Nejdelší na světě

12.2.2021 8:00 Mgr. Jiří Mazal

Tratě o rozchodu 750/760 mm se většinou nevyznačovaly velkou délkou, vznikaly jako odbočné k železnicím normálněrozchodným tam, kde se normálněrozchodnou lokálku ani nevyplatilo postavit. Přesto však existovaly výjimky, známé jsou rozsáhlé sítě tratí o tzv. bosenském rozchodu na území dnešní Bosny a Hercegoviny, které však již dávno zanikly. Obdobně z dříve rozsáhlých sítí v Polsku či na Ukrajině dnes v lepším případě existují krátké úseky. Dnes tak za patrně nejdelší tratí o rozchodu 750 mm musíte do Ruské federace, do Alapajevska ležícím na východní straně středního Uralu, 160 km od Jekatěrinburgu.

Alapajevská úzkorozchodná železnice (Алапаевская узкоколейная железная дорога - АУЖД) vychází z padesátitisícového města Alapajevsk, kde je provozní zázemí dráhy. Alapajevsk patří k nejstarším centrům železářské metalurgie na Uralu (první podnik zde byl postaven v roce 1704). Je znám svými povrchovými doly a četnými podniky, poslední metalurgický závod tu však byl zavřen na počátku 90. let 20. století. Město je železničním uzlem širokorozchodných tratí Jekatěrinburg – Nižnij Tagil – Alapajevsk a Jekatěrinburg – Arťomovskij – Alapajevsk – Serov.

Alapajevská železnice vznikla kvůli potřebě dopravy železné rudy do železáren. Hutě také potřebovaly velké množství dřevěného uhlí, což představovalo další logistický problém. První návrh na úzkorozchodnou železnici přednesl Francouz A. Ju. Illero, působící v této oblasti, roku 1893. První úsek byl zprovozněn roku 1898 mezi Alapajevskem a konečnou Mugaj (Мугай). Na stavbě pracovali zejména místní dělníci a již tehdy si pracovní podmínky vyžádaly mnoho mrtvých. Mechanizace zcela chyběla, posoužilo pouze ruční nářadí. V provozu se uplatnily parní lokomotivy výrobce Krauss.

Plánek sítě (provozní - černá, rozebraná - červená) © uraloved.ru

Záhy vznikaly další odbočky a před první světovou válkou byla ještě dokončena nynější hlavní trať do obce Strokinka (Строкинка), proto se také hovoří o tzv. strokinské linii. Objemy rychle narůstaly, neboť Verchnesinjačichinský závod v Alapajevsku byl roku 1912 modernizován a produkce narostla třikrát. Objemy narůstaly i v časech nově vzniklého Sovětského svazu. Až do 30. let se stále používalo dřevěné uhlí, pro jehož dopravu sloužila hlavně úzkokolejka. Vznikla mj. trať jihozápadním směrem do Susanu (Сусан), tzv. bobrovská větev do Garaninky (Гаранинка) a hlavní trať pokročila do Muratkova (Муратково).

Po zavedení spalování uhlí v železárnách už nebylo potřeba dřevěné uhlí a dráha se dále soustředila na přepravu dřeva. Alapajevské podniky tak úzkokolejku prodaly trustu „Алапаевсклес“ (Alapajevskles), který železnici vlastnil až do postsovětského období. V poválečných letech se dosáhlo maximální délky kolejí, téměř 600 km. Dnes je provozovatelem a vlastníkem místní municipalita, konkrétně organizace АУЖД МО Алапаевское, ООО.

TU4-1794 se smíšeným vlakem, na plošinovém voze traktor TT-4, 3.5.2014, Svetlov Artem, CC BY 3.0

V 50. letech se objevily nové dieselové lokomotivy řady TU2, které železnici zcela ovládly. Hlavní trať byla prodloužena do obce Sankino (Санкино) a roku 1967 dosáhla konečné Kalač (Калач). Koleje pokračovaly ještě 10-15 km dále k zaniklé osadě Romanovskoje (Романовское). Nově vznikla odbočka do místa Berjozovskij (Берёзовкий). Nechybělo ani množství dočasných odboček k místům těžby.

Výchozím bodem a centrem dráhy se stala stanice Alapajevsk-2. Osobní vlaky odsud odjížděly do stanic Susan a Sankino na hlavní trati. Pro obyvatele okolních vesnic byl vlak jedinou spolehlivou dopravou. Objemy přepraveného dřeva dosáhly až jednoho milionu kubických metrů ročně, stanice tak byly obsazeny zaměstnanci a provoz byl poměrně intenzivní.

Stanice Jel'ničnaja © AUŽD, vk.com

Již v 70. letech začaly být některé odbočné větve rušeny, prudký úpadek nastal v 90. letech. Kolaps dřevařského průmyslu způsobil, že již nebylo co vozit, a nedostatek práce přinutil vesničany k tomu, aby se ze svých domovů odstěhovali. Postupně se také buduje silniční síť. Osud odbočky směr Berjozovskij je značně nejistý. Rozsáhlá stanice Alapajevsk-2 je z větší části nevyužitá.

Dnešní délka se uvádí 250 km, skutečná bude nejspíše nižší, neboť hlavní trať Alapajevsk – Kalač měří 149 km. Vlakem se stále vozí dřevo (zejm. z oblasti Kalače), ale přepravuje se také zboží každodenní spotřeby pro místní obyvatelstvo.

Jízdní řád v posledních letech nedoznává příliš změn:

so	čt,pá,ne	po,čt,pá,ne	po,pá,so	Stanice	čt,pá,ne	po,út,pá,so	po,pá,so	so
11:20		19:30		Alapajevsk-2		06:44		13:40
12:25		20:38		Sinjačicha		05:39		12:35
		01:00		Sankino		01:10
	20:30		01:05	Sankino	00:55		05:20
	22:35		03:10	Kalač	22:50		03:15

Dle zprávy na sociální síti VK.com nejezdí z technických příčin sobotní vlak, resp. pouze na objednávku.

Dráha by měla mít k dispozici tyto stroje:

TU4 č. 1332, 1452, 1637, 1794, 1800, 1828, 2881, 3088
TU4 FISKARS – lokomotiva TU4 doplněná o hydraulickou ruku
TU6A č. 2526, 2896
TU7 č. 1659, 1915, 2083, 2386, 2388
TU7A č. 3367
TU8 č. 0010

Po letech chátrání dráha získala roku 2011 od Sverdlovské oblasti prostředky na obnovu. Tři lokomotivy řad TU7 a TU4 obdržely nový motor, byla dosazena rádiová komunikace, vyměněno na 30 tisíc pražců a opraven most v Sankinu. Dokonce byla pořízena nová lokomotiva TU7A-3367 a dva vozy typu VP-750 z Kambarského mašinostroitel’nego zavodu v úpravě „plackartnyj“, o kterých jsme již na našich stránkách psali. Dráha také vlastní vozy typu PV40 (vyráběné v letech 1955-1989 v Demichovském závodě) a celou řadu nákladních vagonů. Posledním přírůstkem je stroj TU8P-001, získaný z úzkokolejky v Tveru. Jedná se o lokomotivu TU8 se značně prodlouženou kabinou, aby pojala 22 cestujících.

Dráha vlastní webové stránky nemá, ale je aktivní na ruské sociální síti VK („vkontakte“). Pravidelná osobní doprava není příliš využitelná, ale v nabídce jsou turistické vlaky ušité na míru konkrétnímu zákazníkovi.

Doporučené odkazy

Nejdelší na světě

Galéria

Diskusia

Aktuálne diskusie

Novinky a reportáže

Užitočné odkazy

Tlačové správy