Ubytovací vozy na rozchodu 750 mm

27.10.2020 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Ve středoevropských podmínkách, kde úzkokolejky dosahují většinou pár desítek kilometrů, nám připadá jak z jiného světa představa, že bychom měli po úzkém rozchodu jet řadu hodin, či snad dokonce celou noc. Přesto lze na něco takového narazit ve východních zemích, kde mají tak nějak vše mnohem větší, i když v tomto případě nikoliv rozměry, ale délkou tratí.

Při čtení o Hajvoronské (rusky Gajvoronské) dráze (Ukrajina) mě zaujala letmá zmínka o úzkorozchodných lehátkových vozech a ještě více mě překvapilo zjištění, že úzkorozchodné „plackarty“ se v dnešním Rusku vyrábí stále. V tomto článku tak nahlédneme do této poněkud exotické oblasti a představíme si základní typy vozů. Článek si v žádném případě nenárokuje úplnost dané problematiky a budu rád v diskusi za každé doplnění.

Vagony PAFAWAG

Po druhé světové válce byly v polské vagonce PAFAWAG ve Wroclawi vyvinuty úzkorozchodné vozy typu 1Aw s celokovovou skříní. Navrženy byly ve Świdnici, výroba se pak přenesla do Wroclawi. První vozy zavítaly v roce 1957 do Estonska a následně se v letech 1957-1960 rozběhla sériová výroba. Po verzi 1Aw následovaly zdokonalené 2Aw a 2Aw. Kromě exportu do SSSR část produkce našla také uplatnění na polských úzkorozchodných tratích.

Aluksne: osobní vůz Pafawag stojí osamocen v kolejišti během přepřahu lokomotivy, 17.8.2010 © Jan Přikryl

Ocelová skříň vozu byla hladká bez zvlnění a představky uzavřené. Na obou koncích byly instalovány přechodové dveře. Velkoprostorový interiér disponoval 38 dřevěnými sedadly převážně v uspořádání 2+1. Některé vozy obdržely sedadla s koženým čalouněním a označily se jako „mjagkij“. Na jednom představku byl vchod na WC, z druhého představku se vcházelo do kotelny s kotlem na tuhá paliva (vytápění mělo formu vodního okruhu). Žárovkové osvětlení bylo napájeno z generátoru v podvozku, při odstavení nebo rychlosti menší než 12 km/h z baterie.

Interiér PAFAWAGu typu plackartnyj, 27.5.2003 © Paul Engelbert; dostupné z: https://narrow.parovoz.com/images/gaivoron/interieurPafawag.jpg

Typ 3Aw se vyznačoval zejména novými podvozky typu Bullman s valivými ložisky. Na vozech z PAFAWAGu byl vůbec nejvíce oceňován klidný chod bez velkého kymácení a otřesů a vagony se staly velmi oblíbené, zejména na Ukrajině se s nimi můžete potkat dodnes. Problematická byla značná délka, což způsobovalo problémy v obloucích o malém poloměru, a netěsnost oken, kdy do skříně zatékalo, následkem čehož korodovala. Celkem bylo dodáno asi 500-560 kusů typu 2Aw a 3Aw. Základní technické údaje u typu 1Aw:

Délka přes nárazníky 15260 mm (u 3Aw 15040 mm)

Šířka 2260 mm

Výška 3040 mm

Rozvor: 10400 mm

Hmotnost: 15 t (u 3Aw 16,9 t)

Interiér zcela zaplněného PAFAWAGu typu plackartnyj © dostupné z: https://transphoto2007.livejournal.com/9962.html

Na úzkorozchodné síti vycházející z Hajvoronu do Rudnycje (původně až do Kamenky Dnestrovské v dnešním Moldavsku) a z Hajvoronu do Pidhorodné činila jízdní doba vlaků 10-12 hodin. Proto bylo rozhodnuto o přestavbě části vozů vyrobených v PAFAWAGu (pravděpodobně ze všech verzí – 1Aw, 2Aw, 3Aw) na lehátkovou úpravu, tj. v ruštině „plackartnyj“. V tak malém voze nebylo možné umístit lehátka napříč, takže se nachází podél bočnice v počtu 20, vždy dvě nad sebou. Lehátka nijak nelícují s meziokenními sloupky. Dle dochovaných fotografií měly některé vozy na jedné straně pouze jednu řadu lehátek bez druhého patra, kapacita pak činila asi 15 lehátek.

Půdorys vozu typu plackartnyj: 1 – umyvadlo, 2 – toaletní mísa, 3 – elektrický rozvaděč, 4 – vytápěcí kotel, 5 – úschovna paliva © http://www.dzd-ussr.ru/ps/pafawag/index.html

Část vozů byla dokonce přestavěna do podoby lůžkových kupé, v ruštině „kupejnyj“. Aby se vystačilo s malou šířkou skříně, byla lůžka zešikmena a vůz získal zajímavé uspořádání o celkem 16 místech. Jelikož se lůžka vyznačovala malou šířkou, menší než u lehátek, nezískaly si příliš oblibu.

Půdorys vozu typu kupejnyj: 1 – umyvadlo, 2 – toaletní mísa, 3 – elektrický rozvaděč, 4 – vytápěcí kotel, 5 – úschovna paliva © http://www.dzd-ussr.ru/ps/pafawag/index.html

Všechny tyto úpravy s největší pravděpodobností proběhly přímo v některé ze sovětských dílen (asi v Hajvoronu), nepodařilo se mi dohledat, že by byly takto dodány již z výroby. V novém tisíciletí byly hajvoronské "pafawagy" přestavěny navrácením sedadel.

Vůz typu VP-750

V Rusku existuje řada úzkokolejných systémů na rozchodu 750 mm a některé dosahují značné délky. Tou nejdelší je Alapajevská úzkorozchodná železnice ve Sverdlovské oblasti, ca 100 km severovýchodně od Jekatěrinburgu. I po redukcích trať Alapajevsk-2 – Kalač dosahuje délky 250 km.

Vůz typu VP-750 © Kambarskij mašinostroitel’nyj zavod

Kambarskij mašinostroitel’nyj zavod nabízí úzkokolejné vagony typu VP-750 v nejrůznějších úpravách, jako např. lékařský, jídelní, pro odpočinek personálu, a také ve formě velkoprostorového lehátka, tj. plackartnyj, s počtem 16 lehátek. Vozy typu VP-750 se vyrábí od roku 2007 a navazují na dřívější typ PV40. Mají i oddíl pro průvodčího vybavený vysílačkou.

Interiér vozu typu VP-750 provedení plackartnyj © Kambarskij mašinostroitel’nyj zavod

Základní technické údaje:

Váha: ca 12,5 t

Délka vč. spřáhla: 11110 mm

Délka rámu: 10200 mm

Šířka: 2300 mm

V nabídce je i vůz kupejnyj, ale pravděpodobně existuje pouze jako projekt.

Jediný pár vlaků jedoucí vybrané dny vyjíždí z Alapajevska v 19:30 a do cílového Sankina dorazí v 1:00 hod, odkud odjíždí zpět v 1:10. V Sankinu navazuje vlak z Kalače.

Typ VP-750 však není prvním úzkorozchodným lehátkem, který se v Alapajevsku objevil. Vozy tohoto uspořádání se na dráze objevily již mnohem dříve, ale nepodařilo se mi dohledat, konkrétně jakého typu. Nejspíše se jednalo o odvozeninu z typu PV40 či PV 51 z Děmichovského závodu.

Interiér stršího lehátkového vozu užívaného v Alapajevsku, 15.05.2015 © Aleksej Bulatov, Komsomol‘skaja pravda; dostupné z: http://kpmedia.ru/catalog/?SECTION_ID=6178&ELEMENT_ID=1715994