Balkán 2019 – 2. díl

7.den (10.10.2019-čtvrtek)

Dnes byl poslední den v režii DGEG (pouze pro nás 3 z Česka). Ráno po bohaté snídani jsme se přemístili na nadraží v Podgorici. Zde foto aktuálních vlaků na nádraží a úzkorozchodného pomníku. Pak jsme ještě počkali na to, až nám připraví dohodnutou soupravu ve složení Ameriky 661-269 od Carga, jedné jedničky a jedné dvojky (jako předchozí den pro ležérníky – s klimatizací a druhý pro fotiče - se stahovacími okny). A vyrazili jsme s foto vlakem do Tuzi, tedy po trati kde jezdí již jen nákladní vlaky, a to ještě velmi sporadicky .

Cestou čtyři fotostopy. V Tuzi jsme opět přestoupili do zájezdového autobusu a zamířili k Albánské hranici. Na hranicích jsme zdrželi trošku více, než bylo plánováno, a tak po překonání hranice jsme dojeli do první stanice v Albánii - Ivanaji, kde už na nás čekal nákladní fotovlak společnosti BetonPlus, a opět s uvítáním vedením společnosti, která nás po zbytek dne doprovázela.

10.10.2019 - Černá Hora, Tuzi,661-269 © Michal FICHNA

Cestou bylo domluveno, že se zkusíme svézt pravidelným vlakem ze Shkodëru směrem na Durrës. Cestou jsme fotili zmíněný nákladní vlak, který směřoval dál za Shkodër. Po příjezdu autobusem do Shkodëru jsme provedli obhlídku zdejších odstavených vozů, které byly dost v opotřebovaném stavu. Například chyběly okna. Pak místním zaměstnancem bylo sděleno, že vlak do Durrësu v cca 13 hodin nejezdí, ale že k večeru přijede vlak z Durrësu. Navíc za okny nádraží byly vyvěšeny tři různé varianty jízdních řádů (a teď se v tom vyznej). Nakonec bylo vymyšleno, že pojedeme vlaku z Durresu do Shkodëru naproti do Lezhë. Do Lezhë jsme pak fotili náš foto-nákladní vlak. V Lezhë jsme jeli k nádraží kolem stanoviště TAXI, což se nám tato informace později hodila. V Lezhë jsme u paní pokladní vykoupili všechny zbývající lístky do Shkodëru. Počkali jsme na náš nákladní vlak, který se zde křižoval s naším vyhlíženým osobním vlakem zpět do Shkodëru. Ten dorazil s cca hodinou zpoždění (při čekání jsme vtipkovali, že vlak přijede za hodinu, ale neví se, který den). Nakonec dorazila přípřež Čmeláků se dvěma hodně opotřebovanými vozy ex DB Regio. Proč opotřebovanými? Protože některá okna byla rozbitá, některá úplně chyběla. Některé dveře nešly vůbec otevřít, nebo zavřít. Podíl oken v pořádku byl cca 30 %. Celkem oproti Černé hoře byl zde daleko vetší nepořádek a tak jsem byl z toho dost skleslý a začal se těšit, až budu doma v civilizaci.

10.10.2019 - Albánie, Ivanaj-Koplik,Betonplus.002 © Michal FICHNA

Cestou jsme ujížděli poctivou třicítkou, někdy i pomaleji. Trať byla zarostena trávou do průjezdného profilu vlaku. U mnoha výhybek bych tipoval, že už ani neumí druhou polohu. No katastrofa.

Nakonec jsme zdárně dojeli do Shkodëru a odtud už za tmy jsme dojeli busem de facto zpět k Lezhë, na kdysi údajně výletní zámeček Envera Hodži, dnes agroturistickou farmu Mrizi i Zanave ve vesničce Fishtë, specializující se mj. na zpracování granátových jablek, kde byla pro nás připravená velkolepá ochutnávka různých pochutin ex Albánia. Bylo to skvělé. Pak už nás cestou zpět do Shkodëru odvezli autobusem, kde jsme se s DGEG rozloučili, a šli jsme se ubytovat na náš hotel pro nás tři, který jsme měli domluvený z ČR přes on-line systém. A dál už to bylo pouze na nás třech.

10.10.2019 - Albánie, Lezhë, T669.1060 © Michal FICHNA

8.den (11.10.2019-pátek)

Po ranní bohaté snídani jsme si nechali batohy na hotelu. Hoteliér nám nabídnul, že nás odveze do centra autem, a tak i učinil. V centru jsme si chtěli vyměnit zbylé srbské penízky, leč tuto měnu zde vůbec nevedli. Tak jsme za EURA koupili Albánskou měnu pro nejnutnější případy, protože ne všude se dá platit EUREM (například jízdenky na vlak jedině místní měnou). Našli jsme, kde stojí autobusy do Durrësu, do kterého jsme chtěli odpoledne jet, ale vlakem. Bus byl jenom jako záloha. Našli jsme ale pouze označník pro směr na Tiranu. Doufali jsme ale, že vlak ve 13 h do Durrësu pojede. Další náš cíl byla historické pevnost na okraji Shkodëru. Tam jsme šli cca 3 km. Taxíkem jsme jet nechtěli. Na pevnosti jsme se celkem dost zdrželi, tak jsme si řekli, že pojedeme zpět taxíkem. To nás vyšlo k hotelu na 10 EURO. Řekli jsme nějakému místnímu jedinci.

11.10.2019 - Albánie, Shkodër © Michal FICHNA

Na vlakovém nádraží jsme zjistili, že vlak už dnes nepojede a tak jsme šli pěšky do centra na autobus. Cestou jsme u různých taxikářů či podobných jedinců zjišťovali, kolik by to stálo do Durrësu. Cena se pohybovala kolem 50 EUR. Akorát jsme se nemohli domluvit, jestli to platí za všechny 3 nebo za jednu osobu. Nejnižší cena byla 40 EUR a pán se divil proč nechceme jet. Je to cca 80 km. U autobusu jsme zjistili, že do Durrësu jel ve stejný čas jako vlak a tím pádem nám ujel. Další varianta byla autobus za 3 EUR za osobu do Tirany. Rozhodli jsme se, že to vyzkoušíme, a že z Tirany pojedeme do Durrësu také autobusem. Obecně v Albánii druhá neoficiální měna je EURO, ale spíš se vyplatí platit místní měnou (s tou to vše vychází o cca 15-20% vše levněji). Tak jsme se nalodili do autobusu do Tirany a čekali, co bude dál. Batohy samozřejmě dolů do zavazadlového prostoru. A tak jsme vyjeli. Stevard postupně vydával jízdenky a upozorňoval lidi, že už jsou tam, kde chtěli. Měl v tom celkem přehled.

11.10.2019 - Albánie, Tirana © Michal FICHNA

Z dálkového autobusu se nakonec vyklubal bus, který zastavuje u různých neidentifikovatelných zastávek (místní ví a cizincům to může být putna). Takže jsme zastavovali co chvilku. Navíc pralo slunko, ale přesto jsem se chtěl dívat ven, což se zase nelíbilo spolusedící ,že na ní svítí. Tak jsem se pak díval jen škvírou. Při příjezdu do Tirany jsme pozdě zareagovali a tak jsme minuli autobusák do Durrësu, a tak jsme popojeli ještě kousek do centra. Tak jsme se rozhodli, že návštěvu Tirany provedeme ještě teď odpoledne. Ono zas toho k vidění moc není. Centrální náměstí a pouze pár kostelů. A divadlo na náměstí. Zato však vše nečekaně čisté a rozlehlé (v ex CCCP stylu) Trochu jsme nasáli atmosféru a šli se podívat na místo, kde měla Tirana vlakové nádraží, které už úspěšně nahradili silniční komunikací (údajně dočasně). Akorát zde mají lokomotivní památník. A také bufetové okénko, které ještě nádraží pamatuje (bez nadsázky). Místní prozatímní plot zdobily i projektové ilustrace, ve kterých šotoušovu oku neunikly tramvaje z Prahy…. Vzhledem k tomu, že se začalo smrákat, tak jsme se rozhodli než jít 4 km na autobusák, že pojedeme do Durrësu taxíkem. Což nakonec vyšlo na přijatelných 30 EUR za všechny tři. V Duresu Tomáš přes net vybral hotel na molu. Celkem luxus za přijatelnou hodnotu českých peněz. A šli jsme spát.

11.10.2019 - Albánie, Tirana, místo nádraží,TKT-48 © Michal FICHNA

9.den (12.10.2019-sobota)

Den předem večer jsme se rozhodli, že tento den pojedeme vlakem do Shkodëru a zpět. Pokud ovšem vlak pojede. Leč nejel. Už jsme chtěli jít zpět na hotel a jet do Shkodëru odpoledne a zpět taxíkem, ale nakonec jsme si řekli, že počkáme na vlak do Elbasanu, který jede za hodinu. Naštěstí jel. Kousek za Tiranou jsme potkali protivlak z Elbasanu. Tak že do Elbasanu jezdí rovnou 2 páry vlaků. Zpáteční jízdné vlaku do Elbasanu cca 60 km stálo v přepočtu asi 70 Kč. Jízdenky se kupovaly v zásadě na nádraží a pouze v místní měně. Trať vede zpočátku zástavbou spolu s paralelní cestou, ale pak už normálně krajinou dál od cesty. Trať opět zarostlá. Kolem pořád samé skládky. Na nádražích udržovaly trávu ovce a kozy , někdy i koně. Sportovní disciplínou albánských cikánů, i ostatních dětí žijících u trati, bylo házení kamenů do oken projíždějícího vlaku, což vysvětluje to, proč opět některá okna vozů byly bez skel, v lepším případě byly skla prasklá. A tak jsme dojeli do Elbasanu. Před Elbasanem byla odbočka do bývalého průmyslového areálu, který už jen vzpomíná na zašlou slávu své kariéry. Těsně před Elbasanem podjíždí trať i nákladní lanovku. Návěstidla bez světel. Proč taky. Aby strojvedoucí šetřili naftu, tak na příhodných místech (např. z kopce) vypínají motor. Pak ho zapnou až je třeba a znova to samé. Krajina před Elbasanem byla velice pěkná. Takové menší hory.

12.10.2019 - Albánie, Durrës,T669.1054 © Michal FICHNA

V Elbasanu jsme šli do centra, které pamatuje římské osídlení. A byly zde i kostely – mešity různého vyznání. V jednom pravoslavném jsme se dali do řeči s knězem a jeho bratrem (rodilým bratrem). A tak jsme si něco povídali různými jazyky. Rozuměl jsem zhruba polovičce. Pak na vrcholku hradeb byla restaurace, tak jsme si dali nějaké pití a upalovali na vlak. Cestou jsme ještě koupili nějaké pití a jídlo. A jeli zpět do Durrësu. Cestou jsme jeli i jedním tunelem. Jako spolucestující nám tvořily dva autobusy německých školáků, kteří zde byli na dovolené. Byli celkem hluční a dost riskovali, že se nakláněli z chybějících oken, div že nevypadli z vlaku. V Durrësu jsme jeli kolem depa, tak jsem udělal nějaké foto z vlaku. A rozhodli jsme se, že ještě pojedeme tou stejnou soupravou na předměstí Tirany, do Kasharu. Jedná se zde na této trati, stejně jako do Shkodëru, o jediný pár vlaků za den.

12.10.2019 - Albánie, Elbasan,T669.1054 © Michal FICHNA

Z Kasharu jede ráno vlak do Durrësu  a večer se vrací zpět do Kasharu. Mysleli jsme si, že souprava dojede do Kasharu a zpět se vrátí na nocleh do Durrësu, ale ne. Na zapomenutém nádraží o dvou kolejích na předměstí Tirany to prostě zamkli a šli spát do sousední budovy. Tak jsme s nimi hodili trochu řeč v rámci možností, řekli, že jsme z Česka (lokomotivy jsou z Česka) a podarovali jsme je jedním pivem. Pak už jsme šli k nedalekému obchodnímu centru, kde jsme odchytli zrovna přijíždějícího taxikáře a za 20 EUR nás hodil zpět do Durrësu. Večer jsme si dali mořské plody pro dva a nějaké další jídlo pro 1 osobu dohromady. Nějak jsme se podělili. A šli spát.

12.10.2019 - Albánie, Durrës © Michal FICHNA

10.den (13.10.2019-neděle)

Ráno jsme si přispali a po snídani v hotelu jsme vyrazili do města. V Durrësu jsme navštívili římský amfiteátr, římský trh, centrum a několik kostelů či mešit. Chtěli jsme navštívit i maják, ale ten byl veřejnosti nepřístupný. A tak se Tomáš a Pavel ještě vykoupali v moři, vzali jsme si věci z hotelu a šli jsme na vlak projet si poslední provozovaný úsek, který nám ještě chyběl a to z Durrësu do Lezhë. Tentokrát jsem koupil lístky já. Opět byla souprava do Shkodëru ve složení dvou čmeláků a dvou vozů ex DB Regio ve značně opotřebovaném stavu. V tomto složení bylo 12 hnacích náprav a 8 vozových. Postupně jsme jeli krajinou cca dvacítkou (20km/h) plus mínus 10km/h. Když průvodčí zjistila, že jsme cizinci, tak pro nás tři otevřeli druhý vagón. Asi abychom nebyli obtěžování místními. Cestou se pokazily dveře do prostředního oddílu, a tak jsme se nemohli dostat na WC a ani k průvodčí. Naštěstí druhé dveře od našeho oddílu fungovaly, a kdyby ne, tak spodní část těchto dveří byla bez skla, tak při výstupu bychom prolezli tou dírou. Což jsme nakonec nepotřebovali a úspěšně jsme vystoupili. Do Lezhë jsme přijeli po třech hodinách jízdy.

13.10.2019 - Albánie, Durrës,T669.1049 © Michal FICHNA

Obecně lze k albánským železnicím říct, že s nimi cestují jen otrlí cestující, kteří nikam nespěchají a nechtějí utrácet za dražší autobus, který je i rychlejší. Ostatní jezdí taxíky nebo vlastním autem. Rychlost silniční sítě je však velmi relativní, neboť zejména ve směru do Tirany se tvoří mnohakilometrové kolony na vjezdu do města, a tak o co je rychlejší auto před vlakem všude jinde, o to více ztrácí okolo města. Vzhledem k totálně zaostalé železnici, žijící si naprosto svým životem mimo okolní realitu, bylo místy až překvapující, když i nastupující frekvence v některé ze zastávek byla i okolo cca 20 osob. Rovinaté trasování tratí bez zásadnějších umělých staveb, vedené středy měst, a zjevná dosavadní ochota obyvatelstva stále ještě využít už tak okleštěný systém, by bylo přímo předurčené ke skvělým ambicím rozvoje. Přitom by – za cenu výstavby krátké spojky v podobě trianglu bez nutnosti případné úvrati do hlavního města, mohla být železnice skvělým systémem pro spojení hlavního města s hlavními směry osídlení. Leč – pro místní bohužel – politické uvažování je zde zřejmě zcela mimo tyto myšlenky.

13.10.2019 - Albánie, Lezhë © Michal FICHNA

V Lezhë jsme věděli, kde stojí taxíky, tak jsme šli najisto. Jeden jsme vybrali a začala komunikace. Vybrali jsme staršího pána, který neuměl anglicky ani německy, a začali mu vysvětlovat, že nás nejdříve vyveze na místní hrad - pevnost. Tam na nás počká a odtud nás hodí zpět do Durrësu ke vstupu do přístavu. A ptali jsme se ho kolik za to chce. Moc tomu nerozuměl a tak mu to vysvětlil z angličtiny do albánštiny jiný taxikář. A bylo domluveno. Celkem chtěl 50 EURO, na což jsme kývli a jelo se. Nejdřív jsme tedy jeli na pevnost. Zde nás pustili dovnitř, přestože zavírali za půl hodiny, neboť taxikář vrátnému vysvětlil, jakou vzácnou návštěvu veze, a tak jsme měli hrad pro sebe i s průvodcem na jak dlouho jsme chtěli. Udělali množství fotek, vyfotili jsme se s taxikářem na jeho přání a jeli jsme do Durrësu na trajekt. Jak jsme správně usoudili dva dny předem, tak i náš taxikář nám vysvětlil, že vstup do přístavu pro pěší je vedle vlakového a autobusového nádraží v Durrësu. Tam nás vysadil a popřál nám šťastnou cestu. Lístky na loď měl Tomáš samozřejmě koupené před odjezdem z Česka. Dokoupili jsme nějaké pohledy potraviny, pití a utratili zbylou albánskou měnu. A počkali jsme, až začne check-in na trajekt. Tam jsme čekali asi 2 hodiny, než jsme se dostali na loď a do naší kajuty. Prošli jsme loď, navečeřeli se v lodní restauraci a šli spát.

14.10.2019 - Itálie, Bari © Michal FICHNA

11.den (14.10.2019-pondělí)

Ráno nás vzbudilo klepání na kajutu. A zrovna jsme připlouvali do přístavu v Itálii v Bari.

Původně jsme si mysleli, že nás zdrží další hraniční prohlídka, ale ne. Vstup byl oddělen pro občany EU zvlášť od ostatních pasažérů, kteří nejsou občany EU. A tak jsme prošli bez řádné kontroly zavazadel. Chtěli vidět jen cestovní pas. A tak za 5 minut od vystoupení z lodi jsme vyšli z přístavu. Jelikož jsme s tímto nepočítali, tak jsme měli dost času na vlak, na který jsme měli místenky. Tak jsme prošli historické centrum zejména množství kostelů, které v Bari bylo.  Cestou jsme si koupili u kiosku domácí housky naplněné dle přání, kde zrovna nebyl žádný zákazník a měl také akceptovatelnou cenu. Cestou si Tomáš všimnul zbytku po trolejbusech – troleje.

Na nádraží jsme si dali kafe a něco malého k snědku. Tomáš napsal a poslal pohledy. A utíkali jsme na vlak. Akorát jsme měli vagón na začátku vlaku a my jsme byli na konci vlaku. Tak jsme to museli projít přes půl soupravy. Ukázalo se, že místenky z ČR byly třeba (průvodčí se po nich, jako jeden z mála, ptal). V některých vlacích totiž jsou místenky vyžadovány k Interrailu. Záleží taky, ve kterém ročním období (měsíci) chcete s Interrailem jet a kterým typem vlaku. Zajímavé ve vlaku – ve vagónu bylo dvojí značení sedadel (viz foto).

14.10.2019 - Itálie, Bari,E444-056 © Michal FICHNA

Naší přestupní stanicí bylo město Pescara. Zde jsme přestoupili do osobního vlaku do Chieti. Zde jsme si jeli projet jedinou trolejbusovou linku vedoucí ze starého města k vlakovému nádraží a pokračující k nemocnici. Určitě je zde trolejbus na místě. Cesta je totiž trakčně náročná. Centrum je na vyšším kopci. Nejdříve jsme jeli do centra na konečnou u jednoho kostela. Foto a jeli jsme zpět k náměstí, kde jsme vystoupili a prošli si centrum. Chtěli jsme navštívit i muzeum zaměřující se na období Římské říše, ale tam nás nepustili. Tak jsme sjeli „filobusem“ na druhou konečnou. Rychlé foto a už jsme jeli na nádraží. Zde jsme ještě něco koupili k jídlu (moc toho nebylo) a opět s přestupem Pescaře jsme už za tmy dojeli do Ancony. Hotel jsme měli naproti nádraží. Ještě jsme měli trochu hlad, tak jsem navrhnul, že vedle je pizzerie tak že bychom se tam mohli najíst. Akorát jsme tu pizerii hned nenašli, ačkoli to byla o 4 domy vedle. Ale povedlo se. Nakonec to byla moje nejlepší pizza, kterou jsem kdy v životě jedl. Klobouk dolů. A pak šli spát.

14.10.2019 - Itálie, Chieti,Chiesa di Sant Anna,303 © Michal FICHNA

12.den (15.10.2019-úterý)

Ráno jsme si trochu přispali a dali jsme si hotelovou snídani. A vyrazili jsme do města. Jakmile jsme uviděli nějaký trolejbus, tak jsme si koupili celodenní jízdenku v trafice. V Anconě je jediná trolejbusová linka 1/4. Svezli jsme se na jeden konec, udělali foto a jeli na druhý konec do historického konce města. Zde prohlídka města, které stojí za prohlédnutí. Pak osobním vlakem do Rimini. V Rimini ubytování a šli se projet trolejbusem. Na ten jsme ve výsledku čekali asi hodinu, neboť většina spojů byly autobusy. Jeli jsme ještě původní trolejbusovou tratí. Nový trolejbusový koridor byl ještě ve stádiu stavby Před nádražím se ještě budoval terminál. Už za tmy dojeli zpět do centra. Zde večeře a odchod na nocleh.

15.10.2019 - Itálie, Ancona © Michal FICHNA

13.den (16.10.2019-středa)

Ráno jsme přišli společně na nádraží. Tom a Pavel jeli dřívějším vlakem IC a já jel osobním později (za cca 20minut). Tomáš jel totiž ještě do Švýcarska (na další dny) a Pavel potřeboval popojet dál IC vlakem, aby stihl další vlaky směr ČR, na které nepotřeboval nutně místenku.

Já tedy osobním do Bologny. Zde přestup na IC do Innsbruku. V Innsbruku za půl hodiny do Vídně. A z Vídně Moravií do Ostravy a domů.

Myslím, že výlet se vydařil.

Úvodní snímek: 10.10.2019 - Albánie, Mjede,Betonplus.002 © Michal FICHNA (215)