Péefkárium 2021

5.1.2021 8:00 PhDr. Zbyněk Zlinský

Letos už posedmé (může nás snad přitom těšit, že sedmička je údajně šťastné číslo) zveřejňujeme galerii obrázkových novoročních a případně i vánočních přání, která dorazila prostřednictvím (už výhradně jen elektronické) pošty na adresu naší redakce. Najdete v ní však také „exponáty“ získané z internetových stránek železničních úřadů a firem, jež byly v tomto ohledu tentokrát skoupé. A to vše uvádí, jak bývává naším zvykem, nedlouhé zamyšlení charakteru teoretického.

S tou teorií to ovšem nebude tak horké, vždyť teoretické základy nového vědního oboru pracovně nazvaného drážní pourfeliciterologie.jsme položili na samém počátku tohoto projektu, takže si je stačí připomenout. Dnes, jako v letech předchozích, si povšimneme jen toho, jak se objekt oné nauky změnil od posledního zkoumání. Můžeme konstatovat, že pokračoval přenos vánočních a novoročních aktivit železničních úřadů, společností a firem z jejich oficiálních webů na sociální sítě, především na Facebook. A také to, že všeobecně poklesla kreativita tvůrců firemních novoročenek a v důsledku toho také estetická úroveň a přitažlivost jejich produktů. Do jisté míry se podobný jev dá vysledovat i ve sféře soukromé,což si dá vysvětlit jinými starostmi a všeobecně blbou náladou v tomto pandemickém období.

Jsou však autoři, kteří pandemii originálně využili

Na rozdíl od let minulých přibylo také těch „vinšovníků“, kteří se spokojili s přáním slovním. To sice adresátovu duši nepochybně pohladí stejně, ale jeho oko moc nepotěší. Když už jsme u toho zraku, při srovnání galerií za poslední roky (viz sekce Súvisiace odkazy) si jistě můžete povšimnout i dalšího „globálního“ vlivu, tedy změny klimatu. Kdeže loňské sněhy jsou, povzdechne si kdejaký vlakofil při tvorbě péefka a začne prohrabávat svůj archiv, aby našel vhodný snímek s vláčkem v zasněžené krajině. A buď uspěje, nebo se usnese, že je to vlastně anachronismus a sáhne po fotografii sněhuprosté. A nemusí to být zrovna ta „správně“ nasvícená mašinka zabraná z toho „jediného správného“ úhlu. Naopak, obrazovou novoročenkou lze vyjádřit nejen reálnou podobu letošní zimy, ale také náladu v ní panující.

Není co dodat

Spolehlivým zdrojem zasněžených snímků bývala návštěva alpských zemí, ale ta koncem minulého roku zůstala jen v rovině zbožných přání. Nicméně takové řešení přesto najdeme jak v galerii naší, tak také na spřáteleném webu. A v obou zdrojích jsou k vidění rovněž dílka kreslená, jež fantazii meze nekladou, Jedno takové zvolily také České dráhy, ale způsobem, jaký si zaslouží bližší vysvětlení: Veronika Svatošová do svých třinácti let žila jako ostatní děti. Potom ale o prázdninách spadla ze stromu a od té doby je zcela ochrnutá. Ale nevzdala se! Velmi brzy po své nehodě začala psát a malovat ústy a také se naučila ovládat počítač. […] Právě Veronika Svatošová je autorkou letošní oficiální novoročenky společnosti České dráhy. Národní dopravce tímto způsobem ovšem podporuje zdravotně hendikepované umělce již řadu let.

… O hendikepované umělkyni píše magazín „ČD pro vás“ 12/2020
(kliknutí do náhledu otevře článek v JPG)

Dál se tam dočteme. Rozhodně nejde o první „péefko“ ČD vytvořené těmito umělci. Pokud si chcete prohlédnout další práce od Veroniky Svatošové, podívejte se na webové stránky nakladatelství UMÚN. Najdete zde její krajinné kresby nebo zobrazení pražského Karlova mostu.Nakladatelství MÚN, které sídlí v Liberci, působí v České republice již od roku 1993 a spadá pod Celosvětové sdružení malířů malujících ústy a nohama. Základní náplní této organizace je vyhledávat lidi s tělesným postižením a uměleckým nadáním a poskytovat jim podporu..Možná se vám zdá, že tento závěr způsobuje jistou tématickou nevyváženost mého textu a odvádí jeho tok, kamsi úplně jinam. Ale není tomu tak. Odvaha, cílevědomost a optimismus postižených lidí jen akcentuje ústřední motto letošních novoročenek: Nevzdávejme se nepřízni života!

Žití zdar, viru zmar!