla splnit požadavky na ni kladené. Vlaky byli přeplněné a ve stoupání často uvázly. Proto ji v roce 1930 přestavěli na normální rozchod a elektrizovali. Po 2. světové válce byla dráha do 1.4.1946 mimo provoz a do 4.7.1947 se na ni vrátila parní trakce. 1.2.1965 sice skončila nákladní doprava, stav silnic ale nedovolil zrušení osobní dopravy a její nahrazení autobusy. V 80. letech rekonstruovali používaná vozidla, což ale v podstatě byla spíš jejich novostavba. Zároveň změnili stejnosměrné napětí z 800 na 600 V. Převrat v roce 1989 bohužel postihl železnici tím, že probíhající obnova železničního svršku od Münchebergu skončila na zastávce Waldsieversdorf a dál do Buckowa se koleje jenom opravovaly.
22.5.1993 na malodráze skončil elektrický provoz, protože elektrárna ve Straussbergu chtěla zvýšit napětí dodávané elektřiny z 10 na 20 kV a přestavba trafostanice by se nevyplatila. Do prosince roku 1995 na trati jezdily motorové vozy řady 771 anebo 772. Potom se jezdilo jenom v letních měsících, v zimě byla zavedena NAD. V roce 1998 se jezdilo už jenom do 27. září o víkendech. Bez provozu byla dráha do 14.9.2002, od té doby se jezdí od května do října o víkendech. Mezitím spolek pro obnovu dráhy sehnal součástky pro přestavbu výše zmíněné trafostanice v Buckowě z kterési jiné, už nepotřebné. Bohužel následný zkrat transformátoru přestavbu zkomplikoval a poté neznámí pachatelé odcizili trolejové vedení, které se podařilo obnovit až v roce 2011.
Buckower Kleinbahn na dopravní mapě
(kliknutí do náhledu ji otevře on-line)
Tolik k historii trati a nyní obraťme svou pozornost k mému výletu na ni. Z Drážďan jsem se dopravil bez zvláštních příhod regionálními vlaky národního dopravce DB do Berlína, konkrétně na stanici Ostkreuz, kde jsem přestoupil do vlaku soukromého dopravce NEB. Nával cestujících, obzvlášť těch s jízdními koly, byl tak velký, že už ze stanice Berlin-Mahlsdorf odmítli nástup dalších cyklistů.
Berlin Ostkreuz
Ve stanici Müncheberg, jež má své lepší časy už za sebou, jsem vystoupil a přešel na Kleinbahnhof.
Müncheberg „hlavní nádraží“
Průvodčí musel jisté asijské rodině oznámit, že jízdenky IDS VBB na lince neplatí, ale 5 € pro dospělé a 2,50 € za děti tam a zpět není moc.
Müncheberg „malé nádraží“
Po příjezdu do Buckowa jsem se vydal na prohlídku lázeňského městečka a na oběd, protože až od 13:55 hod. začínal provoz obou souprav v půlhodinových intervalech.
„Moderní“ vratná souprava v Buckowě
Potom jsem se vydal na trať filmovat provoz, abych tak doplnil záběry, které jsem natočil při jízdě do stanice Buckow. Do ní jsem se pak vrátil, abych zdokumentoval obě soupravy vedle sebe.
Setkání „současnosti“ s dávnou historií
Pak jsem navštívil muzeum malodráhy v místní výpravní budově.
Expozice zajímavá, ale málo fotogenická
Když jsem své reportérské úkoly splnil, vrátil jsem se vláčkem na hlavní trať a po ní do Berlína. Tentokrát spoj tvořila dvojice motorových jednotek, takže si všichni včetně cyklistů našli své místo.
Dvojice jednotek PESA Link ve stanici Berlin-Lichtenberg
Přípojný vlak z Berlína do Senftenbergu měl 15 minut zpoždění, protože policisté museli pacifikovat jakési chuligány, kteří ve vlaku dělali výtržnosti, ale paní průvodčí předhlásila přestup cestujících a strojvůdci se navíc podařilo zpoždění zkrátit, takže jsem se dostal domů podle plánu. Výlet za „otevřenými památkami“ tedy dopadl dobře a já jsem si z něj přivezl krom už výše uvedeného videa také dost zajímavých fotografií, jak se můžete přesvědčit nahlédnutím do mé veřejné galerie.
Přepracoval PhDr. Zbyněk Zlinský
Diskusia
