Coronavirové Maďarsko - 2. díl

Ráno se z Hévízu vracíme do Keszthely a míříme vlakem na sever, do Šoproně. Nejprve nás čeká jízda v InterRegiu končícím v Győru, tvořeném Desirem, po neelektrifikované trati do stanice Ukk. Dále již pokračujeme pod „dráty“ do Celldömölku, kde je třeba přesednout. Zatímco Desiro míří po neelektrifikované trati severovýchodně do Győru, my si to zamíříme přímo na západ do Szombathely. Typická elektrická lokomotiva řady 431 nás tak zaveze do oblasti, kde se setkáváme s provozem železnice GySEV (maďarsky) neboli Raaberbahn (německy).

Celldömölk, vedle Desira postává osobní vlak s ř. 431 (ex V43), 12.7.2020 © Jiří Mazal

Tato maďarsko-rakouská železniční společnost působí nepřetržitě od roku 1872 na tratích maďarsko-rakouského pomezí a její fungování nepřerušila ani železná opona. Její zajímavý vozový park je tak tvořen jak původem maďarskými, tak rakouskými vozidly. Setkáte se s obligátní řadou 430 a 431 (ex V43) stejně jako s moderními Taurusy a Vectrony. Mezi jednotkami nechybí FLIRTy od Stadlera včetně nejnovějších FLIRT 3 a v současnosti jsou dodávány v Rakousku rozšířené Desiro Mainline pod jménem Ventus, zde řada 4744/4746 (výrobce Siemens).

V Szombathely se nijak nezdržujeme a v novotou vonícím FLIRTu 3 uháníme na sever do Šoproně. Daleko nedojedeme, pouze do stanice Lövő, kde následuje přestup na autobus. „Užíváme“ si tak maďarskou výluku. Vystupujeme již po dvou zastávkách, v Nagycenku. Poblíž se totiž nachází zámek Széchényů a úzkokolejná muzeální trať.

Nagycenk, drezína původem z Lillafüredské dráhy, 12.7.2020 © Jiří Mazal

Tady nás žel zradil maďarský zeměpis. Zaměnili jsme totiž dvě velmi podobně znějící místa – Fertőboz a Fertőd, vzdálené od sebe jen pár kilometrů. Jenže zatímco ve Fertődu se nachází palác rodu Esterházy, kterému se přezdívá „maďarské Versailles“, ve Fertőboz, resp. nedaleké obci Nagycenk, je taktéž zámek, avšak rodu Széchényů, a podstatně skromnějších rozměrů. Vyhledavač google je navíc velice rád zaměňuje a ani popis nezní podezřele, jelikož se oba nachází západně od Šoproně a informace, že u muzea úzkokolejky se nachází známý zámek, kvůli kterému úzkokolejka vlastně vznikla, taktéž trochu motá hlavu.

Dojdeme k zámku a na „maďarské Versailles“ nám připadne trochu malý a oprýskaný. Vstoupíme i dovnitř, ale nalezneme tu pouze expozici věnovanou uherskému šlechtici Istvánu Széchenyi. Ten byl mimochodem velkým propagátorem dopravy a prvním uherským ministrem dopravy. Velmi se zasloužil o rozvoj uherské železniční sítě. Nakonec nám záměna nijak nevadí, protože úzkokolejka na svém místě rozhodně je a od slovensky hovořící pokladní jsme se dozvěděli, v čem došlo k mýlce.

Stanice Kastély, lokomotiva typu C50, 12.7.2020 © Jiří Mazal

Úzkorozchodná dráha v Nagycenku o rozchodu 760 mm vznikla až v 70. letech 20. století již se záměrem výstavby muzeální železnice. Měla se zde shromáždit vozidla z rušených maďarských úzkokolejek. Dráhu vystavěla společnost GySEV spolu s Dopravním muzeem v Budapešti v místech, kde v minulosti žádná úzkorozchodka nebyla. K její stavbě bylo částečně využito těleso normálněrozchodné vlečky vedoucí ze stanice Fertőboz do cukrovaru v Nagycenku.

První úsek vedl z Fertőboz do stanice Barátság a měl délku 1200 metrů. Ve druhé etapě byla položena nová trať, úvraťově připojená u odbočky Nádtelep, a vedoucí do stanice Kastély na okraji vsi Nagycenk. Provoz byl slavnostně zahájen roku 1972 a trať dosáhla délky 3600 metrů. Dráha byla přeměněna na pionýrskou, děti tu slouží i dnes a majitelem dráhy je po celou dobu Dopravní muzeum v Budapešti, provozovatelem GySEV.

Železniční přejezd je obsluhován mladými železničáři, 12.7.2020 © Jiří Mazal

Budova stanice Kastély byla postavena jako zmenšenina typické budovy uherských vedlejších drah z 19. století. Bohužel nedostatek prostředků počátkem 90. let přinutil majitele dráhy budovu stanice prodat provozovateli luxusí restaurace a náhradou postavit malou „budku“. Dnes je budova prázdná. Výtopna ve stanici Fertőboz byla postavena podle původních normálií MÁV a umožňuje uschování a údržbu čtyř lokomotiv. Nejvýznamnější umělou stavbou dráhy je most přes potok Ikva o třech polích, postavený v 50. letech pro tehdejší cukrovarskou vlečku. Podél tratě můžeme vidět i další připomínky minulých časů, jako různé typy návěstidel, závory a strážní domky.

V Nagycenku se u stanice Kastély nachází skanzen úzkorozchodných vozidel, kde je vystavena řada neprovozních lokomotiv a vozů. V čele našeho osobního vlaku však nenacházíme některou z parních lokomotiv, ale řadu C50, typického zástupce malých dieselových lokomotiv. Část vlaků jezdí jen do stanice Barátság a nikoliv až na konečnou do Fertőboz. Usedáme do posledního vozu historické soupravy a po solidně udržované trati se šineme k Barátságu. V jednom úseku jsme dokonce jen kousek od normálněrozchodné trati ze Šoproně do Győru. Nechybí ani závory obsluhované dětmi, které vzorně salutují. Návěstidla jsou ovšem mimo provoz.

Barátság, lokomotiva při objíždění soupravy, 12.7.2020 © Jiří Mazal

V Barátságu je třeba otočit lokomotivu a zbývá ještě úsek do Fertőboz. Nachází se zde pouze kusé nástupiště, proto se lokomotiva obrací ve výhybně před nástupištěm, na které pak zacouvá. Neznaje zdejších reálií, jsme však už dávno vystoupili. Za úzkou kolejí jsou odstavené normálněrozchodné vozy a parní lokomotivy. Ve FLIRTu 3 se přesuneme jen kousek do nedaleké Šoproně.

Šoproň je sídlem GySEV a poznáte to hned na nádraží, které je plné vlaků v typickém zeleno-žlutém zbarvení. K vidění je i depo se spoustou dieselových a elektrických lokomotiv, včetně již téměř historických 448 (ex M44, vyráběné Ganz-MÁVAG v letech 1954-1971, u nás jezdily jako řada T455.0) či  408 (ex M40, vyráběné Ganz-MÁVAG v letech 1963–1970). Posun též zajišťuje maličká řada 2721. Typickým zástupcem rakouských motorových vozů je dvoudílná řada 5147, převzatá od ÖBB (známější je spíše jednodílná varianta stejného vzhledu, řada 5047).

Šoproň, lokomotiva ř. 448 GySEV, 12.7.2020 © Jiří Mazal

Při pohledu do mapy, kde je Šoproň jakýmsi výběžkem do rakouského území, ani nepřekvapí, že původně měla připadnout Rakousku. Až na základě referenda roku 1921 rozhodli tehdejší obyvatelé, Maďaři i Rakušani, že se město stane součástí Maďarska. Asi právě kvůli jeho „nemaďarskému“ rázu ho osobně považuji za nejkrásnější maďarské město. Tomu také hodně přispěla skutečnost, že války a pohromy se městu spíše vyhýbaly, takže se dodnes dochovalo nádherné městské jádro.

V zástavbě lze stále najít úseky městských hradeb, které tvoří křivolaké ulice a malá náměstíčka s množstvím průchodů. Řada městských domů ukrývá památky na své četné přestavby, z fasády tak najednou vystupují renesanční arkýře či gotické oblouky v místech, kde dnes okna vůbec nejsou. Dominantou Hlavního náměstí je 58 m vysoká městská požární věž, kdysi brána v hradbách.

Šoproň, historické centrum, 12.7.2020 © Jiří Mazal

Přespíme v poněkud bizarním Randevú Panzió na okraji centra a příští den míříme do Rakouska. Tarifně jsme cestu vyřešili tak, že za 7 € si lze zakoupit jízdenku do Eisenstadtu, a pak až do ČR jízdenku z e-shopu ČD. Vlaky REX vyjíždí z rakouského Deutschkreutzu, projedou maďarskou peáží přes Šoproň a končí svou jízdu až v Bratislavě-Petržalce. Úsek mezi Deutschkreutzem a Šoproní patří k tzv. Burgenlandbahn, místní trati, která původně vedla ze Šoproně přes Rakousko do maďarského Kőszegu. Ve společné monarchii ale jaksi několikeré překročení hranic nikomu nevadilo. Od svého otevření roku 1908 trať kompletně patřila Maďarskému království, od roku 1921 zase z větší části republice Rakousko. Železná opona znamenala konec spojů do Kőszegu a postupně přestal být provozován i rakouský úsek. Dnes funguje mezi Neckenmarkt-Horitschon a Oberpullendorf provoz drezín. Roku 2001 proběhla elektrifikace zbylého úseku z Deutschkreutzu do Šoproně, a to dokonce maďarským napětím 25 kV 50 Hz.

Eisenstadt, Talent ř. 4124, 13.7.2020 © Jiří Mazal

Ze Šoproně jedeme po trati Győr – Šoproň – Ebenfurth, patřící GySEV (německy Raabebahn). Jak ale vidno, bez problémů se po ní prohání i vlaky ÖBB. Vystupujeme již ve Wulkaprodersdorfu a přesouváme se do Eisenstadtu, hlavního města nejmenší rakouské spolkové země Burgenland. Tento úsek náleží k tzv. Pannoniabahn, která vedla z Wulkaprodersdorfu do Parndorfu. Představovala součást spojení Šoproň – Bratislava spolu s dalšími drahami. Vícekrát jí hrozilo zrušení, avšak naštěstí se dočkala v 90. letech modernizace a roku 2009 dokonce elektrizace, přičemž z Wulkaprodersdorfu do Eisenstadtu vede 25 kV 50 Hz, a teprve dále rakouské napětí 15 kV 16,7 Hz. Nárůstu počtu cestujících výrazně napomohl taktový jízdní řád a zavedení přímých spojů z Vídně. V současnosti tu nejvíce spatříte „Talenty“, postupně odívané do nového korporátního laku včetně renovovaného interiéru, a Desira ML.

Eisenstadtské nádraží se může zdát malé, ale odpovídá velikosti města o pouhých 14000 obyvatelích. Vedle útulného centra mu dominuje ohromný zámek rodu Esterházy, známý tím, že zde žil hudebník a skladatel Joseph Haydn. V řadě z 256 místností sídlí úřady a 25 místností si můžete prohlédnout, včetně nádherně vyzdobeného Haydnova sálu. K zámku také přísluší rozsáhlá zahrada včetně oranžerie.

Eisenstadt, zámek Esterházyů, Haydnův sál, 13.7.2020 © Jiří Mazal

Vystoupat lze i na vrch Glorietteberg s volně přístupnou rozhlednou, odkud se naskýtá výhled jak na město, tak i na Neziderské jezero. To jinak vzhledem k tomu, že je terén relativně plochý, není moc vidět.

Jelikož nám zbyl nějaký čas, rozhodujeme se zastavit v nedalekém městečku Purbach am Neusiedlersee. Městečko s necelými 3000 obyvateli, které vypadalo jak po vymření, není zrovna top turistickým cílem, ač je neobyčejně starobylé. Sídlo patřilo původně Maďarsku, kdy se přejmenovalo v rámci maďarizace roku 1898 na Feketeváros. To však vydrželo jen do roku 1921, kdy se stalo opět rakouským. V centru naleznete zachovalé původní městské brány, hradební zdi a řadu budov s evidentně středověkým základem. Hodina pobytu bohatě stačila, ale byli jsme rádi, že jsme toto zajímavé místo navštívili.

Purbach am Neusiedlersee, 13.7.2020 © Jiří Mazal

Pak nám zbývalo přesunout se do Vídně – nejprve náš přímý REX projel po bývalé Pannoniabahn do Parndorfu, přičemž jsme obkroužili Neziderské jezero. V Parndorfu se napojujeme na hlavní tah mezi Vídní a Budapeští přes Hegyeshalom, takže ve svižné rychlosti dosáhneme Vídně a poslední úsek už se odehrává v režii EC Moravia, vezoucí nás domů.

Úvodní snímek: Fertőboz, jednotky FLIRT 3 ř. 435 společnosti GySEV, 12.7.2020 © Jiří Mazal