Akumulátorová lokomotiva Ringhoffer č. 2

V roce 1915 potřebovala vagónka Ringhoffer na Smíchově pro posun na podnikové vlečce vlastní lokomotivy. Vyžadoval to stále intenzivnější provoz. Výrobní program firmy byl rozsáhlý a válečné události poptávku po vozech ještě navýšily. Pro firmu vyvstala potřeba posunovacích lokomotiv. Parní lokomotivy zřejmě nebyly vhodné, kvůli posunu v halách vagonky, a tak byla zvolena elektrická trakce, na tu dobu pokroková koncepce – akumulátorová lokomotiva. Vyrobeny byly dvě shodné lokomotivy po předchozím jednání s ministerstvem železnic. Na základě předložené dokumentace a dle výkresu č. 28436 pod jednacím číslem 24210/23 ze dne 14. 7. 1915 stavbu lokomotiv povolilo. Při výrobě lokomotiv byly použity mnohé součásti shodné s díly běžně používanými pro stavbu vozů a tramvají, zde vyráběných. Elektrickou výzbroj dodala vídeňská pobočka firmy Siemens – Schuckert, která byla dodavatelem elektrických výzbrojí pro tramvaje, vyráběných v Ringhofferových závodech. Dokumentace elektrické části byla ve Vídni vypracována během září roku 1915. Práce na výrobě obou lokomotiv byly zahájeny na podzim roku 1915 a nově dokončené stroje se rozjely po kolejišti továrních vleček v březnu 1916. Dne 23. 3. 1916 obdržely lokomotivy příslušná technická osvědčení k provozu na vlečkách továrny Ringhoffer a.s. Lokomotivy dostaly pouze pořadová čísla 1 a 2 a označení firmy RINGHOFFER-WERKE A. G. na levém boku představku (vždy ve směru jízdy). Na druhé straně pak byl i český ekvivalent RINGHOFFEROVY ZÁVODY A.S.

Tovární fotografie lokomotivy pro firmu A. C. Scholtz. Sbírka: Pavel Stejskal

V roce 1924 vyrobily Ringhofferovy závody podle dokumentace třetí lokomotivu. Ta byla v říjnu 1924 uvedena do provozu na vlečce C. A. Scholltz Matějovce na Slovensku, kde nahradila nevhodnou motorovou lokomotivu. Tato třetí lokomotiva byla vybavena některými modernějšími prvky. Místo kluzných ložisek byly použita valivá ložiska, disková kola a trubkové nárazníky. Elektrickou výzbroj dodala elektrotechnická továrna Českomoravská-Kolben a.s. ve Vysočanech a akumulátorové baterie od firmy Pražská akumulátorka a.s. Vinohrady.

Akumulátorové lokomotivy Ringhoffer 1 a 2 sloužily spolehlivě na vlečkách domovské továrny. Mimo vlastní areál továrny zajížděly i na přilehlé tramvajové koleje, které byly napojeny na železniční síť na nádraží Smíchov. V Ringhofferových závodech tak prožily nejen pád Monarchie, ale také 1. republiku, Protektorát a osvobození v roce 1945. Dokládá to fotografie, kterou jsem v roce 1995 získal do své sbírky ze skartace VÚKV Praha. Na snímku stojí skupina pěti kotlových vozů R pro Prvú slovenskú továreň na droždie, lieh a pokrmové masti úč. spol. v Trenčíně. Vozy jsou patrolovány dosud vlastnickou drahou Slovenských železnic (SŽ). Za skupinou vozů stojí obě akumulátorové lokomotivy, z nichž číslo 1 stojí jako první. Po důkladnějším studiu této fotografie lze na tovární zdi za skupinou vozu rozeznat část nápisu v azbuce, z čeho lze vysoudit, že vozy byly dodány až po revolučních dnech května 1945.

Tovární fotografie z roku 1945 s cisternami, v pozadí obě akumulátorové lokomotivy. Sbírka: Pavel Stejskal

Další tovární fotografie vozu R 557070 pro stejnou firmu Prvú slovenskú továreň na droždie, lieh a pokrmové masti úč. spol. v Trenčíně lze vyčíst rovněž datum revize v roce 1945. V roce 1945 došlo ke znárodnění továrny a její zařazení do koncernu Tatra. Obě lokomotivy však spolehlivě sloužily i novým pánům i nadále. K jejich vyřazení z vlečkového provozu vagonky Tatra došlo pravděpodobně počátkem 60. let, po dodání motorových lokomotiv. Další osudy obou lokomotiv jsou zčásti zastřeny, doba fotografování nepřála a do análů historie vagónky Tatra se zaznamenávaly údaje plné rekordů, překročených norem, plánů, závazků a socialistických hnutí. Dvě staré akumulátorové lokomotivy, již v té době technické rarity, zřejmě nikoho nezajímaly a až do nákupu motorových lokomotiv sloužily spolehlivě vlečkovému provozu původní vagónky. V roce 1961 se pak lokomotiva Ringhoffer č. 2 objevuje v cihelně Dobruška-Pulice a další její historie je dostatečně známá.     Osud její sestry, stroje Ringhoffer č. 1 je neobjasněn. Pravděpodobně byla i ona odkoupena Východočeskými cihelnami, podle ústního svědectví snad sloužila v cihelně Hrochův Týnec.

Osudy lokomotivy, dodané na Slovensko firmě C. A. Scholltz Matějovce nejsou autorovi známé. Technický popis této lokomotivy byl zveřejněn v časopise Elektrotechnický obzor z roku 1925. Lokomotiva byla určitě přínosem pro vlečkový provoz v Maťejovcích. Při pátrání v roce 1994 po osudech lokomotiv Ringhoffer, bylo v jednom z pramenů uvedeno, že v roce 1945 byla během válečných operací zničena akumulátorová lokomotiva v bratislavském přístavu. Možná, že šlo právě o lokomotivu C. A. Scholltz Matějovce.

Lokomotiva Ringhoffer 2 v cihelně Pulice 26.07.1984. © Pavel Stejskal

Lokomotiva Ringhoffer č. 2 jak bylo uvedeno, sloužila od roku 1961 v cihelně Dobruška-Pulice, kde byla vlečka do cihelny napojena na trať ČSD Opočno pod Orlickými horami – Dobruška. Přístavbu vozů pro cihelnu prováděly manipulační vlaky ČSD na předávkové kolejiště, odkud byly vozy k nakládce, popř. k vykládce odváženy právě touto akumulátorovou lokomotivou. V roce 1984 jsem navštívil cihelnu v Dobrušce Pulici, kde na zdejší vlečce jezdila tou dobou pro mě neznámá akumulátorová lokomotiva. Lokomotiva byla ve značně sešlém stavu. Zelený nátěr byl oprýskaný, některá okna rozbitá, posuvné dveře zaseklé. Kluzná ložiska byla otevřená, olej v nich byl plný nečistot, rozsochy byly obalené mazivem. Strojvůdcovská kabina byla rovněž ve zbědovaném stavu, kontrolérová skříň byla otevřená, některé stykače byly upadlé, všude nánosy prachu a špíny. S lokomotivou zde jezdil zaměstnanec cihelny, který kromě této činnosti, měl také další pracovní náplň na peci cihelny. Starostlivost o lokomotivu nebyla žádná. Navíc na černo s lokomotivou jezdil v cihelně kde kdo, lokomotiva byla volné přístupná. Do Pulice jsem se vrátil s kolegou ještě jednou o několik týdnů později. Tentokrát nejen s foťákem, ale také s papírem a metrem. Lokomotivu jsme ofotili detailně, změřili hlavní rozměry. Podle našich fotografií a měření namaloval pan Miloš Kratochvíl typový výkres, který spolu s několika fotografiemi a krátkým článkem vyšel v modelářské příloze časopisu Železničář č. 19/1987.

Lokomotiva Ringhoffer 2 v cihelně Pulice dne 04.12.1984. © Pavel Stejskal

V 80. letech si této lokomotivy všímalo více lidí než jen já. V roce 1988 už probíhaly intenzivní jednání o záchraně této lokomotivy. Krajská odborná skupina dějin dopravy při ČSVTS projevila zájem a s tehdejším vedením vyjednala alespoň opravu a zápůjčku na výše zmíněnou výstavu při oslavách trati Opočno – Dobruška. Lokomotiva byla opravdu opravena, dostala nový nátěr a byla vystavena s dalšími lokomotivami na výstavě v Dobrušce dne 27. 8. 1988 při oslavách dráhy Opočno – Dobruška. Lokomotiva byla očištěna, okna zasklená, skříň lokomotivy byla opravena a opatřena světle zelenou barvou. To už lokomotiva nebyla provozována, byla jako záložní a na vlečce cihelny se objevil motorový vůz M 131.1391. Další jednání se však táhla do nekonečna a k předání lokomotivy pro muzejní účely nedošlo. Vedení cihelny přesto slíbilo, že v případě získání nové vlečkové lokomotivy tento unikátní stroj nenechá sešrotovat a zváží další reálné možnosti jeho záchrany. Po listopadových událostech roku 1989 se Krajská odborná skupina dějin dopravy při ČSVTS přetransformovala ve Společnost železniční se sídlem v Jaroměři a její zástupci v čele s Ing. Jiřím Mužíkem zasedli opět k jednacímu stolu s novým vedením rovněž přetransformovaném podniku Cihelna Pulice s.r.o. Jednání byla nakonec úspěšná a vznikla smlouva mezi cihelnou a Společností železniční (SpŽ) o vzájemném zapůjčení lokomotiv a jejich bezplatném používání na dobu 15 let. SpŽ zakoupila lokomotivu T 211.066 z roku 1959 a vyměnila ji za akumulátorovou lokomotivu Ringhoffer. Smlouva mezi oběma subjekty byla podepsána 12. 2. 1994. Vedení SpŽ znalo technický i provozní stav lokomotivy Ringhoffer a jednatel SpŽ již před uzavřením smlouvy vedl jednání o opravě s Železničními opravnami a strojírnami s.r.o. v České Třebové (ŽOS). Jednání vyústila v sepsání smlouvy. V té se zavázala SpŽ, že opravená elektrická akumulátorová lokomotiva poslouží k reklamním účelům ŽOS Česká Třebová. Při všech akcích, na kterých se bude podílet SpŽ nejen v České republice nýbrž i v zahraničí, také bude pomocí reklam, propagačních materiálů, vstupenek a plakátů prezentována ŽOS s.r.o. Česká Třebová po dobu nejméně 4 let. Na základě této smlouvy byla dne 12. 2. 1994 akumulátorová lokomotiva přistavena na vlečku ŽOS s.r.o. Česká Třebová a dne 14. 2. 1994 převzata do opravy. Všechna jednání probíhala s časovým předstihem, ale podepsání smluv bylo předběhnuto fyzickým předáním lokomotiv.

Lokomotiva Ringhoffer 2  na výstavě lokomotiv v Dobrušce 27.08.1988. © Pavel Stejskal

Po přistavení lokomotivy byla vykonána prohlídka stavu před opravou. Ze strany ŽOS s.r.o. Česká Třebová se prohlídky zúčastnili pan Ing. Ladislav Vyhlídal, pan Karel Hampl a pan Čestmír Rybka. Na základě prohlídky byl vystaven protokol. Lokomotiva se nacházela ve značně špatném stavu, některé části byly za hranicí životnosti, mnoho dílů bylo značně poškozených, elektrická část byla z části vadná a neodpovídala tehdejším bezpečnostním předpisům. Doklady k lokomotivě neexistovaly. Lokomotiva byla po sepsání protokolu a převzetí do opravy přistavena na rozebrání. Vedení ŽOS s.r.o. Česká Třebová vybralo spolehlivé pracovníky, odpovídající za technologii provedení jednotlivých postupů. Vedoucím opravy akumulátorové lokomotivy a osobou zastřešující celou akci byl pověřen technolog pan Ing. Rudolf Sýkora. Za zámečnické, truhlářské a natěračské práce odpovídal pan Hampl, za elektrickou výzbroj, včetně rozvodů a trakčních motorů pan Radim Lána. Na jednotlivých pracovištích byli vyčleněni řemeslníci pro práci na kabeláži, elektrické výzbroji, trakčních motorech, truhlářských, klempířských a svářečských pracích atd.

Sestavení rámu skříně lokomotivy v ŽOS Č.Třebová 24.06.1994. © Pavel Stejskal

Společnost železniční čekaly také nelehké úkoly. Musela opatřit veškerou dostupnou dokumentaci, elektrická schémata a fotografie, podle kterých by bylo možno provést opravu do stavu, jenž by odpovídal původnímu vzhledu stroje. Dále měla dodat 2 ks dobových tramvajových čelních reflektorů, potřebné štítky včetně přesných požadavků k provedení nátěru a nápisů na vozidle. Tabulky s nápisem „Nepovolaným se jízdě po lokomotivě zakazuje“ v českém a německém jazyce v počtu 2 ks byly nově vyrobeny. Přes usilovné pátrání po dokumentaci v archivech se nepodařilo kompletně dohledat, a tak se některé prvky dokladovaly podle kmenových výkresů částí běžně vyráběných vozů před rokem 1916. Schéma elektrické části chybělo úplně, a tak musela být vytvořena nová s ohledem na současné normy.

Měřící přístroje po kompletaci na stanovišti strojvedoucího 13.07.1994. © Pavel Stejskal

Lokomotiva byla během několika dnů kompletně rozebrána a jednotlivé části putovaly na jednotlivá pracoviště. Zde se ukázalo, že některé části (skříň, nápravy, části kontroléru atd.) musely být vyrobeny nové, další musely projít náročnou repasí. Oprava se tak ukázala být poměrně složitou. Jak lakonicky poznamenal jeden ze zaměstnanců zúčastněných na renovacích „Na co zde sáhneme, s tím jsou problémy“. Kromě samotné ŽOSky se na opravách podílely další firmy. MEZ Vsetín převinul jeden poškozený trakční motor, druhý byl vyčištěn v ŽOS. Nové zdrže a odporníky odlila slévárna šedé litiny Rychnov nad Kněžnou. Na formách se podílela modelárna MODELA sp.s.r.ro. Blansko. Většina částí však byla vyrobena, nebo repasována přímo v ŽOS. Začátkem června 1994 byl rám opravený přistaven do montovny na kolej č. 12 a nastala montáž celé lokomotivy. Byla dosazena nová dřevěná skříň lokomotivy, vyrobena v truhlárně, před kterou byla původní skříň rozebrána, a podle dílů byly vyrobeny nové z dubového řádně proschlého dřeva, kterého bylo zakoupeno 5 m³pro účely rekonstrukce. Zde vyrostl provizorní přístřešek, pod kterým byla nová skříň na nečisto sestavována, z dílů vyrobených podle původních ze staré skříně. Koncem června a počátkem července 1994 již práce finišovaly a v pátek 9. července byla lokomotiva vyvezena z koleje č. 12 na posuvnu a v areálu ŽOS vyjela na svoji první zkušební jízdu. Jízda dopadla bezvadně, chod stroje byl plynulý a klidný a nevyskytla se žádná závada.

Lokomotiva Ringhoffer 2 po dokončení v ŽOS Č.Třebová 13.07.1994. © Pavel Stejskal

Nastal 12 červenec, den, kdy byl stroj kompletně dokončen a zářil v montovně novotou. Všem zúčastněným vyrostlo pod rukama ojedinělé dílo, přitahující oko každého milovníka staré techniky. K pohledu lákal pečlivě zrenovovaný pojezd s původními loukoťovými koly netypické konstrukce a kompletní nová skříň. Originální řídící a měřicí přístroje, svítící mosazí, na jejichž obnově se podílely zručné ruce elektrotechniků, kteří se museli vypořádat s obnovou instalaci elektrických prvků, některé museli vyrobit nové tak aby odpovídali při plné funkčnosti i současným přísným bezpečnostním normám. Celá generální oprava skončila velikým úspěchem. Dne 30. 8. 1994 přijela akumulátorová lokomotiva vlastní silou do LD Česká Třebová k provedení předepsaných funkčních a zátěžových zkoušek. Zkoušky vyvrcholily 6. 9. 1994 tažením lokomotivy řady 181 o hmotnosti 124 tun. Nevyskytly se žádné problémy. Do Jaroměře byla lokomotiva Ringhoffer č. 2 přepravena v závěsu za lokomotivou 111.018, kde ji převzali zástupci Společnosti železniční.

Lokomotiva Ringhoffer 2, typový výkres maloval Miloš Kratochvíl

Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera, dislokované pracoviště Česká Třebová, vydala k příležitosti opravy lokomotivy v rámci tehdy vydávaných Technických zpráv StEG publikaci pod názvem „Elektrická posunovací akumulátorová lokomotiva Ringhoffer a její renovace v ŽOS s.r.o. Česká Třebová“ jako Speciál č. 3. Publikace vznikala v roce 1994 v době rekonstrukce této lokomotivy a na jejím vzniku jsem se podílel i já. Snažil jsem se získat co největší množství dostupných historických materiálů, fotografií a sám jsem opatřoval rovněž fotodokumentaci z probíhajících rekonstrukčních prací. Úkolem bylo zhotovit publikaci ještě před vlastním ukončením opravárenských prací, bylo úsilí téměř nadlidské dát v krátké době dohromady věrný a pravdivý pohled do historie této lokomotivy a jejich sester. Mnohé prameny se těžko získávaly a ověřovaly, ani pracovníci ŽOS a Společnosti železniční – výtopny Jaroměř nebyli příliš sdílní, natož aby poskytli archivní materiály k podrobnějšímu zkoumání. A tak došlo k vážné chybě v dokumentování historie těchto lokomotiv. Proto bych chtěl faktickou chybu v historii akumulátorových lokomotiv Ringhoffer alespoň touto cestou opravit.

Lokomotiva Ringhoffer 2 v ČMKS Česká Třebová 06.06.1999. © Pavel Stejskal

Akumulátorová lokomotiva Ringhoffer č. 2 se stala součástí Muzea v Jaroměři. Dodatečně byly na ni doplněny čelní reflektory, které se do dokončení oprav nestihly vyrobit. Lokomotiva se stala jedním z obdivovaných, navíc funkčních exponátů. Celou dobu svého pobytu o ni bylo poctivě pečováno, byla udržovaná a jezdila v areálu muzea pro potěchu návštěvníků. Ale od roku 1994 do roku 2021 uplynulo 27 let. Společnost železniční se přetvořila v Společnost železniční výtopna Jaroměř, přežila i rozdělení a odchod části členů, přišli zase další, kteří táhli muzeum dál. Změnil se i vlastník lokomotivy Ringhoffer č. 2, firma Cihelna Pulice s.r.o se dostala do insolvence a její majetek se stal konkurzní podstatou. Na základě několika konkurzů se nakonec majitelem lokomotivy stala firma Čepro. Ta měla s muzeem v Jaroměři i nadále smlouvu na zápůjčku lokomotivy, a to až do roku 2023. Ale na podzim 2020 firma Čepro vypověděla smlouvu a lokomotiva byla darována státu, potažmo Národnímu technickému muzeu. To neuzavřelo s železničním muzeem Výtopna Jaroměř na pronájem lokomotivy žádnou smlouvu a 29. 4. 2021. byla lokomotiva odvezena do depozitáře NTM v Chomutově.

Lokomotiva Ringhoffer 2 při rozlučkovém předvádění v muzeu Jaroměř dne 28.4.2021. © Pavel Stejskal

Po lokomotivě Conrad Vorlauf přišlo železniční muzeum Výtopna Jaroměř o další velký tahák expozice. NTM k lokomotivě přišlo jen díky tomu, že je státní institucí, nikoliv díky svým znalostem v péči o historická vozidla. Odvoz lokomotivy Ringhoffer č. 2 z Jaroměře vyvolalo mezi železničními fandy i širokou veřejnosti projevy rozhořčení. NTM přišlo bezpracně k exponátu, o který se dlouhá léta staral někdo jiný, investoval do jeho stavu, údržby i provozu nemalé finanční prostředky a pracovní úsilí mnoha dobrovolníků, fandů železnice. V depozitáři v Chomutově bude lokomotiva Ringhoffer č. 2 jen jeden z mnoha exponátů, v Jaroměři to byl obdivovaný a uznávaný klenot. V tiskovém prohlášení veden NTM je sice naznačeno, že se lokomotiva stane jedním z exponátů připravovaného železničního a elektrotechnického muzea v Praze na místě depa na Masarykově nádraží. To se však má koncipovat v roce 2028. Do té doby mohla lokomotiva Ringhoffer č. 2 na základě smluv v Jaroměři, třeba jako odměna za 27 let starostlivosti o tento stroj. Po zřízení nových expozic muzea mohla tedy být přemístěna do nové expozice NTM. Místo takového gesta ze strany NTM proběhla koncem dubna 2021 mediální přestřelka mezi Společnosti železniční výtopna Jaroměř a Národním technickém muzeem. Diskuze na sociálních sítích straní jaroměřskému muzeu, lidé soucítí s nespravedlností, která se zde zcela určitě stala. Do řešení budoucnosti lokomotivy se pokusil zapojit ještě hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček, zatím bez výsledku. Na svém facebookovém profilu uvedl, že si dokáže představit model, kdy by NTM lokomotivu v Jaroměři nechalo a zapůjčilo i další exponáty. Vzhledem k nedobrým vztahům mezi spolkem a NTM kvůli předchozímu vrácení parní lokomotivy Conrad Vorlauf to ale za současného personálního obsazení NTM není příliš reálné. „NTM s námi nijak nekomunikuje. Když jsme jim v listopadu poslali dopis, odpověděli až nyní,“ dodal ředitel Společnosti železniční výtopna Jaroměř Bohuslav Škoda. Stejně tak tvrdí ředitel NTM, že muzeum v Jaroměři rovněž nekomunikuje. Pro nadšence z Jaroměře je současná situace už i ponaučením, že musí opravovat jen vlastní majetek. Nedávno zakoupilo od Českých drah parní lokomotivu 556.0304, kterou chtějí nadšenci uvést do vystavovatelného stavu. V rotundě muzea čeká na znovu zprovoznění další klenot tohoto muzea, parní lokomotiva 310.006, která je nejstarším strojem své řady na našem území. Zde se však musí vyrobit nový kotel, což je značně nákladná záležitost.

Použité prameny:

• Technické zprávy, speciál č. 3, R. Kolomý, P. Stejskal, J. Zelenka, Univerzita Pardubice 1994
• Elektrotechnický obzor, Ing. J. Bašta, č. 13, 14, 15/1925
• Časopis Železničář, č.19/1987
• Časopis Dráha, č. 8/1995

Úvodní snímek: Lokomotiva Ringhoffer č. 2 při rozlučkovém předvádění v muzeu Jaroměř dne 28.4.2021. © Pavel Stejskal