Klub železničních modelářů Velké Meziříčí

Počátky klubu spadají do roku 2000, kdy se zakládající členové rozhodli po individuálních domácích pokusech vybudovat něco společného. Na ploše 1 x 3 metry vzniklo první kolejiště určené k vystavení, jehož základním parametrem byla metrová šíře okna, kterým se vláčky stěhovaly. Tohoto metrového šířkového rozměru se drží stále, i když se už naštěstí oknem protahovat nemusí. Původní délka kolejiště se od té doby několikrát významně zvětšila, bylo zásadně přestavováno a dnes dosahuje úctyhodné celkové délky 19 metrů. Počínaje rokem 2007 pořádají členové klubu pro veřejnost tradiční výstavy a každoročně se snaží přicházet s něčím novým. Od samotného počátku se však drží zásady modelovat skutečný provoz na československé železnici v období sedmdesátých let minulého století. Důvodem není nostalgické vzpomínání na toto neradostné období našich dějin spojené s normalizací. Právě tehdy totiž dochází k postupnému ukončení parního provozu u Československých státních drah. Na uvolněná místa jsou nasazována hnací vozidla nových trakcí.

Modelové kolejiště ve velikost TT tedy znázorňuje hlavní dvojkolejnou trať bez elektrického provozu se dvěma skrytými a jedním viditelným nádražím. Skryté slouží k řazení vlakových souprav a jejich otáčení, z viditelné hlavní stanice pak odbočuje lokální trať zaústěná do koncové stanice.  Je zde položeno celkem bezmála 145 metrů kolejí a 94 výhybek. Celý provoz je ovládán digitálně s poloautomatickým režimem se čtyřmi okruhy, které mají své samostatné ovládání. Naprogramován je tedy nejen plynulý rozjezd po časové prodlevě při rozkazu k jízdě, nýbrž i dosažení správné traťové rychlosti, stejně tak plynulé zpomalení a zastavení a to samostatně pro každý konkrétní model. Důležitou kapitolou je ovládání pohyblivých prvků kolejiště, jako jsou výhybky, závory či ramena mechanických návěstidel. Díky použití letecko-modelářských servo-pohonů se podařilo docílit naprosto realistického pohybu, který odpovídá skutečným vzorům. Nelze ani zapomenout na množství svítidel instalovaných po celém kolejišti, která evokují noční provoz.

Když se členové klubu rozhodli, že budou modelovat dané období, bylo jasné, že nepůjde pouze o krajinu, budovy, figurky, nýbrž i o autíčka. Po celém kolejišti jsou rozesety typičtí zástupci automobilů a autobusů, které si zvláště ti dříve narození, dobře pamatují. Návštěvník tedy může objevit např. embéčko, Škodu 100, žigulíka, včetně verze pro Veřejnou bezpečnost, ale také oktávku, wartburg či trabant. Z nákladních aut lze rozpoznat Tatru 111, 138, hasiče, 815 - tahač i s valníkem a silničním válcem Dále pak Pragu V3S nebo S5 v několika verzích, Avii, nebo IFU.  Z autobusů nemůže chybět populární 706 RTO či ŠL 11. Pozorný divák najde i Tatru 805 z filmu „Roming“ i s nákladem kradené slepice, tříkolku Velorex z filmu „Vrchní prchni“, Škodu Felicia s odklápěcí střechou z filmu „Jen ho nechte, ať se bojí“ nebo známou rikšu z filmu „Slavnosti sněženek.“

Modelová železnice jsou ale především vláčky. I přesto, že se situace na trhu velmi zlepšila, drtivou většinu mašinek a vagónků si členové klubu sami staví.  Proto mnoho modelů tudíž nelze vidět nikde jinde, než zde. Společnou snahou je provozovat většinu typických reprezentantů parní i motorové trakce, jejichž velké předlohy brázdily koleje Československých státních drah za prezidentů Svobody a Husáka. Zde je třeba připomenout známou věc, že výrobci skutečných železničních vozidel, především Škoda Plzeň, zaujímali v Evropě velmi významné místo již v meziválečném období. A protože se po roce 1945 nedařilo dostatečně rychle elektrifikovat naše hlavní tratě, byly u nás vyvíjeny parní lokomotivy světové úrovně, které svým vzhledem učarovaly mnohým obdivovatelům z celého světa. Navíc některé z nich vyjely z továren ve slušivých barevných nátěrech, ke kterým se v závěru svého provozu i vracely.

Na kolejišti lze tedy vidět průřez toho nejlepšího a nejvýznamnějšího, co v Československé socialistické republice jezdilo. Můžete tak vidět model legendárního zeleného mikáda, modrých rychlíkových albatrosů, pestrobarevného papouška, elegantní pětasedmy, neúnavného štokra či kremáka, univerzální všudybylku nebo oblíbených pětikoláků. Ani motorová trakce nepřišla zkrátka. Z bran tehdejší továrny ČKD v Praze vyjížděly mašinky s pestrobarevnými nátěry, které jim opravdu slušely. Časem sice byly nahrazeny fádní červenou, ale zde má většina modelů ještě původní kabátek. A tak tady nechybí prasátko, hektor, pilštyk, bardotka, brejlovec, čmelák, pomeranč, kyklop, ale i sovětský sergej či ragulin. Samostatnou kapitolu tvoří motorové vozy. I zde je na co koukat. Vedle německého delfína, který v tehdejším Československu jezdil mimo jiné jako mezistátní rychlík Vindobona, je tu například krokodýl, loďák, hurvínek nebo orchestrion. Vlak však není jen hnací vozidlo, nýbrž i vagóny. Celá řada vlakových souprav, které jsou zde vidět, vznikala na stolech při lampičce trpělivou prací, aby bylo možné ukázat, že i vagónky mohou být kouzelné a zajímavé, i když se třeba jedná o ošuntělý nákladní vlak. Stávající stav však není konečný a připravují se další přírůstky. Práce však pokračují pomalu, protože stavba funkčního modelu od základu je někdy záležitostí i několika let.

Kromě velkého klubového kolejiště je při výstavě také možné prohlédnout jedno menší, tematicky zaměřené na období první republiky. Zde se prohání legendární hrboun se salónním vozem prezidenta Masaryka a soupravou pancéřáků, malý bejček, kafemlejnek, Modrý šíp či věžák.

Kromě zaměření klubu na modelování konkrétní epochy československé železnice nelze přehlédnout ani snahu zpracovávat velmi bohatou historii železnice ve Velkém Meziříčí. Vždyť první vlak sem  od Studence přijel již v roce 1886 a v roce 1953 bylo slavnostně zprovozněno spojení do Křižanova, které je jednou z nejmladších tratí v České republice. Členové klubu se  lokálce snaží věnovat i volbou zajímavých motivů na kolejišti. Celá řada modelů mašinek nebo motoráčků má svůj vzor ve strojích, které zde ve skutečnosti jezdily.

Malé kolejiště se zaměřením na první republiku

Klub je součástí příspěvkové organizace Dóza-středisko volného času a novinky v jeho snažení je možné sledovat na jejich webu www.kzmtt.cz.

Všechny fotografie © Pavel Stupka