Dvě premiéry: Kultovní zastávka a střet na přejezdu

21.1.2021 8:00 Jiří Řechka

Byla středa 13. ledna a já jsem se po čase vydal na cesty. Měl jsem v úmyslu poprvé a zřejmě také naposled navštívit mezi železničními fotografy proslulou zastávku Bezpráví a přitom jsem zvážil všeliké faktory, které by mohly onu pouť ovlivnit – krom jediného. Nejsem pověrčivý, a tak mne nijak nevzrušovalo to údajně nešťastné číslo v datu. Což se ukázalo jako nepříliš prozíravé, protože právě toho dne jsem poprvé zažil nehodu „svého“ vlaku, když při zpáteční cestě srazil cyklistu na přejezdu.

Mohu říci, že jsem se roky chystal navštívit zastávku Bezpráví a zachytit železniční provoz na tomto místě. Ale doposud jsem tudy pouze projížděl, až mne konečně vyprovokovala poznámka na jedné nedávné akci Správy železnic, že začne rekonstrukce předmětného traťového úseku a zastávka bude zrušena. Tuto zvěst jsem tehdy vstřebal, ale stále jsem si říkal, že je čas. A tak paradoxně jsem se rozhodl jet v době, kdy zrovna okolnosti nejsou vůbec nakloněny takovéto činnosti. Rozhodl jsem se pro leden a u rosničkářů jsem pak „studoval“, který den bude nejvýhodnější. Vybral jsem si středu 13 ledna. Ale v kolik jet, to byla otázka. Nakonec jsem vyrazil z Prahy rychlíkem R 863 v 5:57 s přestupem na osobák v Chocni. V Bezpráví jsem vystoupil před osmou, den se ještě stále probouzel.

Zastávka Bezpráví prohrála boj o svou existenci © Jiří Řechka

Zasněžená krajina, ticho přerušované projíždějícími vlaky a já jsem přemýšlel, odkud zachytit provoz. Počasí bylo celkem příjemné, pokud se to dá tak říci, občas zasněžilo, nepříjemný byl jen ostrý vítr. Ne proto, že by mně byla zima, byl jsem dobře zateplen, ale špatně se odhadovalo, ze kterého směru přijíždí vlak. Informace o příjezdu byla velice jednoduchá, zazněl zvukový a světelný signál a závory na místním přejezdu šly dolů. Měl jsem přání, co nafotit, a jak už to tak bývá, něco vyšlo a něco ne. Takže tato reportáž není o něčem objevném, ale o čtyřech hodinách strávených na ikonickém místě, které v nedaleké budoucnosti přestane v této podobě pro osobní dopravu existovat. Radost mně udělala třeba retrovka E 469.2001 a bizon SD byl velice příjemným zpestřením dopoledne.

Další „retrovka“ přijela ze Slovenska © Jiří Řechka

Nemluvě o spoustě snímků žlutých vlaků, tolik za jediný den jsem jich ještě nenafotil. Nezlobte se na mne, ale nemusím je, i když vím, že ony samotné za to nemohou. Zajímavá byla sestava jednoho ČD railjetu, kdy před nečinným vlakovým Taurusem bylo řazeno eso a na postrku se činil peršing, asi se něco pokazilo. Zde zdravím všechny ty strojvedoucí, kteří mne pozdravili, ať už světly nebo rukou. Během mého pobytu jsem změnil místo a odešel jsem pár desítek metrů za zastávku směrem k Ústí nad Orlicí. Už doma jsem si vybíral čas odjezdu na zpáteční cestu. Nakonec jsem vzhledem k dalším okolnostem odjel v půl jedné osobákem do Chocně. Zde jsem čekal na osobní vlak do Hradce Králové, využil jsem tohoto času a udělal jsem si pár snímků výpravní budovy k doplnění do mého archivu.

Choceňská výpravní budova © Jiří Řechka

Když nastal čas, nastoupil jsem do osobního vlaku směr Hradec Králové, lehce jsem pojedl a vydal jsem se na cestu, která měla poněkud dramatické a smutné zakončení. Pár stovek metrů před hradeckým hlavním nádražím vlak zastavuje. Slyším zvukový signál z přejezdu, po pár okamžicích soupravou probíhá průvodčí se zácvikářem a nařizují, ať nikdo nevystupujte. Pak se dozvídáme, že vlak srazil člověka, v duchu si říkám, že tedy tato situace poprvé potkala i mne, zase nějaký skokan. Jsme informováni, že musíme počkat na hasiče a na evakuační autobus. A že to bude nějaký čas trvat. Nepříjemný zásah do mého cestovního plánu. Je mně jasné, že rychlík, kterým jsem chtěl pokračovat do Prahy, nestihnu. A hlavně se musím telefonicky spojit se Zbyňkem, který na mne podle naší domluvy čeká na nádraží.

Os 5204 svou jízdu do Hradce Králové hl.n. nedokončí © Jiří Řechka

Přítel už věděl z hlášení staničního rozhlasu, že můj vlak nabral zpoždění 60 minut, které se může změnit, a to pro mimořádnou událost na trati. Asi po 40 minutách se podobně dověděl, že v úseku Hradec Králové hl.n. – Hradec Králové-Slezské Předměstí byla zavedena náhradní autobusová doprava. Z internetových zdrojů jsme dodatečně zjistili, co se přesně stalo: K vážné dopravní nehodě cyklisty došlo tuto středu v odpoledních hodinách, a to zřejmě tím, že nerespektoval zabezpečovací zařízení železničního přejezdu. K tragédii došlo krátce před třetí hodinou odpolední, na železničním přejezdu v Kydlinovské ulici v Hradci Králové. Vlak s dvaceti cestujícími stačil zastavit zhruba 100 metrů před přejezdem, ale srážce s osobou jedoucí na kole již nebylo možné zabránit, psaly (mírně zmateně) například Noviny kraje.

Vyšetřování střetu na přejezdu P4004; zdroj: Facebook

Zatímco Zbyněk sleduje zmatek na hlavním nádraží, já jsem nedaleko jen čekám, až budu evakuován z vlaku. Po zhruba hodině od nehody hasiči přistavují žebřík ke dveřím vagonu a my konečně vystupujeme a odcházíme k autobusu. Ten nás odváží na nádraží, kde na mne čeká poněkud podchlazený Zbyněk. Vyřizujeme si naší záležitost, Zbyňkovi přijíždí spoj MHD a tak se rychle loučíme. Mně zůstává téměř hodina do odjezdu dalšího rychlíku do Prahy. A mám trochu štěstí, objevuje se trutnovský brejlovec, který až do nedávné doby měl zbarvení pomeranče. Nyní je už v kabátku ČD, flotila barevných trutnovských brejlovců zanikla. Přijíždí můj rychlík Krakonoš, a já odjíždím domů. Tolik tedy k výletu, který až na ten závěr proběhl k mé naprosté spokojenosti, návštěvu Bezpráví mně už nic nezhatí.

Zanedlouho už jen vzpomínka … © Jiří Řechka