Bielefeld a Braunschweig

Třetino-milionový Bielefeld náleží do spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko (NRW), avšak nachází se v jejím severovýchodním cípu ve značné vzdálenosti od známé konurbace aglomerací, s níž si zemi každý spojí. Prakticky plochou krajinu tu narušuje pás kopců zvaný Teutoburský les, u jehož průsmyku je město nacpáno. Za návštěvu tudíž stojí hrad, z nějž je na okolí dobrý výhled.

Tramvaje metrového rozchodu sloužily obyvatelům od počátku 20. století, v 80. letech došlo, jak je v NRW obvyklé, v centru města k jejich zahloubení do tunelů, díky čemuž si smějí říkat Stadtbahn. Snad to ale bude i převahou vysokých nástupišť a velkorysým trasováním.

Bielefeld Rathaus, M8C koresponduje s výškou nástupišť, 28. 6. 2018 © Libor Peltan

Popis sítě začnu na zastávce Rathaus, kde staví všechny linky přímo na okraji nejcentrovatějšího centra. Přestup do protisměru je tu však nešikovně dlouhý kvůli bočním nástupištím. Směrem na sever se koleje hned noří pod zem a další společnou stanicí je Jahnplatz s jedním ostrovním nástupištěm jako v metru.

Následuje Hauptbahnhof, situovaný ovšem od nádraží poněkud stranou, takže po vymotání z podzemí zbývá přestupujícímu nějakých 150 metrů teprve ke vstupu do staniční budovy. To však není jediná nepraktická stránka této stanice Stadtbahnu: zatímco směrem na sever zastavují všechny linky u jediné nástupištní hrany, do centra to jezdí nejen ze dvou protilehlých, ale někdy také od extra nástupiště v hlubší úrovni. Komplikované uspořádání je zřejmě dáno podzemním rozpletem hned do čtyř tratí, které popíšu od severovýchodu k severozápadu.

Bielefeld Buschbachtal, Bombardier Vamos, 22. 6. 2020 © Libor Peltan

Linka 2 záhy vyjede na povrch a zprvu středem, pak podél hlavní výpadovky dosáhne obytné čtvrti, jíž už vede po vlastním tělese, aby za jejím koncem ještě navázal nejnovější úsek sítě mezi poli k vilovému satelitu. Linka 1 také vyplouvá hned a pak se kroutí ke smyčce Schildesche stejnojmenným předměstím, těsně před koncovou smyčkou je ještě kratičký tunel pod parkem. Linka 3 má ještě dvě své podzemní stanice, aby přes sousední předměstí projela středem hlavní ulice. Nejnovější linka 4 začíná nejdelším podzemním úsekem a pak se podél vedlejších ulic a kolem univerzitního kampusu, kde najdeme velkorysou stadtbahnovou stanici, protáhne do vzdáleného sídliště.

Na opačnou stranu od Rathausu vede trojka směrem východním zprvu různými ulicemi, od vozovny dál na vlastním tělese. Dvojka to bere o něco jižněji, středem hlavní silnice, k opačnému konci téže vozovny. Nakonec jednička obkrouží centrum, pak míří k jihovýchodu skrz zmíněný průsmyk, aby za kopci zahnula v pravém úhlu a obsloužila předměstí Brackwede v celé jeho délce, a ještě kus kolem hřbitova k lesu.

Bielefeld, vozovna Sieker, 28. 6. 2018 © Libor Peltan

Jde tedy při malém počtu linek o rozsáhlou síť, ač doby jízdy z centra na konečnou nejsou díky rychlosti špatné.

Nejčastějším vozidlem je Siemens M8D z poloviny devadesátých let. Tříčlánkové vozidlo disponuje jen trojicí dveří na každé straně, sklápěcí schůdky jsou kvůli nízkým nástupištím nutností. Je také vybaveno jedinou kabinou řidiče, a tak jezdí vždy ve dvojicích. Na některých pořadích jedničky je mezi ně ještě vložen zvláštní jednočlánkový hnací vůz MB4 zcela bez plnohodnotných kabin řidiče. Výsledkem je skoro 70 metrů dlouhá souprava a jakékoli pokusy o její vyfocení v celku končí totální kataklyzmou.

Bielefeld Rathaus, sólo MB4 sevřené mezi dvě M8D, 22. 6. 2020 © Libor Peltan

Nejnovějším provozovaným typem je Bombardier Vamos z posledního desetiletí, který ihned zaujme zvláštním profilem. Zúžení ve spodní části je dané blízkostí nástupištní hrany k ose koleje, rozšíření hned nad úrovní nástupiště umožňuje prostornější interiér a více řad sedaček, i když s nepohodlím pro nohy. Třetím a nejstarším typem jsou Düwagy M8C z 80. let podobného provedení, jako třeba v Essenu, zde ovšem v oranžovém nátěru s výstražnými pruhy, připomínajícím spíše pracovní vozy. Stejně jako Vamosy jezdí nejčastěji ve dvojicích.

Na stanici Bielefeld Hbf zastavují dálkové vlaky spojující Berlín (či Leipzig) s NRW. Jde o linky ICE 10, ICE 14, a nějaké ty IC. Nejdůležitější regionální linkou je RE 6, vedoucí z Mindenu (ten už leží v Dolním Sasku) do Kölnu přes nejvýznamnější města NRW (Dortmund, Bochum, Essen, Duisburg, Düsseldorf). Pendlují na ní zbrusu nová čtyřvozová Desira HC, koncepcí podobná našim Krakenům. Jestli to chápu správně, vozidla jsou v majetku veřejných institucí v rámci projektu Rhein-Ruhr-Express (RRX), zahrnujícího i investice do infrastruktury, a dopravcem je v tomto případě National Express.

Düsseldorf-Oberbilk: dvojice “Krakenů” Desiro HC RRX, 22. 6. 2020 © Libor Peltan

V okolí Bielefeldu najdeme množství lokálních tratí a osobních vlaků na hlavních tratích. Většinu (ač ne všechny) provozuje dopravce Keolis pod značkou Eurobahn motorovými Talenty a elektrickými Flirty. Do druhého města tohoto článku nás však doveze Abellio pod značkou Westfalenbahn patrovým Kissem na lince RE 70.

Čtvrtmilionový Braunschweig je zastrčený v jednom z k nám nejbližších cípů územně rozsáhlého Dolního Saska, pouhou půlhodinku jízdy ICčkem z Hannoveru. Historické jádro města leží na ostrově nevelké řeky Oker, která tu meandruje zcela plochou a nevalně zalesněnou krajinou, a jeho zástavba je namíchána z krásných hrázděných či cihlových staveb a nepříliš působivé betonové či skleněné moderny.

Minden (Westf): Stadler Kiss WFB, 23. 6. 2020 © Libor Peltan

Tramvaje na netypickém rozchodu 1100 mm slouží od roku 1879, a zažily střídavý rozvoj a útlum, jak by se dalo historicky očekávat. Kolem přelomu tisíciletí se plánovalo budování (převážně severojižní) sítě vlakotramvají na normálním rozchodu a s dieselagregátem, ale nakonec projektu nevyšla ekonomická návratnost.

Osou sítě je severojižní trať, která od centra na sever vede převážně středem nebo po okraji hlavní ulice, v závěru ovšem na vlastním tělese, a připojuje poměrně vzdálený satelit Wenden; na jih vede středem výpadovky, která se postupně stává dálnicí, a tak z ní musí za pomoci rampy mimoúrovňově uhnout (navíc se tam odvětví kratší trať), aby po vlastním tělese nebo různými ulicemi obsloužila i odlehlé předměstí Stöckheim. Celou severojižní osu projíždí nejkapacitnější linka 1, navíc si trochu zajede kvůli obsluze hlavního nádraží.

Braunschweig Hauptbahnhof: Solaris Tramino vedle LHB B4, 23. 6. 2020 © Libor Peltan

Druhá osa je víceméně východozápadní. Východní část odbočuje na okraji centra a vede prakticky přímo, i když různými kategoriemi ulic, a značně daleko přes dvě předměstí. Jihozápadní část začíná zajímavým úsekem přes centrum a dál se trochu kroutí v souladu s hlavní ulicí, obsluhuje sídliště Weststadt (kde má navíc krátkou větev) a Broitzem. Tuto osu obsluhuje páteřní linka 3 (ovšem vede do té kratší větve).

Zbytek sítě je tvořen třemi kratšími odbočnými tratěmi a výhradně v oblasti mezi nádražím a centrem i tratěmi propojovacími. O jejich obsluhu se starají linky 2, 4 a 5. Posilová linka 10, která jakožto podmnožina jedničky začíná u nádraží a končí na nácestné smyčce tři zastávky před severní konečnou, mě hned při příjezdu zaujala nasazeným vozovým parkem: na dvou pořadích LHB (licence Düwag) GT6 se čtyřnápravovým vlekem, na jednom pak vůz LHB GT6 “Typ Braunschweig” i s odpovídajícím vlekem. Tyto zvláštní krabice už jsem přece někde viděl … a jo, stejný typ si od LHB pořídil Trondheim. Jde o vysokopodlažní tramvaje postavené na bázi GT6+B4, ovšem se širokou hranatou skříní, dveřmi vyklápěcími dovnitř a sedačkami odpovídajícími polovině 80. let.

Braunschweig Schloss, LHB GT6 “Typ Braunschweig”, 23. 6. 2020 © Libor Peltan

Kromě uvedených typů je vozový park tvořen klasickými Adtranz GT6S z půli devadesátek, jaké známe třeba ze Zwickau, a poměrně novými Alstom/Bombardier NGT8D, jaké jezdí i v Darmstadtu, Geře a Magdeburgu, za něž lze ještě připojit značně modernizovaný Düwagový vlek. Na linkách 3 a 5 pak operují především moderní Solarisy Tramino dvou různých, ale vizuálně shodných generací.

Na stanici Braunschweig Hbf zastavují ICE linek 12 a 13 spojující Berlín a Frankfurt. (Linka ICE 11 naopak nejezdí tudy, ale přes Erfurt, a po nedávné dostavbě dosahuje srovnatelných časů.) Přestoupit tu lze na IC spojující Sasko s Dolním Saskem či NRW. Regionální vazbu s Hannoverem zajišťují už zmíněné Kissy Westfalenbahn linek RE 60 a 70 do Rheine či Bielefeldu, kdežto do Magdeburgu jezdí staré dobré patráky DB tažené/tlačené Traxxem. Křížná RE linka Wolfsburg - Hildesheim je v režii nevzhledných Coradií Continental dopravce metronom (s malým m). Okolní lokálky obsluhuje buď DB nebo Netinera (pod značkou erixx) různými typy Lintů.